3.26.2008

Minimální vyměřovací základ ve zdravotním pojištění
4.3.2008, Zdroj: VZP
Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné.

Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnance je minimální mzda pracovníků v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí. Pod pojmem minimální mzda. ve smyslu zákonů pro veřejné zdravotní pojištění se vždy rozumí částka minimální mzda bez ohledu na délku pracovního úvazku, zařazení zaměstnance, odpracovanou dobu, atd.

Minimální vyměřovací základ není určen pro zaměstnance, který je po celý kalendářní měsíc:

Vyměřovacím základem u takového zaměstnance je pak jeho skutečný příjem.

Minimální vyměřovací základ se snižuje na poměrnou část v poměru počtu kalendářních dní pokud:

Je-li vyměřovací základ zaměstnance nižší, než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je zaměstnanec povinen provést takovýto doplatek pojistného prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Je-li vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně zaměstnavatele, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.



OSVČ a zálohy v roce 2008
18.3.2008, Zdroj: ČSSZ
V roce 2008 se mění výše záloh na pojistné na důchodové pojištění u osob samostatně výdělečně činných.

Pokud OSVČ vykonává v roce 2008 hlavní samostatnou výdělečnou činnost (SVČ), bude po podání Přehledu o příjmech a výdajích za rok 2007 záloha záviset na výši příjmů po odpočtu výdajů dosažených v roce 2007. Minimálně to však bude 1 596 Kč. Platba záloh na pojistné je u hlavní SVČ povinná vždy, tedy i když je OSVČ ve ztrátě.

Pokud OSVČ vykonává vedlejší SVČ a její příjmy v roce 2007 po odpočtu vynaložených výdajů byly alespoň 48 334 Kč, vzniká jí v roce 2008 rovněž povinnost platit zálohy na pojistné. Jejich výše bude opět záviset na výši příjmů po odpočtu výdajů dosažených v roce 2007. Minimálně to však bude 639 Kč měsíčně. Tuto zálohu bude OSVČ vykonávající vedlejší SVČ platit také v případě, že se k důchodovému pojištění přihlásí dobrovolně.

Účast na nemocenském pojištění u OSVČ je i nadále dobrovolná. Výše pojistného na nemocenské pojištění se opět odvíjí od příjmů po odpočtu výdajů dosažených ze samostatné výdělečné činnosti v roce 2007, resp. od měsíčního vyměřovacího základu pro placení záloh na pojistné. U hlavní SVČ je to minimálně 238 Kč měsíčně, u vedlejší SVČ pak minimálně 95 Kč měsíčně. Pojistné na nemocenské pojištění se platí spolu se zálohou na pojistné.

Na výši zálohy na pojistné má vliv stropování pojistného zavedené od 1. ledna 2008 zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů. Pokud přesáhne měsíční vyměřovací základ pro placení záloh na pojistné 86 240 Kč, je OSVČ povinna platit zálohu na pojistné minimálně z této částky. Záloha na pojistné z tohoto vyměřovacího základu je 29,6 %, tj. 25 528 Kč. Je-li OSVČ účastna nemocenského pojištění, pojistné z tohoto vyměřovacího základu je 4,4 %, tj. 3 795 Kč. OSVČ, která je v roce 2008 také zaměstnána a v zaměstnání dosáhne příjmu 1 034 880 Kč (strop pojistného), nebude povinna platit zálohy od kalendářního měsíce roku 2008, v němž to oznámí a doloží příslušné OSSZ.

Všechny výše uvedené částky se týkají záloh na důchodové pojištění, případně pojistného na nemocenské pojištění, v roce 2008. V této výši je OSVČ platí teprve po podání Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2007. Do podání přehledu platí zálohy na důchodové pojištění, případně pojistné na nemocenské pojištění, ve výši pro rok 2007.

Roční vyměřovací základ pro odvod pojistného na důchodové pojištění za rok 2007

Pro hlavní i vedlejší SVČ činí minimální roční vyměřovací základ 50 % rozdílu mezi dosaženými příjmy ze samostatně výdělečné činnosti po odpočtu vynaložených výdajů. Takto stanovený vyměřovací základ však nesmí být nižší než minimální roční vyměřovací základ.

