Určení sazby daně při sběru, svozu a likvidaci komunálního odpadu
dle novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), účinné od 1.1.2009
(27.01.2009)

S účinností od 1.1.2009 je zákonem č. 302/2008 Sb., o dani z přidané hodnoty, rozšířena příloha č. 2 k ZDPH o položku SKP 90.02.11 – sběr a přeprava komunálního odpadu.

Příloha č. 2 k ZDPH umožňuje uplatnit ze všech služeb spadajících pod číselný kód SKP 90.02.1 sníženou sazbu daně jen u SKP 90.02.11, tj. služeb týkajících se pouze sběru a přepravy komunálního odpadu. Sníženou sazbu daně nelze použít při skladování a likvidaci komunálního odpadu (SKP 90.02.12, 90.02.13, 90.02.14).
Pro účely DPH se komunálním odpadem rozumí odpad definovaný v § 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění.
Z uvedeného vyplývá, že za komunální odpad nelze považovat odpad podobný komunálnímu odpadu, který vzniká při nevýrobní činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.
Pokud plátce poskytuje služby podléhající jak snížené, tak základní sazbě daně a úplata je stanovena jednou částkou, je povinen pro účely stanovení základu daně tuto částku rozdělit podle jednotlivých plnění podléhajících platné sazbě daně.

Aktuální dotazy a odpovědi k dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
(28. 1. 2009)

Dotaz:
Jaký vzor Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a z funkčních požitků (tiskopis 25 5460 MFin 5460) je nutné použít za zdaňovací období 2008 pro účely daňového přiznání a který vzor bude platný pro rok 2009?
Odpověď:
Na základě novely zákona o daních z příjmů (zákon č. 261/2007 Sb.) byl pro potřeby zdaňovacího období 2008 vydán v měsíci únoru 2008 vzor tiskopisu č.16, do kterého byla zapracována tzv. „superhrubá mzda“. Tento vzor tiskopisu použijí poplatníci i pro účely daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2008 (předcházející vzory tiskopisu, které byly vydány pro zdaňovací období 2007 tj. vzor č.14 a 15 nelze za zdaňovací období 2008 použít). Připomínáme, že poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel v roce 2008 příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky za uplynulá léta (tj. za roky 2005 – 2007), které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch (viz. řádek č. 4 uvedeného vzoru tiskopisu č. 16) – má podle § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů povinnost za zdaňovací období 2008 podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Upozorňujeme, že v lednu t.r. vydalo MF nový vzor tiskopisu č.17 pro zdaňovací období 2009, který je uveřejněn na internetových stránkách MF a ČDS, na FÚ bude k dispozici v březnu 2009.

Dotaz:
Pracuji již několik let u stejného zaměstnavatele. Musím pro rok 2009 podepisovat "Prohlášení k dani" na novém vzoru č. 19?
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2009 se vydává nový vzor tiskopisu 25 5457 MFin 5457 vzor č. 19, ve kterém je v části III. (žádost o provedení ročního zúčtování záloh na daň ) u slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů (sleva na manželku/manžela) částka týkající se výše vlastního příjmu manželky/manžela – dosud „38 040“ Kč zvýšena na částku „68 000 Kč“ (platí již pro zdaňovací období 2008). Dále byl pro nadbytečnost v části III. vypuštěn bod č. 4 (prohlášení poplatníka, zda v uplynulém zdaňovacím období u předchozích plátců daně uplatňoval/neuplatňoval měsíční slevu na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů, případně měsíční daňové zvýhodnění. Upozorňujeme na skutečnost, že pro zdaňovací období 2009 je možné používat i dříve vydané vzory tiskopisu č. 16 až 18. Pro účely ročního zúčtování záloh za zdaňovací období 2008 je však nutné, aby plátce daně u vzorů č. 16 – 18 vyznačil změnu částky u slevy na manželku/manžela z 38 040 Kč na 68 000 Kč (tedy pokud jí poplatník uplatňuje).
Upozorňujeme plátce daně, kteří zaměstnávají poplatníky podle § 2 odst. 3 zákona o daních z příjmů (nerezidenty ČR), že na internetu MF a ČDS v sekci daňové tiskopisy je dostupná anglická verze tiskopisu. Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, avšak slouží pouze jako metodická pomůcka při vyplňování.

Dotaz:
Jaké jsou pro zdaňovací období 2009 nové výše slev na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů?
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2009 zůstaly slevy na dani ve stejné výši jako pro zdaňovací období 2008, tj.
24 840 Kč na poplatníka,
24 840 Kč na manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč; je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu mimořádných výhod III. stupně (zvlášť těžké postižení s potřebou průvodce) - průkaz ZTP/P (dále jen "průkaz ZTP/P), zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek.
2 520 Kč, pobírá-li poplatník částečný invalidní důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění nebo zanikl-li nárok na částečný invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu částečného invalidního důchodu a starobního důchodu,
5 040 Kč, pobírá-li poplatník plný invalidní důchod nebo jiný důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění , u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je plně invalidní, zanikl-li nárok na plný invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu plného invalidního důchodu a starobního důchodu nebo je poplatník podle zvláštních předpisů plně invalidní, avšak jeho žádost o plný invalidní důchod byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není plně invalidní,
16 140 Kč, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P,
4 020 Kč u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to až do dovršení věku 26 let nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání až do dovršení věku 28 let. Dobou soustavné přípravy na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem se rozumí doba uvedená podle zvláštních právních předpisů pro účely státní sociální podpory.

Dotaz:
Mohl daňový nerezident ČR v průběhu roku 2008 uplatnit u zaměstnavatele v ČR základní slevu na dani na poplatníka?
Odpověď:
Ano. Na základě zákona č. 126/2008 Sb. bylo možné přiznat zahraničním zaměstnancům (tj.daňovým nerezidentům ČR) základní slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů tj. „na poplatníka“ již při měsíčním zúčtování mezd a také následně za celé zdaňovací období v rámci ročního zúčtování záloh u zaměstnavatele, tj. bez naplnění dalších podmínek (byla zrušena tzv. podmínka „nejméně 90% příjmů ze zdrojů na území ČR“).
S ohledem na nabytí účinnosti této novely od 1.7.2008 a na nemožnost její zpětné účinnosti pro stanovení měsíčních záloh na daň zahraničním zaměstnancům (daňovým nerezidentům ČR), vydalo Ministerstvo financí Opatření č.j.05/13 797/2008 – 152 (na Internetu Ministerstva financí zveřejněno dne 7.2.2008 a ve Finančním zpravodaji v čísle 2/2008), kterým bylo ještě před účinností novely zákona o daních z příjmů umožněno již v průběhu zdaňovacího období 2008 přiznat již při měsíčním zúčtování mezd zahraničním zaměstnancům (daňovým nerezidentům ČR) základní slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů „na poplatníka“ ve výši 2 070 Kč, tzn. stanovit měsíční zálohy na daň z jejich mzdy i před dnem nabytí účinnosti výše uvedené novely ve stejné výši, jako u tuzemských zaměstnanců a bez dalších zvláštních podmínek.Závěr: Zahraniční zaměstnanci mohou při splnění příslušných zákonných podmínek uplatnit předmětnou základní slevu na dani „na poplatníka“ dodatečně při vypořádání své celoroční daňové povinnosti (tedy i za měsíce, kdy byli oprávněni, ale ve výši jedné dvanáctiny ji neuplatnili), a to i u zaměstnavatele prostřednictvím institutu ročního zúčtování záloh na daň za podmínky, že nemají podle § 38g zákona o daních z příjmů povinnost nebo nechtějí podat daňové přiznání.

Dotaz:
Jsem daňový rezident SR pracující v ČR, které slevy na dani, případně nezdanitelné části základu daně mohu uplatnit u svého zaměstnavatele?
Odpověď:
U svého zaměstnavatel můžete v průběhu roku uplatnit sleva na dani „na poplatníka“ a slevu na studenta. V rámci ročního zúčtování záloh pak nezdanitelné části základu daně z titulu darů, členských příspěvků zaplacených v ČR odborové organizaci, pojistné zaplacené na své soukromé životní, a to i pokud máte pojistnou smlouvu uzavřenou s pojišťovnou na území SR, příspěvky zaplacené na penzijní připojištění se státním příspěvkem, ale jen se smluv uzavřených u penzijního fondu v ČR, případně úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání, ale jen podle tuzemského zákona č. 179/2006 Sb. Pokud chcete uplatnit slevu na manželku, daňové zvýhodnění na vyživované dítě či zaplacené úroky z úvěru použitého na financování bytových potřeb – tak jedině v daňovém přiznání.

Dotaz:
Jaká je v roce 2009 výše daňového zvýhodnění na vyživované dítě?
Odpověď:
Výše daňového zvýhodnění je stanovena v § 35c zákona o daních z příjmů a je stejná jako v roce 2008. Poplatník má nárok na daňové zvýhodnění (pozn. při splnění všech náležitostí vyplývajících ze zákona o daních z příjmů) na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti ve výši 10 680 Kč ročně , pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu.Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 52 200 Kč ročně.

Dotaz:
Za jakých podmínek mohu uplatit daňový bonus?
Odpověď:
Daňový bonus může v roce 2009 tak jako v roce 2008 uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo § 9 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (tj. 6 x 8 000 Kč).

Dotaz:
Kdy je považováno dítě za vyživované?
Odpověď:
Za vyživované dítě poplatníka se pro účely zákona o daních z příjmů považuje dítě vlastní, osvojené, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě druhého z manželů a vnuk (vnučka), pokud jeho (její) rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit, pokud je:
nezletilým dítětem,
zletilým dítětem až do dovršení věku 26 let, jestliže nepobírá plný invalidní důchod a
soustavně se připravuje na budoucí povolání; příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře,
nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz,
nebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
Dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. Jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek; maximální výše daňového bonusu však zůstává zachována.
Uzavře-li dítě manželství a žije-li v domácnosti s manželem (manželkou), může uplatnit manžel (manželka) slevu na dani při splnění podmínek uvedených v § 35ba. Nemá-li manžel (manželka) příjmy, z nichž by mohl (mohla) uplatnit slevu na dani při splnění podmínek uvedených v § 35ba, může daňové zvýhodnění uplatnit rodič dítěte nebo poplatník, u něhož jde ve vztahu k dítěti o péči nahrazující péči rodičů, pokud dítě s ním žije v domácnosti.
Vyživuje-li dítě v jedné domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich.
Poplatníkovi, který vyživuje dítě jen jeden kalendářní měsíc nebo několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, lze poskytnout daňové zvýhodnění ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

Dotaz:
Jakým způsobem prokazuje zaměstnanec nárok na daňové zvýhodnění u zaměstnavatele?
Odpověď:
Podle § 38l odst. 3 zákona o daních z příjmů nárok na daňové zvýhodnění poplatník (zaměstnanec) u plátce daně (zaměstnavatele) na základě podepsaného „Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti“ prokazuje:
úředním dokladem prokazujícím totožnost dítěte (vlastního, osvojeného, v péči, která nahrazuje péči rodičů, druhého z manželů a vnuků),
předložením průkazu ZTP/P, pokud je vyživované dítě jeho držitelem,
jsou-li oba manželé zaměstnaní, potvrzením od zaměstnavatele manželky (manžela), že nárok na daňové zvýhodnění současně neuplatňuje druhý z manželů,
potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s poplatníkem v domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,
potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že poplatník vyživuje v domácnosti zletilé dítě až do dovršení 26 let věku, které nepobírá plný invalidní důchod a nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
K tomu uvádíme, že ve lhůtě do 15. února po uplynutí roku může též zaměstnanec dodatečně se žádostí o roční zúčtování záloh uplatnit i nárok na daňové zvýhodnění, který v průběhu roku včas z jakýchkoliv důvodů neuplatnil a za tím účelem ve stejné lhůtě musí zaměstnavateli předložit výše uvedené předepsané průkazy.

Dotaz:
Jaký byl v roce 2008 způsob stanovení základu daně u zaměstnance s příjmy ze závislé činnosti na základě dohody o provedení práce? Navyšoval se hrubý příjem na „superhrubou mzdu“?
Odpověď:
Z příjmů plynoucích na základě dohody o provedení práce, se neplatí žádné povinné pojistné (viz. zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů), proto nedochází k navýšení na „superhrubou mzdu“ Z těchto příjmů se
podle § 6 odst. 4 a odst. 13 zákona o daních z příjmů u poplatníka bez podepsaného „Prohlášení k dani“ vybírá daň srážkou podle zvláštní sazby daně stanovené v § 36 zákona o daních z příjmů, a to pokud tyto příjmy nepřesáhly za kalendářní měsíc v úhrnu od téhož zaměstnavatele stanovený limit 5.000 Kč (hrubého),
nebo se podle § 38h zákona o daních z příjmů sráží záloha na daň, a to u poplatníka s podepsaným „Prohlášením k dani“, a nebo u poplatníka bez „Podepsaného prohlášení k dani“ s příjmy přesahujícími v úhrnu za kalendářní měsíc od téhož zaměstnavatele stanovený limit 5.000 Kč.
Závěr: U dohod o provedení práce je základem daně (základem pro výpočet zálohy) jen tzv. hrubá mzda.

Dotaz:
Zákonem č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon o daních z příjmů byl upraven § 6 odst. 13 a vložen do zákona nový odst. 15, můžete nám tyto změny týkající se základu daně pro rok 2009 vysvětlit?
Odpověď:
K aplikaci § 6 odst. 13 a odst. 15 zákona o daních z příjmů vydalo Ministerstvo financí následující sdělení, které bylo dne 20.1.2009 uveřejněno na internetových stránkách ČDS a MF:
SDĚLENÍ Ministerstva financík praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009
Ministerstvo financí s cílem jednotného postupu při praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009 sděluje následující:
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1.1.2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a některé další zákony, patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Ke změně při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné.U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období, povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe“ byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné“.Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění“).Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti a nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění.To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody). Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody).
ad 2) K rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby.V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP, vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1.1.2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokud se z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.

Dotaz:
V čem se liší tiskopis "Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků" za zdaňovací období 2008 případně jeho přílohy oproti roku 2007
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2008 byl vydán nový vzor tiskopisu Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (Tiskopis 25 5459 MFin 5490 – vzor č. 14) včetně Pokynů (Tiskopis 25 5459/1 MFin 5459/1 – vzor č. 13).
Nejdůležitější změny:Nejvýznamnější změna v tiskopise Vyúčtování vyplývá ze zapracování § 40b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) – tj. účinky insolvenčního řízení a s tím spojená nová povinnost pro plátce daně ze závislé činnosti podat Vyúčtování, tzn. poprvé od zdaňovacího období 2008 je povinnost podat Vyúčtování z důvodů a ve lhůtách uvedených v § 40b zákona o správě daní a poplatků za část zdaňovacího období. Za část zdaňovacího období, za kterou plátce daně (insolvenční správce) podává Vyúčtování, se podávají současně i související Přílohy Vyúčtování č.1,2, případně 3 a 4, které se tohoto vykazovaného období obsahově týkají.V této souvislosti byla do Vyúčtování zapracována nová položka 01a (Kód rozlišení Vyúčtování) a 01b (Datum). Pro rozlišení důvodu pro podání Vyúčtování byla u položky 01a použita písmena A-J.Pro účely insolvence se jedná o následující kódy (pod písmeny A- I):
A - do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku (§ 40b odst.1 zákona o správě daní a poplatků),B- ke dni předložení konečné zprávy (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),C- ke dni podání návrhu na zrušení konkursu (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),D- ke dni zrušení konkursu (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),E- ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),F- ke dni přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt a opačně (§ 40b odst. 6 zákona o správě daní a poplatků),G-(A,B,C,D,E,F) za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula ( § 40b odst. 7 zákona o správě daní a poplatků), a to z důvodů a ve lhůtách uvedených pod písmeny A-F, tzn. uvádí se jedna z možných kombinací (GA,GB,GC,GD,GE,GF). Např. GA - za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula, a to do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; GC- za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula, a to ke dni podání návrhu na zrušení konkursu,H- (A,B,C,D,E,F) za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno ( § 40b odst. 7 zákona o správě daní a poplatků) a to z důvodů a ve lhůtách uvedených pod písmeny A-F, tzn. uvádí se jedna z možných kombinací (HA,HB,HC,HD,HE,HF). Např. HA - za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno, a to do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; HC- za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno, a to ke dni podání návrhu na zrušení konkursu,I -za zbývající část zdaňovacího období, na které se nevztahovalo podání Vyúčtování z předcházejících titulů, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne, v němž byl plátce daně povinen za tuto zbývající část zdaňovacího období odvést poslední daňovou povinnost (§ 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků).
Kód pod písmenem "J" se vztahuje na plátce daně, kteří ukončili činnost a zní: - do 30 dnů ode dne, v němž byl plátce daně povinen za rozhodné období do ukončení činnosti odvést poslední daňovou povinnost ( § 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků).
U položky 01b se pak uvádí datum vztahující se k údaji na řádku 01a (podrobněji rozepsáno v Pokynech).
V této souvislosti upozorňujeme plátce daně, že do Vyúčtování podávaných za část zdaňovacího období podle § 40b zákona o správě daní a poplatků se zahrnuje daňová povinnost (zálohy na daň a související informace o daňovém zvýhodnění či ročním zúčtování záloh) pouze za ty celé kalendářní měsíce dané části zdaňovacího období (roku), za které již podle § 38h odst. 9 zákona o daních z příjmů uplynula lhůta pro odvod záloh na daň a konec této lhůty předchází den uvedený v § 40b zákona o správě daní a poplatků, tj. den úkonu či skutečnosti zakládající povinnost podání Vyúčtování (v tiskopisu uvedeno pod písmeny A-F). Po uplynutí zdaňovacího období, pak následně plátce daně podá Vyúčtování za zbývající část zdaňovacího období, na kterou se nevztahovalo podání Vyúčtování z předcházejících titulů tj. pod písmeny A-F. Toto Vyúčtování označí písmenem I. Jedná se o podání podle § 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků.
Vzor pro podání Vyúčtování (zálohové daně) za část zdaňovacího období z důvodu uvedeného např. pod písmenem „A“: rozhodnutí o úpadku nabylo účinnosti dne 29.11.2008, ve smyslu ustanovení § 40b odst. 1 zákona o správě daní a poplatků má daňový subjekt za povinnost podat ve lhůtě do 30 dnů od dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, tj. nejpozději do 28.12.2008 Vyúčtování, a to za měsíce leden až říjen (lhůta pro odvod zálohy na daň za říjen je 20.11., tj.datum před 29.11.2008). Pokud v těchto měsících zaměstnával také „nerezidenty“, zároveň podá za tyto vykazované měsíce Přílohu č. 2, případně, pokud v těchto měsících prováděl opravy podle § 38i zákona o daních z příjmů podá zároveň i Přílohu č. 3 případně Přílohu č. 4.
Poznámka: výše uvedené změny vyplývající z ustanovení § 40b zákona o správě daní a poplatků byly promítnuty i do tiskopisu Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (tiskopis 25 5466 MFin 5466- vzor č. 11) včetně Pokynů (tiskopis 25 5466/1 MFin 5466/1- vzor č. 7).
- Počet zaměstnanců ke dni 1.12.2008 – Příloha č. 1 Vyúčtování( Tiskopis 25 5490/1 MFin 5490/1 – vzor č.8)
Opětovně upozorňujeme, že do počtu zaměstnanců podle mzdových listů evidovaných k 1. prosinci vykazovaného zdaňovacího období, kteří mají příjmy podle § 6 zákona se zahrnují i zaměstnanci ve služebním poměru, kromě zaměstnanců, kteří jsou příslušníky ve služebním poměru podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dále připomínáme, že „Kód obce“ (ZÚJ) ve kterém je umístěno místo výkonu práce, je uveden pro rok 2008 ve vyhlášce č. 316/ 2008 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů.
- Příloha č. 2 Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků s názvem „Přehled souhrnných údajů zaznamenaných na mzdových listech poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 zákona“ (Tiskopis 25 5530 MFin 5530 – vzor č.5)
K tiskopisu platném pro zdaňovací období 2008 uvádíme, že do sloupce č. 14 plátce daně uvede úhrn pojistného sraženého nebo uhrazeného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a na všeobecné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů) ze svých příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků povinen platit poplatník a u poplatníka, na kterého se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, příspěvky poplatníka na toto zahraniční pojištění (pozor: nejedná se tedy o „povinné pojistné“ podle § 6 odst. 13, ale o pojistné uvedené v § 38j odst. 8 zákona o daních z příjmů).Na vzoru č. 5 došlo dále k rozšíření o „část zdaňovacího období“, a to v souvislosti s podáním podle § 40b (účinky insolvenčního řízení) zákona o správě daní a poplatků.
Taktéž Příloha č. 3 a 4 (opravy podle § 38i zákona o daních z příjmů) byla rozšířena o část zdaňovacího období.

Dotaz:
Lze podat Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků elektronicky?
Odpověď:
Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období 2008 je možné, tak jako i v předchozím roce, podat elektronicky. Elektronické podání vyúčtování (EPO VDA DPZ) doporučujeme zejména plátcům daně, kteří zaměstnávají nerezidenty a vyplňují rozsáhlou Přílohu č. 2 vyúčtování. Nelze však učinit podání EPO VDA DPZ za část zdaňovacího období (v souvislosti s insolvencí) , ani pro zdaňovací období 2008 nelze v EPO VDA DPZ použít kódy rozlišení G a H (vztahují se na podání za předcházející zdaňovací období a tato povinnost však pro rok 2007 nebyla). Tyto kódy jsou tedy poprvé určeny pro podání v souvislostí s insolvencí učiněná v následujícím zdaňovacím období. Podání lze učinit např. na adrese www. mfcr.cz (elektronické podání daní).

