4.1.2010 , Zdroj: Sbírka zákonů

Sazby pro rok 2010 stanovuje vyhláška č. 462/2009 Sb.

Stravné

Za každý kalendářní den pracovní cesty v roce 2010 poskytne zaměstnavatel zaměstnanci v neveřejné sféře stravné nejméně ve výši:

a) 61 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 93 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 146 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci ve veřejné sféře stravné ve výši:

a) 61 Kč až 73 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 93 Kč až 112 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 146 Kč až 174 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Náhrady
Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.

Pro rok 2010 zůstávají náhrady ve stejné výši jako pro rok 2009. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy tedy činí:

a) 1,10 Kč u jednostopých vozidel a tříkolek,
b) 3,90 Kč u osobních silničních motorových vozidel.

Pokud zaměstnanec nedoloží cenu pohonné hmoty, přísluší mu v roce 2010 náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby vozidla:

Druh pohonných hmot Průměrná cena pohonných hmot (Kč)

Benzin automobilový 91 oktanů 28,50
Benzin automobilový 95 oktanů 28,70
Benzin automobilový 98 oktanů 30,70
Motorová nafta 27,20

Labels: Daně

Informace o tom, kdo je poplatníkem nebo plátcem některé daně, v jakých termínech se podává daňové přiznání nebo vyúčtování, dokdy je povinen každý poplatník (plátce) zaplatit daň a případně další povinnosti vážící se k jednotlivým daním, najdete v příslušných právních předpisech a v některých případech ve speciálních letácích, které jsou volně k dispozici na všech finančních a celních úřadech (dále jen „správce daně“) a dále na internetových stránkách České daňové správy (http://cds.mfcr.cz/ ) a na stránkách Ministerstva financí (http://www.mfcr.cz/) v sekci „Daně a cla“. Při plnění daňových povinností platí, není-li v příslušném daňovém zákonu stanoveno jinak, společná procesní pravidla, která byla přijata zákonem č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“).




Dle zákona č. 86/2002 Sb. , o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o biopalivech“), osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely povinna dle ustanovení § 3a odst. 6 uvedeného zákona podat každoročně do 31. ledna místně příslušnému celnímu úřadu Hlášení o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní účely za uplynulý kalendářní rok. Ve stejné lhůtě je splatný poplatek za neuvedení zákonem stanoveného minimálního podílu biopaliv.



Ke dni 1. 1. 2008 nabyl účinnosti zákon č. 261/2007 Sb. , o stabilizaci veřejných rozpočtů, který v jeho části 45 až 47 upravuje zdaňování zemního plynu a některých dalších plynů, pevných paliv a elektřiny (dále jen „energetické daně“).



Ve výše uvedených zákonech naleznete např. odpovědi i na následující otázky:





Který finanční nebo celní úřad je vaším správcem daně?

(Místní příslušnost)



Místní příslušnost správce daně, není-li zákonem stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Bydlištěm fyzické osoby se rozumí místo jejího trvalého pobytu. Nelze-li takto určit místní příslušnost, řídí se místem, kde má stálou provozovnu, nebo místem, v němž poplatník (plátce) vykonává na území České republiky hlavní část své činnosti, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho nemovitého majetku.



Nelze-li určit místní příslušnost podle výše uvedeného, je příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1.



Vzniká-li podle daňových předpisů daňová povinnost okamžikem přechodu státní hranice, řídí se místní příslušnost místem přechodu státní hranice.



U spotřebních daní, energetických daní a biopaliv vykonávají správu daní celní úřady příslušné podle sídla nebo místa pobytu plátce daně, pokud některý z těchto zákonů nestanoví jinak. Nelze-li určit místní příslušnost celního úřadu podle ustanovení celního zákona nebo zákona o správě daní a poplatků, je místně příslušný Celní úřad Praha 1.



U daní, kde předmětem zdanění je nemovitost, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti se nemovitost nachází. Tento správce daně je pak povinen sdělit výsledky vyměření a případně další potřebné údaje tomu správci daně, u kterého je dána místní příslušnost podle výše uvedeného stručného vysvětlení.