Minimální roční vyměřovací základ za rok 2007 činí u OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost součin kalendářních měsíců výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti a minimálního měsíčního vyměřovacího základu, který je v tomto případě 5 035 Kč.

U OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost činí minimální roční vyměřovací základ za rok 2007 součin kalendářních měsíců výkonu vedlejší činnosti a minimálního měsíčního vyměřovacího základu, který je v tomto případě 2 014 Kč. Pro OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost se vyměřovací základ stanovuje jen v případě, že OSVČ dosáhla příjmů po odpočtu výdajů 48 334 Kč, byla-li vedlejší samostatná výdělečná činnost vykonávána po celý kalendářní rok nebo pokud se tato OSVČ přihlásila k účasti na důchodovém pojištění.

Tiskopis pro podání přehledu si mohou OSVČ vyzvednou na všech pracovištích okresní (v Praze pražské) správy sociálního zabezpečení nebo stáhnout z webových stránek ČSSZ - http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/osvc.htm. Rovněž je možné podávat přehled elektronicky ( tzv. e - Podání) nejlépe přes Portál veřejné správy.



3.14.2008

Spotřebitelům pomohou mediátoři a speciální arbitráže
5.3.2008
Od začátku dubna získají spotřebitelé nový způsob řešení svých právních sporů. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR a spotřebitelskými organizacemi odstartuje pilotní projekt, který umožní úspěšně řešit spory mezi spotřebiteli a podnikateli mimosoudní cestou. Ministerstvo předpokládá, že pomocí mediace a arbitráže by se měly ročně vyřešit zhruba tři tisícovky sporů.

Ve většině sporů, které dnes spotřebitelé vedou, se jedná o reklamační řízení. Pokud se spotřebitel a prodejce nedohodnou, může v současné době spotřebitelský spor vyřešit pouze soud. Tato cesta je však obvykle zdlouhavá a finančně nevýhodná. Náklady na soudní řízení totiž často přesahují hodnotu sporu, což obvykle spotřebitele odradí od toho, aby řešení hledal u obecného soudu. Rychlejší a levnější forma řešení drobných sporů, která je obvyklá ve většině evropských států, v České republice doposud chyběla.

Nový systém využívá existující legislativu, a nebylo tedy nutné měnit zákony, ani zřizovat nové instituce. Předpokládáme, že mimosoudní řešení konkrétního sporu nebude trvat déle než dva měsíce, tedy výrazně méně, než je průměrná doba řízení u soudu. Přidanou hodnotou tohoto projektu tedy může být také snížení zátěže obecných soudů," říká ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. „Systém nebude fungovat úplně zdarma, ale náklady budou výrazně nižší než u klasického soudního řízení. Což je důležitý motivační prvek pro obě strany sporu, zákazníka i podnikatele," dodává ministr.

V první ani druhé fázi nebude ani jedna ze stran sporu platit žádné poplatky. Pokud se spor dostane do třetí fáze, arbitráže, zaplatí navrhovatel poplatek rozhodčímu soudu ve výši 800 Kč. Podle předpokladů ministerstva do této fáze dospěje maximálně třetina sporů. I tak ale budou náklady na mimosoudní řešení sporu relativně nízké, protože se sníží náklady na zastupování a dojíždění, neboť řízení může proběhnout písemně. Zcela pak odpadnou náklady na odvolací řízení, protože o arbitráži rozhoduje rozhodčí soud pouze v jednom stupni.

Dnešní stav, kdy mimosoudní řešení spotřebitelských sporů v podstatě neexistuje, zvýhodňuje nepoctivé podnikatele a podnikatele prodávající nekvalitní zboží či služby. Pokud se budou zákazníci moci dovolat se svých práv jednodušší a účinnou cestou, bude to ku prospěchu nejen jejich, ale také všech solidních podnikatelů. Proto považuji tento projekt za velmi důležitý," říká prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek. „Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že správně nastavený systém mimosoudního řešení sporů významně kultivuje podnikatelské prostředí," doplňuje Drábek.

Systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je založen na dobrovolné účasti obou stran, a pokud dospěje až do fáze arbitráže, je plnou náhradou soudního řízení.

Jednotlivé fáze mimosoudního řešení spotřebitelského sporu Kontaktní místo - podání informací

Hospodářská komora ČR a spotřebitelské organizace mají v celém procesu funkci zprostředkovatele informací o alternativních možnostech, kterými může poškozený spor řešit, tedy prostřednictvím tzv. mediace nebo rozhodčího řízení. Spotřebitel, případně podnikatel, se bude moci obrátit na kontaktní místa Hospodářské komory ČR nebo spotřebitelských organizací, a to poštou, osobně do protokolu, elektronicky. K tomuto účelu bude sloužit formulář, v němž bude možno popsat svoji stížnost spolu s informací, zda preferujete mediaci, nebo rovnou arbitráž. Pracovník kontaktního místa doručí stížnost druhé straně, která bude mít 15 dnů na vyjádření.

Mediace - smírčí řízení

Ve chvíli, kdy se obě strany shodnou na řešení sporu prostřednictvím tzv. mediace (je bezplatná), určí si nezávislého mediátora, který se obě strany snaží dovést k dohodě. Mediační dohoda bude sepsána do závazné smlouvy, která projevuje reálnou vůli stran a je právně vymahatelná.

Arbitráž - rozhodčí řízení

V případě neúspěšné mediace může kterákoliv ze stran požádat o rozhodčí řízení, které se bude konat u Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR. O rozhodčí řízení nakonec jedna nebo druhá strana může požádat již ve chvíli podání stížnosti a k jeho zahájení je pak potřeba souhlasu obou zúčastněných stran. Řízení může proběhnout také elektronicky. Výsledkem řízení je nález rozhodce, který je po uplynutí lhůty k plnění soudně vykonatelný - je tedy zajištěna rychlá vymahatelnost práva.

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)



3.06.2008

Nové trendy v daňových kontrolách v České republice

6. března 2008

K hlavním úkolům daňové správy patří chránit zájmy státu a zajistit, aby nebyly kráceny jeho daňové příjmy potažmo tedy příjmy ke krytí celospolečenských potřeb. K dosažení tohoto cíle však musí správci daně volit takové prostředky, kterými daňové subjekty co nejméně zatěžují. V této souvislosti je třeba připomenout, že právě tento postup, jenž je obsahem ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), patří k pilířům klientského přístupu daňové správy k daňovým subjektům.

Zlepšit kvalitu klientského přístupu a zároveň zajistit odpovídající efektivitu práce umožní správcům daně užití analytických softwarových nástrojů a zavedení elektronické kontroly dat. Elektronickou kontrolou dat (EDP kontrolou či e-auditní kontrolou) je třeba rozumět takovou formu kontroly, kdy daňový subjekt předá pracovníkovi správce daně data požadovaná pro daňovou kontrolu v elektronické podobě na technickém nosiči dat. Správce daně data pak zpracuje ve svém PC pomocí speciálního analytického softwaru.

Pro import dat do analytického softwaru jsou nejvhodnější formáty běžně užívaných databázových programů a tabulkových procesorů,

  • např. databázový formát XML,
  • formát Dbase – DBF,
  • formát Microsoft Access – MDB,
  • formát Lotus – WK a číslo (např. WK3),
  • formát Microsoft Excel – XLS.

Základním přínosem elektronické kontroly dat pro daňového poplatníka je, že

  • se zkrátí doba pobytu správce daně ve firmě u daňového subjektu a
  • na základě počítačové analýzy dat může správce daně vznášet jednodušeji zcela cílené požadavky a
  • předpokládá se celkové zkrácení daňové kontroly a do určité míry její zautomatizování.

Kontrole podléhá to, co každý správce daně mohl kontrolovat i před zavedením analytického softwaru. To znamená nejen daňové doklady, ale i účetní knihy vymezené zákonem č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, v propojeních a v návaznostech na další zákonné normy odpovídající předmětu kontroly.