Dotaz:
Jsem plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a zaměstnávám pouze dva zaměstnance, kterým vyplácím měsíční daňové bonusy z vlastních finančních prostředků, jaký formulář mám použít, pokud žádám správce daně o poukázání těchto daňových bonusů?
Odpověď:
Použijte tiskopis č. 25 5241 MFin 5241 - vzor č. 3 s názvem "Žádost podle § 35 odst. 5 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na měsíčních daňových bonusech". Upozorňujeme, že o měsíční daňové bonusy musí plátce daně požádat o každý měsíc na samostatné žádosti. Pokud budete žádat o doplatky na daňovém bonusu z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění použijte tiskopis č. 25 5246 MFin 5246 – vzor č. 3. Na žádostech neopomeňte označit, zda se jedná o žádost běžnou či dodatečnou.

Změna v principu superhrubé mzdy
26.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí

Jak se změnil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění?
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1. 1. 2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Změna při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné
U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe" byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné". Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění").
Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.
Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.
Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné, tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody).
Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody).
ad 2) Rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby
V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.
V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1. 1. 2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokud se z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.
Závěrem poznamenáváme, že ZDP výši fiktivní částky, o níž se zvyšují příjmy zaměstnance při stanovení základu daně (výši povinného pojistného), nestanoví a při výpočtu výše této částky se vychází z tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. Tento postup je třeba akceptovat též u zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá, ale podle novelizovaného znění § 6 odst. 13 ZDP bude toto povinné pojistné (tuzemské) při výpočtu základu daně připočítávat k příjmu takového zaměstnance.

Sdělení k praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009.
(20. 1. 2009)

2145913199000-->
Ministerstvo financí s cílem jednotného postupu při praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009 sděluje následující:
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1.1.2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a některé další zákony, patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Ke změně při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné.U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období, povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe“ byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné“. Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění“).
Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.
Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti a nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.
Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody).
Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody). ad 2) K rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby.
V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.
V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP, vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1.1.2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokudse z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.
Závěrem poznamenáváme, že ZDP výši fiktivní částky, o níž se zvyšují příjmy zaměstnance při stanovení základu daně (výši povinného pojistného) nestanoví a při výpočtu výše této částky se vychází z tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. Tento postup je třeba akceptovat též u zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá, ale podle novelizovaného znění § 6 odst. 13 ZDP bude toto povinné pojistné (tuzemské) při výpočtu základu daně připočítávat k příjmu takového zaměstnance.

Dotazy a odpovědi k uplatňování zákona č. 1/2009 Sb., jímž se s účinností od 1.1.2009 mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů
22. ledna 2009

22.01.2009-->2145913199000-->
I. Nové stavby obytných domů
S účinností od 1. ledna 2009 byl zákonem č. 1/2009 Sb. novelizován zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o dani z nemovitostí“). Podle novely se postupuje poprvé ve zdaňovacím období roku 2009, neboť daň z nemovitostí se vyměřuje podle stavu k 1.lednu roku, na který je vyměřována. Touto novelou bylo zrušeno osvobození od daně ze staveb, které bylo podle ustanovení § 9 odst. 1 písmeno g) zákona o dani z nemovitostí poskytováno u nových staveb obytných domů ve vlastnictví fyzických osob nebo u bytů ve vlastnictví fyzických osob v nových stavbách obytných domů, a to na dobu patnácti let počínaje rokem následujícím po roce, v němž začaly být stavby způsobilé k užívání, pokud slouží k trvalému bydlení vlastníků nebo osob blízkých. Od 1. 1. 2009 již toto osvobození nelze nově poskytnout.
Jestliže nárok na toto osvobození vznikl k 1. lednu některého z předchozích zdaňovacích období, poskytne se osvobození pro stavbu naposledy ve zdaňovacím období roku 2009 (např. stavba byla zkolaudována v červnu roku 2006, nárok na osvobození vznikl k 1.lednu 2007, do 31. ledna 2007 byl nárok na osvobození uplatněn v daňovém přiznání – osvobození náleží pro rok 2007, 2008 a 2009 ). Níže je na praktických příkladech znázorněno, jaké jsou možnosti pro přiznání tohoto osvobození (při splnění všech podmínek stanovených v ustanovení. § 9 odst. 1 písmeno g) zákona o dani z nemovitostí) pro zdaňovací období 2009.
1. Dotaz:Rodinný dům ( byt) byl zkolaudován v srpnu 2008. Lze uplatnit nárok na osvobození nové stavby (bytu) pro zdaňovací období 2009?
Odpověď:Pokud byla stavba rodinného domu dokončena v roce 2008, od 1. ledna 2009 nárok na osvobození z titulu novostavby již nelze nově uplatnit.
2. Dotaz:Rodinný dům ( byt) byl zkolaudován v srpnu 2005. Jestliže nárok na osvobození nové stavby (bytu) nebyl dosud uplatněn, lze jej uplatnit ve zdaňovacím období roku 2009?
Odpověď:Nárok na osvobození lze uplatnit dodatečně v daňových přiznáních na zdaňovací období roků 2006, 2007 a 2008 a naposledy bude poskytnuto ve zdaňovacím období roku 2009.
3. Dotaz :V září 2007 byl zkolaudován rodinný dům a v daňovém přiznání na rok 2008 si vlastník uplatnil nárok na osvobození. V dubnu roku 2008 přešlo vlastnické právo k nemovitosti na nového vlastníka. Může si nový vlastník uplatnit nárok na osvobození pro rok 2009?
Odpověď:V takovém případě může nový vlastník nárok na osvobození stavby uplatnit na zdaňovací období roku 2009, protože osvobození se vztahuje ke stavbě (a v předchozím zdaňovacím období bylo uplatněno) a nikoli k osobě poplatníka. Osvobození novému vlastníku však bude poskytnuto již pouze na zdaňovací období roku 2009.

II. Stavební úpravy spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby (zateplení stavby)

S účinností od 1.ledna 2009 byl zákonem č. 1/2009 Sb. novelizován zákon o dani z nemovitostí. Podle novely se postupuje poprvé ve zdaňovacím období roku 2009, neboť daň z nemovitostí se vyměřuje podle stavu k 1.lednu roku, na který je vyměřována. Touto novelou bylo zrušeno osvobození od daně ze staveb, které bylo podle ustanovení § 9 odst. 1 písmeno r) zákona o dani z nemovitostí poskytováno u staveb na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení . Od 1. ledna 2009 nelze již toto osvobození poskytnout.
Jestliže nárok na toto osvobození vznikl k 1. lednu některého z předchozích zdaňovacích obdobích, poskytne se osvobození od daně ze staveb na dobu 5 let, nejpozději tedy pro zdaňovací období 2012 (tj. stavba byla zateplena v průběhu roku 2007, nárok na osvobození vznikl k 1. lednu roku 2008, do 31. ledna 2008 byl nárok na osvobození uplatněn v daňovém přiznání, stavba bude osvobozena do roku 2012 včetně). Od 1. ledna 2013 nelze již osvobození poskytnout. Bylo-li zateplení provedeno v průběhu roku 2008, nelze již nově od 1. ledna 2009 nárok na toto osvobození uplatnit.
Níže je na praktických příkladech znázorněno, jaké jsou možnosti pro přiznání tohoto osvobození (při splnění všech podmínek stanovených v ustanovení § 9 odst. 1 písmeno r) zákona o dani z nemovitostí) pro zdaňovací období 2009.
1. Dotaz:Zateplení stavby bylo provedeno v roce 2008. Lze uplatni nárok na osvobození stavby pro zdaňovací období roku 2009 ?
Odpověď:Pokud zateplení stavby bylo provedeno v roce 2008, nelze od 1. ledna 2009 nárok na osvobození stavby z titulu zateplení nově uplatnit.
2. Dotaz:Zateplení stavby bylo provedeno v roce 2006. Jestliže nárok na osvobození nebyl dosud uplatněn, lze jej uplatnit ve zdaňovacím období roku 2009?
Odpověď:Nárok na osvobození stavby lze uplatnit dodatečně v daňových přiznáních na zdaňovací období roků 2007 a 2008. Naposledy bude poskytnuto ve zdaňovacím období roku 2011, neboť podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. r) zákona o dani z nemovitostí bylo možno poskytnout pouze na dobu pěti let počínaje, rokem následujícím po provedení příslušných stavebních úprav.
3. Dotaz :V září 2007 bylo vydáno stavební povolení na zateplení stavby a v daňovém přiznání na rok 2008 si vlastník uplatnil nárok na osvobození. V dubnu roku 2008 přešlo vlastnické právo k nemovitosti na nového vlastníka. Může si nový vlastník uplatnit ještě nárok na osvobození?
Odpověď:V takovém případě může nový vlastník nárok na osvobození stavby uplatnit na zdaňovací období roku 2009, protože osvobození se vztahuje ke stavbě (a v předchozím zdaňovacím období bylo uplatněno) a nikoli k osobě poplatníka. Osvobození novému vlastníku bude poskytnuto na zdaňovací období roku 2009, 2010,2011 a 2012.

Průměrné ceny pohonných hmot 2008 pro podnikatele
19.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí

Za rok 2008 má poplatník možnost volby při použití ceny PHM ke stanovení výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty buď podle cen uvedených v pokynu D-320, nebo podle vyhlášky č. 357/2007 Sb.
Podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3 zákona o daních z příjmů platného do konce roku 2008 jsou daňově uznatelnými náklady pohonné hmoty spotřebované poplatníkem při jízdě vlastním automobilem nezahrnutým do obchodního majetku nebo při jízdě silničním motorovým vozidlem bezplatně vypůjčeným podle smlouvy o výpůjčce (§ 659 občanského zákoníku). Výdaje za spotřebované pohonné hmoty lze stanovit na základě průměrných cen uplatňovaných ve zdaňovacím období jejich rozhodujícími prodejci v ČR, k jejich zveřejnění je zmocněno ministerstvo financí. Za rok 2008 byly ceny v Kč/l včetně DPH u jednotlivých druhů pohonných hmot vyhlášeny pokynem D-320.

Benzin Speciál
BA - 91
29,73 Kč

Benzin Natural
BA - 95
30,34 Kč

Benzin Super plus (Natural)
BA - 98, 99 a 100
32,65 Kč

Benzin Normál (Natural)
BA - 91
29,85 Kč

Nafta motorová
31,68 Kč

V případě, že poplatník nakupoval jiný druh benzinu, uplatní cenu toho druhu benzinu, který má shodné oktanové číslo. Pokud takový benzin není uveden, uplatní se cena benzinu s nejbližším oktanovým číslem. Použije-li poplatník ceny vyšší než ceny uvedené v pokynu, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu.
Tímto pokynem nejsou dotčeny ceny pohonných hmot stanovené na základě § 189 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, vyhláškami ministerstva práce a sociálních věcí, které se používají pro stanovení výše náhrady za pohonné hmoty, na kterou má nárok zaměstnanec, použije-li pro pracovní cestu jiné vozidlo než vozidlo zaměstnavatele.
Poplatník může, pokud se tak rozhodne, použít ceny vyhlášené vyhláškou MPSV č. 357/2007, kterou se mj. stanoví průměrná cena pohonných hmot, a to na základě ustanovení § 189 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Tyto ceny lze použít již za rok 2008 místo cen uvedených výše, a to na základě změny ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona, provedené jeho novelou č. 2/2009 Sb. Z toho vyplývá, že za rok 2008 má poplatník možnost volby při použití ceny PHM ke stanovení výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty buď podle výše uvedených cen v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona, nebo podle vyhlášky č. 357/2007 Sb., které jsou následující:

Průměrná cena pohonných hmot za rok 2008:

Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle vyhlášky č. 357/2007 Sb.činí:
30,60 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů,
30,90 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
33,10 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
31,20 Kč u motorové nafty.
Tyto ceny platily po celé zdaňovací období roku 2008.
Důležitá poznámka:
Sazba základní náhrady činila 4,10 Kč za 1 km jízdy a platila po celé zdaňovací období roku 2008.
Vzhledem k výše uvedené novele zákona o daních z příjmů, nebude pokyn řady „D" k cenám pohonných hmot již vydáván a poplatníci budou postupovat podle příslušných vyhlášek, které vydává ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento postup má hlavní výhodu v tom, že poplatníci tak budou již před začátkem příslušného zdaňovacího období znát daňově uplatnitelnou cenu pohonných hmot, což výrazně posiluje zásadu předvídatelnosti práva. Nelze ovšem přehlédnout, že MPSV ze zákona může při výraznějších změnách cen vyhláškou tyto ceny změnit, a to i v průběhu zdaňovacího období.

Průměrná cena pohonných hmot platná od 1. 1. 2009, stanovená vyhláškou č. 451/2008 Sb. činí: 26,30 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů,
26,80 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
29,00 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
28,50 Kč u motorové nafty.
Pozn.: Sazba základní náhrady platná od 1. 1. 2009 je 3,90 Kč.

Aktualizované vydání příručky k IPPC
9.1.2009

Ministerstvo životního prostředí připravilo aktualizované vydání publikace Integrovaná prevence a omezování znečištění - Stručný průvodce, která má sloužit stávajícím a budoucím provozovatelům zařízení, spadajících pod působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, k rychlé orientaci v problematice IPPC.
Příručka o rozsahu 50 stran je primárně určena pro provozovatele IPPC zařízení, ale může sloužit jako zdroj informací i laické a odborné veřejnosti.
Důraz je kladen především na problematiku povolování. Příručka slouží jako průvodce povolovacím procesem a případným změnovým řízením, ale obsahuje i postup v dalších možných situacích, jako je např. změna provozovatele IPPC zařízení.
Část publikace je věnovaná výkladům zákona o integrované prevenci, kdy je na konkrétních srozumitelných příkladech demonstrováno zejména zařazení průmyslových činností pod přílohu č. 1 zákona, postup při určování kapacit a výklad některých pojmů zákona. Pozornost je také věnována širšímu rámci IPPC, např. související evropské legislativě a evropskému systému výměny informací.

Informační systém zpřehlední nakládání s autovraky občanům i obcím
26.1.2009

Provázanost údajů o převzetí autovraku s následnými informacemi o vznikajících odpadech z demontáže každého konkrétního vozu zajistí informační systém, který funguje od počátku tohoto roku. Výhody systému jsou nesporné jak pro občany a obce, tak i pro evidenci automobilů a pro samotná sběrná zařízení.
Informační systém může v konečném důsledku přispět k omezení ztrát vozidel, krádeží a volně odstavených nepojízdných automobilů. Umožňuje totiž například zpětnou kontrolu porovnáním počtu trvale vyřazených vozidel z registru silničních vozidel a převzatých autovraků, může porovnat předávané autovraky s registry hledaných vozidel, udržovat neustále aktualizovanou databázi provozovatelů zařízení ke sběru autovraků apod.
Důležitým výstupem pro občany je vytištěné potvrzení o předání autovraku do zařízení k ekologické likvidaci vozidla, které je jednou z podmínek k trvalému odhlášení z registru silničních vozidel.
Provozovatelé zařízení ke sběru vybraných autovraků se do systému musí zapojit podle zákona o odpadech [1] a jeho prováděcí vyhlášky [2]. Nezbytné je provést některé konkrétní kroky [3].
Zdroj: MŽP
Poznámky: [1] § 37b odst. 1) písm.h) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. [2] Vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky. [3] Získat potřebný software - buď volný program případně využít vhodný komerční software, který splňuje dané požadavky. Získat přístupové údaje. Ty obsahují přihlašovací jméno a heslo, které jednoznačně identifikují provozovatele a provozovnu zařízení ke sběru vybraných autovraků. Přístup do systému může získat pouze podnikatelský subjekt, který k provozování činnosti sběru vybraných autovraků získal povolení od příslušného krajského úřadu. Přihlašovací údaje jsou od 01.01.2009 distribuovány prostřednictvím sítě přepážek Czechpoint.

MŽP vydalo vyhlášku, která zpřesňuje zákaz výkupu kovového odpadu
14.1.2009

Dne 31. 12. 2008 byla vydána a dne 1.1. 2009 nabyla účinnosti vyhláška č. 478/2008 Sb., kterou se mění vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhlášku MŽP muselo připravit velmi rychle poté, co poslanci v září přijali a prezident na začátku října podepsal novelu odpadového zákona, zpřísňující zásadně výkup kovového odpadu. Předpis vyjmenovává ty typy odpadů, které není možné od počátku roku 2009 vykupovat od fyzických osob. To by mělo významně snížit motivaci zlodějů kovů.
Od 1. ledna 2009 je tedy zakázáno vykupovat od fyzických osob předměty bohoslužebného nebo pietního charakteru (například pohřební urny či součástí náhrobků a pomníků), umělecká díla a jejich součásti (například sochy), průmyslová zařízení a jejich části či předměty veřejně prospěšného charakteru, tedy dopravní značení, kanálové mříže, elektrické kabely a podobně. „To jsou všechno věci, ke kterým se prakticky jednotlivec nemá jak legálně dostat, snažili jsme se vyjmenovat tyto kategorie co nejúplněji tak, aby se už nikomu nevyplatilo krást, protože ukradené věci nebude mít možnost prodat," říká ministr životního prostředí Martin Bursík.
Pokud by MŽP dosavadní vyhlášku o podrobnostech výkupu odpadů nezměnilo, fakticky by od 1. ledna 2009 bylo zakázáno vykupovat od fyzických osob všechny kovy. To by nejen velmi ztížilo situaci výkupen druhotných surovin, ale především by hrozilo významné nebezpečí vzniku černých skládek, ale také významné snížení motivace poctivých lidí kovový odpad třídit a předávat k recyklaci.
V platnosti samozřejmě zůstávají i všechna ostatní ustanovení novely odpadového zákona, jako je přísnější evidence a její delší uchovávání pro případné vyšetřování či zákaz platby za vykoupené vyjmenované kovové odpady v hotovosti.

DPH a dodání zboží do jiného členského státu (vývoz zboží)
12.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí

Dodání zboží do jiného členského státu je z hlediska DPH považováno za osvobozené plnění s nárokem na odpočet, splní-li dvě podmínky…V souvislosti se vstupem do Evropské unie musela Česká republika jako členský stát přizpůsobit svůj daňový systém principům stanoveným právní úpravou Evropských společenství. Jednou z oblastí, které se tato změna dotkla, je režim daně z přidané hodnoty uplatňovaný u obchodů uskutečňovaných uvnitř společného trhu EU.
Dodání zboží do jiného členského státu, vývoz zboží
Podle nového zákona o dani z přidané hodnoty, který vstoupil v platnost a účinnost dnem vstupu České republiky do Evropské unie, tj. 1. 5. 2004, je ve vztahu k pořizovatelům zboží z členských států Evropské unie dnešní pojem "vývoz zboží" nahrazen termínem "dodání zboží do jiného členského státu", neboli tzv. "intra-komunitární plnění".
Dodání zboží do jiného členského státu je považováno za osvobozené plnění s nárokem na odpočet v případě, že:
1. pořizovatel zboží je v jiném členském státě Evropské unie registrován k dani z přidané hodnoty, tzn., že mu bylo přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ) pro účely DPH a
2. zároveň zboží bylo skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu EU plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou.
Osvobození nebude možno uplatnit v případě, že bude dodáváno zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě nebude předmětem daně. Pro účel uplatnění osvobození od daně bude dodavatel povinen uvést a zkontrolovat platnost DIČ svého zákazníka, které mu bylo vydáno v jiné členské zemi Evropské unie.
Při dodání zboží do třetích zemí mimo území Evropské unie bude zachována stávající právní úprava vývozu zboží .
Obecně lze tedy načrtnout tři základní situace uplatňování DPH při dodání zboží mimo území ČR1 :

1. dodání zboží osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě

ČR (členský stát EU)




plátce DPH
>>


Stát pořizovatele -členský stát EU



Osobaregistrovaná kDPH
Při dodání zboží do jiného členského státu osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě se jedná o osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH (§ 64 nového zákona o DPH).
Český plátce tak bude dodávat zboží za ceny bez daně a tato dodání deklaruje ve svém daňovém přiznání k DPH jako dodání zboží do jiného členského státu. O dodání zboží do jiného členského státu, které plátce osvobodil od DPH rovněž plátce informuje ve svém souhrnném hlášení (viz dále).
Pořizovatel zboží, který je osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě, je pak povinen toto zboží řádně přiznat a zdanit ve svém státu v rámci podávaného přiznání k DPH.


2. dodání zboží osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě
ČR (členskýstát EU)

plátce DPH

>>

Stát pořizovatele-členský stát EU

osobaneregistrovaná kDPH
Při dodání zboží osobě, která není registrované k DPH v jiném členském státu nebo osobě, pro kterou není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně se nejedná o osvobozené plnění. Zboží je dodáváno za cenu včetně DPH dle sazby v tuzemsku
Zvláštní postup je dále popsán v části zasílání zboží (viz zvláštní režimy).