Je-li předmětem zdanění převod, přechod či nabytí majetku, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti:



a) měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval,

b) se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně též movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch,

c) má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu,

d) má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, jde-li o dar

do ciziny.



Má-li plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků organizační jednotku, kde dochází k vybírání nebo srážení daně nebo záloh na ni a kde jsou k tomu uloženy potřebné doklady, je tato organizační jednotka plátcovou pokladnou. Místně příslušným správcem daně plátcovy pokladny je finanční úřad v místě plátcovy pokladny. Plátcova pokladna má stejná oprávnění a povinnosti jako plátce daně. Majetková odpovědnost plátce za jeho pokladny tím zůstává nedotčena.





Kdy musím poprvé navštívit svého správce daně?

(Registrace)



Pokud se jedná o povinnost registrace, všichni poplatníci mají povinnost podat přihlášku k registraci u místně příslušného správce daně, a to do 30 dnů od obdržení povolení nebo získání oprávnění k podnikatelské činnosti nebo od počátku provozování jiné samostatné výdělečné činnosti. Tato lhůta začne běžet následující den po právní účinnosti povolení nebo oprávnění nebo po dni, kdy poplatník začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, přičemž právní účinností se rozumí den, kdy je poplatník podle příslušných předpisů oprávněn začít vykonávat podnikatelskou činnost. Pokud poplatník začne vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, je povinen tuto skutečnost oznámit místně příslušnému správci daně do třiceti dnů. Plátce daně je povinen podat přihlášku k registraci u správce daně nejpozději do patnácti dnů od vzniku povinnosti srážet daň nebo zálohy na ni nebo daň vybírat, pokud není zvláštním předpisem stanoveno jinak. Je-li daňovým subjektem osoba se sídlem nebo bydlištěm v cizině, která nemá na území České republiky stálou provozovnu ani nemovitý majetek, je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do pěti dnů ode dne zahájení dani podrobené činnosti nebo činnosti směřující k získání dani podrobených příjmů. Poplatník daně silniční má vůči správci daně registrační povinnost ve lhůtě splatnosti nejbližší zálohy na daň.



Registrační povinnost nemá daňový subjekt, u kterého vznikla jen nahodilá nebo jednorázová daňová povinnost, nebo u něhož je předmětem zdanění jen nemovitost, nemá-li registrační povinnost kvůli jiné dani. Registrační povinnost se dále nevztahuje na poplatníky, kteří mají výhradně příjmy ze závislé činnosti a příjmy, ze kterých je daň vybírána zvláštní sazbou. Dojde-li ke změnám skutečností, které daňový subjekt uvedl v přihlášce k registraci, zejména zanikla-li jeho daňová povinnost u některé z daní, je daňový subjekt povinen tyto změny oznámit správci daně do patnácti dnů ode dne, kdy nastaly.



Pro účely daně z přidané hodnoty, daně silniční, spotřebních daní, energetických daní a biopaliv platí speciální úprava.



Nový poplatník daně silniční má vůči správci daně registrační povinnost podle § 16 odst. 5 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě splatnosti nejbližší zálohy na daň podle § 10 odst. 1 téhož zákona.



Osoba povinná k dani (§ 5 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o DPH“) se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku (dále jen „osoba povinná k dani“), jejíž obrat (§ 6 odst. 2 zákona o DPH) překročil za nejbližších 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila tento stanovený limit. Totéž platí i pro osoby uskutečňující zdanitelná plnění na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy. Zákon o DPH dále speciálně upravuje v § 95 povinnost registrace i v dalších případech včetně stanovení lhůt, kdy je povinna osoba povinná k dani podat přihlášku k registraci.



Registraci k energetickým daním podléhají plátci podle § 3 odstavce 1 zákona č. 261/2007 Sb. , o stabilizaci veřejných rozpočtů, část 45–47, kterým vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 3 odstavce 2 stejného zákona.



K poplatku z biopaliv není daňový subjekt povinen se registrovat u svého správce daně.





Co dělat, když zjistíte, že jste udělal chybu ve svém daňovém přiznání?