Věcný rozsah daňové kontroly se tedy zavedením e-auditních postupů nerozšiřuje, správci daně se při kontrole stále pohybují v rámci vymezeném ZSDP a ostatními daňovými předpisy. Ve svém důsledku e-audit přináší oboustranné zkvalitnění daňového řízení. Daňové subjekty budou méně zatěžovány požadavky správce daně a správce daně bude moci převážnou část kontroly provádět na svém pracovišti.

Mezi základní dokumenty, do kterých jsou možnosti EDP kontroly v České republice implementovány,

  1. patří i ZSDP(zákon č. 337/1992 Sb. ). Ustanovení § 15 odst. 3 a § 16 odst. 2 písm. c) tohoto zákona opravňují pracovníka správce daně vyžádat si výpis nebo kopii z účetních písemností, záznamů a nebo informací na technických nosičích a to bez náhrady nákladů na tato vyhotovení;
  2. dále je třeba poukázat na ustanovení § 4 odst. 10 a ustanovení § 33 odst. 2, 3, 5, 6, 7 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů;
  3. k dané problematice se vztahuje i ustanovení § 26 odst. 4 a § 27 odst. 2, 3 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů;
  4. v úvahu je třeba vzít i znění zákona č. 227/2000Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů.

Samozřejmě i při provádění EDP kontroly jsou pracovníci správce daně povinni stejně jako při kontrole „papírové“ postupovat v souladu se zněním § 24 ZSDP, podle kterého jsou správci daně povinni zachovávat mlčenlivost o tom, co se při daňovém řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděli, zejména o poměrech daňových subjektů jak osobních, tak i souvisejících s podnikáním.

Zavedení elektronické kontroly je výsledkem spolupráce české daňové správy s daňovými správami ostatních členských zemí EU. Jde o jednoznačné přizpůsobení se daňové správy podnikatelské praxi. EDP kontrola umožňuje daňové správě přiblížit se požadavkům daňové veřejnosti a v období elektronické fakturace, elektronického obchodování a elektronického uchovávání a zpracování dat je její zavedení nezbytností. Při dodržování odpovídajících ustanovení ZSDP (včetně § 2 odst. 9) a ostatních souvisejících zákonných norem není třeba se této formy daňové kontroly obávat.

Zdroj: MF - ÚFDŘ, odbor - 43 Metodika správy daní


3.05.2008

Investorům staveb hrozí pokuty za neplnění povinností
27.2.2008
Již více než rok platí zákon č. 309/2006 Sb., kterým byly do našeho právního řádu zapracovány požadavky evropské směrnice, jež nově ukládá investorům (stavebníkům, objednatelům, zadavatelům) staveb povinnosti v oblasti bezpečnosti práce při stavbách.

Povinnosti investora jsou prakticky nepřenosné a jejich nedodržením se zadavatelé vystavují nebezpečí uložení pokuty ve výši až 1 000 000 Kč.

Jelikož poznatky za rok platnosti ukázaly, že zákon není dodržován a je obcházen, jeden z celostátních úkolů, které bude Státní úřad inspekce práce plnit v roce 2008, je úkol zaměřený právě na kontrolu dodržování tohoto zákona ze strany investorů staveb.

Stanovení koordinátora

První povinností zadavatele stavby u vybraných staveb (stavby trvající více než 500 dní v přepočtu na jednu fyzickou osobu, stavby, kde pracuje více zhotovitelů) je již v době projektování určit koordinátora pro přípravu, který pro projektanta zpracuje plán BOZP na staveništi. Ten je pak součástí projektové dokumentace.

Pro realizaci pak investor stavby určuje koordinátora pro realizaci (může být totožný s koordinátorem pro přípravu), který pak na vlastní stavbě dbá o bezpečnostní požadavky a dohlíží na jejich dodržování.

Oznamovací povinnost

Druhou povinností zadavatele stavby je pak zaslání oznámení o zahájení prací na oblastní inspektorát práce dle místa stavby. Oznámení investor zasílá 8 dní před předáním staveniště zhotoviteli.

Toto oznámení musí splňovat náležitosti dle nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, a zasílá se u všech staveb, které přesáhnou parametr doby výstavby (více než 500 tzv. osobodní). Kopie tohoto oznámení se, podobně jako stavební povolení, vyvěšuje na viditelném místě u vstupu na stavbu.

