Informace k ověřování dokumentů - legalizaci

Pokyn D-319

Ministerstva financí, kterým se vymezují nej

častější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti podle ustanovení § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „ZSDP“)

Č

l. I. – Úvod a vymezení působnosti

Ministerstvo financí vedeno snahou dostatečně spolehlivě zabezpečit v maximální

možné míře jednotné a objektivizované rozhodování o žádostech o prominutí

příslušenství daně, vymezuje tímto pokynem skutečnosti, jimiž lze zdůvodnit žádost o

prominutí a v jejichž faktickém naplnění lze spatřovat zákonný důvod tvrdosti, pro nějž

může dojít k prominutí příslušenství daně. Současně se vymezují další důvody jejichž

naplnění příslušný správce daně zohledňuje v rámci vyřizování žádosti o prominutí

příslušenství daně jednotlivých daňových subjektů a podle jejich obsahu a závažnosti,

prominutí příslušenství daně zvýší či sníží. Pokynem se dále vymezují skutečnosti při

jejichž existenci je v zásadě vyloučeno rozhodnout o prominutí příslušenství daně z

důvodu tvrdosti. Konečně jsou tímto pokynem vymezeny okruhy příslušenství daní, u

nichž může dojít k prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti, pouze v případech

zvláštního zřetele hodných.

Tímto je Ministerstvem financí též vyjádřena snaha zamezit případným

excesivním individuálním rozhodováním tak, aby byla i při aplikaci předmětného

zákonného oprávnění, založeného na kombinaci neurčitého zákonného pojmu a správním

uvážení příslušného správce daně, v maximální možné míře šetřena veřejná práva

daňových subjektů spočívající na zákazu diskriminace, na právu na řádný proces a

konečně na právu na řízení vedeného bez zbytečných průtahů.

V zájmu požadavku na dostatečně spolehlivě zajištěnou objektivitu a

transparentnost, při rozhodování o žádostech o prominutí se stanovuje povinnost tato

rozhodnutí odůvodňovat, přestože to současná platná právní úprava výslovně obligatorně

nepředepisuje.

Tento pokyn upravuje postup Ministerstva financí a územních finančních orgánů

při posuzování důvodů při rozhodování o prominutí příslušenství daní z důvodu tvrdosti.

Č

l. II. – Vymezení důvodů a skutečností posuzovaných v rámci rozhodování o žádostechdaňových subjektů o prominutí příslušenství daní z důvodu tvrdosti

V zájmu v Čl. I vyjádřených důvodů, při rozhodování o prominutí příslušenství

daní z důvodu tvrdosti podle ustanovení § 55a ZSDP Ministerstvo financí uvádí systém

skutečností a důvodů při tomto rozhodování posuzovaných:

2

A. Skute

čnosti vylučující vydání rozhodnutí, jímž by bylo prominuto příslušenství daně z důvodu tvrdosti.

1. Není zcela uhrazena daň, ke které náleží příslušenství daně, o jehož prominutí je

rozhodováno;

v případě platby, kde bude uplatněn zákonný postup podle § 59 ZSDP, v důsledku

č

ehož bude platba použita k úhradě starších daňových nedoplatků na témže druhu

daňových příjmů, nelze hodnotit tuto podmínku jako splněnou i pokud daňový

dlužník deklaruje tuto platbu jako úhradu daně, ke které náleží příslušenství daně,

o jehož prominutí je rozhodováno;

výjimkou z tohoto bodu jsou případy, kdy důvodem vzniku nedoplatku bylo

postižení daňového dlužníka živelní pohromou nebo jinou mimořádnou událostí bez

jeho zavinění;

další výjimku představují případy pouze částečně uhrazené daně v situaci, kdy pro

dosud neuhrazený zbytek daně je povoleno posečkání či splátkování. V takovém

případě lze rozhodnout o případném prominutí příslušenství, které náleží k již

uhrazené části daně.

2. Úhrada daně, ke které náleží příslušenství daně, o jehož prominutí je rozhodováno,

nebyla provedena dobrovolně, ale byla vymožena exekučně. V případě, že byla exekucí

vymožena pouze část daně, nelze prominout příslušenství, které k této části náleží. Lze

však prominout příslušenství náležející k té části daně, která byla uhrazena dobrovolně.

3. Příslušenství, o jehož prominutí je rozhodováno představuje: pokuta dle ustanovení

§ 37 ZSDP, exekuční náklady dle § 73a ZSDP, a nebo náhrada za nesplnění registrační

povinnosti dle ustanovení § 98 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve

znění pozdějších předpisů. Vyjmenované typy příslušenství nelze podle tohoto bodu

prominout. Výjimku tvoří pouze případy zvláštního zřetele hodné, přičemž i v

takovýchto případech je nutné posoudit aplikaci předpisů upravujících tzv. veřejnou

podporu, včetně případného uplatnění pravidla de minimis.

4. Pokud byla platba dlužné daně provedena ručitelem, pak nelze vyhovět případné

žádosti daňového subjektu o prominutí příslušenství.

5. V případech, kdy je proti daňovému dlužníkovi vedeno trestní řízení o některém

z trestných činů uvedených v § 24 odst. 5 písm. b) a c) ZSDP, ať už na základě

oznámení správce daně při plnění oznamovací povinnosti dle § 8 odst. 2 zákona

č

. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,

nebo z úřední povinnosti orgánů činných v trestním řízení, pak nelze vyhovět žádanému

prominutí příslušenství tímto daňovým dlužníkem, které se váže k daňové povinnosti,

ohledně které je trestní řízení vedeno. Shodně se postupuje i v případech, kdy je

pravomocně rozhodnuto o takovýchto trestných činech. Pokud bude trestní řízení

odloženo nebo trestní stíhání zastaveno, pak se k uvedenému nepřihlíží.

6. Daňový subjekt žádající o prominutí příslušenství daně je v likvidaci nebo je

v úpadku řešeném formou konkursu. Výjimkou jsou případy, kdy jediným věřitelem

daňového subjektu je finanční úřad.

3

B. D

ůvody při jejichž naplnění lze usuzovat na naplnění zákonného důvodu tvrdosti dle ustanovení § 55a ZSDP

1. Příslušenství daně vzniklo na základě dodatečného vyměření daně po podání

dodatečného daňového přiznání nebo plyne ze zjištění správce daně, přičemž

k dodatečnému vyměření daně došlo v důsledku legislativních změn, které nebyly

známy v termínu pro podání řádného daňového přiznání.

2. Jedná se o daňového dlužníka, který byl postižen živelní pohromou nebo jinou

mimořádnou událostí v průběhu kalendářního roku, který se váže k platbě daně,

případně v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím a následujícím.

3. Jedná-li se o přechod daňové povinnosti zůstavitele na dědice za období ode dne

úmrtí zůstavitele do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým soud potvrdil nabytí

dědictví včetně.

4. Byl-li zpětně přiznán důchod (starobní, invalidní nebo důchod vyživované osobě),

pokud daňový dlužník následně upravil své daňové přiznání.

5. Příslušenství daně, které se vztahuje k původně přiznané dani, v případech, kdy

dojde k chybnému rozdělení základu daně z příjmů fyzických osob na

spolupracující osoby a zaplacení přiznané daně oběma spolupracujícími osobami ve

lhůtě splatnosti.

6. Příslušenství daně, které vznikne z nepoužití nadměrného odpočtu na úhradu

nedoplatku u stejné daně nebo z nepřevedení nadměrného odpočtu (na základě

žádosti DS) v případech, kdy je zahájeno vytýkací řízení a přeplatek proto vznikne

později, než je splatnost jiné daně.

7. Příslušenství vzniklo na základě převedení vratitelného přeplatku vzniklého v

důsledku uplatněného daňového bonusu (§ 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z

příjmů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen: „ZDP“) a uplatnění společného

zdanění manželů (§ 13a ZDP) na osobní účet druhého z manželů.

8. Původní platba daně je daňovým dlužníkem vykonána omylem na jiný variabilní

symbol nebo jiný účet správce daně, přičemž se současně nejedná o nejasnou

platbu.

9. Jedná se o daňového dlužníka, kterému nepříznivý zdravotní stav (dočasný nebo

trvalý) zabránil plnit jeho daňové povinnosti (nutno doložit prokazatelným

způsobem).

10. Příslušenství daně, které bylo předepsáno za daňový nedoplatek na dani z převodu

nemovitostí v případech, kdy daňový subjekt včas uhradil přiznanou daň

vypočtenou ze základu daně stanoveného z ceny zjištěné na základě ocenění

znalcem a daň byla vyměřena správcem daně odlišně z důvodů chybného posudku

znalce.

11. V případech, kdy jsou sankciovány pozdní platby zálohové povinnosti a celková

daňová povinnost nevznikne, či je nižší než úhrn případně zaplacených záloh.

12. Dojde-li u daňového dlužníka, kterému bylo povoleno posečkání nebo splátkování

dlužné daňové povinnosti, ke zpoždění s jednou platbou vyplývající z takovéhoto

rozhodnutí, a to maximálně v rozsahu tří pracovních dnů. Shodně se postupuje

i u zpoždění úhrady běžné daně.

13. Daňová kontrola vedoucí k dodatečnému vyměření daně, jejíž příslušenství je

dotčeno touto žádostí, byla zahájena s časovým odstupem 12 měsíců a více od

původního data splatnosti daně. Tento bod se použije pouze na penále podle § 63

ZSDP ve znění účinném do 31. 12. 2006.

14. Jedná se o daňového dlužníka, který se nikoli svým jednáním ocitl v platební

neschopnosti (zejména druhotná platební neschopnost).

4

15. Příslušenství daně, které vznikne v souvislosti se změnou daňové povinnosti

v důsledku prodeje věcí nedodržením časového testu dle ustanovení § 4 ZDP.

16. Příslušenství daně předepsané u subjektů, které nejsou zřízeny nebo založeny za

účelem dosažení zisku (§ 18 odst. 3 ZDP), které vzniklo z dodatečně vyměřené

DPPO v případech, kdy proti dodatečně zvýšenému základu daně není možno

uplatnit snižující položku podle § 20 odst. 7 ZDP do výše, definované v tomto

ustanovení.

17. Příslušenství daně převyšuje daň, k níž se váže.

18. Zohlednění existence případných výkladových nejasností hmotněprávních daňových

zákonů.

19. Příslušenství daně, které vznikne v souvislosti se změnou daňové povinnosti

v důsledku uplatnění odpočtu u dokladů z důvodů chybného vystavování daňových

dokladů od neplátců daně z přidané hodnoty.

Příslušný správce daně zásadně zohledňuje z výše uvedených důvodů, pouze důvody

výslovně uplatněné v žádosti daňového subjektu.

C. D

ůvody, které je správce daně oprávněn zohlednit a zvýšit promíjené příslušenství daně z důvodu tvrdosti.

1. Bezdlužnost daňového dlužníka u územních finančních orgánů a celních orgánů – na

všech daňových platebních povinnostech (vyjma příslušenství daně, o jejichž

prominutí je žádáno), nesmí být ke dni zpracování žádosti o prominutí příslušenství

daně vykazovány nedoplatky. Za den zpracování žádosti je považován den

předložení návrhu zpracování bezprostředně nadřízenému vedoucímu zaměstnanci

správce daně. Pro toto posouzení se posečkaný nebo splátkovaný daňový nedoplatek

nepovažuje za nedoplatek. Nepřihlíží se rovněž k povinnostem na příslušenství, které

nebyly subjektu doposud sděleny.

2. Jediné porušení platební povinnosti daňovým dlužníkem v časovém období 1 roku

zpětně ode dne podání žádosti, posuzování této podmínky u jednoho územního

finančního nebo celního orgánu a na všech druzích daní (u příslušenství takových,

které byly subjektu sděleny); délka prodlení může být max.30 dnů (jedná se i

o náhradní lhůtu splatnosti).

3. Zjištěné důvody vyměření daně nemají charakter zatajení skutečností daňovým

subjektem, ale jedná se např. o pouhé administrativní pochybení v rámci vedení

účetnictví.

4. Dobrá úroveň spolupráce daňového dlužníka se správcem daně při plnění

nepeněžitých povinností.

D. D

ůvody které je správce daně oprávněn zohlednit a snížit promíjené příslušenství daně z důvodu tvrdosti.

1. Příslušenství daně vzniklo na základě vyměření nebo předepsání daně, které zjistil

správce daně a toto zjištění plyne převážně ze zatajených skutečností daňovým

subjektem. Dále rovněž v případech, kdy příslušenství daně vzniklo daňovému

dlužníkovi v postavení plátce u daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti

a z funkčních požitků a u daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně na základě

neodvedené sražené daně. Výjimkou z tohoto bodu v části neodvedené sražené daně

5

jsou případy, kdy důvodem vzniku nedoplatku bylo postižení dlužníka mimořádnou

událostí bez jeho zavinění, a také případy, kdy dojde k významné změně ve

vlastnické struktuře daňového subjektu včetně právního nástupnictví fyzické osoby

a nový vlastník po převzetí firmy nedoplatky neprodleně dobrovolně uhradil.

2. Daň, ke které náleží příslušenství daně, o jehož prominutí je rozhodováno, byla

stanovena na základě pomůcek z důvodu absence součinnosti daňového dlužníka.

3. Příslušenství daně vzniklo na základě opožděné platby daně, k jejímuž řádnému

přiznání bylo podáno daňové přiznání až na základě výzvy správce daně, popř. přes

výzvu správce daně nebylo podáno vůbec.

4. Existence dluhu daňového dlužníka u územních finančních orgánů a celních orgánů –

na daňové platební povinnosti (vyjma příslušenství daně o jejichž prominutí je

žádáno) je ke dni zpracování žádosti o prominutí příslušenství daně vykazován

nedoplatek. Za den zpracování žádosti je považován den předložení návrhu

zpracování bezprostředně nadřízenému vedoucímu zaměstnanci správce daně. Pro

toto posouzení se posečkaný nebo splátkovaný daňový nedoplatek nepovažuje za

nedoplatek. Nepřihlíží se rovněž k povinnostem na příslušenství, které nebyly

subjektu sděleny.

5. Špatná úroveň spolupráce daňového dlužníka se správcem daně při plnění

nepeněžitých povinností, nedostatečná součinnost, či obstrukce až maření daňového

ř

ízení.

Aplikace bod

ů A, B, C a D tohoto článku

Dotýká-li se žádost daňového dlužníka více druhů daní ve smyslu vyhlášky

č

. 25/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, více zdaňovacích období resp.více titulů

vzniku příslušenství, posuzuje správce daně žádost samostatně za každou daňovou

povinnost – samostatně za každý druh daně a každé zdaňovací období.