3. vývoz zboží do třetích zemí
ČR (členskýstát EU)

plátce DPH

>>


Stát pořizovatele-tzv. 3. zeměmimo EU

plátce čineplátce DPH
Při dodání zboží do třetí země nečlenského státu EU, se jedná o vývoz zboží, který je považován za osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH, bez ohledu na to, zda-li je pořizovatel zboží ve své zemi registrován k DPH či naopak. Transakce pak podléhá zdanění v zemi pořizovatele zboží.
Český plátce bude dodávat zboží za ceny bez daně a transakce deklaruje ve svém přiznání k DPH jako vývoz zboží. Nárok na osvobození bude dále prokazován na základě potvrzené celní deklarace.Pořizovatel zboží sídlící v zemi mimo EU, plátce či neplátce DPH, je pak toto zboží povinen řádně zdanit ve své zemi při přechodu státní hranice v závislosti na tamější právní úpravě.

1 Vedle zmíněných obecných pravidel však existují výjimky, kdy ve specifických případech dochází k odlišnému systému zdanění.

Informace o uplatňování DPH pro územně samosprávné celky
12.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí

Novelou zákona o DPH od 1. 1. 2009 dochází ke změnám ve stanovení obratu pro účely registrace a ve vymezení veřejnoprávních subjektů. Kdy úplata za uskutečněné plnění vstupuje do obratu?
S účinností od 1. 1. 2009 vstupuje v platnost zákon č. 302/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon o DPH). Hlavním důvodem provedených úprav je zajištění aplikace Směrnice Rady 2006/112/ ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, se kterou je ZDPH harmonizován.

1. Základní pojmy
Podle § 5 odst. 1 zákona o DPH jsou osobami povinnými k dani právnické nebo fyzické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomickou činnost (bez ohledu na účel a výsledek uskutečňované činnosti). Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomickou činnost.
Podle § 5 odst. 2 zákona o DPH je ekonomickou činností soustavná činnost výrobců, obchodníků, osob poskytujících služby a další činnosti uvedené v tomto ustanovení. Za ekonomickou činnost se považuje soustavné využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů.
Novelou zákona je zrušen pojem „veřejnoprávní subjekt" a jeho definice a dochází k úpravě § 5 odst. 3 zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení mají specifické postavení - stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu, které se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za tento výkon přijímají úplatu.
V případech, kdy se vyjmenované subjekty považují za osoby nepovinné k dani, je třeba při hodnocení uskutečňovaných činností přihlížet k tomu, aby provádění činností uvedenými osobami nepovinnými k dani nevedlo k výraznému narušení hospodářské soutěže.

2. Obrat pro účely registrace
Další změnou, kterou novela přináší, je vymezení obratu v § 6 odst. 2 zákona o DPH. Do obratu vstupují úplaty včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží, tzn. částky, které obdržela nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění v tuzemsku (zálohy vstupují do obratu až v okamžiku uskutečnění) nebo za plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně nebo za plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 (finanční činnosti), § 55 (pojišťovací činnosti) a § 56 zákona o DPH (převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení), jestliže nejsou činností doplňkovou uskutečňovanou příležitostně.
Za příležitostnou činnost se považuje taková činnost, která není prováděna pravidelně, neexistuje ani předpoklad její soustavnosti, který je vyjádřen záměrnou opakovaností, na její uskutečňování není vyčleněný personál, náklady a úplata přijatá za takovou činnost je v porovnání s celkovým obratem minimální. Jedná se o činnost, která je uskutečněním něčeho výjimečného, nahodilého a nepředvídaného.
Zákon o DPH nerozlišuje mezi ekonomickou činností vykonávanou jako hlavní nebo vedlejší činnost, ale mezi uskutečněním ekonomické činnosti a výkonem působností v oblasti veřejné správy. Zákon o DPH nerozlišuje uskutečňování ekonomické činnosti pro osoby povinné k dani nebo nepovinné k dani.
Do obratu osoby povinné k dani se nezahrnuje úplata za prodej hmotného majetku a odpisovaného nehmotného majetku vymezeného v §§ 26 až 32a zákona o daních z příjmů a úplata za prodej pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem podle zákona o účetnictví („investiční majetek").
Osoba povinná k dani nezahrnuje do obratu úplatu za to, co neslouží k ekonomické činnosti (úplata za výkon působností v oblasti veřejné správy), a úplatu za uskutečněná plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (poskytování výchovy a vzdělávání, zdravotnických služeb, sociální pomoci a ostatní plnění - např. poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo kulturou).
Do obratu jí nevstupují také přijaté prostředky např. ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, prostředků Evropské unie, pokud nejsou dotací k ceně, protože se nepovažují za úplatu za ekonomickou činnost.
Pokud osoba povinná k dani uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, nevzniká jí povinnost registrace.
V čl. II Přechodná ustanovení v odst. 5 zákon o DPH je stanoven způsob výpočtu obratu za „přechodné období", kdy osoba povinná k dani počítá obrat za kalendářní měsíce roku 2008 a 2009. Za kalendářní měsíce roku 2008 postupuje podle § 6 odst. 2 zákona platného do 31. 12. 2008, tzn. že osoba povinná k dani, která je účetní jednotkou, zahrnuje do obratu výnosy za uskutečněná plnění a za kalendářní měsíce roku 2009 postupuje podle § 6 odst. 2 zákona platného od 1. 1. 2009 a do obratu započítává úplaty za uskutečněná plnění bez ohledu na to, jak o nich účtuje.
Pokud obrat osoby povinné k dani nepřesáhne částku 1 mil. Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, je osvobozena od uplatňování daně s tím, že se však může registrovat dobrovolně.
Územně samosprávné celky (dále jen obec) nejsou osobou povinnou k dani, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, kdy vystupují jako správní orgány, a to i v případě, kdy za takovou činnost vybírají úhradu, ve formě místních, správních nebo jiných poplatků stanovených zvláštním právním předpisem. Jedná se o výkon působností v oblasti veřejné správy, kterou obec vykonává v rámci samostatné nebo přenesené působnosti.
Pokud obec prodává vlastní majetek nebo majetek, ke kterému má právo hospodaření a nakládá s ním jako vlastník, který používala k veřejnoprávní činnosti, nezapočítává se jí úplata do obratu, protože prodej takového majetku není předmětem daně. Obec takový majetek pořizovala a prodává jako osoba nepovinná k dani.
Obec, která vedle výkonu působnosti v oblasti veřejné správy uskutečňuje ekonomickou činnost, např. dodání zboží, poskytnutí služby, převod nemovitosti, nebo soustavné využívání hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmu, je osobou povinnou k dani, která sleduje obrat a při překročení stanoveného obratu je povinna se registrovat.
Obec se vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje plnění uvedené v příloze č.

3 zákona o DPH. Výčet plnění není vyčerpávající, protože uskutečnění ekonomické činnosti, která není uvedena v příloze (např. hospodaření s lesem, včetně prodeje výsledků z hospodaření - dřeva), je pro obec činností, kterou uskutečňuje jako osoba povinná k dani.
Obratem obce je souhrn úplat, částek, které jí náleží, tzn. které obdržela nebo má obdržet, za ekonomickou činnost (tj. za uskutečněná plnění v tuzemsku), bez ohledu na to, jak o nich účtuje (na výnosech nebo rozpočtových příjmech).
Některé příklady, kdy úplata za uskutečněné plnění vstupuje do obratu:
úplata za hlášení v místním rozhlase,
úplata za dodání zboží v informačním centru - prodej map, pohlednic, dárkových předmětů,
úplata z prodeje místních novin,
úplata za poskytování parkovacích služeb,
úplata za prodej stavebního pozemku (pro účely zákona o DPH se stavebním pozemkem rozumí nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc.),
úplata za poskytnutí věcného břemene,
úplata za prodej nalezených věcí, které nejsou „investičním majetkem",
úplata za pronájem hmotného movitého majetku,
úplata za soustavné využívání hmotného nemovitého majetku - pronájem pozemku, pronájem staveb, bytů, nebytových prostor.
Některé příklady, kdy úplata za uskutečněné plnění nevstupuje do obratu:
úplata za zapůjčení hřiště, tělocvičny - pokud se jedná o zapůjčení hřiště osobám, které sportovní činnost vykonávají nebo právnickým osobám pro výkon sportovní činnosti jejich zaměstnanců, či členů (TVJ), nikoliv zapůjčení hřiště právnickým nebo fyzickým osobám k uskutečňování jejich ekonomické činnosti (jedná se o poskytování služby úzce související se sportem nebo tělesnou výchovou podle § 61d zákona o DPH,
úplata z provozování koupaliště - poskytování služby úzce související se sportem nebo tělesnou výchovou osobám, které sportovní nebo tělovýchovnou činnost vykonávají,
úplata ze vstupného do kina - provozování kulturního zařízení a prodej vstupenek (poskytnutí kulturních služeb a dodání souvisejícího zboží podle § 61e zákon o DPH),
úplata z půjčovného knih - činnost knihovny patří mezi poskytování kulturních služeb,
úplata za prodej „investičního" majetku, který je obchodním majetkem.
Jestliže obec uskutečňuje pouze plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51 ZDPH, není podle § 95 odst. 10 zákona o DPH oprávněna podat přihlášku k registraci. Jakmile začne uskutečňovat zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené s nárokem na odpočet daně, je povinna podat přihlášku k registraci, pokud její celkový obrat za plnění, která se do obratu započítávají, překročí 1 mil. Kč.
Příklad Pokud obec uskutečňuje ekonomickou činnost, která je plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně, např. pronajímá byty, provozuje koupaliště a kino, sleduje obrat za pronájem bytů, ale není povinna se registrovat (i když by obrat za pronájem dosáhl 1 mil. Kč). Jakmile vedle pronájmu bytů uskuteční zdanitelné plnění s nárokem na odpočet daně (např. poskytnutí reklamy) je povinna se registrovat, jakmile obrat za pronájem bytů a poskytnutí reklamy v součtu překročí 1 mil. Kč.

3. Obec jako plátce
Pokud se obec stane plátcem, je povinna uplatňovat daň u uskutečněných plnění, která jsou předmětem daně (§ 2 ZDPH). V souladu se zákonem o DPH vystavuje doklady a uplatňuje správnou sazbu daně (snížená ve výši 9 %, základní ve výši 19 %) nebo osvobození od daně. O údajích vztahujících se k její daňové povinnosti vede evidenci pro daňové účely (§ 100 zákona DPH). Podle stanoveného zdaňovacího období (měsíční nebo čtvrtletní) podává daňové přiznání na formuláři ministerstva financí a daň je splatná ve stejné lhůtě jako podání daňového přiznání.

4. Nárok na odpočet daně při změně režimu podle § 74 zákona o DPH
Obec jako plátce má nárok na odpočet daně u zboží pořízeného za posledních 12 měsíců před datem registrace, které je k datu registrace jejím obchodním majetkem, a má nárok na odpočet daně u služeb, které jsou k datu registrace jejím obchodním majetkem.

5. Nárok na odpočet daně - § 72 zákon o DPH
Obec má nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění své ekonomické činnosti Plný nárok na odpočet daně má u přijatých zdanitelných plnění, která použije výhradně pro uskutečnění plnění v § 72 odst. 2 zákona o DPH. Nárok na odpočet daně nemá u plnění použitých k výkonu veřejné správy, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (např. pronájem bytů), při pořízení osobního automobilu nebo plnění použitých k reprezentaci.
Pokud plnění použije současně k výkonu veřejné správy a ekonomické činnosti, má nárok pouze v poměrné výši (§ 72 odst. 5 zákon o DPH). Zákon nestanoví konkrétní postup při určení poměrné výše a je na plátci, aby zvolil vhodné kriterium.
Jestliže přijatá zdanitelná plnění použije pro plnění, u kterých má plný nárok na odpočet daně, a plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, je povinen nárok na odpočet daně krátit (§ 72 odst. 4 zákon o DPH).

6. Obec jako osoba identifikovaná k dani
Obec je osobou identifikovanou k dani, pokud jako právnická osoba nepovinná k dani (neuskutečňuje ekonomickou činnost), pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku a hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce překročí částku 326 000 Kč. Podle § 97 odst. 1 zákona o DPH je osoba identifikovaná povinna podat místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne překročení uvedené částky. Pokud obec pořizuje z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, je povinna se také zaregistrovat a osobou identifikovanou k dani se stává dnem prvního dodání tohoto zboží. Podle § 97 zákona o DPH je osoba identifikovaná k dani, která pořizuje nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne prvního pořízení tohoto zboží. Jako osoba identifikovaná k dani (§ 96 zákon o DPH) je povinna přiznat a zaplatit daň správci daně podle § 108 zákon o DPH.
V případě, kdy je obec osobou identifikovanou k dani a začne uskutečňovat ekonomickou činnost, stává se podle § 94 odst. 16 zákon o DPH plátcem dnem zahájení ekonomické činnosti.

Oprava pokynu D-300: Vymezení vzdělávacích zařízení
16.12.2008, Zdroj: Ministerstvo financí

Za vzdělávací zařízení se nově považuje i mateřská škola zapsaná do školského rejstříku, mateřské školy nezapsané do školského rejstříku jsou zařízeními pro uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob.
V bodě 15 k § 24 odst. 2 byly provedeny tyto změny:
15. Vzdělávacími zařízeními podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona se rozumějí pouze zařízení sloužící ke vzdělávání vlastních pracovníků. Za vzdělávací zařízení se považuje i mateřská škola zapsaná do školského rejstříku podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Mateřská škola nezapsaná do školského rejstříku podle školského zákona je pro účely zákona posuzována jako předškolní zařízení. Za vzdělávací zařízení se nepovažují mateřské školy. Daňovými výdaji jsou výdaje (náklady) související s provozem těchto vzdělávacích zařízení, pokud tato zařízení slouží pouze ke vzdělávání vlastních pracovníků. Jsou-li tato zařízení využívána také ke vzdělávání jiných osob nebo k jiným účelům, lze do daňových výdajů zahrnout pouze část provozních výdajů (nákladů) souvisejících se vzděláváním vlastních pracovníků, stanovenou podle vhodného kriteria (např. lůžkodny, doba trvání jednotlivých činností). Pro část výdajů (nákladů) vynaložených na vzdělávání jiných osob nebo na jiné účely platí ustanovení 25 odst. 1 písm. k) zákona a daňové výdaje se uznávají pouze do výše dosažených příjmů.
Bodě 3 k § 25 odst. 1 nově zní takto:
3. Za zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona se považují např. rekreační zařízení, předškolní zařízení (mateřské školy nezapsané do školského rejstříku podle školského zákona), kulturní zařízení, podniková bytová hospodářství, ubytovny

Výpočet částky slev na dani při zaměstnávání zaměstnanců se zdravotním postižením

8.12.2008, Zdroj: Ministerstvo financí

Zákon o daních z příjmů umožňuje uplatnění slevy na dani pro fyzické či právnické osoby zaměstnávající pracovníky se zdravotním pojištěním. Jak se vypočítá průměrný roční přepočtený stav zaměstnanců?
Zaměstnavatel, na jehož pracovištích je stanovena 40hodinová týdenní pracovní doba, zaměstnával v průběhu zdaňovacího období kalendářního roku 2008, v němž roční fond pracovní doby připadající na plnou pracovní dobu činil při 253 pracovních dnech 2 024 pracovních hodin, 3 zaměstnance (A, B, C) se zdravotním postižením bez těžšího zdravotního postižení (se ZP bez TZP) a 2 zaměstnance (D, E) s těžším zdravotním postižením (s TZP), s následujícím využitím fondu pracovní doby:
zaměstnanec
se ZP bez TZP
s TZP


A*)
B*)
C*)
D**)
E***)
Počet hodin vyplývající z rozvržení pracovní doby nebo individuálně sjednané pracovní doby a délky trvání pracovního poměru z nich do délky trvání pracovního poměru nezapočteno z důvodu:
2 024
2 024
1 184
1 771
1 265
- mateřské nebo rodičovské dovolené
0
0
0
0
0
- dlouhodobého uvolnění pro výkon veřejné funkce
0
0
0
399
0
Neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci
0
0
8
0

Neodpracované hodiny v důsledku nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby
328
0
0
0
0
Neodpracované hodiny v důsledku pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění
0
48
0
0
260
Upravený počet hodin
1 696
1 976
1 184
1 372
1 005
*) Se zaměstnanci A, B a C byla sjednána 40hodinová týdenní pracovní doba; se zaměstnancem C byl pracovní poměr uzavřen dne 1. června 2008.
**) Se zaměstnancem D byla sjednána 35hodinová týdenní pracovní doba.
***) Se zaměstnancem E byla sjednána 25hodinová týdenní pracovní doba.
Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců se ZP bez TZP:
Počet hodin vyplývající zaměstnancům se ZP bez TZP z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a z délky trvání pracovního poměru snížený o neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci, nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby a pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění,
děleno
celkový roční fond pracovní doby připadající na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu stanovenou zvláštními právními předpisy,
tj. 4 856 / 2024 = 2,3992, zaokrouhleno 2,40 zaměstnance
Výpočet slevy za zaměstnávání zaměstnanců se ZP bez TZP:
2,40 x 18 000 = 43 200 Kč
Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců s TZP:
počet hodin vyplývající zaměstnancům s TZP z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a z délky trvání pracovního poměru snížený o neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci, nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby a pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění,
děleno
celkový roční fond pracovní doby připadající na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu stanovenou zvláštními právními předpisy, tj. 2 377 / 2 024 = 1,1744, zaokrouhleno 1,17 zaměstnance.
Výpočet slevy za zaměstnávání zaměstnanců s TZP:
1,17 x 60 000 = 70 200 Kč

Praktické pomůcky poplatníkům k vyplnění daňového přiznání k dani silniční za rok 2008
5.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí

V daňovém přiznání k dani silniční za rok 2008 nelze uplatnit snížení daně u většího počtu návěsů, než kolik je uvedeno tahačů.
Vzhledem ke změnám zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, účinným od 4. 7. 2008 pro zdaňovací období roku 2008, připravila daňová správa ČR poplatníkům daně silniční aktuálně několik praktických pomůcek vhodných ke zjednodušení vyplnění daňového přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2008.

Daňová kalkulačka
Na stránkách Ministerstva financí ČR je připravena tzv. daňová kalkulačka (výpočet procentní sazby odpovídající nároku na snížení daně podle data první registrace silničních vozidel).
Vysvětlení k problematice uplatnění nároku na snížení daně silniční u návěsů nebo tandemových přívěsů
Snížení daně podle § 6 odstavce 6 a 7 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném k 4. 7. 2008, se u jednoho poplatníka vztahuje na počet návěsů a tandemových přívěsů odpovídajících počtu tažných vozidel splňujících podmínky pro snížení. Vzhledem k účinnosti dosavadního znění ustanovení § 6 odst. 9 citovaného zákona ještě pro zdaňovací období roku 2008 lze přiznat nárok na snížení sazby daně podle novelizovaných odstavců 6 a 7 tohoto ustanovení u návěsů nebo tandemových přívěsů pouze v počtu odpovídajícím počtu tahačů nebo tandemových nákladních vozidel splňujících podmínky pro uvedené snížení daně. S ohledem na novelizované znění odst. 6 a 7, které je již účinné pro zdaňovací období 2008, však může mít návěs (tandemový přívěs) jiné procentuální snížení sazby daně než tahač, neboť může mít jiné datum první registrace.
Zjednodušeně řečeno musí v daňovém přiznání k dani silniční za rok 2008 korespondovat počet návěsů (nebo tandemových přívěsů) splňujících podmínky pro snížení daně s počtem tahačů (nebo tandemových nákladních vozidel) splňujících podmínky pro snížení daně - tj. tzv. párování. Nelze uplatnit snížení daně u většího počtu návěsů (nebo tandemových přívěsů), než kolik je uvedeno tahačů (nebo tandemových nákladních vozidel) splňujících podmínky pro snížení daně.
Tabulka možných alternativ:
č.
tahač
návěs
snížení - tahač
snížení - návěs
1
starý
nový
ne
ne
2
nový
starý
ano
ne
3
nový
nový
ano
ano
4
starý
starý
ne
ne
legenda:
starý = vozidlo s datem první registrace vyšším než 108 kalendářních měsíců zpětně
nový = vozidlo s datem první registrace nižším než 108 kalendářních měsíců zpětně
Pozn.: výše nároku na uplatnění snížení daně u návěsů (nebo tandemových přívěsů) se počítá od data první registrace uvedené v technických dokladech k vozidlům (stejně jako u tahače, resp. tandemového nákladního vozidla). Datum první registrace tahače (nebo tandemového nákladního vozidla) návěs (nebo tandemový přívěs) nepřebírá. Každá z části jízdní soupravy (ať již tažná nebo tažená) se posuzuje samostatně podle vlastního data první registrace.
Příklad - „párování":
Poplatník je provozovatelem 15 tahačů a 20 návěsů, z toho 12 návěsů splňuje podmínky pro snížení daně podle § 6 odst. 6 a 7 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném k 4. 7. 2008, a 8 návěsů tyto podmínky nesplňuje.
V daňovém přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2008 je uvedeno 10 tahačů splňujících podmínky pro uplatnění snížení daně a 5 tahačů tyto podmínky nesplňujících.
V tomto přiznání může být uplatněno snížení daně pouze u 10 návěsů.