(Daňové přiznání a jeho opravy)



V případě, že daňový subjekt zjistí chybu v podaném daňovém přiznání před uplynutím lhůty pro jeho podání, může před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání podat opravné daňové přiznání. Pro vyměřovací řízení se pak použije tohoto opravného daňového přiznání a k daňovému přiznání předchozímu se nepřihlíží.



Zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší než jeho poslední známá daňová povinnost, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné daňové přiznání. Ve stejné lhůtě je dodatečně přiznaná daň též splatná.



Poslední známou daňovou povinností je částka daně nebo daňová ztráta ve výši, jak ji naposled stanovil pravomocně správce daně, a to bez ohledu, zda daň byla stanovena podle § 46 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, nebo platebním výměrem, nebo dodatečným platebním výměrem, nebo rozhodnutím o opravném prostředku.





Jak platit daně?

(Platební styk)



Není-li zákonem stanoveno jinak, je daň splatná ve lhůtě pro podání přiznání. Zálohy na daň jsou splatné v zákonných lhůtách.



K označení úhrady daně nebo zálohy na daň slouží variabilní symbol a konstantní symbol:



a) Prostřednictvím variabilního symbolu daňový dlužník sděluje správci daně svou totožnost. Má-li daňový dlužník přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ), vepíše do příslušné kolonky pro variabilní symbol (ať už na bankovním příkazu k úhradě nebo na poštovní poukázce) kmenovou část DIČ (tj. číslo za kódem CZ). Není-li poplatník (plátce) registrován, to znamená, že nemá přiděleno DIČ, uvede fyzická osoba do kolonky pro variabilní symbol své rodné číslo, a to bez jakýchkoliv mezer, pomlček nebo lomítek, tj. uvede 9 nebo 10 číslic v řadě za sebou, právnická osoba v takovém případě uvede identifikační číslo (IČ).

b) Hradí-li daňový dlužník svou daňovou povinnost pomocí poštovní poukázky vyzvednuté u místně příslušného správce daně nebo mu tímto správcem daně zaslané, je konstantní symbol spolu s číslem účtu správce daně předtištěn. K úhradě daňové povinnosti může daňový dlužník použít Daňovou složenku, která je určena k přímé úhradě na pracovištích České pošty. Na Daňové složence vybere daňový dlužník daň, kterou chce uhradit, dále kromě vlastních identifikačních údajů správné číslo bankovního účtu, sídlo příslušného správce daně a jeho PSČ. V této souvislosti lze doporučit podrobně se seznámit s pokyny uveřejněnými na webových stránkách Daňové správy.



Upozorňujeme na skutečnost, že s účinností od 1. 11. 2009 bylo novelizované ust. § 61 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků v tom smyslu, že dnem platby na příslušný účet správce daně vedený u poskytovatele platebních služeb je den, kdy dojde k připsání platby na účet poskytovatele platebních služeb správce daně.





Jaké důsledky má nesplnění některých povinností daňovým subjektem?

(Sankce)



Nepodá-li daňový subjekt daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání včas, může správce zvýšit příslušnou vyměřenou daň až o 10 % (§ 68 zákona o správě daní a poplatků).



Pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání ani na výzvu správce daně, je správce daně oprávněn předpokládat, že daňový subjekt vykázal v daňovém přiznání daň ve výši nula, popřípadě vyměřit daň podle pomůcek.



Upozorňujeme, že nezaplatí-li daňový dlužník daň nebo zálohy na daň včas, je povinen platit z dlužné částky úrok z prodlení podle § 63 zákona o správě daní a poplatků. Podrobnější informace o daňových přiznáních a placení daní včetně příslušných daňových tiskopisů a čísel bankovních účtů pro jednotlivé daně si může poplatník (plátce) vyžádat u správce daně. Nesplní-li osoba povinná k dani z přidané hodnoty povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 zákona o DPH, je povinna uhradit správci daně částku ve výši až 10 % z celkových příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění jako náhradu za zdanitelná plnění, která uskutečnila bez daně.