Celková výše případně prominutého příslušenství daně z důvodu tvrdosti je zjevně

limitována celkovou částkou příslušenství daně, o jehož prominutí je rozhodováno. To

platí i pro postup při opakovaných žádostech o prominutí příslušenství daně z důvodu

tvrdosti. Celkové prominutí příslušenství daně tedy nesmí přesáhnout 100 %.

Č

l. III. Náležitosti rozhodnutí - odůvodnění

S ohledem na potřebu odstranit pochybnosti o dostatečně spolehlivě zabezpečené

objektivitě a transparentnosti při rozhodování o prominutí příslušenství daně z důvodů

odstranění tvrdosti je nutné v písemném vyhotovení rozhodnutí o prominutí uvádět též

odůvodnění, přestože to zákonná úprava nestanoví.

Č

l. IV. – Přechodné ustanovení

Žádosti o prominutí příslušenství daně, které byly podány před účinnosti tohoto

pokynu o nichž nebylo dosud rozhodnuto, se posuzují podle tohoto pokynu.

Č

l. V. - Účinnost

Účinnost tohoto pokynu nastává dne 1. června 2008.

V Praze dne 27. 5. 2008

Ing. Miroslav Kalousek, v.r.

ministr financí ČR

Daň z příjmů právnických osob – daňový subjekt – obchodní společnost v likvidaci
Vytýkací řízení k dodatečnému přiznání na DPPO za zdaňovací období od 1.1. do 30.6.2006
DS porušil ust. § 23 odst. 3 písm c) zákona č. 586/1993 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen ZDP). Podle citovaného ustanovení výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle odstavce 2 lze snížit o dle bodu 3. částky související s rozpouštěním rezerv a opravných položek, jejichž tvorba nebyla pro daňové účely výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud jsou podle zvláštního předpisu zaúčtovány ve prospěch nákladů nebo výnosů.
Daňový subjekt skutečnost, že tvorba rozpouštěné opravné položky nebyla pro daňové účely nákladem na dosažení příjmů, prokazoval pouze předložením jednotlivých daňových přiznání a příloh k nim, což je nedostačující. K prokázání by bylo nutné předložit jednotlivé účetní doklady prokazující tvorbu opravné položky, včetně jejich zaúčtování v jednotlivých zdaňovacích obdobích, k čemuž byl daňový subjekt v průběhu vytýkacího řízení opakovaně vyzván.
Pracovnice správce daně dospěla k závěru, že daňový subjekt svá tvrzení neprokázal a řádek 111 citovaného dodatečného přiznání se na základě výsledku vytýkacího řízení snižuje o částku několika set miliónů korun.

Daňový subjekt – obchodní společnost v likvidaci
Vytýkací řízení DPPO za zdaňovací období r. 1.1.2005 - 1.12.2005
Zápis do OR 8.3.2000, vstup do likvidace 1.12.2005
Předmět podnikání: kovářství, zámečnictví, kovoobráběčství, opravy motorových vozidel, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, provádění jednoduchých a drobných staveb a jejich změn a odstraňování, zprostředkování činnosti v oblasti obchodu a služeb, provozování veřejných tělovýchovných škol, reklamní agentura
DS podal ke dni ukončení činnosti přiznání k DPPO s nulovým vyčíslením, přestože v průběhu roku běžně podával přiznání k DPH s vyčíslenými vstupy i výstupy. Správce daně k podanému daňovému přiznání zahájil výzvou vytýkací řízení. Vytýkací řízení provádělo kontrolní oddělení zároveň s daňovou kontrolou zdaňovacích období r. 2003 a r. 2004.
DS měl smluvního zástupce, který však se správcem daně ani s likvidátorem společnosti nespolupracoval. Likvidátor DS osobně převzal další výzvu, vydanou v souladu s ust. § 43 a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "zákon o správě daní"), kterou bylo DS uloženo předložit doklady, resp. evidenci prokazující správnost a úplnost všech skutečností uváděných v podaném přiznání, předložit úplné účetnictví za období, ke kterému se vztahuje podané přiznání, prokázat provedení inventarizací.
V rámci ústního jednání k plnění výzvy likvidátor DS do protokolu sdělil, že účetnictví bylo převezeno v prosinci 2005 na Moravu, uloženo ve sklepních prostorách, likvidátorovi nebylo předáno a při jarních povodních byly prostory zatopeny. Likvidátor zajistil převoz dokladů do Prahy do prostor, kde byly doklady uloženy na hliněné podlaze, přikryté plachtou. Šanony s doklady byly rozpadlé, doklady mokré, plesnivé a nečitelné, tj. ve stavu nepoužitelném pro kontrolu, nebylo možno ani identifikovat, zda se jedná o účetní doklady tohoto DS. Účetní závěrka ani jiné zpracování dokladů nebylo předloženo vůbec.
DS neodstranil pochybnosti o správnosti a úplnosti daňového přiznání, neprokázal skutečnosti uvedené v daňovém přiznání ani skutečnosti, ke kterým byl vyzván, nesplnil svou dokazovací povinnost dle ust. § 31 odst. 9 zákona o správě daní, daňovou povinnost nebylo možno stanovit dokazováním. Správce daně stanovil daňovou povinnost v souladu s ust. § 31 odst. 5 zákona o správě daní za použití pomůcek.
Dle daňových přiznání k DPH uskutečněná zdanitelná plnění byla za prověřované období několik set miliónů korun, přijatá zdanitelná plnění byla několik set miliónů korun. Správce daně zjistil, že v r. 2005, před vstupem do likvidace došlo k prodeji strojů a zařízení DS za celkovou částku desítek miliónu korun, dále došlo k prodeji skladových zásob za několik desítek miliónu korun, správce daně využil zjištění u DS místně příslušného našemu FÚ, který stroje, zařízení a zásoby nakoupil. Po těchto prodejích došlo ke vstupu do likvidace. V rámci daňového řízení dále využil správce daně institut dožádání (na 3 FÚ) a zaslal výzvy k součinnosti na dvě banky, spravující účty DS a využil informací ze spisového materiálu DS.
Na základě pomůcek stanovil správce daně daňovou povinnost za období od 1.1.2005 do 1.12.2005 ve výši více než deset miliónu korun.

Labels: Daně

Daň z přidané hodnoty – daňový subjekt - fyzická osoba
V průběhu kontroly DPH bylo zjištěno, že daňový subjekt – fyzická osoba - si uplatňuje odpočet daně z přijatých pokladních dokladů (paragonů) za pořízení náhradních dílů na nákladní automobil v celkové částce více než milión korun. Z účetnictví daňového subjektu vyplynulo, že daňový subjekt má v majetku evidován pouze jeden nákladní automobil,jehož zůstatková cena činí několik desítek tisíc korun. Z náhradních dílů pořízených v průběhu roku by bylo možno sestavit několik takovýchto automobilů. Správce daně prověřil uskutečnění přijatého zdanitelného plnění u dodavatele. Bylo zjištěno, že dodavatel neuskutečnil vůči kontrolovanému daňovému subjektu plnění, neboť vystavuje jiný typ zjednodušených daňových dokladů, používá jiné razítko a s některým zbožím ani neobchodoval. Daňový subjekt tvrdil, že zboží nakupoval od neznámé osoby, od které dostával zjednodušené daňové doklady a k předání zboží docházelo na parkovišti. Uskutečnění zdanitelného plnění daňový subjekt neprokázal.
Výsledkem kontroly je neuznání uplatněného nároku na odpočet z předmětných dokladů.

Daňový subjekt – právnická osoba podnikající ve stavebnictví
Kontrola DPH byla provedena za zdaňovací období roku 2006 na vstupu i na výstupu, doměřena byla daň na výstupu..
V průběhu kontroly DPH plátce předložil daňový doklad, který uvedl v evidenci pro daňové účely za září 2006 týkající se dodání vířivých van polskému odběrateli.
DS byl opakovaně vyzván výzvami dle § 31 odst 9 a § 16 odst. 2 písm. c) a e) ZSDP k prokázání konkrétními důkazními prostředky dodání zboží dle § 64 ZDPH polskému odběrateli dle vystavené faktury.
Při jednáních na FÚ byla předložena výše uvedená faktura vystavená, dodací list k této faktuře (bez data převzetí), výdejka ze skladu, stav skladu k 1.7.2006 a k 30.9.2006 a kopie souhrnného hlášení k DPH za 3. čtvrtletí 2006 bez razítka FÚ-9.
DS dále uvedl, že do dnešního dne nebyla faktura polským odběratelem uhrazena a dopravu si zajišťoval polský odběratel. DS uvedl, že žádné další důkazní prostředky týkající se prokázání dodání zboží nemá k dispozici. Protože DS neprokázal přepravu nebo odeslání zboží do jiného členského státu, neprokázal ani osvobození této dodávky ve smyslu uvedeného § 64 ZDPH.
Na základě prověřování údajů z VIESu byla poskytnuta informace, ve které je uvedeno, že DS vykázal intrakomunitární dodání polskému plátci a bylo zjištěno, že polský plátce pořízení zboží nepřiznal a toto pořízení popírá. Polský plátce se zabýval činností podporující silniční dopravu.
Doměřena daň na výstupu za červenec – září 2006 ve výši několika sta tisíc korun.

Daňový subjekt – právnická osoba
U plátce, právnické osoby, byla v červenci 2007 zahájena daňová kontrola DPH za jedno zdaňovací období roku 2005 a jedno zdaňovací období roku 2006. Předmětem činnosti plátce byly v kontrolovaných zdaňovacích obdobích opravy a rekonstrukce půdních nástaveb, malířské a výkopové práce.
V průběhu kontroly bylo zjištěno, že plátce uplatňoval nárok na odpočet daně na základě dokladů, které byly vystaveny jménem osoby, které byla zrušena registrace k dani z přidané hodnoty. Na základě dožádání bylo zjištěno, že osoba, která doklady měla vystavit je nevystavila. Dále bylo zjištěno, že doklady – paragony, na základě kterých uplatňoval plátce nárok na odpočet daně, byly dodatečně upravovány, a to zvýšením základu daně a daně. Tyto skutečnosti byly ověřeny dožádáními zaslanými místně příslušným správcům daně. Dále plátce uplatňoval nárok na odpočet daně na základě dokladů, u kterých neprokázal, že deklarovaná plnění použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Na základě výše uvedených skutečností plátce uplatnil v rozporu s ustanoveními §§ 72 a 73 ZDPH v každém z kontrolovaných zdaňovacích obdobích nárok na odpočet daně ve výši několika set tisíc korun.
V průběhu daňové kontroly byla v Obchodním rejstříku zapsána změna sídla plátce. Správce daně před změnou místní příslušnosti daňovou kontrolu dokončil a vydal dodatečné platební výměry. V souvislosti s uvedenými zjištěními bylo učiněno oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle ustanovení § 148 trestního zákona

Labels: Daně

Nedodržení podmínek čerpání dotace
Příjemce dotace obdržel Dohodou o vytvoření chráněného pracovního místa osobou se zdravotním postižením pro výkon samostatné výdělečné činnosti dotaci ve výši několika desítek tisíc korun na zařízení obchodu. Příjemce dotace byl povinen při čerpání dotace dodržet podmínky uvedené v článku II. Dohody.
Finanční úřad obdržel podnět z Úřadu práce a předvolal příjemce dotace k jednání na FÚ. Ten sice předvolání převzal, nicméně se několikrát omluvil a dohodl si náhradní termín, ale ani tehdy se nedostavil. Správce daně 2x požádal o jeho předvedení Policii ČR, ale bez úspěchu. Policisté ho nikdy nezastihli doma. Po třetím předvolání k jednání se příjemce dotace dostavil a byla zahájena kontrola.
Na základě předložených dokladů správce daně zjistil porušení podmínek čerpání dotace ze státního rozpočtu uvedených v článku II Dohody. Příjemce dotace neprovozoval samostatnou výdělečnou činnost na chráněném pracovním místě v souladu se zněním Dohody, tedy nejméně po dobu 2 let. Při kontrole vyšlo najevo, že příjemce dotace již po pár měsících podnikání prodal zařízení svého obchodu jiné osobě, a to za částku odpovídající obdržené dotace. O této skutečnosti informoval příjemce dotace Úřad práce s časovým odstupem, a navíc z toho důvodu, že u něho úřad práce ohlásil kontrolu. Ve svém oznámení navíc nepravdivě uvedl, že přerušil podnikání k datu, který je uveden v živnostenském rejstříku. Správce daně však zjistil, že příjemce dotace fakticky ukončil podnikání půl roku před nahlášeným datem, kdy ukončil provozování obchodu, na jehož vybavení mu byla poskytnuta dotace a toto vybavení navíc prodal jiné osobě. Dalším pochybením příjemce dotace bylo, že nezanesl jednu fakturu za nákup zařizovacích předmětů do účetnictví. Ze strany správce daně pak tato faktura nemohla být uznána, stejně jako peněžní výdaj z ní plynoucí. Vratka dotace vyplývající z porušení ustanovení Dohody nebyla úřadu práce vrácena. Tato skutečnost však nebyla přičtena k tíži příjemce dotace, a to z toho důvodu, že vratka po něm nebyla ze strany úřadu práce požadována a příjemci bylo oznámeno, že se z důvodu nedodržení podmínek uvedených v Dohodě stane předmětem kontroly ze strany finančního úřadu.
Na základě výše uvedených skutečností správce daně uložil daňovému subjektu odvést zpět do státního rozpočtu částku ve výši porušení rozpočtové kázně několik desítek tisíc korun a příslušné penále.
Daň z příjmů fyzických osob
Daňový subjekt – fyzická osoba podnikala na základě živnostenského listu a jeho podnikatelskou činností byla koupě a prodej zboží.
Při daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob bylo zjištěno, že daňový subjekt v peněžním deníku do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zahrnul výdaje na nákup zboží, a to v částce včetně daně z přidané hodnoty, přičemž tato DPH byla uplatněna zároveň jako odpočet daně dle § 19 odst.1 zákona č.588/1992Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě tohoto zjištění byl DS vyzván k prokázání oprávněnosti zahrnutí DPH do daňově uznatelných výdajů. Daňový subjekt na výzvu odpověděl, že si je vědom porušení ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů a že částka více než milión korun za první kontrolované zdaňovací období a částka ve výši několika miliónu korun za druhé kontrolované zdaňovací období, není výdajem souvisejícím s podnikatelskou činností.
Vykazovaná ztráta za první kontrolované zdaňovací období ve výši více než milión korun byla změněna na základ daně ve výši několika sta tisíc korun a dodatečně byla stanovena daň z příjmů fyzických osob ve výši více než sto tisíc korun.
Vykazovaná ztráta za druhé kontrolované zdaňovací období ve výši několika miliónů korun byla změněna na základ daně ve výši několika set tisíc korun a dodatečně byla stanovena daň z příjmů fyzických osob ve výši několika desítek tisíc korun.