Nemocenské pojištění zahraničních zaměstnanců
5.12.2008, Zdroj: ČSSZ

S účinností od 1. 1. 2009 může být nemocenského pojištění nově účasten též zahraniční zaměstnanec, a to na základě podané přihlášky.
Zahraničním zaměstnancem, který je novou kategorií pojištěnce, se rozumí zaměstnanec činný na území České republiky ve prospěch zahraničního zaměstnavatele, tzn. zaměstnavatele, který má sídlo na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.
Účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění v České republice je dobrovolná. Nemocenského pojištění je zahraniční zaměstnanec účasten, pokud se k pojištění přihlásil na předepsaném tiskopise, a to ode dne, který zahraniční zaměstnanec uvedl v přihlášce k účasti na nemocenském pojištění. Pojištění však vzniká nejdříve dnem, ve kterém byla tato přihláška podána.
Účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění zaniká:
dnem skončení zaměstnání na území České republiky,
prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo ve stanovené lhůtě nebo výši zaplaceno pojistné,
dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém byla tato odhláška podána,
dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody.
Nemocenské pojištění zahraničního zaměstnance provádí okresní (Pražská) správa sociálního zabezpečení určená buď místem trvalého nebo hlášeného pobytu zahraničního zaměstnance nebo místem, kde se na území České republiky zdržuje.
Zahraničnímu zaměstnanci náleží z pojištění pouze dvě dávky:
nemocenské, a to od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti, pokud byl zahraniční zaměstnanec bezprostředně přede dnem vzniku dočasné pracovní neschopnosti účasten tohoto pojištění alespoň tři měsíce,
peněžitá pomoc v mateřství, a to nejdříve od počátku 8 týdne před očekávaným dnem porodu, pokud účast na nemocenském pojištění trvala v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, alespoň po dobu 270 kalendářních dnů a zároveň musí být účasten/a pojištění jako zahraniční zaměstnanec po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby.
Pojistné na nemocenské pojištění platí zahraniční zaměstnanec měsíčně, a to ve výši 2,4 % z vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance pro pojistné na nemocenské pojištění je částka, kterou si zahraniční zaměstnanec určí. Tento měsíční základ však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné pro účast zaměstnance na nemocenském pojištění, přičemž rozhodný příjem činí 2 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že při určování měsíčního vyměřovacího základu je zahraniční zaměstnanec omezen jen jeho minimální hranicí. Vyměřovací základ tak musí činit po 1. 1. 2009 alespoň 4 000 Kč a pojistné z tohoto vyměřovacího základu 96 Kč měsíčně. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Pojistné se platí za celé kalendářní měsíce na účet příslušné správy sociálního zabezpečení, s výjimkou kalendářních měsíců, ve kterých měl zahraniční zaměstnanec po celý měsíc nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění zahraničního zaměstnance. Za období nároku na výplatu nemocenského se považuje rovněž doba prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti, za které se nemocenské nevyplácí. Pojistné na nemocenské pojištění je splatné od 1. do 20. dne kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, za který se toto pojistné platí.
Pokud bylo pojistné zaplaceno po uplynutí lhůty nebo ve stanovené lhůtě, ale v nižší částce, než mělo být zaplaceno, považuje se toto pojistné za přeplatek, neboť účast na pojištění skončila (viz výše). Při vracení takto vzniklého přeplatku na pojistném na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance je příslušná OSSZ/PSSZ povinna zahraničnímu zaměstnanci písemně oznámit den a důvod zániku jeho účasti na nemocenském pojištění. Přeplatek na pojistném je příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povinna vrátit plátci pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila.

Kontrola dočasné pracovní neschopnosti
6.1.2009, Zdroj: ČSSZ

Nový zákon o nemocenském pojištění přináší změny týkající se povinností lidí, kteří budou pobírat nemocenské, a zpřísňuje sankce a pokuty za jejich porušení.
Během dočasné pracovní neschopnosti budou muset lidé dodržovat stanovený režim, nově nazvaný „režim dočasně práceneschopného pojištěnce". Bude zahrnovat:
Léčebný režim, který stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Při změně zdravotního stavu bude moci ošetřující lékař léčebný režim změnit. Jeho součástí bude i povinnost dočasně práceneschopného pojištěnce poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu.
Povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu uvedeném na dokladu o pracovní neschopnosti a dodržovat dobu povolených vycházek.
Povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený léčebný režim tyto vycházky nevylučuje. O rozsahu a době povolených vycházek bude rozhodovat ošetřující lékař.
Povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti bude možné pouze s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře.
Provádění pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje úřad práce.
Práceneschopný bude muset umožnit kontrolu dodržování režimu. Svůj byt opatří zvonkem a jmenovkou, uvede platnou adresu pobytu ošetřujícímu lékaři. Kontrolu dodržování režimu budou stejně jako dosud provádět pověření zaměstnanci OSSZ na základě vlastního výběru nebo na základě podnětu ošetřujícího lékaře, úřadu práce, posudkového lékaře ČSSZ či jiného orgánu nebo fyzické osoby. Podnět ke kontrole bude moci dát také zaměstnavatel, který bude mít podezření, že jeho zaměstnanec, pobírající nemocenské, nedodržuje stanovený režim, tj. vykonává jinou činnost, nezdržuje v místě pobytu nebo nedodržuje stanovený režim vycházek.
Nově bude moci zaměstnavatel v době, kdy bude vyplácet práceneschopnému náhradu mzdy, sám kontrolovat dodržování stanoveného režimu, nebo o to bude moci požádat příslušnou okresní, v Praze Pražskou, v Brně Městskou správu sociálního zabezpečení. Pověření kontrolní pracovníci OSSZ se budou muset prokázat „Průkazem zaměstnance orgánu nemocenského pojištění pověřeného kontrolou", práceneschopní občané budou povinni prokázat svou totožnost a předložit doklad o pracovní neschopnosti, do kterého pověřený pracovník zaznamená datum a čas kontroly a svůj podpis.
Pokud práceneschopný pojištěnec poruší režim stanovený v době pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem, bude mu moci správa sociálního zabezpečení nemocenské snížit nebo zcela odebrat nejdéle však na sto kalendářních dnů. Nový zákon rovněž umožní snížit nebo odejmout i již vyplacené nemocenské. Obdobně bude mít podle zákoníku práce možnost snížit nebo odejmout v prvních 14 kalendářních dnech náhradu mzdy zaměstnavatel.
Nová právní úprava zavádí další sankce za závažné porušení režimu. Pokud práceneschopný neposkytne součinnost při kontrole, bude mu moci správa sociálního zabezpečení uložit též pokutu až do výše 10 000 Kč. Nemocnému, který zvlášť závažným způsobem poruší stanovený režim, bude moci správa sociálního zabezpečení za tento přestupek uložit pokutu až 20 000 Kč. O krácení, či odnětí nemocenského i o uložení pokuty v případě, že dojde k porušení režimu dočasně práceneschopného pojištěnce, rozhodne příslušná správa sociálního zabezpečení.
Nový zákon také přesněji stanoví povinnosti ošetřujících lékařů a dalších zdravotnických zařízení při posuzování zdravotního stavu a potvrzování údajů pro nemocenské dávky. Rovněž přinese zvýšení sankcí za jejich porušování. Nesplnění stanovených povinností se bude považovat za správní delikt, za který bude moci příslušná správa sociálního zabezpečení uložit pokutu. Krajním sankčním opatřením bude zákaz rozhodování ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování až na dva roky. Případný zákaz vydá správa sociálního zabezpečení, a to v situaci, kdy ošetřující lékař opakovaně v jednom roce nerozhodne o ukončení neodůvodněné dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování ve třech případech, o nichž pak kvůli nesprávnému postupu musel rozhodnout orgán nemocenského pojištění.

Novinky v důchodovém pojištění od 1. 1. 2009
6.1.2009, Zdroj: ČSSZ

Od 1. ledna 2009 se mění některé právní předpisy, které přinášejí také změny v důchodovém pojištění.
Pojistné na dobrovolné důchodové pojištění. Dochází k podstatnému snížení minimální výše pojistného na dobrovolné důchodové pojištění. Nejnižší vyměřovací základ, z něhož se bude toto pojistné hradit, bude od 1. 1. 2009 částka 5 889 Kč a minimální měsíční pojistné na dobrovolné důchodové pojištění bude činit 28 % z této částky, tj. 1 649 Kč, (pro srovnání: minimální měsíční pojistné v roce 2008 činí celkem 2 800 Kč, tedy 28 % z částky 10 000 Kč, která je pro rok 2008 nejnižším vyměřovacím základem pro odvod pojistného na dobrovolné důchodové pojištění). Pokud se člověk rozhodne, že si doplatí dobrovolné důchodové pojištění, platí ho vždy za celé kalendářní měsíce. Přihlašuje-li se osoba k dobrovolnému pojištění zpětně za kalendářní roky předcházející roku doplacení pojistného, použijí se pro stanovení minimální výše pojistného pravidla platná pro kalendářní rok, v němž je pojistné hrazeno.
Pojištění osob vykonávající činnost na základě autorskoprávních vztahů, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost
Mění se podmínky účasti na pojištění OSVČ - osob, které vykonávají uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů a pojištění osob vykonávajících činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu. Nově se bude tato činnost považovat za výkon samostatné výdělečné činnosti (SVČ) vždy, aniž by podmínkou bylo prohlášení o soustavnosti výkonu této činnosti tak jako dosud. Osoby, které před 1. lednem 2009 nevykonávaly uvedenou činnost, dle svého prohlášení, soustavně, jsou považovány za OSVČ nejdříve od 1. 1. 2009. Tyto osoby, pokud vykonávaly samostatnou výdělečnou činnost před 31. 12. 2008 a konají ji dále po 1. 1. 2009, jsou povinny splnit povinnosti spojené se zahájením SVČ. Nejpozději do 8. února 2009 oznámí správě sociálního zabezpečení, příslušné podle místa trvalého bydliště, zahájení činnosti na předepsaném tiskopisu „Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti".
Žádost o důchod
Sepsat žádost o důchod až čtyři měsíce před požadovaným dnem přiznání důchodu je možné od 21. 8. 2008 (dosud byla tato možnost 3 měsíce). Je-li žádost podána dříve než čtyři měsíce před požadovaným dnem přiznání důchodu, řízení o důchod se přeruší, případně zastaví. Žádosti o důchod sepisují okresní (v Praze Pražská, v Brně Městská) správy sociálního zabezpečení.
Valorizace procentní výměry důchodů
Od 1. ledna 2009 se zvýší všechny procentní výměry důchodů vyplácených z českého důchodového systému. Rozhodla o tom vláda svým nařízením č. 363/2008 Sb. Procentní výměra důchodu, která je individuální a zjednodušeně řečeno závisí na výši příjmů a dobách důchodového pojištění každého člověka, vzroste o 4,4 %. Navýšení procentní výměry se týká všech důchodů přiznaných před 1. lednem 2009. Základní výměra vypláceného důchodu se nemění.

Vyplatí se firmám nový systém nemocenského pojištění?
6.1.2009, Zdroj: ČTK

Podle analýzy Hospodářské komory nebude zaměstnavatele stát prvních 14 dní nemoci zaměstnance v kalendářním roce díky slevě na pojistném ani korunu. Pokud ale bude zaměstnanec doma vícekrát, pro zaměstnavatele to již bude nevýhodné.
V prvních třech dnech nemoci lidé opět nebudou dostávat žádné dávky, tedy stejně jako letos v prvním pololetí. Stát jim nemocenskou začne poskytovat až od 15. dne stonání. Do té doby - tedy od 4. do 14. dne nemoci - jim náhradu mzdy budou vyplácet zaměstnavatelé.
Pokud bude zaměstnanec v jednom roce nemocný 14 dní více než jednou, zaměstnavatel již platí vše a zvyšují se mu tak výrazně náklady. Pokud se odečtou neplacené soboty a neděle a první tři dny nemoci, má zaměstnanec ze 14 dnů nárok na sedm kalendářních dnů placené nemocenské. Z těchto sedmi dnů platí polovinu správa sociálního zabezpečení, zaměstnavatel tak zaplatí 3,5 dne. Sleva na odvodech, která je přesně 3,45 dne jednou za rok, tak firmám kompenzuje pouze náklady spojené s prvními 14 dni nemocenské.
Analytici odhadují, že výhodnost nové úpravy nemocenské bude záležet na nemocnosti u jednotlivých firem. Firmy, které působí v kvalifikačně náročných oborech, a tudíž zaměstnávají nadprůměrně dobře placené zaměstnance, mohou na tomto opatření vydělat. Nemocnost takových zaměstnanců je výrazně nižší. Naopak firmy, které působí v pracovně intenzivních oborech a zaměstnávají dělníky s nízkou mzdou, mohou tímto opatřením utrpět ztrátu.
Podle České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) je nový systém bičem na simulanty. Zaměstnavatelé si nejen pohlídají, aby se jejich zaměstnanci skutečně léčili, ale preventivně jim třeba nakoupí vitaminy nebo zařídí relaxační pobyt. Když ale prevence nezabere, musí nemocní počítat s kontrolou. Ověřovat, zda zaměstnanci dodržují léčebný režim, mohou firmy samy nebo s pomocí pracovníků správy sociálního zabezpečení.
Podnikatelé nesouhlasí s tím, že stát na ně přesunuje část svých závazků a nákladů. Většina z nich může postupovat tak, že opakovaně nemocného raději kvůli vysokým nákladům propustí. Podnikatelé prý zároveň nemají kapacitu na to, aby kontrolovali, zda zaměstnanci skutečně dodržují léčebný režim. To by podle Hospodářské komory měla dělat ČSSZ, která má ovšem v případě obdržení podnětu na kontrolu 14 dní.
Problém je dnes podle většiny podnikatelů ve zneužívání nemocenské. Lékaři prý lidem napíšou neschopenku, téměř kdykoliv si o to řeknou. Problém není ani tak na straně zaměstnanců, ale na straně doktorů, kteří v podstatě nejsou kontrolováni, co a jak vystavují.

Zrušení soustavnosti u výkonu nezávislých povolání
29.12.2008, Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

Herci, sportovci, umělci, advokáti a další poplatníci s nezávislými povoláními se od 1. 1. 2009 stali z pohledu důchodového pojištění OSVČ. Musí proto splnit všechny povinnosti – do 8. 2. 2009 musejí podat Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti.
Od 1. ledna 2009 došlo ke změně v důchodovém pojištění osob, které vykonávají činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu, a to v souvislosti s novelizací ustanovení § 9 odst. 3 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V případě, že je činnost vykonávána vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu1, považuje se od 1. ledna 2009 za výkon samostatné výdělečné činnosti vždy, aniž by bylo nutné prohlášení, že se jedná o soustavný výkon této činnosti.
Příjmy při činnosti konané vlastním jménemU činnosti konané vlastním jménem a na vlastní odpovědnost se za příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti považují příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním2. Za výkon těchto činností se však nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí3.
Účast na pojištěníÚčast na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných, které před 1. 1. 2009 nesplňovaly podmínky výkonu samostatné výdělečné činnosti stanovené zákonem č. 155/1995 Sb. (tj. nevykonávaly uvedenou činnost, dle svého prohlášení, soustavně), vzniká nejdříve dnem 1. 1. 2009. Pokud tyto osoby vykonávaly činnost před 31. 12. 2008 a konají ji dále po 1. 1. 2009, jsou povinny splnit povinnosti spojené se zahájením samostatné výdělečné činnosti. To znamená oznámit správě sociálního zabezpečení, příslušné podle místa jejich trvalého bydliště, zahájení činnosti na předepsaném tiskopisu „Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti", v termínu nejpozději do 8. 2. 2009. Tiskopis je k dispozici na místně příslušných správách sociálního zabezpečení nebo ZDE.

---------------------------------
1 Podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění p. p.2 Podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění p. p.3Podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění p. p.

Zaměstnání malého rozsahu
5.12.2008, Zdroj: ČSSZ

Každý si ho představuje jinak - někdo třeba jako občasný výlet na pracoviště v maximálním rozsahu 2 hodin týdně. A co říká zákon o nemocenském pojištění?
Jedná se o takové zaměstnání, které sice trvá déle než 15 kalendářních dnů, avšak sjednaný příjem je nižší než rozhodný příjem 2 000 Kč, nebo nebyl příjem sjednán vůbec.
Nemocenské pojištění vzniká pouze v těch měsících, ve kterých zaměstnanec dosáhl příjmu alespoň 2 000 Kč.
Příklad
Zaměstnanec uzavře na dobu od 1. 2. 2009 do 30. 6. 2009 dohodu o pracovní činnosti. Na jejím základě bude vykonávat práci každý čtvrtek 3 hodiny, s měsíčním příjmem 1 200 Kč. Za každou odpracovanou hodinu navíc mu přitom náleží 100 Kč. Protože sjednaný příjem je nižší než 2 000 Kč za kalendářní měsíc, jde o zaměstnání malého rozsahu.
Zaměstnanec má v únoru příjem 1 200 Kč, v březnu 2 000 Kč, v dubnu 1 200 Kč, v květnu 1 200 Kč a v červnu 2 200 Kč. Účasten nemocenského pojištění tak bude pouze v březnu a červnu, tedy v měsících, kdy měl příjem alespoň 2 000 Kč.

Posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění
24.10.2008, Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

Nový zákon o nemocenském pojištění zpřísnil sankce za porušení režimu během nemocenské.
Dočasnou pracovní neschopností se rozumí stav, který pro poruchy zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i pro jinou než dosavadní pojištěnou činnost. V případě, že po uplynutí 180 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti je pojištěnec schopen vykonávat i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, resp. plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, dochází k ukončení dočasné pracovní neschopnosti.
Zákon obsahuje komplex povinností ošetřujícího lékaře a zařízení závodní preventivní péče v oblasti nemocenského pojištění a zrcadlově stanoví jejich práva.
Je přesněji definován léčebný režim dočasně práce neschopného pojištěnce a jsou zpřísněny sankce za jeho porušování práce neschopným pojištěncem. Za jeho závažné porušení může pojištěnec dostat pokutu až do výše 20 000 Kč a zároveň mu může být nemocenské kráceno nebo odejmuto, a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení tohoto režimu, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti, při níž došlo k porušení tohoto režimu.
Pokud ošetřující lékař na pokyn lékaře správy sociálního zabezpečení neukončí opakovaně neodůvodněnou pracovní neschopnost či potřebu ošetřování, může mu být stanoven zákaz rozhodovat o těchto věcech.
Všechny změny z oblasti nemocenského a důchodového pojištění od 1. 1. 2008 naleznete v naší Mzdové účtárně!

Organizace a provádění nemocenského pojištění
20.10.2008, Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

Nemocenské pojištění pro všechny pojištěnce budou od 1. 1. 2009 provádět pouze okresní správy sociálního zabezpečení.
Zákon upravuje organizační uspořádání nemocenského pojištění. Orgány nemocenského pojištění jsou OSSZ, ČSSZ, služební orgány a MPSV. Služebními orgány jsou Ministerstvo obrany ČR, Ministerstvo vnitra ČR, Vězeňská služba ČR, Generální ředitelství cel, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.
Nemocenské pojištění pro všechny pojištěnce budou (s výjimkou příslušníků, osob ve vazbě a odsouzených) provádět pouze okresní správy sociálního zabezpečení, nikoliv již zaměstnavatelé. Zřizují se informační systémy nemocenského pojištění, a to registr pojištěnců a registr zaměstnavatelů. Správcem registrů, jde-li o zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a zaměstnavatele zaměstnaných osob, je Česká správa sociálního zabezpečení. Jde-li o příslušníky a odsouzené osoby, je správcem registrů služební orgán v oborech své působnosti.
Okresní správa sociálního zabezpečení vyplatí dávku ve lhůtě 1 měsíce následujícího po dni, v němž byla žádost (resp. doklad prokazující nárok na výplatu dávky) této správě doručena. Zaměstnanec má možnost zvolit si způsob výplaty dávky - výplata na účet nebo v hotovosti (poštovní poukázkou); při výplatě v hotovosti (poštovní poukázkou) hradí náklady za doručení zaměstnanec. Dávky se vyplácejí do ciziny na základě žádosti pojištěnce, jen na jeho účet u banky a za úhradu nákladů této výplaty.

Zavádí se institut zvláštního příjemce, který umožňuje řešit situaci, kdy pojištěnec či jeho zákonný zástupce nemůže dávku přijímat. Tímto zvláštním příjemcem může být fyzická i právnická osoba, pokud s tímto ustanovením souhlasí.
Mění se povinnosti zaměstnavatelů a zdravotnických zařízení. Porušením či neplněním taxativně zákonem stanovených povinností se fyzické osoby (pojištěnci nebo příjemci dávky, kteří nejsou pojištěnci, zaměstnanci, OSVČ, fyzické osoby jako zaměstnavatelé, atd.) dopouštějí přestupků, za které lze ukládat pokuty. Právnické osoby (tj. i právnické osoby jako zaměstnavatelé) a zdravotnická zařízení se dopouštějí porušením či neplněním zákonem stanovených povinností správních deliktů, za které jsou stanoveny pokuty.
V taxativně stanovených případech může OSSZ rozhodnout o věci ve zkráceném řízení, na které se nepoužije správní řád a nevydává se rozhodnutí. Pojištěnec obdrží písemné oznámení.
O nárocích na dávky, které vznikly před 1. 1. 2009 se bude rozhodovat podle předpisů účinných před 1. 1. 2009. Dávky, na které vznikl nárok před 1. 1. 2009 a tento nárok trvá po 31. 12. 2008, vyplácí po 31. 12. 2008 po dobu nejvýše jednoho roku ten, kdo byl příslušný k výplatě těchto dávek ke dni 31. 12. 2008.
Respektovat je třeba nejen stále se měnící zákony, ale i Vaše vnitropodnikové směrnice.