Podrobnější informace naleznete také v příručce Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v praxi

Stavby a rekonstrukce menšího rozsahu

Třetí povinností zadavatele stavby je, aby i u staveb či rekonstrukcí menšího rozsahu, kde se provádějí práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo zdraví (např. práce v ochranném pásmu energetických vedení, práce ve výšce nad 10 m, práce spojené s osazováním těžkých betonových, ocelových aj. dílců, práce ve výkopech hlubších než 5 m) zajistil zpracování plánu BOZP na staveništi.

Plán BOZP na staveništi

Obsah plánu BOZP na staveništi není direktivně stanoven a musí respektovat podmínky dané stavby. Protože se plán zpracovává před zahájením stavebních prací, je jeho smysl v tom, že již v přípravě budou známy náklady na řešení bezpečnostních požadavků. Proto by měl obsahovat informace o rizicích při realizaci stavby se stanovením postupů a opatření k jejich eliminaci. Vzhledem k tomu, že tato opatření mohou být při realizaci jiná (daná zvyklostmi zhotovitele), je jednou z povinností koordinátora tato opatření (postupy) upravovat tak, aby byla zajištěna bezpečnost práce. Součástí plánu by měla být i opatření pro provádění údržby staveb za provozu.

Plány BOZP na staveništi, které se zpracovávají pro práce vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života a zdraví (uvedeny v příloze nařízení vlády č. 591/2006 Sb.), budou jednodušší, protože se zde mnohdy nebude muset řešit koordinace více zhotovitelů. Bude se jednat prakticky o pracovní postupy se stanovenými opatřeními z hlediska bezpečnosti práce (např. bezpečnostní opatření při malování elektrické rozvodny).

Ing. Václav Kápl
inspektor,
Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu
se sídlem v Českých Budějovicích
Zdroj: www.mpsv.cz



Pokuty za porušení nařízení vlády č. 591/2006 Sb.
26.2.2008
Pokud se týče kontroly prováděné inspektoráty práce a Státním úřadem inspekce práce, tak ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, úřad i inspektoráty mají oprávnění kontrolovat dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce. Že nařízení vlády č. 591/2006 Sb. je předpisem k zajištění bezpečnosti práce je nepochybné. Takže není pravdou, že by orgány inspekce práce neměli oprávnění kontrolovat dodržování nařízení vlády č. 591/2006 Sb.


Dotaz:
Slyšel jsem, že orgány inspekce práce nemají oprávnění kontrolovat, zda se dodržují požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stanovené nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a že nemají právo ukládat za porušení těchto požadavků ani pokuty. Je to pravda?

Odpověď:

Inspektoráty vykonávají kontrolu ve shora uvedeném smyslu a mohou také ukládat opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určovat přiměřené lhůty k jejich odstranění a vyžadovat podání písemné zprávy o přijatých opatřeních (ust. § 5 odst. 1 písm. a) a b).

Pokud se jedná o ukládání sankcí, a to jak za přestupek, tak za správní delikt, je situace poněkud komplikovaná. V příslušných paragrafech zákona č. 251/2005 Sb., byla zvolena legislativní koncepce výslovného výčtu nařízení vlády, kterých se neplnění povinností týkajících se pracoviště a pracovního prostředí, zajištění řádného stavu používaných výrobních a pracovních prostředků a organizace práce a pracovních postupů týká (písm. q), r) a s) paragrafů 17 a 30). V jejich platném znění nařízení vlády o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích (č. 591/2006 Sb.) uvedeno není; takže za nedodržení povinností v něm uložených se nelze dopustit ani přestupku ani správního deliktu a nelze v takovém případě ani uložit pokutu.