Labels: Daně

Nabídky založení společnosti typu LLC – nezdaňování příjmů
Specializované společnosti, registrované na území ČR, nabízejí českým osobám, a to právnickým i fyzickým, založení společnosti typu LLC(Limited Liability Company)
nejčastěji v USA, prostřednictvím tzv. registračního agenta. K nejoblíbenějším destinacím patří zejména Nevada, Delaware, Florida a další. Základním motivem zakládání těchto společností, tzv. transparentních entit, je „mezinárodní daňové plánování“, neboli minimalizace daňového základu českých společností. Mezi „výhody“ založení takovýchto společností je v příslušných nabídkách uváděno, že pokud společnost typu LLC nepodniká ve Spojených státech, ani odtud nepochází žádný z jejích příjmů, nemá povinnost požádat v USA
o přidělení daňového identifikačního čísla, nemusí podávat daňová přiznání, neplatí v USA daň z příjmů. Není to z toho důvodu, že by takovéto společnosti byly osvobozeny od zdanění plně, ale proto, že tyto transparentní entity jsou zdaňovány na úrovni společníků v zemi své rezidence, kde jsou tyto osoby povinny příslušné příjmy z USA přiznat ke zdanění v rámci své celosvětové daňové povinnosti ve svém daňovém přiznání. Na tento daňový dopad však již nabídka založení společností typu LLC potencionální zájemce neupozorňuje a tito neúmyslně, ale i záměrně, příjmy nezdaňují.
Při daňové kontrole českých subjektů uskutečňujících obchodní případy s výše uvedenými zahraničními společnostmi, často založenými stejnými fyzickými osobami, správce daně požaduje prokázání skutečné realizace předmětu fakturace. Pokud kontrolovaný daňový subjekt není schopen prokázat, že práce a služby, fakturované zahraniční společností, byly provedeny dodavatelem, deklarovaným na příslušných fakturách, neunese důkazní břemeno ve smyslu ust. § 31 zákona o správě daní a poplatků a příslušné náklady jsou správcem daně na základě porušení ust. § 24, odst. 1/, zákona o dani z příjmů a § 11 zákona o účetnictví, vyloučeny z daňového základu poplatníka. .
Z důvodů neprokázání prací a služeb, fakturovaných společností typu LLC byla např. v poslední době správcem daně u poplatníka DPPO zrušena daňová ztráta ve výši několika miliónu korun a dodatečně vyměřena daňová povinnost za 3 zdaňovací období v celkové výši několika desítek miliónů korun. Z hlediska výše doměrku se jedná se o jedno z největších zjištění.
Rozšiřující se spolupráce ČR se zahraničními daňovými správami formou mezinárodní výměny informací umožňuje správcům daně zaměřit se i na daňové úniky tohoto typu.

Labels: Daně

Daň z příjmů ze závislé činnosti
Správce daně kontrolou účetní evidence za roky 2003 a 2004 zjistil, že slovenský občan podniká na území České republiky od roku 1995. Dle výpisu z obchodního rejstříku vlastní několik živnostenských listů, vydaných v České republice. V ČR si rovněž dle vlastního sdělení pronajal několik kanceláří. Podnikatelskou činnost, která spočívala v provádění stavebních prací, vykonával tento daňový subjekt prostřednictvím svých zaměstnanců. Se společnostmi a fyzickými osobami měl podnikatel sepsány smlouvy o dílo na jednotlivé stavební celky. Pracovalo se podle projektových dokumentací staveb a jednotlivé práce byly zapsány do stavebních deníků. Zaměstnanci podnikatele pracovali pod jeho přímým vedením. Po ukončení stavebního díla se uzavřel stavební deník, ve kterém bylo konstatováno, že stavba byla odevzdána v požadované kvalitě a termínu, a byla vystavena konečná faktura spolu s předávacím protokolem.
Mzdy zaměstnanců, kteří vykonávali stavební práce na území České republiky byly přefakturovány do nákladů stálé provozovny, která podnikateli vznikla na našem území již v roce 1995. Za příjmy ze zdrojů na území České republiky se dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/92 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů), považují příjmy ze závislé činnosti, která je vykonávána na území České republiky.
Dle vlastního sdělení podnikatele v průběhu daňového řízení, on sám svým zaměstnancům zadával práci, řídil je i kontroloval. Uvedení zaměstnanci používali nářadí, stroje, pracovní pomůcky i pracovní oděvy, které jim zabezpečoval zaměstnavatel. Z výše uvedeného lze dovodit, že se jednalo o příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů, jelikož zaměstnanci při výkonu práce byli povinni dbát příkazů plátce.
V návaznosti na ustanovení § 6 a 22 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů a čl. 15 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, měla být daň z příjmů ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky přiznána a odváděna v České republice, protože stavební práce byly vykonávány na území České republiky a mzdy byly účtovány k tíži stálé provozovny, která plátci vznikla v roce 1995.
Dle § 38k odst. 4 a 5 byl plátce daně povinen srazit zálohu na daň ze závislé činnosti a funkčních požitků dle ustanovení § 38h odst. 2 zákona o daních z příjmů. Vzhledem ke skutečnosti, že zaměstnanci plátce nepodepsali v České republice prohlášení, byla v rámci daňové kontroly doměřena záloha na daň ze závislé činnosti.
Plátce neodvedl zálohy na daň ze závislé činnosti za roky 2003 a 2004 v celkové výši přes jeden milión korun.

Případ č. 1 – daň z příjmů fyzických osob
Předmětem podnikání daňového subjektu byla stavební činnost – výroba a montáž lodžií. Daňový subjekt byl plátce daně z přidané hodnoty a vedl daňovou evidenci. Ke dni 29. prosince 2004 daňový subjekt ukončil podnikatelskou činnost a provedl úpravy základu daně podle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2004 (dále jen zákon o daních z příjmů). Za zdaňovací období roku 2004 poté podal daňový subjekt dodatečné daňové přiznání, ve kterém uplatnil jako položku snižující základ daně závazky v částce několika miliónu korun.
Daňová kontrola byla zaměřena na ověření správnosti vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 a úpravy základu daně v souvislosti s ukončením podnikatelské činnosti.
V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že částka několika miliónů korun byla uplatněna na základě tří faktur panamské společnosti. Předmětem faktur byly služby poskytnuté na území Polska v měsících květnu až červenci 2004 (jednalo se o reklamu – tisk letáků a jejich distribuci do poštovních schránek v Polsku, výroba internetových stránek v Polsku, CD prezentace, průzkum trhu v Polsku). Daňový subjekt byl správcem daně vyzván, aby vysvětlil, proč výše uvedené faktury neuplatnil již v řádném daňovém přiznání, ale teprve až v dodatečném daňovém přiznání. Dále byl daňový subjekt vyzván, aby vysvětlil, jak fakturované služby probíhaly, s kým bylo jednáno, jak probíhala distribuce, kdo dohlížel na uskutečnění zakázky a rovněž k prokázání, jak tyto závazky souvisely s dosažením vykazovaných příjmů v době ukončení podnikatelské činnosti. Daňový subjekt uvedl, že příjmy plynoucí z reklamy realizovala právnická osoba, kterou daňový subjekt založil v Polsku v roce 2004. Z důvodu, že v době sjednání a provádění služeb právnická osoba ještě neexistovala, byly faktury vystaveny na jméno fyzické osoby. Případný efekt z reklamy by měla polská právnická osoba. S ohledem na skutečnost, že bylo správcem daně zjištěno, že výdaje za reklamu nebyly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů daňového subjektu, nebylo možné podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, aby daňový subjekt dodatečně snížil základ daně o částku několika miliónu korun.
Kontrolou bylo dále zjištěno, že daňový subjekt rovněž nesprávně upravil podle ustanovení § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů ke dni ukončení podnikatelské činnosti rozdíl mezi příjmy a výdaji o výši pohledávek a závazků z titulu nárokované a odvedené DPH ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a o částku nadměrného odpočtu ve vazbě na skutečnost, že až do doby ukončení podnikatelské činnosti byl daňový subjekt plátcem DPH. Rovněž bylo zjištěno porušení § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů, kdy daňový subjekt uplatnil do daňových výdajů i výdaje za soukromé telefonní hovory, a porušení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, když daňový subjekt neprokázal oprávněnost zahrnutí zálohy na pořízení nábytku do daňových výdajů.
Je nezbytné uvést, že správce daně v souladu s ustanovení § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přihlédl při dodatečném stanovení daně ke skutečnosti, že daňový subjekt nesprávně zvýšil v souvislosti s ukončením podnikatelské činnosti základ daně o hodnotu peněžních prostředků v pokladně a na běžném účtu ke dni 31. prosince 2004 a o zůstatkovou cenu hmotného majetku ke dni 31. prosince 2004. Proto byl správcem daně základ daně snížen o částku několika set tisíc korun.
Na základě provedené daňové kontroly za zdaňovací období roku 2004 byl základ daně zvýšen o celkovou částku několika miliónu korun, snížena vykazovaná ztráta o částku několika set tisíc korun a byla doměřena daň řádově ve výši několika miliónu korun.
Současný stav případu: Platební výměry jsou pravomocné.

Případ č. 2 – daň z příjmů právnických osob
Daňová kontrola za zdaňovací období roku 2005 byla u daňového subjektu „Z“ zahájena na základě poznatků o velké výši uplatňování nadměrných odpočtů DPH za služby (stavební práce) a rovněž i velkém meziročním nárůstu čistého obratu.
V roce 2005 získal daňový subjekt „Z“ mimořádnou zakázku na odstranění škod ze živelné události, když objem zakázky představoval částku několik miliónů korun. Smlouva o dílo byla podepsána v měsíci srpnu 2005 s termínem dokončení v říjnu 2005.
Kontrolou účetních dokladů správce daně zjistil, že daňový subjekt „Z“ si na část prací k odstranění škod ze živelné události nasmlouval několik subdodavatelů. Ve dvou případech se jednalo o firmy, které založili cizí státní příslušníci. Obě firmy měly v obchodním rejstříku zapsáno sídlo v Praze a dle informací od dožádaného správce daně jsou nekontaktní, nepodávají daňová přiznání a ve svém sídle se nezdržují, veškeré písemnosti jim jsou doručovány veřejnou vyhláškou. Ostatní subdodavatelé byli správci daně známi a jednalo se o firmy se sídlem v územním obvodu správce daně.
Z výsledků kontroly vyplynulo, že daňový subjekt „Z“ neprokázal u výše uvedených zahraničních firem existenci konkrétního plnění, tj. neprokázal provedení pomocných stavebních prací deklarovaným smluvním dodavatelem, když smlouvy o dílo byly podepsány osobami, které neměly na území ČR v době, kdy byly smlouvy podepsány povolen pobyt, resp. (na základě sdělení cizinecké policie) byly z ČR vyhoštěny. Přitom za předmětné subdodavatelské firmy měly s daňovým subjektem „Z“ jednat osoby, kterým vyhoštěné osoby v době, kdy neměly povolen v ČR pobyt, udělovaly v ČR plné moci k jednání. Veškeré platby byly účtovány jako hotovostní, konkrétní vydání peněžních prostředků nebylo ze strany daňového subjektu „Z“ prokázáno, když jako příjemce finanční hotovosti byly na dokladech podepsány vyhoštěné osoby, za které ale se subjektem „Z“ dle jeho tvrzení jednaly osoby pověřené plnou mocí.
Ke kontrole předložené doklady o hotovostních výplatách za subdodavatelské faktury porovnal správce daně s položkovým rozpisem v účetnictví subjektu „Z“ (pokladnou) a zjistil, že ani v jednom případě nesouhlasí příjemce hotovosti ani titul úhrady. V účetnictví společnosti „Z“ jsou pod stejnými čísly dokladů zúčtovány výplaty nepoměrně nižších částek za jiná plnění (většinou v rozmezí desítek korun za nákup drobného materiálu).
Zahraniční firmy nebyly jako subdodavatelé ani vedeny ve stavebním deníku, který si správce daně v průběhu daňové kontroly vyžádal od zadavatele hlavní zakázky, když ostatní subdodavatelé v něm vedeni byli. Daňový subjekt „Z“ následně tuto skutečnost zdůvodňoval tvrzením, že se tak stalo pouhým opomenutím vedoucího pracovníka.
Na základě výše uvedeného byl učiněn závěr, že daňový subjekt „Z“ neprokázal, že tyto náklady jsou daňově účinné. Samotné provedení pomocných stavebních prací nebylo správcem daně v průběhu daňové kontroly zpochybněno, ale správcem daně nebyly náklady na tyto práce vyfakturované jménem zahraničních firem uznány jako daňově účinný náklad, neboť daňový subjekt „Z“ neprokázal provedení těchto prací deklarovanými smluvními dodavateli. Nestačí pouze doložení dokladu o zaplacení prací a smlouvy o dílo, ale je nezbytné prokázat skutečnou realizaci stavebních prací ze strany deklarovaných dodavatelů a v deklarované výši. Kromě toho správce daně má hodnověrným způsobem od státních orgánů (Cizinecké policie ČR) prokázáno, že osoby, které měly subdodavatelské firmy zastupovat, se v dané době nezdržovaly na území ČR.
Na základě výsledků daňové kontroly za předmětné zdaňovací období byl daňový základ správcem daně navýšen o částku několika miliónů korun a daň byla dodatečně vyměřena ve výši více než jednoho miliónu korun.
Současný stav případu: Rozhodnutí o dodatečném stanovení daně je v právní moci a daň byla uhrazena.