Vyhláška č. 451/2008 Sb. upravuje s účinností od 1. 1. 2009 sazbu základní náhrady za 1 km jízdy a výši stravného.

Sazba základní náhrady za 1 km jízdy nejméně ve výši:
a) u jednostopých vozidel a tříkolek 1,10 Kč,
b) u osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč.

Stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce za každý kalendářní den pracovní cesty nejméně ve výši:
a) 60 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 92 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 144 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce za každý kalendářní den pracovní cesty nejméně ve výši:
a) 60 Kč až 72 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 92 Kč až 110 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 144 Kč až 172 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku
práce:
a) 26,30 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů,
b) 26,80 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
c) 29,00 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
d) 28,50 Kč u motorové nafty.

Současně dochází ke zrušení vyhlášky č. 357/2007 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stanoví průměrná cena pohonných hmot.

Dodání zboží do jiného členského státu, vývoz zboží
Podle nového zákona o dani z přidané hodnoty, který vstoupil v platnost a účinnost dnem vstupu České republiky do Evropské unie, tj.1.5.2004, je ve vztahu k pořizovatelům zboží z členských států Evropské unie dnešní pojem "vývoz zboží" nahrazen termínem "dodání zboží do jiného členského státu", neboli tzv. "intra-komunitární plnění".
Dodání zboží do jiného členského státu je považováno za osvobozené plnění s nárokem na odpočet v případě, že:
pořizovatel zboží je v jiném členském státě Evropské unie registrován k dani z přidané hodnoty, tzn., že mu bylo přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ) pro účely DPH
a zároveň zboží bylo skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu EU plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou. Osvobození nebude možno uplatnit v případě, že bude dodáváno zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě nebude předmětem daně. Pro účel uplatnění osvobození od daně bude dodavatel povinen uvést a zkontrolovat platnost DIČ svého zákazníka, které mu bylo vydáno v jiné členské zemi Evropské unie.

Při dodání zboží do třetích zemí mimo území Evropské unie bude zachována stávající právní úprava vývozu zboží .Obecně lze tedy načrtnout tři základní situace uplatňování DPH při dodání zboží mimo území ČR1 :

dodání zboží osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě

ČR (členský stát EU)




plátce DPH
>>







Stát pořizovatele -členský stát EU




Osobaregistrovaná kDPH
Při dodání zboží do jiného členského státu osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě se jedná o osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH (§ 64 nového zákona o DPH).

Český plátce tak bude dodávat zboží za ceny bez daně a tato dodání deklaruje ve svém daňovém přiznání k DPH jako dodání zboží do jiného členského státu. O dodání zboží do jiného členského státu, které plátce osvobodil od DPH rovněž plátce informuje ve svém souhrnném hlášení (viz dále).

Pořizovatel zboží, který je osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě, je pak povinen toto zboží řádně přiznat a zdanit ve svém státu v rámci podávaného přiznání k DPH.

dodání zboží osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě
ČR (členskýstát EU)

plátce DPH

>>





Stát pořizovatele-členský stát EU

osobaneregistrovaná kDPH
Při dodání zboží osobě, která není registrované k DPH v jiném členském státu nebo osobě, pro kterou není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně se nejedná o osvobozené plnění. Zboží je dodáváno za cenu včetně DPH dle sazby v tuzemsku
Zvláštní postup je dále popsán v části zasílání zboží (viz zvláštní režimy).

vývoz zboží do třetích zemí
ČR (členskýstát EU)

plátce DPH

>>




Stát pořizovatele-tzv. 3. zeměmimo EU

plátce čineplátce DPH
Při dodání zboží do třetí země nečlenského státu EU, se jedná o vývoz zboží, který je považován za osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH, bez ohledu na to, zda-li je pořizovatel zboží ve své zemi registrován k DPH či naopak. Transakce pak podléhá zdanění v zemi pořizovatele zboží.
Český plátce bude dodávat zboží za ceny bez daně a transakce deklaruje ve svém přiznání k DPH jako vývoz zboží. Nárok na osvobození bude dále prokazován na základě potvrzené celní deklarace.Pořizovatel zboží sídlící v zemi mimo EU, plátce či neplátce DPH, je pak toto zboží povinnen řádně zdanit ve své zemi při přechodu státní hranice v závislosti na tamější právní úpravě.
1 Vedle zmíněných obecných pravidel však existují výjímky, kdy ve specifických případeh dochází k odlišnému systému zdanění.

Pořízení zboží z jiného členského státuPořízení zboží z jiného členského státu plátcem je dle ustanovení §2 nového zákona o DPH předmětem daně v tuzemsku. Na rozdíl od dovozu zboží z třetích zemí nedochází ke zdanění zboží při přechodu státní hranice, ale daň přiznává plátce v rámci svého daňového přiznání. Správcem daně v tomto případě tedy není celní úřad, nýbrž místně příslušný finanční úřad.
Systém VIESV rámci správy DPH u dodání zboží do jiného členského státu je nutno řešit otázku dokazování uplatněného osvobození od DPH .Do 30.4.2004 byla umožněna kontrola uplatněného osvobození od DPH při vývozu a zdanění DPH při dovozu prostřednictvím existence národních hranic a hraniční kontroly. Nárok na osvobození od DPH se prokazoval celními doklady obsahujícími potvrzení o vývozu.
Od okamžiku vstupu ČR do Evropské unie je naše země začleněna do Jednotného vnitřního trhu spojeného s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil, který byl mezi členskými státy Evropské unie vytvořen 1.1.1993. Odbouráním vnitřních hranic a hraničních kontrol za podmínek zmíněného režimu osvobození mohlo docházet k výraznému nárůstu daňových úniků. Z tohoto důvodu byly členské státy EU nuceny zavést nové postupy umožňující kontrolu uplatňování nároku na osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu.
Za tímto účelem byl v rámci Evropské unie vytvořen komunitární systém výměny informací v oblasti DPH, který prostřednictvím elektronického systému VIES (VAT Information Exchange System) umožňuje správcům daně členských států Evropské unie zkontrolovat, zda dodavatel byl oprávněn osvobodit zdanitelné plnění, a naopak v zemi určení umožnil prověřit, zda pořizovatel nabyté zboží řádně přiznal a zdanil.
Systém VIES slouží k zajištění výměny informací o uskutečněných intra-komunitárních plněních a identifikačních údajů o osobách registrovaných k DPH v jednotlivých členských státech.
V souvislosti se zavedením systému VIES v České republice došlo v okamžiku vstupu do EU ke změnám v povinnostech českých plátců DPH obchodujících s členskými státy EU.
Souhrnná hlášeníPro zajištění kontroly oprávněnosti uplatněného osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu jsou plátci daně z přidané hodnoty ze zákona povinni podat místně příslušnému správci daně vedle daňového přiznání tzv. souhrnné hlášení (§102 nového zákona o DPH).
Souhrnné hlášení je stručný a přehledný formulář, v němž plátce daně uvádí souhrnné informace o jím uskutečněných dodání zboží do jiného členského státu osvobozených od DPH za předchozí kalendářní čtvrtletí. V jednotlivých řádcích souhrnného hlášení tak plátce deklaruje pro každého pořizovatele zboží:- kód země, v níž je pořizovatel registrován,- DIČ pořizovatele,- celkovou hodnotu zboží dodaného danému pořizovateli za dané kalendářní čtvrtletí.
Pokud plátce neuskuteční v daném kalendářním čtvrtletí dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie, souhrnné hlášení nepodává. Formuláře souhrnné hlášení a následné souhrnné hlášení, vč. pokynů k jejich vyplňování si můžete prohlédnout.Podání souhrnného hlášení
Pro podání souhrnných hlášení si plátce DPH může vybrat jednu z možností, kterou daňová správa nabízí:

1.
na formuláři

standardní způsob doručení správci daně v písemné podobě
2.
elektronicky

Ministerstvo financí provozuje tzv. společné technické zařízení správců daně, jehož prostřednictvím je možno podávat souhrnné hlášení v elektronické podobě tak, aby mohlo být přijato správcem daně.Tento nový způsob doručení správci daně rozlišuje možnosti:
a.
elektronický formulář

písemnost v elektronické podobě je možné připravit pomocí "inteligentního" elektronického formuláře a následně datovou zprávu podat buď opatřenou zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronicky nepodepsanou a potvrzenou podáním e-tiskopisu
b.
datová zpráva

písemnost v datové zprávě, připravené ve stanovené struktuře (export z externího informačního systému plátce), lze načíst a podat buď opatřenou zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronicky nepodepsanou a potvrzenou podáním e-tiskopisu
c.
on-line ze software třetích stran

komunikační rozhraní společného technického zařízení správců daně je připraveno tak, aby mohlo být používáno k přímému podání souhrnného hlášení informačním systémem plátce, vždy musí být opatřené zaručeným elektronickým podpisem

Daňová správa v souladu s koncepcí státní informační politiky rozvíjí elektronické podávání písemností jako moderní způsob komunikace s daňovými subjekty.Podání Souhrnného hlášení elektronicky bude obsahovat řadu formálních kontrol a vazeb na číselníky. Tento způsob podání usnadní plátci DPH sestavení souhrnného hlášení a zároveň bude i přínosem pro Daňovou správu tím, že nebude opakovaně přepisováno, ale zpracování proběhne automaticky na základě podané datové zprávy.
Elektronické zpracovávání souhrnných hlášení bude prováděno aplikací Elektronické zpracování písemností na WWW Ministerstva financí. V současné době tato aplikace kromě jiného umožňuje zpracování daňových přiznání k dani z přidané hodnoty. Souhrnné hlášení lze podat i nezávisle, pokud přiznání k dani z přidané hodnoty elektronicky podáváno není, e-tiskopis, kterým správci daně potvrdíte své elektronické podání, přiložíte k daňovému přiznání.Popis struktury XML souborů pro podání v elektronické podobě lze naléztÚprava přiznání k DPH
Přiznání k dani z přidané hodnoty (tiskopis MF 25 5401, vzor č. 15)Pokyny k vyplnění přiznání k dani z přidané hodnoty (tiskopis MF 25 5412, vzor č.11) Ověřování DIČ pořizovatele
Jak již bylo uvedeno výše, jednou z podmínek při uplatnění osvobození od DPH v případě dodání zboží do jiného členského státu je skutečnost, že pořizovatel zboží je v jiném členském státě registrován k DPH, tj. bylo mu přiděleno DIČ pro účely DPH. Pro uplatnění osvobození je pak dodavatel povinen uvést a zkontrolovat platnost DIČ svého zákazníka vydaného v jiné členské zemi.
Za tímto účelem musí každý členský stát zajistit osobám poskytujícím intra-komunitární plnění možnost ověření platnosti DIČ svého obchodního partnera registrovaného k DPH v jiné členské zemi spolu s kódem této země.
Pro ověření platnosti DIČ vydaného v jiné členské zemi se čeští plátci daně z přidané hodnoty budou mohou obrátit v rámci osobní návštěvy, telefonicky, prostřednictvím poštovní zásilky, faxu nebo e-mailu na finanční úřady nebo příslušný útvar Ministerstva financí ČR (Oddělení 492 - Mezinárodní spolupráce při správě DPH).
Zodpovědný pracovník zajistí ověření DIČ z národního systému VIES, jehož prostřednictvím získá přímý přístup do registrů osob registrovaných k DPH ve všech členských zemích.
Informaci, zda je zadané DIČ pořizovatele z členské země Evropské unie registrované v příslušném státě, je možno také získat na serveru Evropské komise.DIČ a kód České republiky
V souvislosti se vstupem ČR do EU došlo ke změně ve struktuře DIČ přidělovaných zaregistrovaným daňovým subjektům v ČR.
Změna formátu DIČ se týká nejen plátců DPH uskutečňujících intrakomunitární plnění, nýbrž se vztahuje na všechny daňové subjekty zaregistrované v ČR v souladu se zákonem č.337/1992 Sb, o správě daní.
Daňové identifikační číslo je tvořeno kódem země "CZ" a kmenovou částí stávajících DIČ (tj. ve většině případů rodné číslo u fyzické osoby, IČO u právnické osoby). To znamená, že kód CZ se uvádí na začátku, namísto stávajícího kódu správce daně. Každý daňový subjekt je povinen na daňových dokladech uvádět DIČ v novém formátu bez ohledu na to, bude-li uskutečňovat intrakomunitární či pouze vnitrostátní obchodní transakce.
Pro užití DIČ v novém formátu není podmínkou vystavení nového osvědčení o registraci daňového subjektu. Stávající osvědčení o registraci zůstávají v platnosti. Ke změně struktury DIČ došlo přímo ze zákona, na jehož základě provedly finanční úřady automatickou změnu ve vnitřních systémech. Jakýkoli daňový subjekt však může požádat svého správce daně o vyznačení změny daňového identifikačního čísla v osvědčení o registraci.ZVLÁŠTNÍ REŽIMY
Obecný princip režimu DPH uplatňovaného při dodání do jiných členských států je popsán v předchozích bodech. Vedle toho však nový zákon o DPH upravuje specifické postupy, které by měly být uplatňovány v souladu s předpisy EU.
V této souvislosti dále zmíníme zjednodušený postup, který nový zákon o DPH upravuje pro případy následného dodání zboží mezi osobami registrovanými k DPH ve třech různých státech, a dále specifika dodání a pořízení nových dopravních prostředků a zásilkových prodejů uskutečňovaných na území EU.
Třístranné obchody
Třístranný obchod je upraven v novém zákoně o DPH jako forma obchodu uvnitř území EU, při kterém je možné uplatnit zjednodušený režim DPH na dodání a pořízení zboží mezi osobami registrovanými k DPH v různých členských státech. Zjednodušený režim lze uplatnit pouze pokud jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky.
Třístranným obchodem se rozumí obchod, který uzavřou tři osoby (prodávající, prostřední osoba, kupující) registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího.
Zjednodušeně lze říci, že zboží je dodáváno z jedné členské země zákazníkovi do druhé členské země prostřednictvím obchodníka třetí členské země. Příkladem může být situace, kdy německá firma si objedná od britské firmy zboží, které je vyráběné ve Francii. Schéma třístranného obchodu je zobrazeno na obrázku.
Obr. - schéma trojstranného obchodu
Zjednodušený postup spočívá v tom, že plátce (prostřední osoba) v členském státu B nebude deklarovat tuto transakci v rámci daně na vstupu ani daně na výstupu ve svém daňovém přiznání za zdaňovací období, v němž uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu (tj. státu A) a následné dodání zboží do jiného členského státu (tj. státu C).
V praxi bude postup následující:
Prodávající:
zboží fyzicky přepraví nebo odešle kupujícímu do členského státu C
vystaví prostřední osobě daňový doklad, na kterém uvede DIČ prostřední osoby spolu s kódem země prostřední osoby a sdělením, že se jedná o osvobozenou transakci
osvobozenou transakci deklaruje v daňovém přiznání
uvede tuto transakci do souhrnného hlášení (kód způsobu plnění - 0)

Prostřední osoba:
vystaví kupujícímu daňový doklad, na který uvede DIČ s kódem země kupujícího, včetně sdělení, že se jedná o třístranný obchod
uvede tuto transakci do souhrnného hlášení s označením kódu pro třístranné obchody (kód způsobu plnění - 2).
uvede do svého daňového přiznání informativní údaj o pořízení zboží z jiného členského státu prostřední osobou a dodání zboží do jiného členského státu prostřední osobou

Kupující:
v rámci svého daňového přiznání přizná a zaplatí DPH za pořízení zboží z jiného členského státu. (Plátce bude mít nárok na odpočet takto zaplacené daně dle pravidel zákona o DPH.)

Dodání nových dopravních prostředků uvnitř území EU
Další z výjimek je režim DPH uplatňovaný při dodání nových dopravních prostředků uvnitř území EU. Při tomto režimu platí vždy princip místa zdanění v zemi určení, bez ohledu na to, zda je dodavatel či pořizovatel registrovaný k DPH či nikoliv.

dodání nového dopravního prostředku plátcem DPH osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě
ČR (členskýstát EU)


plátce DPH
>>




Stát pořizovatele-členský stát EU

osobaregistrovaná kDPH
Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu plátci DPH osobě registrované k DPH, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.
Český plátce tak bude dodávat nový dopravní prostředek za cenu bez daně a tuto transakci deklaruje ve svém přiznání k DPH jako dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu (§64 odst. 2) osobě registrované k dani v členském státě EU. Dodání nových dopravních prostředků osobám registrovaným k dani v jiných členských státech zahrnuje do svého souhrnného hlášení.
Pořizovatel nového dopravního prostředku, který je plátcem DPH v jiné členské zemi, je pak povinen toto pořízení nového dopravního prostředku řádně přiznat a zdanit ve své zemi v rámci podávaného přiznání k DPH.

dodání nového dopravního prostředku plátcem DPH do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě

ČR (členskýstát EU)



plátce DPH



>>







Stát pořizovatele-členský stát EU


osobaneregistrovaná kDPH
Pokud bude plátce dodávat nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státu, i v tomto případě bude uskutečňovat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

Ve srovnání s běžným dodáním zboží do jiného členského státu nebude plátce toto dodání nového dopravního prostředku uvádět do souhrnného hlášení.

Pořizovatel nového dopravního prostředku, i když je osobou neregistrovanou k dani, bude povinen toto pořízení řádně přiznat a zdanit ve své zemi.


Zasílání zboží
Zasíláním zboží se rozumí dodání zboží osobám neregistrovaným k DPH v jiném členském státě, jestliže celková hodnota zboží dodaného osobám neregistrovaným k DPH překročí v jednom kalendářním roce částku stanovenou členským státem, do kterého je zboží dodáváno. Přepravu či odeslání zboží při tom zajišťuje dodavatel - plátce DPH nebo jím zmocnění třetí osoba..
Zatímco v případě prodeje zboží osobě neregistrované k DPH v jiném členském státu nevzniká nárok na osvobození, tzn. plátce dodává zboží za cenu včetně DPH a tyto transakce řádně přizná a zdaní daní na výstupu ve své zemi, postup v případě zásilkového prodeje je odlišný.
Pokud dodavatel - plátce DPH přesáhne při dodání zboží osobám neregistrovaným k DPH hranici stanovenou státem, do kterého zboží dodává, je povinen zaregistrovat se k dani z přidané hodnoty v tomto členském státě. Zaregistrováním se z titulu zasílání zboží se tato osoba nestává v dané zemi plátcem, ale pouze je povinna v tomto členském státě řádně přiznat a zaplatit daň z následných dodání formou zasílání zboží.
Výjimku z hlediska zasílání zboží tvoří dodání nových dopravních prostředků a dodání zboží s montáží nebo instalací.Každý členský stát stanoví vlastní hranici, při jejímž dosažení považuje dodání zboží pro osoby neregistrované k dani na jeho území za zasílání zboží.V České republice je podle nového zákona o DPH hranicí pro zásilkový prodej celková hodnota dodání zboží do ČR vyšší než 35 000 €.
Hranice v jednotlivých členských a kandidátských zemích pro zásilkový prodej představující celkové hodnoty dodaného zboží v jednom kalendářním roce uvádí následující tabulka:

Členské státy EU
Mezní hodnota pořízeného zboží za rok
EURO ekvivalent
Belgie
35.000 €

Dánsko
280.000 DKK
37.528 €
Německo
100.000 €

Řecko
35.000 €

Španělsko
35.000 €

Francie
100.000 €

Itálie
27.889 €

Irsko
35.000 €

Lucembursko
100.000 €

Nizozemí
100.000 €

Rakousko
100.000 €

Portugalsko
31.424 €

Finsko
35.000 €

Švédsko
320.000 SEK
35.809 €
Velká Británie
70.000 GBP
109.598 €



Česká republika

35.000 €
Estonsko
550.000 EEK
35.151 €
Lotyšsko
24.000 LVL
36.952 €
Litva
125.000 LTL
36.207 €
Kypr
34.220 €
Maďarsko