Situaci má vyřešit tzv. technická novela zákoníku práce a dalších souvisejících předpisů, která je teď v Poslanecké sněmovně ČR projednávána jako sněmovní tisk č. 288 (26. září 2007 proběhlo l. čtení; 2. čtení bylo zařazeno na jednání od 10.října 2007). Ve vládním návrhu citovaného zákona, v části třetí je navrženo doplnit ust. § 17 písm. s) a ust. § 30 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb. o „nařízení vlády o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích" (tedy nařízení vlády č. 591/2006 Sb.). Pokud bude tento návrh schválen, pak porušení povinností vyplývajících z nařízení vlády č. 591/2006 Sb. bude moci zakládat skutkovou podstatu přestupku nebo správního deliktu na úseku bezpečnosti a práce a bude moci být pokutováno.

Autor: JUDr. Anna Janáková
Zdroj:
BOZP&PO aktuálně



3.04.2008

Informace o nových směrnicích Rady v oblasti DPH

(25.2.2008)

V únoru 2008 byly schváleny dvě nové směrnice Rady v oblasti DPH, které se týkají změn pravidel pro stanovení místa plnění u služeb a procedury vracení daně:

  • Směrnice Rady 2008/8/ES*);
  • Směrnice Rady 2008/9/ES**).

Ustanovení těchto směrnic se budou transponovat do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a v praxi se začnou uplatňovat od 1. 1. 2010.

  1. Místo plnění u služeb

    Směrnice Rady 2008/8/ES zásadním způsobem mění stávající pravidla pro stanovení místa plnění u služeb, a tím určení členského státu zdanění. Nová pravidla se budou zavádět postupně, většina od 1. 1. 2010, dále zvláštní pravidla pro některé druhy služeb od 1. 1. 2011, 1. 1. 2013 a 1. 1. 2015, a povedou k postupnému rozšiřování zdanění služeb ve státě spotřeby.
    Výchozí změnou je nové základní pravidlo pro určení místa plnění u přeshraničních služeb poskytovaných osobám povinným k dani, podle kterého se místo plnění přesouvá do státu, kde má sídlo, případně provozovnu, které se služba poskytuje, příjemce služby. U těchto služeb poskytovaných ve Společenství se uplatní tzv. reverse charge mechanismus, tj. povinnost přiznat a zaplatit daň se přenese na příjemce služeb. Poskytovatelé těchto služeb budou nově povinni je vykazovat v souhrnném hlášení.


    Při poskytnutí služby osobám nepovinným k dani zůstane zachováno stávající základní pravidlo, podle kterého se místo plnění řídí podle sídla nebo provozovny poskytovatele služby.


    I nadále se budou u některých druhů služeb uplatňovat výjimky ze základních pravidel, a to převážně v případech, které korespondují se zásadou zdanění ve státě spotřeby. Stávající jednotná aplikace pro osoby povinné i nepovinné k dani se bude uplatňovat například u služeb souvisejících s nemovitostí, včetně ubytování, přepravy cestujících nebo některých služeb v oblasti kultury, sportu a vzdělávání.
    Okruh služeb, které se budou zdaňovat jednotně ve státě zákazníka bez ohledu na to, zda zákazníkem je osoba povinná či nepovinná k dani, se bude postupně rozšiřovat. Například od roku 2015 se takové pravidlo bude vztahovat na elektronicky poskytované služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a telekomunikační služby.
    Další dílčí změny se budou týkat zvláštních pravidel pro zdanění intrakomunitární přepravy zboží, nájmu dopravních prostředků a některých dalších druhů služeb.

  2. Procedura vracení daně osobám registrovaným k dani v jiném členském státě

    Směrnice Rady 2009/9/ES stanoví s účinností od 1. 1. 2010 nová prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani usazeným v jiném členském státě. Nová pravidla by měla proceduru vracení daně zjednodušit a zrychlit.
    Změny spočívají především v podávání a vyřizování žádostí elektronickou cestou. Žadatel bude podávat žádost o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného daňovou administrativou v členském státě, ve kterém je registrován k dani. Žádost, která bude splňovat předepsané náležitosti, se elektronickou cestou postoupí k vyřízení členskému státu vrácení daně, kterého se žádost týká. Směrnice dále zkracuje lhůty pro vyřizování žádostí a stanoví sankce za jejich nedodržení.

*) http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:044:0011:0022:CS:PDF
**) http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:044:0023:0028:CS:PDF


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Subscribe to Posts [Atom]