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob – předčasně ukončený finanční leasing
Finanční úřad provedl za kalendářní roky 2003, 2004 a 2005 kontrolu daně z příjmů u právnické osoby, jejímž předmětem podnikání je provádění staveb včetně jejich změn, udržovacích prací na nich a jejich odstraňování.
Kontrolou bylo zjištěno, že společnost uzavřela dne 21. 1. 2003 s leasingovou společností smlouvu o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci. Předmětem leasingu byl osobní automobil v ceně pořízení několika set tisíc korun včetně DPH. V roce 2005 došlo dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem k předčasnému ukončení leasingové smlouvy a k odkoupení předmětu leasingu.
V účetnictví společnosti nebylo předčasné ukončení nájemního vztahu proúčtováno. Nebylo tak zřejmé k jakému datu byla leasingová smlouva skutečně ukončena, za jakou kupní cenu byl předmět pronájmu od leasingové společnosti odkoupen, kdy a v jaké výši byla kupní cena uhrazena. Z těchto důvodů byla daňovému subjektu doručena výzva k doložení výše kupní ceny, za kterou byl odkoupen předmět leasingu při předčasném ukončení leasingové smlouvy včetně daňového dokladu vystaveného leasingovou společností a včetně úhrady kupní ceny. Zároveň správce daně dožádal místně příslušný finanční úřad o provedení místního šetření u leasingové společnosti.
Daňový subjekt nedodržel zákonné podmínky týkající se doby nájmu a kupní ceny předmětu leasingu pro uznání nákladů z finančního leasingu dle § 24 odst. 4 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Při předčasném odkoupení předmětu leasingu měl postupovat podle speciálního ustanovení pro tento případ, tj. dle ustanovení § 24 odst. 5 ZDP.
Při výpočtu zůstatkové ceny správce daně vycházel ze vstupní ceny včetně DPH evidované u pronajímatele za dobu, po kterou mohl být tento majetek odpisován. Sjednaná cena za odkup předmětu leasingu při předčasném ukončení leasingové smlouvy byla nižší než vypočtená zůstatková cena. Tím, že společnost odkoupila předmět leasingu za cenu nižší než byla zůstatková cena, kterou měl majetek při rovnoměrném odpisování dle § 31 ZDP, porušila podmínky stanovené v § 24 odst. 5 ZDP a tím se veškeré nájemné od počátku běhu nájemního vztahu stává daňově neúčinným. Společnost měla povinnost podat za kalendářní roky 2003 a 2004 dodatečná daňová přiznání a zvýšit základ daně o částku daňově neúčinného nájemného, a to za rok 2003 v celkové výši několika set tisíc korun a za rok 2004 ve výši celkem několika set tisíc korun. V kalendářním roce 2005 měla společnost povinnost zvýšit základ daně o částku daňově neúčinného nájemného v celkové výši více než sto tisíc korun.

Labels: Daně

Daň z přidané hodnoty
Finanční úřad provedl daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty akciové společnosti se zahraniční účastí, zabývající se kovoobráběním, za zdaňovací období březen, duben a květen 2005.
Společnost vykazovala v přiznání k dani z přidané hodnoty uskutečněná zdanitelná plnění osvobozená od daně jako dodání zboží do jiného státu EU osobě registrované k dani ve Francii. V rámci zahájené daňové kontroly byly využity poznatky z předchozí kontroly dceřiné společnosti deklarovaného odběratele, při které bylo zjištěno, že předmětné zboží bylo ve skutečnosti dodáno této dceřiné společnosti, která má sídlo na území České republiky a zboží bylo dodáno do jejího sídla v tuzemsku. Na základě uvedených zjištění byla kontrola uzavřena se závěrem, že společnost uskutečnila zdanitelné plnění v tuzemsku a z tohoto plnění nepřiznala v rozporu se zákonem daň na výstupu.
Správce daně na základě uvedených zjištění společnosti dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty ve výši několika miliónů korun.
Daň z příjmů právnických osob- nepodání daňového přiznání
Finanční úřad v rámci daňové kontroly daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005 u obchodní společnosti zjistil, že ačkoliv společnost nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za uvedená zdaňovací období, vykonávala v obou letech podnikatelskou činnost. Při daňové kontrole správce daně zjistil, že společnost poskytovala reklamní služby a služby spojené s výrobou televizních spotů a videozáznamů. Ve zdaňovacím období roku 2004 činily nepřiznané výnosy ke zdanění částku více než milión korun a ve zdaňovacím období roku 2005 částku také více než milión korun.
Na základě těchto zjištění správce daně společnosti dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši několika set tisíc korun a za zdaňovací období roku 2005 ve výši také několika set tisíc korun.
Finanční úřad bude plnit oznamovací povinnost podle § 8 trestního řádu.

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002 u obecně prospěšné společnosti, poskytující sociální služby – komplexní péči o klienty, sociální a ošetřovatelské poradenství, půjčovnu rehabilitačních pomůcek, vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách.
V rámci součinnosti s třetími osobami správce daně při daňové kontrole zjistil, že společnost vystavovala zdravotním pojišťovnám, se kterými neměla uzavřenou smlouvu o poskytování zdravotní péče, faktury za provedenou neodkladnou zdravotní péči jejich pojištěncům. Tyto vystavené faktury přitom nezahrnula do svých výnosů a tím ani do základu daně, přestože jejich úhradu vymáhá na zdravotních pojišťovnách soudně. V úhrnu tímto způsobem zkrátila základ daně z příjmů právnických osob o několik miliónů korun.
Dále správce daně zjistil, že společnost účtovala do nákladů více než sto tisíc korun měsíčně za tzv. „přenechání a převedení smluvních vztahů“ fyzické osoby (ředitelky společnosti) včetně IČZ (identifikační číslo zdravotnického zařízení) na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickou osobou a společností a bez jakékoli účasti smluvních partnerů – zdravotních pojišťoven. Jako důvod uzavření smlouvy uvedla ředitelka společnosti to, že VZP se společností odmítla uzavřít smlouvu o poskytování zdravotní péče a nevydala jí tudíž ani IČZ. V rámci prověřování tohoto stavu bylo zjištěno, že společnost měla řádně uzavřeny smlouvy o poskytování zdravotní péče s dalšími pěti zdravotními pojišťovnami a to bez odkazu na přenos práv z jiného subjektu. Je pravdou, že při styku s pojišťovnami společnost neoprávněně používala IČZ jiného zdravotnického zařízení, což ale nemá vliv na celkové posouzení uvedených nákladů, neboť samotné IČZ je nepřenosné mezi dvěma zdravotnickými zařízeními a skutečnost, že jedna z pojišťoven odmítne uzavřít se zařízením smlouvu, neznamená překážku získání vlastního IČZ, např. na základě smlouvy uzavřené s jinou zdravotní pojišťovnou. Z uvedených důvodů nebyly správcem daně akceptovány jako daňově uznatelné náklady ve výši více než miliónu korun.
Při kontrole správce daně zároveň zjistil, že společnost nerozpustila do výnosů v rozporu se zákonem vytvořenou rezervu na opravu hmotného majetku ve výši několika miliónu korun, přestože opravu hmotného majetku neprovedla.
Na základě výše uvedených zjištění správce daně společnosti snížil ztrátu o několik set tisíc korun, zvýšil základ daně řádově o několik miliónů korun a dodatečně vyměřil vlastní daň z příjmů právnických osob za období roku 2002 ve výši několika miliónů korun.
Oznámení o podezření z trestného činu zkrácení daně správce daně orgánům činným v trestním řízení podá v měsíci únoru 2008.

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob


Případ č. 1
DS- obchodní společnost
Kontrola DPPO a DSL za zdaňovací období 2004 a 2005
Předmět činnosti - zemědělská činnost - zahradnictví a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej
Při kontrole bylo zjištěno, že společnost proúčtovala do daňových nákladů částky za reprezentaci, nesmluvní pokuty, nedodržela časovou a věcnou souvislost nákladů sloužících k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. K proúčtovaným částkám do daňových nákladů nepředložila při kontrole všechny prvotní doklady, na základě kterých bylo účtováno.
Z výše uvedeného vyplynulo porušení:

• § 25, odst. 1, písm. t) zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2004
  a 2005 - za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů
  pro daňové účely nelze uznat zejména výdaje na reprezentaci,
• § 25, odst. 1, písm. f) zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2004
  a 2005 - za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů
  pro daňové účely nelze uznat zejména penále a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2, písm. zi),
• § 23, odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2004
  a 2005 – základem daně je rozdíl, o který příjmy… převyšují výdaje (náklady), a to při
  respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období,
• § 24, odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2004
  a 2005 – výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů
  se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem

Správce daně s ohledem na porušení výše uvedených ustanovení zákona snížil kontrolovanému daňovému subjektu za rok 2004 daňovou ztrátu o několik desetitisíců korun Za rok 2005 pak doměřil daň ve výši statisíců korun.

Labels: Daně

K DPH
Správci daně nebyla v průběhu daňového řízení ani na základě výzvy předložena záznamní povinnost k DPH za jednotlivá zdaňovací období. Byly předloženy pouze prvotní doklady, které byly správcem daně prověřovány v návaznosti na předložená daňová přiznání k DPH za jednotlivá zdaňovací období. Daňový subjekt za 6 zdaňovacích období podal nulová daňová přiznání a za ostatní období vykázal nadměrné odpočty. Pouze v jednom zdaňovacím období vykázal kontrolovaný daňový subjekt daňovou povinnost. Při prověřování prvotních dokladů v návaznosti na předložená přiznání k dani z přidané hodnoty bylo zjištěno, že na výstupu nebyly do přiznání zahrnuty veškeré faktury vydané a do nároku na odpočet DPH byly zahrnuty doklady, které nebyly správci daně ke kontrole předloženy. Z prvotních dokladů předložených k daňové kontrole bylo zjištěno porušení ustanovení § 21 odst. 1, odst. 4 a odst. 6 a ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Daň z přidané hodnoty byla dodatečně stanovena ve výši několika statisíců korun.
Proti dodatečnému doměření se daňový subjekt neodvolal.
Uvedená zjištění měla vliv i na uložení pokuty podle zákona o účetnictví.

Daň z přidané hodnoty
Oba případy se týkají porušení § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozd. předpisů


Případ č. 1
DS - právnická osoba
kontrola DPH za zdaňovací období srpen, září a říjen 2007
Kontrola byla zahájena v souvislosti s prověřováním informace poskytnuté jiným správcem daně, dle které měl DS-plátce uplatnit odpočet daně na základě dokladů, které byly vystaveny osobou, která v době vystavení faktur nebyla registrována jako plátce daně z přidané hodnoty. Poskytnutá informace se v průběhu daňové kontroly potvrdila, plátce uplatnil odpočet daně v rozporu s ustanovením § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů. Plátci byla dodatečnými platebními výměry dodatečně stanovena daňová povinnost v celkové výši statisíců korun. Plátce se proti dodatečným platebním výměrům neodvolal.

Případ č. 2
DS – obchodní společnost
daňová kontrola DPH za zdaňovací období I.Q 2007
zápis do OR 8.8.2006
Předmět činnosti: Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s pronájmem
Dne 14. 8. 2007 byla zahájena kontrola na základě signální informace z FÚ, že jejich DS XY vystavil pro náš DS daňové doklady s datem uskutečnění zdanitelného plnění již v I. Q. 2007, ačkoliv se stal plátcem DPH od 24. 5. 2007.
Kontrolou bylo zjištěno, že DS uplatnil ve zdaňovacím období I. Q. 2007 nárok na odpočet DPH z přijatých 105 faktur od dodavatele XY, který nebyl plátcem DPH, v celkové částce DPH statisíců korun.
DS uplatněním nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z daňových dokladů přijatých od neplátce porušil podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně uvedené v § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb.,o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p.
Výsledek: dodatečné doměření daně za I.Q 2007 ve výši statisíců korun.
Pozn.V současné době probíhá u DS VŘ za II, III. a IV. Q.2007.

Labels: Daně

K dani z příjmů právnických osob
Správci daně nebyla předložena hlavní kniha, obratová předvaha, žádná salda, inventurní soupisy, knihy jízd, nebyly předloženy účetní výkazy (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, příloha). Byly předloženy pouze jednotlivé prvotní doklady, které byly předány bez jakéhokoliv členění jak z hlediska časového, tak i věcného, bez číselného označení. U předložených vydaných faktur bylo zjištěno, že jejich číselná řada není úplná. Správce daně prověřoval základ daně uvedený v daňových přiznáních na základě veškerých předložených prvotních dokladů. Do daňově uznatelných nákladů nebyly uznány doklady vystavené na jiného odběratele, doklady vztahující se k jinému zdaňovacímu období a nebo doklady nečitelné. Do výnosů byla mimo předložené vydané faktury zahrnuta i částka zjištěná z BÚ, když daňový subjekt předložil pod stejným číslem fakturu na částku o přibližně několik statisíců korun nižší. U některých dokladů, které byly daňovým subjektem předloženy ke kontrole, vznikly správci daně pochybnosti o jejich správnosti a jejich souvislosti s daňově účinnými náklady a výnosy. Daňový subjekt ani na výzvu správce daně pochybnosti neodstranil. Dodatečně stanovená daň z příjmů právnických osob za kontrolovaná období činí cca několik statisíců korun. Došlo k porušení ust. § 23 odst. 1 a § 24 zákona o daních z příjmů v platném znění.

Labels: Daně

Nepřiznání zdanitelného plnění
Správce daně zahájil vytýkací řízení z důvodu, že daňový subjekt předložil smlouvu o dílo, podle které mělo být dílo v hodnotě několika statisíců korun dokončeno v průběhu kontrolovaného zdaňovacího období, v podaném daňovém přiznání za toto období však z tohoto plnění nebyla přiznána daň (nebylo přiznáno žádné uskutečněné zdanitelné plnění).
Daňový subjekt nebyl schopen správci daně uspokojivě vysvětlit množství a cenu spotřebovaného materiálu ve vztahu k ceně fakturovaných prací. Rozdíl odůvodňoval daňový subjekt tím, že jako subdodavatel neprovedl objednané práce v požadované kvalitě, některé práce neprovedl vůbec. Odběratel byl proto nucen na vlastní náklady odstranit zjištěné nedostatky. Bylo proto s daňovým subjektem dohodnut, že zjistí doloží ve stanoveném termínu správci daně vyčíslení ceny prací, které byl nucen nechat provést odběratel k odstranění zjištěných vad.
Z dokladů dodatečně předložených daňovým subjektem správce daně zjistil, že se netýkají daňového subjektu. Osoba oprávněná jednat za daňový subjekt předložila správci daně vystavenou fakturu, na základě které vznikl daňovému subjektu nárok na odpočet nižší
o desítky tisíc korun (ze základu daně cca statisíců korun za uskutečněná zdanitelná plnění se sníženou sazbou daně) oproti původně uplatněnému nadměrnému odpočtu.
Podle výsledku vytýkacího řízení byl vydán platební výměr, ve kterém byl vyměřen nadměrný odpočet nižší o uvedenou částku, při vyměření vzal správce daně v úvahu i nutnost provedení oprav a dalších úprav na pracích provedených daňovým subjektem a uznal poskytnutí slevy z původně dohodnuté ceny za provedení prací.
Daň z příjmů právnických osob a DPH
Správce daně provedl daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za 2 zdaňovací období a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období vztahující se ke kontrolovaným zdaňovacím obdobím daně z příjmů u právnické osoby provádějící stavební a pomocné stavební práce. Část dokladů byla daňovým subjektem předložena při zahájení daňové kontroly. Další část byla předložena až na základě výzvy správce daně a po opakovaných urgencích. Při kontrole bylo zjištěno, že daňový subjekt nevedl za kontrolovaná zdaňovací období účetnictví.