35.000 €
Malta

35.000 €
Polsko

35.000 €
Slovensko

35.000 €
Slovinsko

35.000 €
Rumunsko

35.000 €
Bulharsko
70.000 BGN

SLUŽBY
Uplatňování DPH na poskytování služeb po vstupu České republiky do EU
Ode dne vstupu ČR do EU je Česká republika povinna uplatňovat DPH v souladu s pravidly, která existují v Evropské unii. Základní principy pro zdanění daní z přidané hodnoty jsou obsaženy v Šesté směrnici Rady EU č. 77/388/EHS, ve znění pozdějších předpisů. Tyto principy jsou členské státy povinny implementovat do svých národních právních předpisů. V České republice to je nový zákon o DPH, který od 1.5.2004 nahradil stávající zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Přechod na principy uplatňované v EU znamená pro české subjekty větší zodpovědnost při správném stanovení daně, přináší jim nové povinnosti, včetně možné nutné registrace k DPH v jiném členském státě EU. Největší změny nastávají při obchodování v rámci EU.
Pro správné uplatnění DPH při poskytování služeb nebo při jejich přijímání, je nutné stanovit místo plnění, tedy místo, resp. stát, kde se DPH z dané operace vybere, ale také, kdo je povinen daň odvést. Pro správné uplatnění daně je tedy důležité určit, kdo službu poskytuje, pro koho je služba poskytována a o jakou službu se jedná.
Některé pojmy v textu:Třetí zemí nebo zahraničím se rozumí země stojící mimo EU.Daňovým identifikačním číslem pro DPH se rozumí číslo, pod kterým je osoba registrována k DPH.Osobou registrovanou k dani v jiném členském státě se rozumí osoba povinná k dani, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro DPH v jiném z členských států EU.Zahraniční osobou se rozumí osoba, která nemá na zemí Evropského společenství sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, popřípadě místo pobytu nebo místo, kde se obvykle zdržuje.
A. Určení místa plnění
1. Základní pravidlo
Základní pravidlo říká, že místo plnění, tedy místo, kde se daň vybírá, je tam, kde má osoba, která službu poskytuje sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, ze které službu poskytuje, případně místo pobytu nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Toto základní pravidlo se uplatní vždy, pokud nebude v zákoně stanoveno pro určitou službu jiné specifické pravidlo.
2. Služby vztahující se k nemovitosti
Místo plnění u služeb vztahujících se k nemovitosti, je místo, kde se nemovitost nachází. Bude-li se tedy nemovitost, ke které se vztahuje daná služba, nacházet na území České republiky, bude se DPH vybírat v tuzemsku bez ohledu na to, kdo službu poskytuje, tedy zda je to česká nebo zahraniční osoba povinná k dani nebo osoba, registrovaná k DPH v jiném členském státě.
Naopak, pokud bude český plátce DPH poskytovat služby na nemovitosti, která se nachází v jiném státě, může mu v tomto státě vzniknout povinnost zaregistrovat se k DPH a odvést zde daň (podmínky se mohou v jednotlivých státech lišit) - viz část B.
3. Přepravní služby
Obecně je místem plnění u přepravních služeb místo, kde se přeprava uskutečňuje. Z tohoto pravidla se vyčleňuje přeprava zboží mezi členskými státy. Tou se rozumí taková přeprava zboží, kdy se místo zahájení a ukončení přepravy nachází v různých členských státech. Pokud se tedy bude jednat o přepravu zboží mezi členskými státy, místem plnění je a daň se vybírá tam, kde je přeprava zboží zahájena. Pokud je ale tato přepravní služba poskytnuta pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě než ve státě zahájení přepravy, je místo plnění na území toho členského státu, který vydal příjemci služby daňové identifikační číslo pro DPH, pod kterým byla služba poskytnuta.
Příklad: Pokud bude německý přepravce (registrovaný k DPH) přepravovat zboží z Německa do České republiky pro českého plátce DPH, místo plnění a daň se vybere v České republice. Pokud ale stejná služba bude poskytnuta pro českou osobu, která není registrována k DPH, bude místo plnění a daň se vybere v Německu.
4. Služby kulturní, umělecké, sportovní apod.
Do této skupiny služeb patří služby kulturní, umělecké, sportovní, výchovné, zábavní. Patří sem také služby spojené s uvedenými službami a také jejich organizování. U této skupiny služeb se místo plnění nachází tam, kde jsou tyto služby uskutečňovány. Pokud tedy vystoupí nějaký český umělec nebo sportovec na akci, která se koná např. ve Francii, bude tato služba podléhat DPH ve Francii.
5. Služby přímo související s přepravní službou
Mezi tyto služby může patřit např. nakládka, překládka, balení apod. Tyto služby podléhají DPH tam, kde jsou uskutečňovány. Bude-li však tato služba souviset s přepravou zboží mezi členskými státy (viz výše) a bude poskytnuta pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě než v tom, kde je služba uskutečňována, bude tato služba podléhat DPH v tom členském státě, kde je příjemce služby registrován k DPH a pod jehož daňovým identifikačním číslem pro DPH byla služba poskytnuta.
Příklad: Bude sjednána překládka zboží, které je pro českého plátce DPH přepravováno z Velké Británie do České republiky. K překládce dojde na území Francie. V takovém případě podléhá služba překládky zboží DPH v České republice (jako státu, kde je příjemce služby registrován k DPH). Pokud však bude stejná služba poskytnuta pro českou osobu neregistrovanou k DPH, bude služba podléhat DPH ve Francii (jako státu, kde byla služba uskutečněna).
6. Služby oceňování movité věci nebo práce na movité věci
Místo plnění u služeb oceňování movité věci nebo práce na movité věci se nachází tam, kde je tato služba uskutečněna. Z tohoto pravidla existuje výjimka, a to za splnění dvou podmínek:
služba byla poskytnuta pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě než v tom, kde je služba uskutečněna a
movitá věc byla po poskytnutí služby přepravena z členského státu, kde byla tato služba poskytnuta.
Za splnění těchto dvou podmínek se místo plnění nachází a daň se vybírá v tom členském státě, který vydal příjemci služby daňové identifikační číslo pro DPH, pod kterým byla služba poskytnuta.Příklad: Německý výrobce keramiky (registrovaný k DPH v Německu) si nechá udělat malbu na své keramice od českého plátce DPH v České republice. Keramika byla po provedení malby přepravena zpět do Německa. V takovém případě služba malby keramiky podléhá DPH v Německu. Pokud by keramika zůstala po provedení malby v České republice, podléhala by daná služba DPH v České republice.

7. "Reverse - charge" služby
Do této skupiny služeb patří:
převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva,
reklamní služba,
poradenská, inženýrská, konzultační, právní, účetní a jiná podobná služba, zpracování dat a poskytnutí informací,
bankovní, finanční a pojišťovací služba, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek,
poskytnutí pracovní síly,
nájem movité věci, s výjimkou všech druhů dopravních prostředků,
telekomunikační služby,
provozování rozhlasového a televizního vysílání,
elektronická služba,
přijetí závazku zdržet se zcela nebo zčásti v pokračování nebo vykonávání podnikatelské činnosti,
poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby (zprostředkovatelská služba), která spočívá v obstarání služby z této skupiny.

Pokud jsou výše uvedené služby poskytnuty pro zahraniční osobu nebo pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě, která nemá ve státě poskytovatele služby sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, je místo plnění tam, kde má příjemce služby sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, pro kterou je služba poskytována, popřípadě místo pobytu nebo místo, kde se obvykle zdržuje.Pokud budou uvedené služby poskytnuty jiné osobě, místo plnění se určí podle základního pravidla (viz bod 1).
Příklad: Česká poradenská společnost, plátce DPH, poskytne finanční poradenství slovenské firmě, registrované k DPH na Slovensku, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu. Tato služba bude podléhat dani na Slovensku. Kdyby tato služba byla poskytnuta pro soukromou slovenskou osobu, místo plnění je v tuzemsku a tato služba podléhá české DPH.
8. Nájem dopravního prostředku
Obecně se u této služby uplatní základní pravidlo (viz bod 1.). Nicméně, pokud je nájem dopravního prostředku poskytnut zahraniční osobě a ke konečnému užití po celou dobu nájmu dochází ve třetí zemi, místo plnění se nachází ve třetí zemi. Naopak, pokud bude nájem dopravního prostředku poskytnut zahraniční osobou povinnou k dani a ke skutečnému užití, byť i po část doby nájmu, dochází v tuzemsku, je místo plnění v tuzemsku.
Příklad: Polská firma registrovaná k DPH v Polsku pronajme osobní automobil českému plátci DPH. Služba podléhá polské DPH.
Příklad: Chorvatská společnost si od české firmy, plátce DPH, pronajme na dobu jednoho roku nákladní automobil, který bude po tuto dobu používat pro své podnikatelské účely v Chorvatsku. V takovém případě se bude místo plnění nacházet v Chorvatsku a nájem automobilu nebude podléhat české DPH.
9. Zprostředkovatelská služba
Jedná se o službu, kdy zprostředkovatel jedná jménem a na účet jiné osoby. Místo plnění u zprostředkovatelské služby se řídí podle místa plnění služby, která je zprostředkována. Pokud je ale zprostředkovatelská služba poskytnuta pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě než v tom, kde by se nacházelo takto určené místo plnění, je místo plnění v tom členském státě, který vydal příjemci zprostředkovatelské daňové identifikační číslo pro DPH, pod kterým byla služba poskytnuta.
Příklad: Český plátce DPH si najme rakouskou firmu (plátce DPH v Rakousku), aby mu zprostředkovala nájem nákladního automobilu (tedy "našla pronajímatele"). Pronajímatel bude rakouská firma. Místo plnění u nájmu dopravního prostředku je sídlo pronajímatele, tedy Rakousko. Nicméně, zprostředkovatelská služba je poskytnuta pro českého plátce DPH a bude tak tato zprostředkovatelská služba podléhat české DPH. (V případě zprostředkovatelských služeb je nutné oddělit zdanění služby zprostředkovatele a služby, která je tímto zprostředkovatelem zprostředkována).
B. Osoba povinná přiznat a zaplatit daň
Vedle určení, kde služba podléhá dani, je také nutné určit, kdo daň z poskytnuté služby odvede (zaplatí).Pokud budou služby poskytovány v rámci tuzemska mezi tuzemskými osobami, pravidla pro to, kdo je povinen daň odvést se nemění - je to tedy plátce, který službu poskytuje. Pokud však budou poskytovatel a příjemce služby z různých států, může nastat situace, kdy daň je povinen přiznat a zaplatit příjemce této služby.
Obecně, pokud bude plátce DPH přijímat službu s místem plnění v tuzemsku od osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo od zahraniční osoby povinné k dani, bude to právě příjemce služby (plátce), který bude povinen daň z této služby přiznat a zaplatit. (Daň přizná ve svém daňovém přiznání, kde ji uvede jako daň na výstupu a za splnění obecných podmínek si bude moci uplatnit nárok na odpočet této daně). Jedná se tzv. "reverse - charge systém" (přenos povinnosti zaplatit daň na příjemce služby).
Pozn. Česká osoba povinná k dani, která ještě není k DPH zaregistrována, se stane plátcem dnem, kdy jí byly poskytnuty služby s místem plnění v tuzemsku od osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo od zahraniční osoby povinné k dani. Vztahuje se tak i na ni předchozí odstavec.
Pokud bude ale osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě nebo zahraniční osoba povinná k dani poskytovat službu s místem plnění v tuzemsku pro osobu, která není registrována k DPH ( s výjimkou předchozí poznámky), bude poskytovatel služby povinen se v tuzemsku zaregistrovat k DPH a odvést daň z těchto služeb.
Obdobně, pokud bude český plátce DPH poskytovat službu, která má místo plnění v jiném státě, může vzniknout našemu plátci povinnost zaregistrovat se k DPH v tomto státě a odvést zde daň. Nutno poznamenat, že s výjimkou povinného reverse-chare systému (viz bod 7 v části A), využívají možnosti přenesení povinnosti daň přiznat a zaplatit na příjemce služby, členské státy v různém rozsahu. Je třeba se tedy informovat v daném státě, do kterého jsou služby poskytovány. V některých členských státech EU by český plátce DPH měl možnost zvolit si tzv. daňového zástupce, aby za něj splnil povinnosti vyplývající z registrace k DPH a přiznání a odvedení daně. Rovněž podmínky pro zvolení daňového zástupce se v jednotlivých členských státech liší.Určité informace týkající se registrace v členských státech EU a možnosti daňového zástupce lze získat na webových stránkách Evropské komise - Generálního ředitelství pro daně a cla (DG TAXUD)( http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/index_en.htm)

Labels: DPH

Dobrovolné důchodové pojištění
3.11.2008,
Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení
Kdy je možné se přihlásit k dobrovolnému důchodovému pojištění? Jaké jsou podmínky zpětného pojištění?

Dobrovolná účast na důchodovém pojištění je možná u osob starších 18 let. K převzetí přihlášky a vedení evidence o dobrovolném důchodovém pojištění je příslušná OSSZ podle místa trvalého pobytu občana. U osob, které nemají trvalý pobyt na území ČR, musí přihlášku k dobrovolnému důchodovému pojištění převzít kterákoliv OSSZ, na níž se občan s trvalým bydlištěm v cizině obrátí. Je-li přihláška k účasti na dobrovolném důchodovém pojištění podávána v době, kdy již bylo zahájeno řízení o důchod, je k řízení o doplacení pojistného příslušná OSSZ, u níž byla žádost o důchod podána.

Zákon o důchodovém pojištění rozlišuje následující důvody účasti osoby na dobrovolném důchodovém pojištění:

1. Vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, pokud po dobu této evidence nenáleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci.
   Podat přihlášku k účasti na pojištění a stejně tak doplatit pojistné je možné i zpětně.
   Pojistné však musí být uhrazeno nejpozději v den podání žádosti o důchod.
   

2. Soustavná příprava na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice, s výjimkou doby prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let. Také zde platí, že přihlášku k účasti na pojištění lze podat a pojistné doplatit zpětně, nejpozději však opět do dne podání žádosti o přiznání důchodu, pro jehož nárok a výši mají být tyto doby započteny.
   

3. Výdělečná činnost v cizině po 31. prosinci 1995Za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu dvou let bezprostředně před tímto dnem. Také placení pojistného je zpětně časově omezeno. Nelze je zaplatit po uplynutí dvou kalendářních roků následujících po roce, do něhož spadá kalendářní měsíc, za který se toto pojistné platí. Opět pojistné je nutno uhradit nejpozději přede dnem podání žádosti o důchod.
   

4. Výkon dlouhodobé dobrovolnické služby na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací podle zvláštního právního předpisu Pokud jde o podávání přihlášky a placení pojistného, platí vše, co je uvedeno v bodě 3.
   

5. Jiné důvody (bez udání důvodu) Účast na pojištění bez udání některého z důvodů uvedených výše pod body
   1. až 4. je však možná v rozsahu nejvýše deseti let. Za dobu přede dnem podání přihlášky je přitom účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu jednoho roku bezprostředně před tímto dnem. Pojistné nelze zaplatit po uplynutí jednoho roku od posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné platí, a rovněž jako ostatních případech dobrovolného důchodového pojištění ani po podání žádosti o důchod.
   

Příklad 1

Muž starší 28 let podal dne 8. srpna 2007 žádost o plný invalidní důchod. Jeho plná invalidita vznikla 6. července 2007. V rozhodném období od 6. července 1997 do 5. července 2007 byl pojištěn takto - v období od 6. července do 31. prosince 1997, tj. 179 dnů, v letech 1998 až 2001 pojištěn nebyl, v letech 2002 až 2005 získal celkem 3 roky a 100 dnů pojištění a v období od 1. ledna 2006 do 31. ledna 2007 byl pojištěn nepřetržitě 1 rok a 31 dnů. Celkem tedy
v rozhodném období získal pouze 4 roky a 310 dnů pojištění.

Protože potřebná doba pro nárok na plný invalidní důchod pojištěnce staršího 28 let činí pět roků pojištění, byla jeho žádost zamítnuta.

Příklad 2

Pojištěnec z předchozího příkladu po vydání rozhodnutí si zaplatil za dobu od 1. září do 31. října 2007 dobrovolné důchodové pojištění. Předpokládal, že tím podmínku potřebné doby pěti let pojištění splnil, a trval na sepsání nové žádosti o přiznání invalidního důchodu.

Také tato žádost byla zamítnuta, protože posunem rozhodného období na dobu od 1. listopadu 1997 do 31.
října 2007 nedošlo k navýšení doby pojištění, naopak se ještě snížila. Důvodem je skutečnost, že takto posunuté rozhodné období již nezahrnuje dobu pojištění od 6. července do 31. října 1997, tj. 118 dnů. Nově zahrnuje pouze dobu pojištění od 1. září do 31. října 2007, tj. 61 dnů. Celková doba pojištění v rámci nově stanoveného rozhodného období činí pouze 4 roky a 253 dnů.

Pro získání nároku na plný invalidní důchod by tento muž musel před podáním žádosti platit dobrovolné pojištění
tak dlouho, až by došlo k takovému posunu rozhodného období, že již do něho přestane být zahrnována doba, kdy v původním rozhodném období pracoval. V důsledku toho se navýší celková doba pojištění v posledních deseti letech tak, že v těchto deseti letech získá pět let pojištění.

Pro vznik nároku na plný invalidní důchod mělo být tedy před podáním druhé žádosti pojištění placeno až do dubna 2008 (pojistné je nutno uhradit vždy za celý kalendářní měsíc), protože teprve v rozhodném období od 22. dubna 1998 do 21. dubna 2008 získá tento muž potřebných pět let pojištění.

Náhrada mzdy 8.12.2008,
Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

Kdo a kdy náhradu mzdy vyplácí? Jak je vysoká náhrada mzdy? Daní se náhrada mzdy?

Náhrada mzdy náleží zaměstnanci, který je nemocensky pojištěn a splňuje také podmínky nároku na nemocenské.

Bude ji poskytovat zaměstnavatel v období prvních 14 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti nebo karantény.

Poskytuje se za pracovní dny - při dočasné pracovní neschopnosti od čtvrtého pracovního dne (při karanténě od prvního pracovního dne), a to jen v době trvání pracovního vztahu. Pokud zaměstnanec pracuje současně ve více
zaměstnáních, má nárok na náhradu mzdy z každého zaměstnání zvlášť.

Náhrada mzdy není dávkou nemocenského pojištění. Vyplácí ji zaměstnavatel na základě předložení dokladů o racovní neschopnosti (tím je rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o ukončení
dočasné pracovní neschopnosti nebo potvrzení o trvání pracovní neschopnosti, trvá-li pracovní neschopnost déle než 14 kalendářních dnů).

Jak je vysoká náhrada mzdy?

Náhrada mzdy se vypočítává z průměrného výdělku, který se v souladu se zákoníkem práce stanovuje stejně, jako kdyby v den vzniku pracovní neschopnosti nastupoval zaměstnanec na dovolenou.

Průměrný výdělek se zjišťuje z předchozího kalendářního čtvrtletí. Základem pro výpočet náhrady mzdy je průměrný
hodinový výdělek, který se redukuje obdobně jako denní vyměřovací základ pro nemocenské. Výše náhrady mzdy činí od čtvrtého dne 60 % redukovaného průměrného výdělku. Pro náhradu mzdy činí:

• první redukční hranici částka 137,55 Kč,

• druhou redukční hranici částka 206,15 Kč,
  

• pro třetí redukční hranici je částka 412,30 Kč.
  

Z částky průměrného výdělku se započítává:

• do první redukční hranice 90 %,

• do druhé redukční hranice 60 %,




• z částky do třetí redukční hranice 30 %.

K průměrnému výdělku nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Za první tři pracovní dny se náhrada mzdy poskytuje ve výši 25 % průměrného výdělku u karantény a ve výši 60 % průměrného výdělku od 4. dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Vzhledem k tomu, že náhradu mzdy poskytuje zaměstnavatel, právě na něj je třeba se obrátit v případě, že potřebujete další informace.

Daní se náhrada mzdy?
Náhrada mzdy poskytovaná při dočasné pracovní neschopnosti podle zákoníku práce se nedaní, zaměstnavatel si v roce 2009 polovinu částky, kterou zaměstnancům zúčtoval na náhradě mzdy v kalendářním měsíci, odečte z pojistného odvedeného v tomto měsíci. Z náhrady mzdy se neplatí pojistné na sociální či zdravotní pojištění. Zaměstnavatel může náhradu mzdy zvýšit nad zákonem stanovenou částku.

Mají nárok na náhradu mzdy OSVČ?
SVČ se náhrada mzdy neposkytuje, protože svých příjmů dosahují samostatně.

Přehled
zásadních změn v nemocenském pojištění
od 1. 1. 2009  
9.12.2008,
Zdroj: ČSSZ
Opakování
je matkou moudrosti, proto Vám v dnešních
aktualitách připomínáme, co můžete
počátkem příštího roku očekávat
v oblasti nemocenského pojištění.

1.
Nemocenské bude nově náležet až
od 15. kalendářního dne dočasné
pracovní neschopnosti (karantény). Prvních 14
dní pracovní neschopnosti nebo karantény
bude zaměstnavatel vyplácet svému zaměstnanci
náhradu mzdy. Ta se poskytuje za pracovní dny
a to jen v době trvání pracovního vztahu.
Při dočasné pracovní neschopnosti se náhrada
mzdy vyplácí od čtvrtého pracovního
dne, při karanténě od prvního pracovního
dne.

2.
Všechny dávky nemocenského pojištění
(tj. nemocenské, vyrovnávací
příspěvek v těhotenství a
mateřství, peněžitá pomoc v mateřství
a ošetřovné) budou zaměstnancům a osobám
samostatně výdělečně činným
(OSVČ) nově vyplácet pouze okresní, v
Praze Pražská, v Brně Městská,
správy sociálního zabezpečení
(OSSZ/PSSZ/MSSZ). Vyrovnávací příspěvek
v těhotenství a mateřství, peněžitá
pomoc v mateřství a ošetřovné
budou náležet ode dne vzniku.

3.
Jsou stanoveny tři redukční hranice (v roce
2008 byly dvě redukční hranice). Denní
vyměřovací základ pro výpočet
dávek nemocenského pojištění se bude
redukovat:

• 
  částka
  do 786 Kč se bude po celou dobu pobírání
  nemocenského a podpory při ošetřování
  člena rodiny započítávat z 90 %,
  
  

  
  

• částka
  od 786 Kč do 1 178 Kč se bude počítat
  ze 60 %, 
  

  
  

• částka 
  od 1 178 Kč do 2 356 Kč se započítává
  z 30 %.
  