Labels: Daně

Daňový subjekt – fyzická osoba (daň z příjmů fyzických osob)
Daňový subjekt se v kontrolovaném období roku 2006 zabýval provozováním hostinské činnosti, kterou vykonával ve vlastní nemovitosti. Tuto nemovitost pořídil v roce 2001 na základě kupní smlouvy, v tomto roce zařadil do obchodního majetku, evidoval na inventární kartě a odepisoval.
V roce 2006 uzavřel daňový subjekt kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti, na základě které tuto nemovitost prodal a vyřadil z obchodního majetku. Tržby ve výši několika miliónů korun, které daňový subjekt za nemovitost obdržel, zaevidoval ve své daňové evidenci do příjmů nezahrnovaných do základu daně. Dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), jsou od daně osvobozeny příjmy z prodeje nemovitostí, bytů nebo nebytových prostor, přesáhne-li doba mezi nabytím a prodejem dobu pěti let. Osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje nemovitostí, bytů nebo nebytových prostor, pokud jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku pro výkon podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, a to do pěti let od jejich vyřazení z obchodního majetku. Daňový subjekt tuto podmínku nesplnil.
Uvedeným postupem porušil daňový subjekt ustanovení § 3, § 5, § 7 a § 23 ZDP tím, že nezahrnul příjem dosažený z prodeje nemovitosti, zahrnuté v obchodním majetku, do zdanitelných příjmů, ačkoliv se jednalo o příjem, který byl předmětem daně podle ustanovení § 3 ZDP, nebyl osvobozen od daně podle ustanovení § 4 ZDP a nebyl zdaněn ani zvláštní sazbou daně podle ustanovení § 36 ZDP. Správce daně v souladu s ustanovením § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přihlédl při stanovení výše příjmů k zůstatkové ceně nemovitosti a zvýšil základ daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 o částku více než miliónu korun a dodatečně doměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši několika sta tisíců korun.

Labels: Daně

Případ č. 1 – daň z příjmů právnických osob
U velkého daňového subjektu se zahraniční majetkovou účastí bylo za zdaňovací období roku 2003 doměřeno snížení vykazované ztráty o více než milión korun a za další rok pak byla zvýšena daňová povinnost o částku přesahující několik sta tisíců korun (dodatečné platební výměry jsou v právní moci).
Změna daňové povinnosti byla provedena na základě výsledků provedené daňové kontroly, při níž bylo zjištěno více titulů porušení zákona při uplatňování nákladů do základu daně – například:
Daňový subjekt některé části pořizovací ceny pořizovaného majetku (celní poplatky, bourací práce při rekonstrukci haly) uplatnil neoprávněně jednorázově do základu daně kontrolovaného období na místo jejich postupného zahrnutí formou daňových odpisů.
Stejné chyby se daňový subjekt dopustil i u technického zhodnocení nehmotného majetku, kdy místo postupného odepisování jednorázově snížil základ daně o celou hodnotu hned v roce pořízení.
Dále se daňový subjekt dopustil pochybení v podobě zahrnutí do daňově účinných nákladů položek jako je: nákup alkoholických nápojů, náklady za pohoštění auditorů i zahraniční delegace a poplatky za startovné na sportovním turnaji, neboť tyto náklady na reprezentaci firmy jsou daňově neúčinné.
Daňový subjekt rovněž pochybil, když nesprávně snížil základ daně v souvislosti s nesprávným výpočtem kursových ztrát, neboť přepočetl k poslednímu dni zdaňovacího období závazky a pohledávky devizovým kursem centrální banky SRN, nikoliv devizovým kurzem České národní banky.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou v právní moci.


Případ č. 2 – daň z příjmů právnických osob
U dalšího velkého daňového subjektu – developerské společnosti s miliardovými obraty byla doměřena daňová povinnost za zdaňovací období r. 2005. Výsledkem daňové kontroly bylo zjištění krácení daňové povinnosti na dani z příjmů právnických osob ve výši několika sta tisíců korun a na dani z příjmů právnických osob vybírané srážkou ve výši sta tisíců korun.
Bylo zjištěno, že kontrolovaná společnost zahrnula do daňově uznatelných nákladů úhrady nájmu bytu, aniž by byla prokázána vazba na dosažení, zajištění a udržení příjmů společnosti (údajně určen k ubytování zahraničních osob). Dále byla porušena časová souvislost uplatňování daňově uznatelných nákladů kontrolovaného období, když do základu daně byly jednorázově zahrnuty výdaje na získání certifikátu ISO 9001, jehož platnost byla stanovena až pro 3 následující roční období.
Pokud jde o daň z příjmů právnických osob uplatňovanou srážkou, je opakovaně zjišťováno opomenutí subjektů spočívající v nesražení a neodvedení daně z příjmů z náhrad za užívání movité věci zapůjčené ze zahraničí a umístěné na území České republiky nebo náhrad za poskytnutí určitého práva na užití (např. autorské, prům. vlastnictví, software apod.) V uvedeném případě nesrazila a neodvedla společnost daň z licenčního poplatku za internetový prohlížeč hrazeného do Švýcarska.
Současný stav případu: Kontrolovaná společnost se zjištěními správce daně plně ztotožnila a částky krácené daně uhradila ještě před vydáním dodatečných platebních výměrů.


Případ č. 3 - Odvod za porušení rozpočtové kázně
Správce daně provedl na základě podnětu od České energetické agentury (dále jen „ČEA“) daňovou kontrolu skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), u subjektu - společenství vlastníků jednotek. Kontrola byla zaměřena na použití prostředků poskytnutých subjektu formou dotace ve výši několika sta tisíců korun ze státního rozpočtu Ministerstvem průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) v roce 2005 na regeneraci bytového domu ve smyslu Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2005 – část A (tento program vydalo MPO) – dále jen „program“ a ve výši několika miliónů korun Státním fondem rozvoje bydlení (dále jen „SFRB“) v roce 2006 na krytí části nákladů spojených s opravami panelového domu. V případě obou dotací se jednalo o tentýž bytový, resp. panelový dům, na jehož regeneraci/opravy byly výše uvedené dotace poskytnuty.
Správce daně na základě provedené daňové kontroly dospěl ke zjištění, že u dotace poskytnuté Ministerstvem průmyslu a obchodu se společenství vlastníků jednotek dopustilo neoprávněného použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu v částce celé poskytnuté dotace, tj. ve výši více než miliónu korun, která byla subjektu vyměřena platebním výměrem na odvod za porušení rozpočtové kázně, a zároveň byl subjektu sdělen předpis příslušného penále za porušení rozpočtové kázně. U dotace ze SFRB nebylo finančním úřadem zjištěno žádné porušení rozpočtové kázně.
Subjekt do vyúčtování akce regenerace bytového domu (dotované MPO) zařadil i náklady, které zároveň uplatnil ve vyúčtování druhé z uvedených akcí, tj. akce opravy panelového domu, na kterou byla subjektu poskytnuta od SFRB dotace ve výši několika miliónu korun. U akce dotované SFRB (oprava panelového domu) byly uvedené náklady subjektem uplatněny v souladu s účelem stanoveným pro použití příslušné dotace, tím pádem tytéž náklady tedy nebylo možno uplatnit u akce regenerace bytového domu. Uznatelné náklady, tj. náklady skutečně související s akcí podporovanou MPO, tak činily dle zjištění správce daně pouze několik miliónů korun. Nárok na dotaci přitom dle programu činil maximálně 15 %, tj. několik sta tisíců korun. Subjekt však vyčerpal celou dotaci ve výši více než miliónu korun, tj. neoprávněně čerpal několik sta tisíců korun.
Kromě výše uvedeného zjištění bylo správcem daně u dotace z MPO zjištěno ještě porušení dalších podmínek a závazných termínů stanovených rozhodnutím MPO (na jehož základě byla dotace poskytnuta), které vedlo k předepsání vrácení celé poskytnuté dotace více než miliónu korun:

• termín realizace akce stanovený rozhodnutím na „Max 7/2006“ nebyl dodržen (ve skutečnosti došlo k převzetí díla až dne 15.12.2006)
• operativní evidence o čerpání prostředků nebyla zaslána ve stanoveném termínu do 20.10.2006
• subjekt nesplnil povinnost podat ČEA žádost o změnu rozhodnutí v případě, že nebude možné dodržet údaje uvedené v rozhodnutí a podmínkách
• subjekt nepředložil závěrečnou technickou zprávu a další dokumenty uvedené v rozhodnutí v termínu do 30 dnů po dokončení realizace akce (tj. do 31.8.2006)
• subjekt porušil povinnost na výzvu ve stanovené lhůtě poskytovat ČEA požadované informace

Současný stav případu: Platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně i platební výměr na penále příslušející k tomuto odvodu jsou pravomocné.

Labels: Daně

Daň z přidané hodnoty
Finanční úřad v rámci daňové kontroly daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období od 1. 4. 2004 do 31. 12. 2005 u plátce - fyzické osoby s předmětem činnosti stavební výroba a provoz hotelu, zjistil, že si plátce uplatňoval odpočet daně na vstupu a přijaté zboží a služby použil pro výstavbu vlastního rodinného domu a daň na výstupu nepřiznal, dále v několika případech dokládal nárok na odpočet daně na vstupu doklady za zdanitelná plnění, na jejichž základě si již dříve uplatnil daň na vstupu. V jednom případě provedl rozsáhlé stavební úpravy na stavbě, která nebyla bytovou výstavbou ve smyslu ustanovení § 48 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a přesto u tohoto uskutečněného zdanitelného plnění uplatnil sníženou sazbu daně.
Na základě těchto zjištění správce daně plátci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty v částce několika statisíců korun.

Daň z přidané hodnoty – neoprávněné použití snížené sazby
Daňový subjekt podnikal jako fyzická osoba v oblasti cestovního ruchu (cestovní agentura). Vedl daňovou evidenci a byl plátcem DPH se čtvrtletním zdaňovacím obdobím. Daňová kontrola byla provedena u DPH za zdaňovací období roku 2005 a 2006.
Daňový subjekt se v kontrolovaných zdaňovacích obdobích zabýval prodejem rekreačních pobytů - ubytování v rekreačních chalupách a chatách v tuzemsku. Rekreační objekty nebyly ve vlastnictví daňového subjektu. Smluvní vztah se svými zákazníky uzavíral kontrolovaný plátce vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost. Úhradu od zákazníků za poskytnuté služby přijímal na vlastní účet. Po obdržení úplaty od klientů daňový subjekt provedl úhradu ceny majiteli objektu. Rozdíl mezi úhradou zákazníka (katalogovou cenou daňového subjektu) a cenou majitele objektu uplatňoval kontrolovaný plátce jako uskutečněné zdanitelné plnění, včetně DPH.
DPH vypočetl a odvedl s použitím snížené sazby daně. Uplatnění snížené sazby daně bylo nesprávné a daňový subjekt, jako poskytovatel cestovní služby, tím porušil ustanovení § 89 odst. 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDPH). Kontrolovaný plátce byl povinen použít zvláštní režim ve smyslu § 89 odst. 1 ZDPH, jako poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi s povinností přiznat daň dle § 89 odst. 5 a 6 ZDPH.
Použití snížené sazby daně daňový subjekt odůvodnil tím, že nebyl povinen použít zvláštní režim dle § 89 odst.1 ZDPH, protože poskytoval zajištění cestovní služby dle § 89 odst. 15 ZDPH, tj. jménem a na účet jiné osoby a s majiteli rekreačních objektů má uzavřeny mandátní smlouvy dle obchodního zákoníku.
Tato odůvodnění však nic nemohlo změnit na faktu, že kontrolovaný plátce měl uplatnit základní sazbu daně. Formálním uzavřením mandátních smluv s obchodními partnery – majiteli rekreačních objektů, daňový subjekt zastřel skutečný obsah právních úkonů, který je v daňovém řízení rozhodující.
Rozdíl v odvedené dani na výstupu za uskutečněná zdanitelná plnění v důsledku nesprávně uplatněné snížené sazby daně byl za kontrolovaná zdaňovací období doměřen.

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob
Finanční úřad, oddělení specializovaných kontrol, provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005 u obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti je výroba kovových obalů a vík a obchodní činnost. V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že si daňový subjekt uplatnil do daňových nákladů na účet 518 342 částku několika sta tisíců korun na základě faktury přijaté od společnosti se sídlem v Londýně za vyúčtování provize za prodej víček ve Velké Británii a v USA. Správce daně při kontrole využil důkazní prostředky, které soustředil místně příslušný správce daně při kontrole DPH za zdaňovací období prosinec 2005 .
Místně příslušný Finanční úřad vyzval daňový subjekt výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, aby prokázal co bylo skutečným fakturovaným plněním a jak toto zdanitelné plnění bylo použito k účelům uvedeným v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V odpovědi na výzvu daňový subjekt uvedl, že mu společnost se sídlem v Londýně zajistila odběr jeho výrobků ve Velké Británii a USA a toto může doložit. Žádný důkazní prostředek ale nepředložil. Finanční úřad proto opětovně daňový subjekt vyzval výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, k prokázání jeho tvrzení. V příloze k odpovědi na tuto výzvu daňový subjekt doložil seznam dodávek do USA a Velké Británie, které mu měl zprostředkovatel zprostředkovat. K ověření přijetí zprostředkovatelských služeb bylo využito i mezinárodní výměny informací.
Soustředěné důkazní prostředky správce daně zhodnotil v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal přijetí jím uváděné zprostředkovatelské služby. Správce daně z účetnictví daňového subjektu ověřil, že na seznamu dodávek, které měly být zprostředkovány jsou uvedeni obchodní partneři, se kterými poplatník obchodoval již v předchozích letech. Bývalý ředitel obchodního oddělení, se kterým byla provedena svědecká výpověď, uvedl, že společnost, která měla dodávky zprostředkovat, nezná. Výše provize měla činit 5% z objemu dodávek. Vyfakturovaná částka však odpovídala celoročnímu objemu dodávek uvedených daňovým subjektem, ačkoliv byla provedena fakturace dne 3.10.2005, kdy objem celoročních dodávek ještě nemohl být přesně znám. Ani žádná ze získaných informací, na základě mezinárodní výměny informací, nepotvrdila poskytnutí této služby.
Vzhledem k předloženým důkazním prostředkům, správce daně do protokolu sepsaného s daňovým subjektem konstatoval, že uplatněné náklady – provize za prodej víček, nemohou být uznány jako náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů a byly tedy poplatníkem uplatněny v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
V průběhu daňové kontroly finanční úřad dále zjistil, že si daňový subjekt uplatnil do daňových nákladů na účet 518 343 částku několika sta tisíců korun za část nákladů za rok 2005 spojených s rekvalifikací ochranné známky vyúčtovaných mateřskou společností se sídlem v Itálii na základě dohody o sdílení nákladů.
I v tomto případě využil správce daně při kontrole daně z příjmů právnických osob důkazní prostředky, které soustředil místně příslušný finanční úřad při kontrole DPH za zdaňovací období prosinec 2005 a dále poznatky z vytýkacího řízení, vedeného k daňovému přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2006. Finanční úřad vyzval daňový subjekt v rámci vytýkacího řízení, vedeného k podanému daňovému přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2006, k prokázání předmětu fakturovaného plnění a jak toto plnění použil k účelům uvedeným v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V odpovědi na výzvu plátce uvedl, že ochrannou známku používá na obalových materiálech a je také umístněna na výrobní hale. Toto své tvrzení ničím neprokázal. Finanční úřad ho tedy vyzval výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, aby prokázal, co je předmětem ochranné známky a jak toto zdanitelné plnění použil pro účely uvedené v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Daňový subjekt v odpovědi na výzvu uvedl, že se jedná o úhradu ochranné známky používané v rámci Evropské unie a úhrada se vztahovala pouze k roku 2005. Daňový subjekt pak následně dokládal použití loga výkresovou dokumentací – projektem na karton a fotokopiemi dvou objednávek tisku loga (ochranné známky) na kartony ze dne 14. 6. 2005 a 4. 8. 2005 a fotokopiemi tří druhů katalogů výrobků.
Správce daně vyhodnotil předložené důkazní prostředky v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a dospěl k závěru, že daňový subjekt deklarované plnění nepřijal. Správce daně ověřil, že daňovým subjektem předložený projekt byl vyhotoven až 9. 2. 2006. Z předložených tří katalogů nebylo zřejmé, kdy byly vydány. Ve dvou katalozích nebyla nalezena žádná zmínka o daňovém subjektu. Třetí předložený katalog sice zmínku o daňovém subjektu obsahoval, ale z kontaktů tam uvedených (telefonních a faxových čísel) bylo zřejmé, že ve formátu tam uvedeném, byly používány do roku 2002. Správce daně rovněž ověřil u dodavatele kartonů tisk loga a na základě předložených objednávek zjistil, že daňový subjekt vystavil na dodavatele kartonů v roce 2005 celkem 13 objednávek (včetně oněch dvou, jež měly být důkazním prostředkem) a u všech bylo uvedeno „normální tisk znaků“, nikoliv „modrý tisk znaků ochranné známky“, jak zřejmě daňový subjekt účelově na dvou předložených objednávkách, uvedl. Důkazní prostředky popsal správce daně v protokolu o ústním jednání s daňovým subjektem, kde konstatoval, že vzhledem k provedenému dokazování, ze kterého vyplynulo, že daňový subjekt ochrannou známku v roce 2005 nevyužíval, nemohou být ani jím uplatněné náklady spojené s rekvalifikací ochranné známky, daňově účinné. Náklad ve výši sta tisíců korun byl daňovým subjektem uplatněn v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Základ daně z příjmů právnických osob u obchodní společnosti byl správcem daně z důvodu výše uvedených zjištění za zdaňovací období 2005 zvýšen o několik miliónů korun a poplatníkovi byla dodatečně vyměřena daň ve výši sta tisíců korun.

Labels: Daně

Daň z příjmů fyzických osob – neoprávněně uplatněné náklady
Finanční úřad provedl daňovou kontrolu u fyzické osoby podnikající v oblasti technické zkoušky a analýzy a poradenství v oblasti životního prostředí. Jednalo se o kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2001 až 2004. Daňový subjekt vykazoval obraty v rozmezí několika miliónů korun. Ve všech kontrolovaných zdaňovacích obdobích se zjištění správce daně týkala stejných okruhů problémů – neoprávněně uplatněných nákladů. V rámci kontroly bylo mimo jiné zjištěno, že daňový subjekt uplatňoval v rozporu s § 24 zákona č. 586/1992 sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, do daňových výdajů odpisy nemovitého majetku (provozní budovy) ze vstupní ceny o několik miliónů vyšší než byla skutečná vstupní cena budovy, dále uplatňoval do nákladů odpisy movitého majetku (měřící přístroje), u kterého neprokázal vlastnický vztah ani skutečnou vstupní cenu. V roce 2004 např. uplatnil do nákladů neoprávněně odpisy přístrojů v celkové výši několika sta tisíců korun. Poplatník dále uplatňoval do daňových výdajů opravy budovy (v roce 2001 se jednalo např. o částku několika set tisíc korun), kdy se v průběhu dokazování prokázalo, že se jedná o technické zhodnocení. Daňový subjekt dále optimalizoval základ daně vzájemnou fakturací s personálně spojenou osobou – obchodní společností, kde byl společníkem a jednatelem, za neexistující služby např. technická pomoc při měření, kdy záměrně využíval rozdílných účetních soustav obou stran. V roce 2003 takto např. uplatnil výdaje, které finanční úřad neuznal dle § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve výši několika miliónů korun. Správce daně dále zjistil, že daňový subjekt vytvářel rezervy na opravy hmotného majetku i na neexistující majetek (protiletadlový kryt), nebo na technické zhodnocení majetku. V roce 2001 např. neoprávněně uplatnil tvorbu rezerv v celkové výši sta tisíců korun. Na základě uvedených zjištění finanční úřad poplatníkovi dodatečně vyměřil daň za zdaňovací období 2001 ve výši několika sta tisíců korun, za zdaňovací období 2002 daň ve výši statisíců korun, za zdaňovací období 2003 daň ve výši sta tisíců korun a za zdaňovací období 2004 daň ve výši statisíců korun, tj. celkem několika miliónů korun.

Labels: Daně

Daň z přidané hodnoty
Finanční úřad provedl kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2003, červen 2003, srpen 2003, listopad 2003, prosinec 2003, březen a duben 2004 září až prosinec 2004. Předmětem podnikatelské činnosti daňového subjektu je činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, zprostředkovatelská činnost, koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, správa a údržba nemovitostí a služby v oblasti administrativy služby organizačně hospodářské povahy.
Kontrolou předložených dokladů bylo správcem daně zjištěno, že daňový subjekt pořídil v průběhu roku 2003 od společnosti „A“se sídlem v Praze 4 technologické výrobní zařízení pro malosériovou výrobu elektro-vakuové techniky, a to ve výši základ daně desítek miliónů korun, DPH ve výši několika miliónů korun. Daňový subjekt následně uskutečnil vývoz tohoto zboží do Jihoafrické republiky a tento vývoz osvobodil od daně v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 zákona č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Finančně byla tato obchodní transakce mezi daňovým subjektem a společností „ A“ ( sídlo Praha 4 ) vypořádána následovně. Daňový subjekt postoupil 11. 3. 2004 společnosti „ A“ pohledávku za společností z JAR ve výši stovek tisíc dolarů , tj. v přepočtu desítek miliónů korun za cenu v desítkách miliónů korun Dohodou o započtení pohledávek ze dne 8.3.2004 došlo k vzájemnému zápočtu pohledávek ve výši desítek miliónů korun na základě výše uvedené smlouvy datované dne 11.3.2004 oproti pohledávce společnosti „A“ na základě neuhrazené kupní ceny za technologické zařízení ve výši desítek miliónů korun. Vzniklý rozdíl ve výši několika miliónů korun byl plátcem zaplacen společnosti“ A „ – dodavateli zařízení, v hotovosti dne 12.3.2004
V rámci daňového řízení bylo správcem daně zjištěno, že kontejner se zbožím byl dopraven do přístavu v Cape Town, kde byl cca 5 měsíců umístěn v přístavu, protože si zboží nikdo nepřebíral, přičemž následně bylo zjištěno, že příjemce zboží neexistuje. V polovině června 2004 byl kontejner přepraven do přístavu Maputo v Mosambiku. Dále bylo zjištěno, že dodavatel zařízení, společnost „A“, pořizoval předmětné zboží od jediného dodavatele, stavební společnosti, která nevlastnila žádné technologické zařízení a pouze rozprodávala zásoby. Dále správce daně zjistil, že daňový subjekt měl technologické zařízení dle inventurního soupisu na skladě v době, kdy dle předávacího protokolu nebylo ještě zařízení společností „A“ daňovému subjektu předáno. Byly rovněž zjištěny duplicitní předávací protokoly s různými daty předání. V rámci daňového řízení byl vyslechnut jako svědek jednatel dodavatelské společnosti, který ve svém připraveném písemném podání přesně uvedl podrobnosti spočívající ve výčtu speciálních elektronických součástek, jež technologická linka vyrábí, ale na konkrétní průběh obchodu s ní, který přitom osobně zajišťoval, si již nevzpomínal. Správce daně na základě získaných důkazních prostředků dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal přijetí zdanitelného plnění, v tomto případě pořízení technologického výrobního zařízení pro malosériovou výrobu elektro-vakuové techniky, v souladu s § 19 odst. 1 a 2 zákona č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
V průběhu roku 2004 uplatnil daňový subjekt nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období srpen až prosinec 2004 za pořízení universálního laserového technologického zařízení celkem ve výši několika miliónů korun, a to na základě dokladů vystavených společností „C“ se sídlem v Praze 7. Následně pak uskutečnil vývoz tohoto zboží do místa určení ve třetí zemi. Osvobození od daně při vývozu zboží daňový subjekt vykázal ve zdaňovacím období listopad 2004. Dle předložených dokladů a písemností daňový subjekt nakoupil předmětné technologické zařízení na základě Smlouvy kupní na prodej technologického zařízení, uzavřené dne 27. 8. 2004 se společností „C“. Oběma stranami byla smluvně dohodnuta kupní cena ve výši několika desítek miliónů korun plus zákonná sazba DPH, představující částku několika miliónů korun.
Na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 2.11.2004 se společností se sídlem na Seychelských ostrovech, daňový subjekt vystavil fakturu na prodej předmětné technologie ve výši několika miliónů dolarů, tj. v přepočtu několika desítek korun. Vzniklá pohledávka byla poté daňovým subjektem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16.11.2004 na postupníka- společnost se sídlem v Londýně ( daňový subjekt měl v této společnosti 51% podíl ) za cenu několika miliónů korun. V rámci prováděného dokazování byli vyslechnuti svědci – předseda představenstva společnosti “C“- dodavatele zařízení daňovému subjektu a rovněž zástupce společnosti „Z“, která toto zařízení měla dodat společnosti „C“. Vyhodnocením svědeckých výpovědí dospěl správce daně k závěru, že nebyla prokázána věrohodným způsobem fyzická existence daňovými doklady deklarovaného předmětného zdanitelného plnění. Svědkové shodně potvrdili ve svých výpovědích, že při jeho nákupu a postupném předávání jednotlivým odběratelům bylo zařízení již na místě ve skladu a nebylo s ním dále manipulováno. Jednotlivé komponenty byly zabaleny a zavakuovány do folie a uloženy do beden. K rozbalení zboží při přebírání nedošlo, jeho faktická existence byla předávajícím a přebírajícím ověřována pouze formálně dle seznamu, uvedeného na bednách.
V průběhu kontroly správce daně rovněž zjistil, že cena obdobného zařízení se dle odborníka na laserovou technologii pohybuje v rozmezí 4-5 mil. Kč, a tedy cena 80 mil. Kč neodpovídá zařízení, jež je specifikované v kupní smlouvě. Ze šetření celních orgánů dále vyplynulo, že zboží bylo bez pojištění přepraveno na místo vykládky- přístav Maputo v Mosambiku, kde se dle informací z dubna 2006 nacházelo již čtvrtý měsíc, aniž by bylo příjemcem vyzvednuto. Celní odbavení v Maputu měla zajistit společnost, která dle dostupných zdrojů neexistuje. Dotazem do databáze Dun and Bradstreet Worldbase na prověření existence odběratele zařízení se sídlem na Seychelských ostrovech bylo zjištěno, že rovněž tato společnost neexistuje.
Správce daně posoudil všechny získané důkazní prostředky a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal dle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 sb. o dani z přidané hodnoty přijetí zdanitelného plnění od společnosti se sídlem v Praze 7 a neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně za zdaňovací období září až prosinec 2004 v částce několika miliónů korun.
Finanční úřad dodatečně vyměřil daň za kontrolovaná zdaňovací období ve výši několika desítek miliónů korun.

Labels: Daně

Daň z příjmů fyzických osob – chybné odpisy
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob za roky 2004 až 2006 u fyzické osoby s předmětem činnosti ubytovací služby. Daňový subjekt v roce 2004 pořídil nemovitost a provedl na ní rekonstrukci, pro odpisování však použil vstupní cenu podle znaleckého posudku ve výši několika miliónů korun, pořizovací cena byla však menší. Kromě toho nemovitost-penzion zařadil do chybné odpisové skupiny a uplatněné odpisy nekrátil, ačkoliv téměř polovina nemovitosti sloužila k soukromému bydlení. Jen na odpisech tak vznikl značný rozdíl v neoprávněně uplatněných daňových výdajích. V následujícím roce výdaje za provedenou rekonstrukci pak opět chybně uplatnil do daňových výdajů přímo. Správce daně dále zjistil, že poplatník do daňových výdajů zahrnoval soukromé nákupy např. televizory, lednici nebo saunu.
Na základě výše uvedených zjištění finanční úřad poplatníkovi za zdaňovací období 2004-2006 dodatečně zvýšil základ daně o více než milión korun, dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob v částce statisíců korun a zároveň snížil ztrátu o řádově též statisíců korun.