  
  

K částce
nad třetí redukční hranici se nebude
přihlížet. Pro účely peněžité
pomoci v mateřství a vyrovnávacího
příspěvku v těhotenství a mateřství
se postupuje stejně s tím, že se částka
do první redukční hranice počítá
100 %. Dávky nemocenského pojištění
se - stejně jako dosud - vypočítají
z denního vyměřovacího základu
(DVZ). Tím je zjednodušeně řečeno
denní průměr ze součtu hrubých příjmů
za 12 kalendářních měsíců před
vznikem nároku na dávku. U OSVČ je nemocenské
pojištění dobrovolné a vyměřovacím
základem pro placení pojistného je částka,
kterou si OSVČ sama určí bez ohledu na dosažené
příjmy a výdaje. Procentní sazba pro
výpočet nemocenského z redukovaného
DVZ se od 1. 1. 2009 nemění a bude stejně
jako dosud odstupňovaná.

Příklad
výpočtu nemocenského:

Vyměřovací
základ pojištěnce v rozhodném období
byl 185 000 Kč. Denní vyměřovací základ
před redukcí činí 506,85 Kč (185 000 Kč
: 365 dnů). Z částky do první redukční
hranice, tzn. v tomto případě z částky
506,85 Kč, se u nemocenského započte 90 %.
Nemocenské tak bude: za kalendářní den od
15. do 30. dne pracovní neschopnosti 275 Kč (506,85 Kč
x 90 % = 457 x 60 % = 274,20 Kč), od 31. dne do 60. dne pracovní
neschopnosti 302 Kč (457 Kč x 66 % = 301,62 Kč) a od
61. dne pracovní neschopnosti 330 Kč (457 Kč x 72 %
= 329,04 Kč), zaokrouhleno na celé Kč.

4.
Režim dočasně práceneschopného
pojištěnce stanovuje ošetřující
lékař při rozhodnutí o vzniku pracovní
neschopnosti. A pouze lékař jej může při
změně zdravotního stavu změnit. V době,
kdy zaměstnavatel vyplácí práceneschopnému
náhradu mzdy, může sám kontrolovat
dodržování stanoveného režimu, nebo o
to může požádat příslušnou
správu sociálního zabezpečení.
Poruší-li práceneschopný stanovený
léčebný režim, může mu správa
sociálního zabezpečení nemocenské
snížit nebo zcela odebrat, nejdéle však
na sto kalendářních dnů. Obdobně má
podle zákoníku práce možnost snížit
nebo odejmout v prvních 14 kalendářních
dnech náhradu mzdy zaměstnavatel.

5.
Peněžitá pomoc v mateřství (PPM)
bude činit  70 % z denního vyměřovacího
základu a vyplácí se od prvního dne
nástupu na PPM. Podle nové právní úpravy
ji budou moci ve více případech než
dosud čerpat muži. Bude se to týkat zejména
otců, či manželů matek, a to tehdy, když PPM
nebude pobírat matka dítěte.

6. Pokud
jeden z rodičů či oprávněná osoba
zůstane doma s nemocným dítětem mladším
10 let či s jiným členem rodiny, jehož
zdravotní stav vyžaduje nezbytné ošetřování,
bude nově dostávat tzv. ošetřovné
(do 31. 12. 2008 „podpora při ošetřování
člena rodina" - POČR). Rodiče či jiné
oprávněné osoby se budou moci od 1. 1. 2009 jednou
v ošetřování vystřídat.

7. Nemocenského
pojištění nově nejsou účastni
společníci a jednatelé společností
s ručením omezeným a komanditisté
komanditních společností, kteří
mimo pracovněprávní vztah vykonávají
pro společnost práci, za kterou jsou společností
odměňováni, a členové v družstvech,
kde podmínkou členství v družstvu není
pracovněprávní vztah k družstvu. Tyto
osoby jsou při splnění stanovených podmínek
účastni povinného důchodového
pojištění.

8.
Účastni nemocenského pojištění
také nejsou studenti a žáci. Nejde totiž
o osoby, které
v době nemoci přicházejí
o výdělek.

Kde
platit zdravotní pojištění  
24.10.2008,
Zdroj: VZP
Ve
které zemi se platí zdravotní pojištění?
V zemi kde žiji a studuji, nebo v zemi kde podnikám?

Dotaz

Jsem
cizinec, bydlím a studuji v zemi EU a nyní
jsem zahájil podnikání, a to v ČR.
Je mi 24 let. Ve které zemi mám nyní hradit
zdravotní pojištění?

Odpověď

Obdobné
dotazy většinou vznášejí naopak
Češi, kteří začínají
pracovat nebo podnikat v jiné zemi EU, ale situace je
prakticky stejná. Z dotazu vyplývá, že
vykonáváte výdělečnou činnost
pouze na území ČR (výdělečnou
činností se rozumí zaměstnání
i podnikání). V prostředí EU
platí evropská nařízení upravující
oblast sociálního a tím i zdravotního
zabezpečení. Hlavní zásadou je, že
nikdo nemůže (pokud se na něj nevztahuje výjimka)
podléhat současně právním předpisům
dvou či více zemí EU a každý
je zdravotně pojištěn v té zemi EU, kde
vykonává výdělečnou činnost.
Pracovníci vykonávající výdělečnou
činnost pouze v ČR jsou tedy zdravotně pojištěni
v ČR bez ohledu na to, zda mají bydliště
v jiném členském státě.

Jakmile
zahájíte v ČR své podnikání,
měl byste se odhlásit ze systému zdravotního
pojištění v zemi svého bydliště
a přihlásit se k některé z českých
pojišťoven, provádějících
veřejné zdravotní pojištění.
O pravidlech, která platí v zemi vašeho
bydliště pro odhlášení ze systému
tamního zdravotního pojištění, byste
se měl informovat u své dosavadní zdravotní
pojišťovny. Po dobu, kdy jste v ČR pojištěn
z titulu výkonu výdělečné
činnosti, nemusíte hradit pojistné do systému
zdravotního pojištění země, kde
bydlíte. Pojistné budete odvádět své
české zdravotní pojišťovně.

Pokud
pracujete a jste pojištěn v ČR, přičemž
bydlíte v jiném členském státě,
musíte se ale obrátit na svou českou zdravotní
pojišťovnu a požádat ji o vystavení
formuláře E106. Tento formulář v době
co nejkratší doneste, zašlete nebo jinak doručte
zahraniční zdravotní pojišťovně
v místě svého bydliště. Ta vás
na základě formuláře E106 zaregistruje jako
českého pojištěnce. Na základě
evropských nařízení máte totiž
nárok na plnou zdravotní péči v České
republice i v zemi, kde bydlíte. Poskytnutá
zdravotní péče v zemi bydliště je
„výpomocně" hrazena tamní zdravotní
pojišťovnou a jí hradí vynaložené
náklady vaše česká zdravotní
pojišťovna.

Jakoukoliv
změnu situace (například že jste začal
pracovat ve státě bydliště) musíte
neprodleně nahlásit české zdravotní
pojišťovně. V případě
nesplnění oznamovací povinnosti můžete
být sankcionován podle českých právních
předpisů.

Platba
zdravotního pojištění od 1. ledna
2009  
31.12.2008,
Zdroj: VZP
U
osob samostatně výdělečně činných
dochází ke změně minimálního a
maximálního vyměřovacího základu
pro výpočet pojistného na zdravotní
pojištění.

Minimální
vyměřovací základ OSVČ
Minimální
vyměřovací základ OSVČ činí
dvanáctinásobek 50 % průměrné měsíční
mzdy v národním hospodářství.
Za průměrnou měsíční mzdu
v národním hospodářství se
považuje částka, která se vypočte jako
součin všeobecného vyměřovacího
základu stanoveného nařízením vlády
pro účely důchodového pojištění
za kalendářní rok, který o dva roky
předchází kalendářnímu roku,
pro který se průměrná mzda zjišťuje,
a přepočítacího koeficientu stanoveného
nařízením vlády pro účely
důchodového pojištění pro úpravu
tohoto všeobecného vyměřovacího
základu. Takto vypočtená částka
průměrné mzdy se zaokrouhluje na celé koruny
nahoru.

Podle
Nařízení vlády č. 365/2008 Sb. ze dne
22. září 2008 je výše všeobecného
vyměřovacího základu za rok 2007 stanovena na
21 527 Kč a výše přepočítacího
koeficientu činí 1,0942. Pro rok 2009 činí
průměrná měsíční mzda 23 555
Kč. Minimální měsíční
vyměřovací základ pro měsíce roku
2009 je tudíž 11 777,50 Kč. Z toho
minimální měsíční záloha
na pojistné je po zaokrouhlení rovna částce
1 590 Kč.

Zálohu
ve výši 1 590 Kč musí poprvé za
leden 2009 (posledním dnem splatnosti je 9. 2. 2009)
uhradit OSVČ, které zahajují v roce 2009
samostatnou výdělečnou činnost, nebo i ty,
které podle Přehledu za rok 2007 platily v roce 2008
zálohy nižší než 1 590 Kč,
s výjimkou osob, které nemají stanoven
minimální vyměřovací základ. 

Maximální
vyměřovací základ OSVČ
Maximální
vyměřovací základ OSVČ činí
čtyřicetiosminásobek průměrné mzdy.
Definice průměrné mzdy je stejná jako při
stanovení minimálního vyměřovacího
základu, tzn. že se pro rok 2009 vychází
z částky 23 555 Kč. Maximální
vyměřovací základ v roce 2009 bude činit
1 130 640 Kč, maximální měsíční
vyměřovací základ bude 94 220 Kč
a maximální záloha na pojistné je
stanovena na 12 720 Kč.

Na
základě této změny se výše
zálohy změní od ledna 2009 osobám
samostatně výdělečně činným,
které v roce 2008 platily zálohu 11 643 Kč,
tj. v maximální výši určené
pro rok 2008, ale záloha vypočtená podle příjmů
dosažených v roce 2007 byla vyšší.

U
OSVČ, které byly v roce 2008 též
zaměstnancem a součet vyměřovacích základů
ze zaměstnání a vyměřovacího
základu ze samostatné výdělečné
činnosti dosažených v roce 2008 přesáhl
1 034 880 Kč, se bude při vyúčtování
pojistného za rok 2008 postupovat podle ustanovení §
3a odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů. Znamená to,
že se o přesahující částku sníží
vyměřovací základ OSVČ, a je-li
přesahující částka vyšší
než vyměřovací základ ze samostatné
výdělečné činnosti, sníží
se o zbytek přesahující částky
vyměřovací základ/y ze zaměstnání.

Vyměřovací
základ pro platbu pojistného státem
Od
1. 1. 2008 činí vyměřovací základ
pro pojistné hrazené státem 25 %
všeobecného vyměřovacího základu
stanoveného nařízením vlády pro
účely důchodového pojištění
za kalendářní rok, který o dva roky
předchází kalendářnímu roku,
pro který se vyměřovací základ
zjišťuje. Na základě přechodných
ustanovení zákona č. 261/2007 Sb., který
nově stanovil tuto definici, se vyměřovací
základ pro rok 2008 pro platbu pojistného státem
použije i pro rok 2009.

Na
základě tohoto přechodného ustanovení
bude i v roce 2009 činit vyměřovací
základ částku 5 013 Kč. Z tohoto
vyměřovacího základu bude stát i
v roce 2009 platit za osoby, za které je podle zvláštního
právního předpisu plátcem pojistného
stát, měsíčně pojistné ve výši
677 Kč. Kromě samotné platby pojistného
státem lze výši tohoto vyměřovacího
základu použít jako odpočtu u některých
zaměstnanců podle § 3 odst. 7 zákona č.
592/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.

Zásadní
změny v nemocenském pojištění od 1. 1.
2009 – ZAMĚSTNAVATELÉ  
18.12.2008,
Zdroj: Česká správa sociálního
zabezpečení
Se
změnami v nemocenském pojištění
přibudou zaměstnavatelům povinnosti, protože
zaniká rozdělení zaměstnavatelů na malé
organizace (pod 25 zaměstnanců) a organizace (nad 25
zaměstnanců).

 Zaniká
rozdělování zaměstnavatelů na
malé organizace (do 25 zaměstnanců) a organizace
(nad 25 zaměstnanců) a pro obě skupiny se
používá pojem zaměstnavatel. Nový
zákon č. 187/2006 Sb.,o nemocenském pojištění,
ve znění pozdějších předpisů,
stanoví pro zaměstnavatele povinnosti.

Stručný
přehled nejdůležitějších
z nich:

Zaměstnavatel,
který byl dosud povinen vyplácet svým
zaměstnancům dávky nemocenského pojištění
(tzn. organizace s více než 25 zaměstnanci)
pokračuje i v roce 2009 ve výplatě dávek
nemocenského pojištění, na které
vznikl nárok před 1. 1. 2009 a tento nárok
přechází do roku 2009, a to po dobu nejvýše
1 roku. Tyto dávky se vyplácí podle právních
předpisů platných před 1. 1. 2009. Podle
těchto předpisů se musí k 1. 1. 2009
přepočítat vyplácené dávky
podle nových redukčních hranic.
K 1. 1. 2009 se pro účely tohoto
přepočtu zvyšuje dosavadní redukční
hranice 550 Kč na 610 Kč a dosavadní
redukční hranice 790 Kč na 870 Kč.
Přepočet dávek k 1. 1. 2009 bude
proveden bez žádosti příjemce dávky,
provede jej ten, kdo dávku vyplácí.

Pokud
zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance,
má v nemocenském pojištění
ohlašovací a oznamovací povinnost.
Do 8 dnů od nástupu prvního zaměstnance
se musí na předepsaném tiskopise přihlásit
u příslušné okresní správy
sociálního zabezpečení (v Praze
Pražské, v Brně Městské) -
 OSSZ/PSSZ/MSSZ - do registru zaměstnavatelů.
Stejně tak má povinnost do 8 dnů hlásit
jakoukoliv změnu a podat odhlášku z registru
zaměstnavatelů od skončení zaměstnání
posledního zaměstnance.

Informuje
o nástupu nového zaměstnance do zaměstnání
nejpozději do 8 dnů od jeho nástupu příslušnou
OSSZ/PSSZ/MSSZ na novém tiskopisu „Oznámení
o nástupu do zaměstnání". Hlásí
také jakékoliv změny údajů uvedených
na tiskopisu a při ukončení zaměstnaneckého
poměru oznamuje příslušné
OSSZ/PSSZ/MSSZ ukončení zaměstnání.

Přijímá
od svých zaměstnanců, případně
od bývalých zaměstnanců, žádosti
o dávky nemocenského pojištění (tj.
např. k tomu určenou část tzv.
neschopenky, rozhodnutí o potřebě
ošetřování, žádost o peněžitou
pomoc v mateřství, žádost o vyrovnávací
příspěvek v těhotenství a
mateřství). K žádosti zaměstnavatel
připojí vyplněný tiskopis „Příloha
žádosti o dávku nemocenského pojištění"
a neprodleně vše pošle příslušné
OSSZ/PSSZ/MSSZ.

Sráží
pojistné zaměstnanci ze mzdy (platu) a odvádí
je spolu s pojistným, které musí platit sám,
na účet příslušné
OSSZ/PSSZ/MSSZ. Spolupracuje s orgány nemocenského
pojištění, například na
jejich žádost sděluje údaje potřebné
pro stanovení nároku a výše dávek
nemocenského pojištění a poskytuje
součinnost kontrolním pracovníkům
OSSZ/PSSZ/MSSZ.

Vyplácí
zaměstnanci prvních 14 dnů pracovní
neschopnosti (PN) nebo karantény náhradu mzdy.
A to zaměstnanci, který je nemocensky pojištěn
a splňuje také podmínky nároku na
nemocenské. Náhrada mzdy náleží za
pracovní dny - při dočasné PN od čtvrtého
pracovního dne (při karanténě od
prvního pracovního dne), a to jen v době trvání
pracovního vztahu.

Náhrada
mzdy není dávkou nemocenského pojištění
a zaměstnavatel ji vyplácí na základě
předložení dokladů o PN (tím je
rozhodnutí o vzniku dočasné PN a rozhodnutí
o ukončení dočasné PN nebo potvrzení o
trvání PN, trvá-li PN déle než 14
kalendářních dnů). Vypočítává
se z průměrného výdělku, který se
stanovuje stejně, jako kdyby v den vzniku PN nastupoval
zaměstnanec na dovolenou. Náhrada mzdy se do výše
nároku podle zákoníku práce
nedaní, zaměstnavatel si v roce 2009 polovinu
částky, kterou zaměstnancům zúčtoval
podle zákoníku práce na náhradě mzdy
v kalendářním měsíci, odečte
z pojistného odvedeného v tomto měsíci.
Z náhrady mzdy do výše nároku podle
zákoníku práce se neplatí pojistné
na sociální či zdravotní pojištění.

Kromě
této povinnosti má zaměstnavatel oprávnění
kontrolovat, zda zaměstnanec dodržuje stanovený
režim dočasně práce neschopného
pojištěnce po dobu prvních 14 kalendářních
dnů dočasné PN. O této kontrole pořizuje
písemný záznam, ve kterém uvede výsledek
kontroly. Pokud při kontrole zjistí porušení
režimu, zasílá zaměstnavatel záznam o
kontrole dočasně práceneschopnému pojištěnci,
ošetřujícímu lékaři a příslušné
OSSZ/PSSZ/MSSZ. Může dát také příslušné
OSSZ podnět ke kontrole důvodnosti trvání
dočasné PN a ke kontrole dodržování
režimu dočasně práceneschopného
pojištěnce. Stejně tak může požadovat
od ošetřujícího lékaře
informaci o místě pobytu zaměstnance v době
dočasné PN a o rozsahu a době povolených
vycházek.

Nemocenského
pojištění nově nejsou účastni
společníci a jednatelé společností
s ručením omezeným a komanditisté
komanditních společností, kteří
mimo pracovněprávní vztah vykonávají
pro společnost práci, za kterou jsou společností
odměňováni, a členové v družstvech,
kde podmínkou členství v družstvu není
pracovněprávní vztah k družstvu. Tyto
osoby odhlásí zaměstnavatel do 31. 1. 2009 a
současně oznámí, zda činnost těchto
osob zakládá účast na důchodovém
pojištění. Dále je zaměstnavatel
povinen písemně ohlásit příslušné
OSSZ do 31. 1. 2009 smluvní zaměstnance a zaměstnance,
jejichž zaměstnání je od 1. 1. 2009
zaměstnáním malého rozsahu, tj.
zaměstnáním, ve kterém je sjednán
započitatelný příjem nižší
než rozhodný příjem (v roce 2009 činí
rozhodný příjem 2 000 Kč) nebo není
sjednán vůbec.

Zásadní
změny v nemocenském pojištění od 1.
ledna 2009 - ZAMĚSTNANCI  
17.12.2008,
Zdroj: Česká správa sociálního
zabezpečení
Zaměstnanec
musí splnit tři podmínky, aby byl nemocensky
pojištěn a měl tedy nárok na dávky
vyplácené z nemocenského pojištění.

 Nový
zákon o nemocenském pojištění
přináší zásadní změny
pro zaměstnance. Kteří zaměstnanci jsou nově
nemocensky pojištěni, jaké dávky
náleží zaměstnanci a jak zaměstnanec
uplatní nárok na dávku? Základní
informace pro zaměstnance, aby se lépe zorientovali
v novém systému nemocenského pojištění,
přináší Česká správa
sociálního zabezpečení. Následující
informace se týkají jen období od 1. 1. 2009. U
dávek z nemocenského pojištění,
jejichž nárok přechází z roku
2008 do roku 2009, se použijí dosavadní právní
předpisy.

Povinně
jsou při splnění stanovených podmínek
účastni nemocenského pojištění
zaměstnanci a nově také smluvní
zaměstnanci, tj. zaměstnanci zahraničního
zaměstnavatele, kteří pracují pro smluvního
zaměstnavatele se sídlem v České republice.
Ve srovnání s dosavadní úpravou se
z okruhu nemocensky pojištěných osob od 1.
ledna 2009 vypouštějí společníci a
jednatelé společnosti s ručením omezeným
a komanditisté komanditní společnosti, členové
družstev, u nichž podmínkou členství
není pracovní vztah k družstvu, a dále
studenti a žáci.

Zaměstnanec
je  nemocensky pojištěn, jestliže
splňuje následující tři
základní podmínky:

1. 
   vykonává
   zaměstnání na území ČR nebo
   přechodně mimo území ČR, pokud je místo
   výkonu práce trvale v ČR,
   

   
   

2. zaměstnání
   trvalo nebo mělo trvat alespoň 15 kalendářních
   dnů,
   

   
   

3. sjednaná
   mzda či plat ze zaměstnání za kalendářní
   měsíc musí dosáhnout alespoň tzv.
   rozhodného příjmu; pro rok 2009 se jedná
   o částku 2 000 Kč.
   

   
   

Pokud
bude zaměstnání trvat sice déle než 15
kalendářních dnů, ale sjednaný příjem
bude nižší než 2  000 Kč, 
jedná se o zaměstnání malého
rozsahu. Při výkonu zaměstnání
malého rozsahu bude zaměstnanec pojištěn
jen v těch kalendářních
měsících, v nichž dosáhl
příjmu ve výši aspoň 2 000 Kč.

Dávky,
které se vyplácí z nemocenského pojištění
zaměstnancům jsou:

• 
  nemocenské,
  
  

  
  

• ošetřovné,
  
  

  
  

• peněžitá
  pomoc v mateřství (tzv. mateřská) a
  
  

  
  

• vyrovnávací
  příspěvek v těhotenství a
  mateřství.
  