Daň z příjmů právnických osob - zkrácení daně, poplatků a jiné povinné platby
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob u obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování ošetřovatelek a au-pair pro zahraniční rodiny převážně z Rakouska a Německa.
Se zahraničními zájemci byla uzavírána Smlouva o oboustranné dohodě, ve které byl sjednán poplatek ve výši stovek EUR za zprostředkování ošetřovatelek po dobu jednoho roku. V případě au-pair činil tento poplatek stovky EUR.
V průběhu daňové kontroly správce daně dále zjistil, že společnost se zájemci (ošetřovatelky a au-pair) převážně z České republiky a Slovenska uzavírala Smlouvu o obstarání pobytu, ve které byl sjednán poplatek v celkové výši cca desetitisíců korun za zprostředkování činnosti po dobu jednoho roku.
Z provedeného dokazování mimo jiné vyplynulo, že podmínkou pro uzavření Smlouvy o oboustranné dohodě mezi společností a zahraničním zájemcem bylo poskytnutí peněžního daru ve výši stovek EUR konkrétní nadaci. Obdobná podmínka platila i pro uzavření Smlouvy o obstarání pobytu mezi společností a ošetřovatelkami, které poskytly nadaci peněžní dar ve výši tisíců korun.
Z daňového řízení rovněž vyplynulo, že společnost a nadace jsou personálně propojené, sídlí na stejné adrese a zaměstnankyně společnosti pracují i pro nadaci.
Vyhledávací činností ( za spolupráce s Policií ČR ) správce daně zjistil, že společnost má otevřen bankovní účet v Rakouské republice, o kterém ve svém účetnictví neúčtovala. Na tento účet zasílali poplatky zahraniční klienti, kteří uzavřeli s kontrolovaným daňovým subjektem Smlouvy o oboustranné dohodě. Finanční úřad zjistil, že daňový subjekt nepřiznal v rozporu s § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ke zdanění po přepočtu na českou měnu příjmy v roce 2002-2004 ve výši desítek miliónů korun, V rámci vyhledávací činnosti správce daně dále zjistil, že daňový subjekt obdržel prostřednictvím poštovních, šekových a mezinárodních poukázek České pošty platby od osob z České a Slovenské republiky. Částky na těchto poukázkách odpovídaly výši poplatků za zprostředkování, které hradily daňovému subjektu na základě Smlouvy o obstarání pobytu ošetřovatelky. Správce daně zjistil, že daňový subjekt v rozporu s § 23 zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal v roce 2002 částku statisíců korun, v roce 2003 částku několika miliónů korun a v roce 2004 též částku několika miliónů korun.
Na základě dalších důkazních prostředků získaných v průběhu daňové kontroly (vlastní evidence kartotéka poplatníka) bylo dále zjištěno, že daňový subjekt v rozporu s § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal další příjmy ze zprostředkování, a to v roce 2002-2004 několika miliónů korun.
Na základě výše popsaných zjištění Finanční úřad společnosti za zdaňovací období 2002-2004 dodatečně vyměřil daně ve výši několika desítek miliónů korun.
Trestní oznámení nebude finančním úřadem podáno – Policie ČR, správa kraje zahájila v roce 2006 úkony v trestním řízení dle ustanovení § 158 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestního činu zkrácení daně, poplatků a jiné povinné platby dle ustanovení § 148 trestního zákona. V roce 2007 bylo zahájeno Policií ČR trestní stíhání jednatelky výše uvedené společnosti.

Daň z přidané hodnoty – nepřiznání daňové povinnosti
Finanční úřad při kontrole daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období od 9. 3. 2005 do 31. 12. 2006 u plátce - fyzické osoby s předmětem činnosti výroba a prodej LDPE folií a obchodní činnost, zjistil, že plátce v několika případech uskutečnil zdanitelná plnění v tuzemsku, nepřiznal daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, neuvedl ji v daňovém přiznání a ani nezaplatil.
Celkem plátce v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty snížil daňovou povinnost o několik miliónů korun.
Finanční úřad bude plnit oznamovací povinnost podle § 8 trestního řádu.

Daň z příjmů fyzických osob – neoprávněné snížení základu daně
Při daňové kontrole na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 bylo zjištěno, že podnikatel snížil základ daně o výdaj ve výši miliónů korun, uvedený v daňové evidenci v listopadu 2005 jako částečná úhrada přijaté faktury za zboží - stroj. Správce daně v rámci daňového řízení ověřoval formou dožádání přes místně příslušného správce daně u dodavatelské firmy datum úhrady předmětné faktury. V odpovědi dožádaný správce daně uvedl, že stroj byl kontrolovanému podnikateli předán dne 30.12.2005 dle předávacího protokolu a úhrada faktury ve výši několika miliónů korun byla provedena až 9.1.2006. Dalším šetřením bylo prokázáno, že v případě úhrady několika miliónů korun v listopadu 2005 se jednalo pouze o nákup valut, tedy průběžnou položku. Podnikatel neprokázal oprávněnost zahrnutí výdaje ve výši několika miliónů korun do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Dále bylo zjištěno, že v roce 2005 podnikatel uhradil postupně celkovou částku miliónů korun obchodní společnosti, a to na základě smlouvy o budoucí smlouvě o postoupení pohledávek - jako zálohu na cenu postoupených pohledávek. Tato částka byla evidována v daňové evidenci dle § 7b zákona o daních z příjmů jako výdaj ovlivňující základ daně dle § 24 odst. 1 ZDP. Při kontrole byla předložena daňová evidence, ve které byly jednotlivé platby označeny jako nákup pohledávek, a příjmové resp. výdajové pokladní doklady vystavené obchodní společností. V průběhu daňové kontroly předložil podnikatel dodatečně další smlouvy, podle kterých se původní smlouva o postoupení pohledávek změnila na smlouvu o dodání zboží a služeb, následně pak na smlouvu zajišťovací, s datem plnění v roce 2006.
Správce daně měl pochybnost o oprávněnosti uvedeného výdaje a provedl rozsáhlé důkazní řízení včetně svědeckých výpovědí a dožádání u místně příslušných správců daně. Z výsledku ověřování uvedené transakce vyplynulo, že pohledávky uvedené v původní smlouvě o postoupení pohledávek byly ke dni uzavření smlouvy již uhrazeny, zboží a služby deklarované v další smlouvě nemohly být předmětem dodání, neboť dodavatel v době uzavření smlouvy již delší dobu nepodnikal a byl na něj prohlášen konkurz. Správce daně neosvědčil předložené důkazní prostředky jako důkaz, že výdaj ve výši několika miliónů korun byl oprávněně zahrnut do výdajů ovlivňujících základ daně dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Výsledkem daňové kontroly za zdaňovací období roku 2005 bylo snížení daňových výdajů o částku miliónů korun a stanovení dodatečné daňové povinnosti ve výši statisíců korun.

DPFO – nesprávné účtování záloh a krácení výnosů
Daňový subjekt se v kontrolovaném období zabýval především výrobou kovového dílenského nábytku a montážemi eurohal. V roce 2005 se stal účetní jednotkou a vedl účetnictví dle zákona č. 563/1992 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Daňový subjekt v účetním deníku vedeném za rok 2005 účtoval výnosy dosažené v rámci své podnikatelské činnosti na účet 601-tržby za vlastní výkony a zboží. Kontrolou návaznosti výnosů zaúčtovaných v účetním deníku na výši evidovaných uskutečněných zdanitelných plnění dosažených za rok 2005 správce daně zjistil, že daňový subjekt nezaúčtoval do výnosů zahrnovaných do základu daně tržby dosažené z prodeje vlastních výrobků ve výši miliónů korun. V průběhu prováděné daňové kontroly správce daně dále zjistil, že tento rozdíl vznikl nesprávným účtováním záloh přijatých od odběratelů. Tyto zálohy byly účtovány na účet 324-přijaté zálohy. Při konečném vyúčtování zakázky daňový subjekt zaúčtoval do výnosů pouze rozdíl mezi celkovou hodnotou zakázky a přijatou zálohou uvedený na vystavené faktuře.
Tím, že daňový subjekt nezaúčtoval všechny tržby dosažené z prodeje vlastních výrobků do výnosů zahrnovaných do základu daně, došlo k neoprávněnému snížení základu daně v rozporu s právními předpisy o částku ve výši několika miliónů korun. V souladu s ustanovením § 23 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zvýšil správce daně o tuto částku základ daně daňového subjektu.

Zničené účetnictví
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob u daňového subjektu. Předmětem činnosti tohoto daňového subjektu byly opravy elektrických strojů a přístrojů, zprostředkovatelská činnost realitních agentur, ubytování a stravování, koupě zboží za účelem dalšího prodeje. Daňová kontrola byla provedena za zdaňovací období roku 2004. V průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil své povinnosti stanovené zákonem - nepředložil na výzvu správce daně účetní a jiné doklady a účetní písemnosti prokazující hospodářské a účetní operace. Daňový subjekt tvrdil, že účetnictví předložit nemůže, protože shořelo při požáru rodinného domu, přičemž toto své tvrzení doložil potvrzením příslušných orgánů. Po potvrzení výše uvedených skutečností správce daně vydal další výzvu, kterou daňový subjekt vyzval k opatření takových důkazních prostředků, které by zničené doklady mohly nahradit a kterými by údaje uvedené v daň. přiznání prokázal. Daňový subjekt nepředložil správci daně žádné důkazní materiály, kterými by prokázal údaje uvedené v daň. přiznání. Z výše uvedených důvodů provedl správce daně vlastní šetření ve věci zjištění skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti. Správce daně požádal v rámci součinnosti třetích osob dle § 34 odst. 11 zákona o správě daní a poplatků peněžní ústavy o podání informací ohledně vedení účtů daňového subjektu. Těmito výpisy se správce daně zabýval zejména z pohledu přijatých plateb na tyto účty a zároveň i údaji o jejich odesílatelích. Na základě takto získaných informací zahájil finanční úřad šetření v rámci součinnosti třetích osob – oslovil firmy a společnosti, které byly na výpisech uvedeny jako odesílatelé plateb, a dále provedl dožádání finančních úřadů místně příslušných těmto odesílatelům a provedl celou řadu svědeckých výpovědí. Zároveň zaslal požadavky na zaslání kopií faktur, na základě kterých byly platby uskutečněny, a veškerých dalších dokladů či záznamů. Tyto údaje se staly pro správce daně podkladem pro stanovení výše příjmů za rok 2004. Správce daně též zohlednil výdaje, které byly v rámci složitého důkazního řízení uznány jako daňově uznatelné ve prospěch daňového subjektu. Vzhledem k porušení ustanovení § 5 a § 23 zákona o daních z příjmů (daňový subjekt nezdanil všechny příjmy) finanční úřad dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši několika miliónů korun.

Motivační životní pojištění
Finanční úřad provedl u právnické osoby – obchodní společnosti za zdaňovací období 2003 a 2004 daňovou kontrolu, a to kontrolu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. V kontrolovaných obdobích měl plátce uzavřenou rámcovou smlouvu o motivačním životním pojištění. Pojistné bylo sjednáno mezi pojišťovnou a plátcem jako pojistníkem na dobu 60 měsíců, oprávněnou osobou pro případ dožití byl poplatník. Plátce nezahrnul do úhrnu příjmů poplatníků a nezdanil částky pojistného zaplacené na pojištění. Finanční úřad uvedený nepeněžitý příjem posoudil jako jinou formu plnění prováděnou zaměstnavatelem za zaměstnance dle ustanovení § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Na základě porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. d) a odst. 3, dále ustanovení § 6 odst. 13 v návaznosti na ustanovení § 38h odst. 1, 2 a 5 zákona o daních z příjmů byla plátci předepsána k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši statisíců korun.

Nedokončená výroba, rezerva na opravy hmotného majetku
Finanční úřad provedl daňovou kontrolu u obchodní společnosti, daňová kontrola byla provedena za zdaňovací období 2003 a 2004. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že daňový subjekt řádně neúčtoval o nedokončené výrobě, jednalo se o náklady týkající se zakázek, které nebyly k rozvažnému dni ukončeny a v kontrolovaném zdaňovacím období nebylo o těchto částkách účtováno ve prospěch výnosů. Dále v několika případech společnost zaúčtovala do výnosů částky snížené o zálohy, čímž neoprávněně snížila výnosy. Dále společnost účtovala o tvorbě rezerv na opravy hmotného majetku. Při tomto účtování společnost vycházela z karty rezerv, kde byla uvedena mnohem vyšší částka celkové rezervy, než vyplývalo z předloženého rozpočtu na opravy. Vzhledem k porušení zákona o daních s příjmů v návaznosti na zákon o účetnictví a vyhlášku č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž vzhledem k porušení zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách, ve znění pozdějších předpisů, byla správcem daně dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši statisíců korun.
Případ č. 1 – daň z příjmů fyzických osob
Předmětem podnikání daňového subjektu byl specializovaný maloobchod a maloobchod s tabákovými výrobky. Daňový subjekt vedl daňovou evidenci dle § 7b zákona o daních z příjmů.
V průběhu daňové kontroly zaměřené na ověření správnosti daňovým subjektem vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, 2005 a 2006 byl správcem daně zjištěn výrazný rozdíl mezi příjmy z podnikatelské činnosti a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení. Vklady peněžních prostředků v hotovosti v roce 2004 činily několik miliónů korun. Daňový subjekt byl proto vyzván, aby doložil důkazními prostředky, jak byly peněžní prostředky, které daňový subjekt vložil v roce 2004 do podnikání, ve výši miliónů korun zdaněny. Daňový subjekt na výzvu předložil potvrzení, dle kterého prodala matka daňového subjektu koncem roku 2003 dům v zahraničí v hodnotě kolem několika miliónů korun a tyto prostředky půjčila daňovému subjektu. Správce daně zhodnotil všechny důkazní prostředky shromážděné v průběhu daňové kontroly a předložené potvrzení a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal, že výše uvedené peněžní prostředky byly zdaněny nebo že se jednalo o příjmy osvobozené.
Při kontrole bylo dále zjištěno od třetích osob, že daňový subjekt nevykázal v daňové evidenci všechny doklady související s nákupem tabákových výrobků a nealkoholických nápojů. Správcem daně bylo zjištěno, že v účetní evidenci daňového subjektu nejsou evidovány doklady na nákup zboží v celkové výši statisíců korun vystavené na IČO daňového subjektu. S ohledem na předmět podnikání daňového subjektu, množství nakoupeného zboží a údajů uvedených na daňových dokladech vystavených na IČO daňového subjektu dospěl správce daně k závěru, že zboží bylo nakoupeno daňovým subjektem za účelem jeho dalšího prodeje a mělo být evidováno v daňové evidenci daňového subjektu. Daňový subjekt byl proto vyzván, aby doložil, jakým způsobem zdanil příjmy z prodeje nakoupeného zboží, popřípadě aby prokázal, že se jednalo o příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, které nebyly předmětem daně. Protože daňový subjekt nedoložil žádné věrohodné důkazní prostředky svědčící o tom, že zboží uvedené na dokladech nenakoupil, zvýšil správce daně výdaje roku 2004 o částku statisíců korun a příjmy roku 2004 též o částku řádově statisíců korun, přičemž příjmy byly správcem daně stanoveny dle obchodní přirážky, kterou uvedl daňový subjekt v průběhu daňové kontroly.
V průběhu daňové kontroly bylo dále zjištěno, že daňový subjekt zahrnul do daňových výdajů i výdaje na nákup zboží ve výši desítek miliónů korun, přestože daňové doklady na nákup zboží byly vystaveny na jiný daňový subjekt. Protože daňový subjekt ani na výzvu správce daně neprokázal, že se jedná o výdaje, které skutečně vynaložil na dosažení, zajištění a udržení svých zdanitelných příjmů, byl správcem daně zvýšen základ daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 o částku desítek miliónů korun.
Na základě výše uvedených zjištění byla daňovému subjektu za zdaňovací období roku 2004 snížena ztráta několika miliónů korun, zvýšen základ daně o statisíce korun a doměřena daň ve výši desetitisíců korun.
Obdobná pochybení byla u daňového subjektu zjištěna i ve zdaňovacích období roku 2005 a 2006. Daňovému subjektu tak byl v roce 2005 zvýšen základ daně o částku statisíců korun a doměřena daň ve výši též statisíců korun a v roce 2006 zvýšen základ daně o desetitisíce korun a doměřena daň ve výši tisíců korun.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou v právní moci. Odvolání proti nim byla zamítnuta.