  
  

Všechny
dávky, na které vznikne nárok v roce 2009,
budou nově vyplácet pouze okresní (v Praze
Pražská a v Brně Městská) správy
sociálního zabezpečení
(OSSZ/PSSZ/MSSZ).

Při
souběhu nároků na tutéž
dávku z více pojištění
zakládajících účast na nemocenském
pojištění se nově poskytne ze všech
zaměstnání pouze jedna dávka,
která se vypočte z příjmů
dosažených ve všech těchto pojištěních.

Nemocenské
se vyplácí od 15. dne pracovní
neschopnosti až do jejího ukončení,
maximálně však 380 kalendářních
dnů počítaných od vzniku dočasné
pracovní neschopnosti (včetně zápočtů
předchozí doby trvání dočasné
pracovní neschopnosti). Poskytuje se za kalendářní
dny zaměstnanci, který byl uznán dočasně
práceneschopným (nebo mu byla nařízena
karanténa). Pracujícím starobním nebo
plně invalidním důchodcům se nemocenské
poskytuje po dobu nejvýše 70 kalendářních
dnů (v rámci jedné pracovní
neschopnosti a jednoho kalendářního roku) a
skončením zaměstnání nárok na
výplatu nemocenského zaniká.

Prvních
14 dní pracovní neschopnosti dostane zaměstnanec
od svého zaměstnavatele náhradu mzdy. A to
za pracovní dny a jen v době trvání
pracovního vztahu. Od 15. kalendářního dne
pracovní neschopnosti vyplácí nemocenské
OSSZ/PSSZ/MSSZ.

V době
pracovní neschopnosti stanoví ošetřující
lékař práceneschopnému režim, který
je povinen dodržovat, mimo jiné zdržovat
se na uvedené adrese místa pobytu v době
pracovní neschopnosti  a dodržovat dobu povolených
vycházek. Práceneschopný pojištěnec
je povinen umožnit příslušné
OSSZ/PSSZ/MSSZ, nebo v době prvních 14 dní
pracovní neschopnosti zaměstnavateli, kontrolu dodržování
režimu. Za porušení režimu může
OSSZ/PSSZ/MSSZ nemocenské snížit nebo zcela
odebrat, a to nejdéle na sto kalendářních
dnů. Obdobně má podle zákoníku práce
možnost snížit nebo odejmout v prvních 14
kalendářních dnech náhradu mzdy
zaměstnavatel.

Ošetřovné
dostává zaměstnanec, pokud nemůže
vykonávat zaměstnání z důvodu
ošetřování nemocného člena
domácnosti. Náleží rovněž
v případě, kdy zaměstnanec nemůže
pracovat, neboť musí pečovat o zdravé
dítě mladší 10 let, protože
školské nebo dětské zařízení
bylo uzavřeno (z důvodu havárie, epidemie, jiné
nepředvídané události), dítěti
byla nařízena karanténa, nebo osoba, která
jinak o dítě pečuje, sama onemocněla.
Ošetřovné vyplácí od prvního
dne příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ po dobu
nejdéle 9 kalendářních dní,
popř. 16 kalendářních dní u osamělého
zaměstnance, který má v trvalé péči
dítě ve věku do 16 let, které neukončilo
povinnou školní docházku. Rodiče či
jiné oprávněné osoby se přitom mohou
jednou v ošetřování vystřídat.
Potvrzení „Rozhodnutí o potřebě
ošetřování (péče)" vystaví
pro tyto účely zaměstnanci ošetřující
lékař dítěte nebo nemocného člena
domácnosti. Dříve se tato dávka jmenovala
podpora při ošetřování člena
rodiny.

Peněžitá
pomoc v mateřství (PPM), tzv. mateřská,
se vyplácí po dobu 28 týdnů, popř. 37
týdnů při vícečetném porodu.
Pojištěnka může začít čerpat
mateřskou nejdříve 8 týdnů před
očekávaným termínem porodu. Podmínkou
nároku na PPM je trvání nemocenského
pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních
dnů v posledních dvou letech před nástupem
na mateřskou dovolenou. Žádost o PPM jí
potvrdí ošetřující lékař
(gynekolog), který na formuláři vyplní
pravděpodobný den porodu.  PPM mohou ve více
případech než dosud čerpat také muži.

Vyrovnávací
příspěvek v těhotenství a mateřství
se poskytuje zaměstnankyni, která  byla z důvodu
těhotenství a mateřství dočasně
převedena na jinou práci a z ní má bez
svého zavinění nižší výdělek.
Dávka se poskytuje těhotné zaměstnankyni nebo
matce do konce 9. měsíce po porodu, pokud vykonávala
práci, která je těmto ženám zakázána.
Také zaměstnankyni, která nemůže
vykonávat dosavadní práci, protože
podle lékařského posudku ohrožuje její
těhotenství, mateřství nebo kojení.
Poskytuje se za kalendářní dny, v nichž
trvalo převedení na jinou práci. Těhotné
zaměstnankyni se vyplácí nejdéle do počátku
šestého týdne před očekávaným
dnem porodu. Z důvodu mateřství se vyrovnávací
příspěvek poskytuje do konce 9. měsíce
po porodu a u žen, které kojí, pak po dobu kojení.
Potvrzení vystavuje ošetřující
lékař (gynekolog), lékař závodní
preventivní péče a zaměstnavatel.

Zaměstnanec
uplatní nárok na dávku u svého
zaměstnavatele předložením příslušného
tiskopisu, (tj. např. rozhodnutí o dočasné
pracovní neschopnosti - tzv. neschopenka, žádost o
peněžitou pomoc v mateřství), který
zpravidla vystavuje ošetřující lékař.
Zaměstnavatel pak žádost o dávku spolu
s podklady pro stanovení výše dávky
zašle OSSZ/PSSZ/MSSZ. Ta nárok na dávku
posoudí a dávku vyplatí nebo v opačném
případě vydá rozhodnutí o zamítnutí
dávky. Dávka se vyplácí ve lhůtě
jednoho měsíce následujícího po dni,
v němž byla řádně vyplněná
žádost, resp. potřebné doklady doručeny
příslušné správě sociálního
zabezpečení. Zaměstnanec si volí
způsob výplaty dávky - bezhotovostní
výplatu na účet vedený u peněžního
ústavu v ČR, nebo výplatu v hotovosti
(poštovní poukázkou). Ve druhém
případě je dávka snížená o
náklady za doručení.

Zásadní
změny v nemocenském pojištění od 1. 1
2009 – OSVČ  
19.12.2008,
Zdroj: Česká správa sociálního
zabezpečení
Pro
OSVČ je nemocenské pojištění
dobrovolné, od roku 2009 by jeho výše mohla být
o 1 % nižší, sazba by mohla být ve výši
1,4 % z vyměřovacího základu.

Pro
osoby samostatně výdělečně činné
(OSVČ) je nemocenské pojištění i
nadále dobrovolné. Nový zákon o
nemocenském pojištění však přináší
také změny, které se OSVČ týkají.
Česká správa sociálního zabezpečení
(ČSSZ) proto ve stručném přehledu OSVČ
informuje mimo jiné o tom, jak se pojistné bude
hradit a na jaké dávky má OSVČ
nárok.

Pokud
se OSVČ rozhodne k nemocenskému pojištění
přihlásit, musí splňovat dvě základní
podmínky, a to: vykonávat samostatnou výdělečnou
činnost na území ČR nebo mimo ni, ale
na základě tuzemských právních
předpisů. A písemně se k účasti
na pojištění přihlásit u
příslušné okresní správy
sociálního zabezpečení (v Praze Pražské
a v Brně Městské) - OSSZ/PSSZ/MSSZ.

Pojistné
na nemocenské pojištění se za měsíc
leden 2009 a měsíce následující
platí na nové číslo účtu
příslušné OSSZ/PSSZ/MSSZ. Variabilním
symbolem je rodné číslo OSVČ. Od
1. 1. 2009 se pojistné na nemocenské pojištění
již nebude platit spolu se zálohou na důchodové
pojištění. Na výši
pojistného nemá vliv příjem dosažený
v předcházejícím kalendářním
roce.

Pojistné
na nemocenské pojištění platí OSVČ
měsíčně, a to ve změněné
výši 1,4 % (více
o změnách sazeb pro rok 2009)
z vyměřovacího základu. Po 1. 1. 2009 je
měsíčním vyměřovacím
základem OSVČ částka, kterou si určí.
Tento měsíční základ však
nemůže být nižší než
dvojnásobek částky rozhodné pro účast
zaměstnance na nemocenském pojištění,
která pro rok 2009 činí 2 000 Kč.
Vyměřovací základ tak činí
nejméně 4 000 Kč a pojistné
z tohoto vyměřovacího základu bude 96 Kč
měsíčně. Platí se za celé
kalendářní měsíce s výjimkou
těch, ve kterých měla OSVČ po celý
měsíc nárok na výplatu nemocenského
nebo PPM z nemocenského pojištění
OSVČ. Za období nároku na výplatu
nemocenského se považuje rovněž doba prvních
14 kalendářních dnů trvání
dočasné pracovní neschopnosti, za které se
ale nemocenské nevyplácí.

Pojistné
na nemocenské pojištění je splatné
od 1. do 20. dne kalendářního měsíce,
který následuje po kalendářním
měsíci, za který se toto pojistné platí.
Pokud bylo zaplaceno po uplynutí lhůty nebo ve stanovené
lhůtě, ale v nižší částce,
než mělo být zaplaceno, zaniká nemocenské
pojištění od 1. dne kalendářního
měsíce, za který nebylo správně
zaplaceno pojistné. Pokud bylo zaplaceno méně, než
mělo být zaplaceno, považuje se toto pojistné
za přeplatek, protože účast na pojištění
z výše uvedených důvodů skončila.
Při vracení takto vzniklého přeplatku musí
příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ písemně
oznámit OSVČ den a důvod zániku její
účasti na nemocenském pojištění.
Přeplatek na pojistném pak vrátí OSVČ
do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek
zjistila.

OSVČ,
která byla účastna nemocenského pojištění
ke dni 31. 12. 2008, je i po 1. 1. 2009 nadále  účastna
tohoto pojištění a nemusí podávat
novou přihlášku. Pokud OSVČ dluží
pojistné na nemocenském pojištění k
1. 1. 2009 za dobu před tímto dnem a toto dlužné
pojistné včetně penále z něho
nedoplatí do 31. ledna 2009, tak jí zaniká
účast na nemocenském pojištění
od 1. 1. 2009. Pokud však do 9. 1. 2009 již uplynula doba
tří kalendářních měsíců
po sobě jdoucích, za které nebylo pojistné
zaplaceno, zaniká OSVČ účast na nemocenském
pojištění podle předpisů účinných
ke dni 31. 12. 2008.

Z
nemocenského pojištění se OSVČ mohou
odhlásit, a to dnem uvedeným v odhlášce,
nejdříve však dnem, ve kterém byla odhláška
podána. Nemocenské pojištění rovněž
zaniká při skončení samostatné
výdělečné činnosti nebo prvním
dnem měsíce, za který OSVČ nezaplatila
pojistné včas a nebo ve správné výši.
Dále pak při zániku oprávnění
vykonávat činnost, při pozastavení výkonu
činnosti či při nástupu výkonu trestu
odnětí svobody.

Z 
nemocenského pojištění náleží
OSVČ dvě dávky, a to:

• 
  nemocenské
  od 15. dne trvání dočasné pracovní
  neschopnosti, pokud byla OSVČ bezprostředně přede
  dnem vzniku dočasné pracovní neschopnosti účastna
  nemocenského pojištění alespoň po tři
  měsíce. To neplatí, jestliže vznikla účast
  OSVČ na nemocenském pojištění do 8
  dnů od zahájení činnosti.
  

  
  

• peněžitá
  pomoc v mateřství (PPM), tzv. mateřská,
  se vyplácí po dobu 28 týdnů. To
  platí i pro osamocené, rozvedené nebo ovdovělé
  matky. Pokud žena vykonává samostatnou výdělečnou
  činnost, může začít čerpat
  mateřskou nejdříve 8 týdnů před
  očekávaným termínem porodu. Potvrzení
  jí vystaví gynekolog, který na
  formuláři vyplní pravděpodobný den
  porodu. Nárok na PPM má žena, pokud její
  účast na nemocenském pojištění
  trvala v posledních dvou letech přede dnem nástupu
  na peněžitou pomoc v mateřství
  alespoň po dobu 270 kalendářních dnů.
  Zároveň musí být účastna
  pojištění jako OSVČ po dobu alespoň 180
  kalendářních dnů v posledním
  roce přede dnem počátku podpůrčí
  doby. Podpůrčí doba u PPM začíná
  nástupem na PPM dnem, který si pojištěnka
  určí v období od počátku osmého
  týdne do počátku šestého týdne
  před očekávaným dnem porodu. Pokud si
  pojištěnka tento den neurčí, začíná
  podpůrčí doba od počátku šestého
  týdne před očekávaným dnem porodu.
  

  
  

O
dávkách rozhoduje a následně je vyplácí
příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ; v opačném
případě vydá rozhodnutí o zamítnutí
dávky.

Změny v dani z nemovitostí od 1. 1. 2009

Tímto letákem se zároveň doplňují Pokyny k vyplnění přiznání k dani z nemovitostí od zdaňovacího období roku 2009 (tiskopis MF č. 25 5450/1 vzor 13), které, vzhledem k datu vydání poslední novely zákona o dani z nemovitostí, některé z níže uvedených informací neobsahují.

1. Osvobození některých zemědělských pozemků od daně z pozemků
Novelou zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitostí“), účinnou od 1.1.2008, získaly obce možnost stanovit obecně závaznou vyhláškou osvobození některých zemědělských pozemků podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. v) zákona o dani z nemovitostí. Tento druh osvobození se uplatní poprvé pro zdaňovací období roku 2009.
Zákon o dani z nemovitostí ve znění platném od 1.1.2009:

§ 4
Osvobození od daně

(1) Od daně z pozemků jsou osvobozeny
v) pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou; pokud obec uvedené pozemky od daně z pozemků takto osvobodí, toto osvobození se nevztahuje na pozemky v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše obce, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou, ve které současně vymezí tyto pozemky jejich parcelním číslem a uvedením katastrálního území, ve kterém leží.
Čl. XI zákona č. 261/2007 Sb.:
Čl. XI

Přechodná ustanovení

1. Pokud obec obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 4 odst. 1 písm. v) zákona č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitostí, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, osvobodí pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů, postupuje se podle této obecně závazné vyhlášky poprvé ve zdaňovacím období roku 2009.

2. Pokud obec obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 4 odst. 1 písm. v) zákona č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitostí, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, některé z pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů v zastavěném území obce nebo v zastavitelné ploše obce neosvobodí, postupuje se podle této obecně závazné vyhlášky poprvé ve zdaňovacím období roku 2009.
Informaci o tom, zda je konkrétní pozemek zemědělské půdy (druhy pozemků „A“ a „B“) od daně podle § 4 odst. 1 písm. v) zákona o dani z nemovitostí osvobozen, lze získat na obecním úřadu obce, která obecně závaznou vyhlášku vydala. Toto osvobození se však nevztahuje na pozemky, evidované v katastru nemovitostí jako zahrady.
V případě, že se rozhodnete použít aplikaci pro elektronické podání daňového přiznání, umístěnou na internetových stránkách České daňové správy na adrese http://cds.mfcr.cz, případné osvobození pozemku podle § 4 odst. 1 písm. v) zákona o dani z nemovitostí se při vyplňování elektronického formuláře automaticky doplní, stejně jako hodnoty místního koeficientu a dalších koeficientů, ceny zemědělských pozemků apod. Takto vyplněné přiznání nemusí být podáno pouze elektronicky, ale lze jej také podle nápovědy programu vytisknout a podat běžným způsobem.

2. Místní koeficient
Novelou zákona o dani z nemovitostí, účinnou od 1.1.2008, získaly obce možnost stanovit podle ustanovení § 12 téhož zákona pro všechny nemovitosti na území obce místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Dnem 1.1.2009 nabyla účinnosti další novela zákona o dani z nemovitostí (zákon č. 1/2009 Sb.), kterou jsou z aplikace místního koeficientu vyloučeny některé druhy pozemků.

Zákon o dani z nemovitostí ve znění platném od 1.1.2009:
§ 12

Místní koeficient
Obec může obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Tímto koeficientem se vynásobí daňová povinnost poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, staveb, samostatných nebytových prostorů a za byty, popřípadě jejich soubory, s výjimkou pozemků uvedených v § 5 odst. 1.
Čl. XI zákona č. 261/2007 Sb.:
Čl. XI

Přechodná ustanovení
4. Pokud obec stanoví obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 12 zákona č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitostí, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, místní koeficient, použije se tento koeficient poprvé pro zdaňovací období roku 2009.
Pokud je příslušnou obcí stanoven místní koeficient podle § 12 zákona o dani z nemovitostí, vyplní se jeho hodnota u všech druhů pozemků a staveb na území obce, s výjimkou druhů pozemků „A“ – orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad, a „B“ – trvalý travní porost (dříve louka, pastvina).
Informaci o tom, zda byl pro konkrétní obec stanoven místní koeficient podle § 12 zákona o dani z nemovitostí, lze získat na místně příslušném finančním úřadu či na obecním úřadu obce, na jejímž území se nacházejí předmětné nemovitosti. V případě, že se rozhodnete použít aplikaci pro elektronické podání daňového přiznání, umístěnou na internetových stránkách České daňové správy na adrese http://cds.mfcr.cz, hodnota případného místního koeficientu se při vyplňování elektronického formuláře automaticky doplní. 3. Zrušení některých osvobození od daně ze staveb

Novelou zákona o dani z nemovitostí, účinnou od 1.1.2009, dochází ke zrušení některých druhů osvobození od daně ze staveb.

Zákon o dani z nemovitostí ve znění platném od 1.1.2009:

§ 9
Osvobození od daně

(1) Od daně ze staveb jsou osvobozeny
g) zrušeno
r) stavby na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy,
Čl. II zákona č. 1/2009 Sb.:
Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Pokud vznikl nárok na osvobození od daně ze staveb podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 338/1992 Sb., zákona o dani z nemovitostí, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, osvobození se poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2009.

2. Pokud vznikl nárok na osvobození od daně ze staveb podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona č. 338/1992 Sb., zákona o dani z nemovitostí, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, osvobození se poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2012.
Osvobození u nových staveb obytných domů nebo bytů v nových stavbách obytných domů podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o dani z nemovitostí, již přiznané v předchozích zdaňovacích obdobích, se poplatníkům poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2009 (např. stavba nebo byt byly dokončeny v průběhu roku 2007, nárok na osvobození vznikl dnem 1. ledna 2008 a byl uplatněn v daňovém přiznání na rok 2008). Ve zdaňovacím období roku 2010 již toto osvobození nelze poskytnout. Od 1.1.2009 přitom již nelze nově přiznat nárok na osvobození u stavby nebo bytu, které byly dokončeny v průběhu roku 2008 nebo později.
Osvobození staveb po zateplení na základě stavebního povolení podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona o dani z nemovitostí, již přiznané v předchozích zdaňovacích obdobích, se v případech, kdy dosud neuplynula zákonná lhůta pěti let počínaje rokem následujícím po provedení zateplení, poplatníkům poskytne naposledy ve zdaňovacím období roku 2012 (např. stavba byla zateplena v průběhu roku 2007, nárok na osvobození vznikl dnem 1. ledna 2008 a byl uplatněn v daňovém přiznání na rok 2008). Od 1.1.2009 přitom již nelze nově přiznat nárok na osvobození stavby, u níž bylo na základě stavebního povolení provedeno zateplení v průběhu roku 2008 nebo později.
Osvobození týkající se změny vytápění přechodem z pevných paliv na obnovitelnou energii solární, větrnou, geotermální a biomasy, zůstává i nadále zachováno v původním rozsahu. 4. Ukončení platnosti koeficientů 0,3 a 0,6
Čl. XI zákona č. 261/2007 Sb.:
Čl. XI

Přechodná ustanovení

3. Pokud obec přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stanovila koeficient 0,3 nebo 0,6 obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 6 nebo § 11 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se tyto koeficienty naposledy pro zdaňovací období roku 2008.
Počínaje zdaňovacím obdobím roku 2009 se hodnoty koeficientů 0,3 a 0,6 nepoužijí.
V případech, kdy byly pro zdaňovací období roku 2008 použity koeficienty v hodnotách 0,3 a 0,6, stanovené obecně závaznou vyhláškou, se použijí hodnoty koeficientů, stanovené zákonem podle počtu obyvatel obce na základě posledního sčítání lidu, nestanoví-li obec obecně závaznou vyhláškou jinak (viz níže).
Obec může podle § 6 odst. 4 zákona o dani z nemovitostí pro stavební pozemky a podle § 11 odst. 3 písm. a) téhož zákona pro obytné domy, ostatní stavby tvořící příslušenství k obytným domům, byty a ostatní samostatné nebytové prostory stanovit obecně závaznou vyhláškou pro jednotlivé části obce koeficient o jednu kategorii vyšší nebo o jednu až tři kategorie nižší než je hodnota stanovená zákonem, a to v rozmezí zákonných hodnot, tj. 1,0 až 5,0.

Labels: Daně