Případ č. 2 – daň z příjmů fyzických osob a daň z přidané hodnoty
V průběhu daňové kontroly zaměřené na ověření správnosti daňovým subjektem vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, 2005 a 2006 bylo správcem daně zjištěno, že daňový subjekt, který vedl daňovou evidenci, uzavřel s právnickou osobou licenční smlouvy za poskytnutí know-how, které vytvořil při své podnikatelské činnosti. Smlouvy byly uzavřeny v letech 2005 a 2006. V roce 2005 přijal daňový subjekt od právnické osoby částku statisíců korun na základě výše uvedené licenční. Další peněžní prostředky již fyzické osobě nebyly vyplaceny, přestože v roce 2005 činila cena za poskytnutí know-how statisíců korun, v roce 2006 pak též statisíců korun.
Částku řádově statisíců korun daňový subjekt uvedl v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 jako příjem podle § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2005. K tomu příjmu uplatnil daňový subjekt paušální výdaje ve výši 40 % z příjmů, tj. desetitisíce korun.
S ohledem na skutečnost, že podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2005, jsou příjmy z poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví příjmy podle § 7 výše uvedeného zákona, nikoli příjmy podle § 10, byly příjmy z poskytnutí know-how správcem daně zahrnuty do příjmů podle § 7 .
Protože daňový subjekt v daňovém přiznání uvedl i další příjmy podle § 7 – příjmy z podnikání (z provozu zámečnictví), kde uplatnil výdaje v prokázané výši, a daňový subjekt prokazatelně nedoložil výši výdajů vynaložených na dosažení příjmů za poskytnutí know-how, nebyly daňovému subjektu uznány jako daňové výdaje ve výši desetitisíce korun.
Na základě výše uvedených skutečností tak byla daňovému subjektu dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši tisíců korun.
Kontrolou DPH správce daně zjistil, že daňový subjekt uskutečněná zdanitelná plnění spočívající v poskytnutí know-how na základě licenční smlouvy neuvedl ani do daňových přiznání k DPH za příslušná zdaňovací období. V roce 2005 činila cena za poskytnutí know-how statisíce korun, v roce 2006 pak též statisíce korun. Výše popsaným způsobem daňový subjekt snížil daň z přidané hodnoty o celkovou částku desítek tisíc korun.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou pravomocné.

Daň z přidané hodnoty
Kontrola byla provedena u právnické osoby na DPH za zdaňovací období roku 2005.
Činnost DS: maloobchod s motorovými vozidly a jejich příslušenstvím.
1/ Daň na vstupu
Daňový subjekt byl vyzván k prokázání přijetí zdanitelných plnění deklarovaného na vybraných fakturách od svých dodavatelů týkajících se dodávek automobilů .
Daňový subjekt navrhl výslechy svědků, kteří se na předvolání nedostavili a dále v průběhu kontroly nepředložil takové prostředky, které by mohly být osvědčeny jako důkazy prokazující přijetí předmětného zdanitelného plnění a ani vlastní šetření provedené správcem daně tuto skutečnost nepotvrdilo.
Daňový subjekt porušil s ustanovení § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 ZDPH
Celkem doměřená daň na vstupu za zdaňovací období leden až prosinec 2005 činí několik miliónů korun.
2/ Daň na výstupu
V průběhu kontroly u daně na výstupu správce daně zjistil, že daňovému subjektu byla vyměřena daň ve výši 0,- Kč. Plátce předložil při kontrole správci daně záznamní evidenci za předmětné zdaňovací období a současně zmocněný zástupce daňového subjektu ústně do protokolu sdělil, že u konkrétních faktur vydaných základ daně více než miliónu korun, daň 19 % statisíce korun a základ daně více než milión korun, daň 19 % statisíců korun s DUZP 30. 12. 2005 došlo omylem k neodvedení příslušné daně z přidané hodnoty. Daň na výstupu z předmětných faktur ve výši statisíců korun nebyla přiznána v daňovém přiznání za prosinec 2005 a nebyla uvedena v evidenci pro daňové účely.
Plátce porušil ustanovení § 21 odst. 1 ZDPH.
Dále správce daně vyzval daňový subjekt, aby u faktury vydané na částku miliónů korun a DPH ve výši statisíců korun prokázal nárok na osvobození od povinnosti uplatnit daň z přidané hodnoty na výstupu dle § 64 ZDPH. Daňový subjekt tuto skutečnost správci daně neprokázal.
Plátce porušil ustanovení § 64 ZDPH.
Celkem doměřená daň na výstupu za zdaňovací období leden až prosinec 2005 činí několik miliónů korun.

Daň z příjmů právnických osob
U daňového subjektu – občanské sdružení (dále jen DS) byla provedena kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004.
Při kontrole bylo zjištěno, že DS uplatňuje do daňových nákladů odpisy nemovitostí, které zapůjčil na základě smlouvy o bezplatné výpůjčce na 49 let. Tyto odpisy ve výši několika miliónů korun nelze dle ZDP zahrnout do základu daně roku 2004.
Dále DS nevyloučil ze základu daně náklady na reprezentaci ve výši desetitisíců korun. Další chyby v účetnictví DS byly nalezeny v nesprávném rozčlenění hlavní a vedlejší činnosti. DS zahrnul do daňových nákladů proti příjmům z vedlejší činnosti náklady v celkové výši miliónů korun z hlavní činnosti. Tyto náklady nelze, dle ZDP uznat jako náklady, vynaložené na zajištění, dosažení a udržení příjmů.
Dle výše uvedených skutečností v návaznosti na ustanovení § 23 odst. 3 ZDP zvýšil správce daně daňový základ DS o částku několika miliónů korun.
Daňovému subjektu byla snížena daňová ztráta o několik miliónů korun, základ daně se zvýšil o milióny korun a byla vyměřena daň za období roku 2004 ve výši statisíců korun.

Nemovitosti k pronájmu
Kontrolou obchodní společnosti se sídlem ve Středočeském kraji, která se zabývá pronájmy nemovitostí a dlouhodobě vykazuje ztrátu, byla zjištěna řada nedostatků. Kromě toho, že kontrolovaná společnost snížila v jednotlivých kontrolovaných letech vykázaný základ daně o náklady v řádu několika set tisíc korun, u kterých neprokázala jejich souvislost s dosaženými výnosy, také nesprávně zaúčtovala do daňových nákladů další statisíce korun za provedené práce, které měly charakter technického zhodnocení nemovitosti. V daňovém řízení bylo prokázáno, že společnost uvedenou částku vynaložila na rekonstrukci a modernizaci budovy a měla ji tudíž zúčtovat jako investiční výdaj, který zvyšuje vstupní cenu nemovitosti a do základu daně, tj. do daňových výdajů vstupuje až formou odpisů. Dalším zjištěním správce daně bylo, že v letech 2004 a 2005 byly pronajaty nemovitosti jinak spojené osobě (§ 23 odst. (7) písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů) za částku, která ani zdaleka neodpovídala cenám obvyklým v běžných obchodních vztazích. Protože ani na výzvu správce daně společnost neobjasnila ani nedoložila rozdíl mezi sjednaným a běžným nájemným, přistoupil správce daně ke zvýšení příjmů do výši obvyklé ceny nájmu. Výsledkem provedené kontroly bylo snížení vykázané ztráty v každém kontrolovaném roce o částku cca milion korun a v roce 2004 navíc dodatečné vyměření daně ve výši několika desítek tisíc korun.

Není daň jako daň
Zákon o daních z příjmů mimo jiné také upravuje povinnosti zaměstnavatele, který vyplácí svým zaměstnancům za jejich práci mzdy a kterému v souvislosti s tím plyne jako plátci daně řada zákonných povinností. Kromě toho, že je povinen správně spočítat výši záloh na daň, je povinen tyto zálohu měsíčně z mezd jednotlivých zaměstnanců srážet a úhrn všech sražených záloh na daň ve stanovené lhůtě odvést příslušnému finančnímu úřadu. Středočeský finanční úřad zjistil, že obchodní společnost v jeho působnosti však nebrala všechny povinnosti plátce daně doslova. Bylo ověřeno, že zálohy na daň vypočítala, z mezd svých zaměstnanců srazila, ale částku převyšující desetitisíce korun opomněla odvést správci daně. Navíc u řady zaměstnanců nebyla daň vybrána ve správné výši, když např. společnost jako zaměstnavatel danila příjmy „zálohovou daní“, ačkoli podléhaly dani srážkové.

Dvojí tvář – dvojí účetnictví
V součinnosti s orgány činnými v oblasti trestního práva bylo zjištěno, že daňový subjekt ve Středočeském kraji část faktur za prodej zboží nezaúčtoval a platby od odběratelů si nechal posílat na svůj osobní bankovní účet, jehož číslo správci daně neoznámil. V průběhu daňového řízení pak byl nemile překvapen, když mu správce daně tyto příjmy za uskutečněná zdanitelná plnění, které byly předmětem daně z příjmů ani daně z přidané hodnoty, dodatečně vyměřil.
Obdobný nedostatek zjistil středočeský finanční úřad u jiného daňového subjektu, který nakupoval ojetá motorová vozidla za účelem jejich následného prodeje. Správce daně v působnosti Finančního ředitelství provedl rozsáhlé důkazní řízení, při kterém bylo zjištěno, že tento podnikatel vyhotovoval dvojí smlouvy (pro kupující a pro účely daňového řízení) a vykazoval příjmy z prodejů vozidel v podstatně nižších částkách, než kterých bylo při prodeji skutečně dosaženo. Vzhledem k tomu, že neodvedl daň ve správné výši, správce daně daň dodatečně vyměřil.

Správná sazba DPH, aneb neznalost zákona neomlouvá
Podnikatel ve Středočeském kraji vystavoval daňové doklady za organizování a zajištění publicity kulturních akcí. Přitom uplatňoval sníženou sazbu daně z přidané hodnoty s odůvodněním, že se jedná o služby zahrnuté v příloze č. 2 k zákonu o DPH pod kódem SKP 92.3 – Umělecké a ostatní zábavné služby, pod které patří i služby producentů. Kdyby si však zákon přečetl důkladně, zjistil by, že u těchto služeb lze sníženou sazbu daně uplatnit pouze ve vyjmenovaných případech (činnosti spisovatelů, skladatelů, herců, interpretů estrádních kabaretních, malířů, sochařů, řezbářů, cizelérů výtvarníků a podobných samostatných umělců). Správce daně proto dodatečně vyměřil daň ve výši rozdílu mezi nesprávně uplatněnou sníženou sazbou daně a sazbou základní.

Daň z příjmů fyzických osob
Daňový subjekt prováděl v kontrolovaném zdaňovacím období výkopové práce.
U daně z příjmů fyzických osob bylo v kontrolovaném zdaňovacím období správcem daně zjištěno, že daňový subjekt uplatnil ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů výdaje, na základě dokladů vystavených osobou, u které bylo na základě svědecké výpovědi zjištěno, že v tomto kontrolovaném období tato již nepodnikala.
V průběhu kontroly daňový subjekt neprokázal, že uvedené výdaje byly vynaloženy na dosažení zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů a neprokázal správnost vykazovaného základu daně podle § 23 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Dále daňový subjekt uplatnil výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů z dokladů od dodavatele, který do svědecké výpovědi uvedl, že tyto doklady nevystavil a zboží uvedené na daňových dokladech nikdy neměl a kontrolovaný daňový subjekt nezná.
Daňový subjekt v tomto případě opět neprokázal, že uplatněné výdaje byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o dani z příjmů.
Na základě těchto zjištění správce daně snížil uplatněné výdaje o několik miliónů korun, celkem byla doměřena daň ve výši statisíců korun.

Daň z přidané hodnoty – nadměrný odpočet
Plátce DPH, fyzická osoba podnikající v oblasti pronájmu nemovitostí, podal řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty s nadměrným odpočtem, jehož výše byla ve srovnání s předchozími obdobími neúměrně vysoká. Tato skutečnost byla důvodem k pochybnostem o oprávněnosti uplatněného odpočtu DPH, proto finanční úřad provedl nejprve místní šetření, jež potvrdilo oprávněnost těchto pochybností. Vydáním výzvy, v níž správce daně sdělil konkrétní pochybnosti, bylo zahájeno vytýkací řízení, daň nebyla vyměřena a současně byla přerušena lhůta pro rozhodnutí o vrácení nadměrného odpočtu ve výši téměř milión korun.
Plátce k prokázání uplatněného odpočtu DPH předložil finančnímu úřadu daňový doklad vystavený právnickou osobou, obchodní společností. Jako předmět zdanitelného plnění byl na daňovém dokladu uveden ušlý zisk, což vzbudilo u správce daně další pochybnosti, které vedly také ke zjištění, že fyzická osoba uplatňující odpočet DPH je současně společníkem a jednatelem obchodní společnosti, jež daňový doklad jako plátce uskutečňující zdanitelné plnění, vystavila.
Jelikož ušlý zisk není předmětem daně z přidané hodnoty, není také zdanitelným plněním a příjemci ušlého zisku nevzniká povinnost přiznat daň na výstupu. Pokud nevznikla povinnost přiznat daň na výstupu, pak poskytovateli ušlého zisku nevzniká nárok na uplatnění odpočtu DPH.
Účelovost jednání plátce DPH spočívající v získání nezákonné daňové výhody finanční úřad včas odhalil a výsledkem vytýkacího řízení bylo snížení přijatého zdanitelného plnění se základem několika miliónů korun a uplatněného odpočtu DPH v částce téměř statisíců korun.

Labels: Daně