ZÁKONNÉ LHŮTY PLNĚNÍ DAŇOVÝCH POVINNOSTÍ V ROCE 2010

Plátci spotřebních daní, kterým podle zák.č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni podat daňové přiznání samostatně za každou daň celnímu úřadu, a to do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla, pokud zákon o spotřebních daních nestanoví jinak; ve stejné lhůtě a stejným způsobem jsou plátci oprávněni uplatnit nárok na vrácení daně, pokud zákon o spotřebních daních nestanoví jinak. Při dovozu vybraných výrobků se za daňové přiznání považuje celní prohlášení, jímž je navrženo propuštění vybraných výrobků do příslušného celního režimu.



Podle specifických ustanovení zákona o spotřebních daních mohou podávat daňová přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně také právnické a fyzické osoby, mající postavení daňových poplatníků, které nakoupily nebo samy vyrobily a prokazatelně použily minerální oleje pro výrobu tepla (dále jen „topné oleje“) a vybrané minerální oleje pro zemědělskou prvovýrobu

(dále jen „zelená nafta“) a které nakoupily nebo samy vyrobily ostatní (technické) benziny

a prokazatelně tyto benziny použily jinak než pro prodej, pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro

výrobu směsí.



Spotřební daň (mimo spotřební daně z lihu) je splatná do 40. dne po skončení zdaňovacího období a spotřební daň z lihu je splatná do 55. dne po skončení zdaňovacího období, pokud zákon o spotřebních daních nestanoví jinak. Daň vybíraná při dovozu vybraných výrobků je splatná ve lhůtě 10 kalendářních dní ode dne, kdy bylo povinné osobě doručeno rozhodnutí o vyměření cla, daní a poplatků, nebo ústně sdělena výše daně, popřípadě ve lhůtě stanovené celním úřadem, rozhodl-li o odkladu platby celního dluhu.



Plátci energetických daní, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni podat daňové přiznání a zaplatit příslušnou daň do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.



Daňový subjekt, který je povinnou osobou podle § 3a zákona o biopalivech, je povinen do 31. ledna podat Hlášení o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní účely za uplynulý kalendářní rok. Ve stejné lhůtě je splatný i poplatek, pokud nebyla podle zákona o biopalivech stanovená povinnost splněna.



Pro osoby požívající výsad a imunit podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, a pro vojenské orgány ozbrojených sil působících na území ČR na základě mezinárodní smlouvy platí pro plnění daňových povinností, případně odvodů a vrácení daně speciální úprava v jednotlivých daňových zákonech.



S ohledem na změny v oblasti DPH bychom rádi připomněli povinnost podat Souhrnné hlášení, pokud plátce daně uskutečnil dodání zboží, respektive přemístění obchodního majetku do jiného členského státu EU, a nebo pokud plátce poskytl službu s místem plnění v jiném členském státě, jak je upraveno v § 102 zák. č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.



Vracení daně plátcům v jiných členských státech, vracení daně v tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském státě nebo vracení daně zahraničním osobám povinným k dani, vracení daně osobám se zdravotním postižením je upraveno v příslušných ustanoveních dílu 11 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.



Nabytím účinnosti zákona č. 261/2007 Sb. , o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterým se novelizuje zákon o dani z přidané hodnoty, je založeno právo na tzv. skupinovou registraci plátců. Skupina se podle nového § 95a odst. 2 ZDPH stává plátcem od 1. ledna následujícího roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31. října běžného roku.



Rovněž upozorňujeme poplatníky daně z příjmů právnických osob, že dále uvedené lhůty pro podání daňového přiznání a splatnosti daně a záloh na daň (přesáhla-li poslední známá daňová povinnost 30.000,- Kč) se týkají pouze zdaňovacího období kalendářního roku podle § 17a písm. a) zák. č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Poplatníci, jejichž zdaňovací období je rozdílné od kalendářního roku, si odvodí konkrétní termíny splatnosti záloh a podání daňového přiznání sami podle zásad stanovených zákonem o daních z příjmů.



Pro daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby zpravidla platí povinnost plátce odvést sraženou daň do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy ji byl povinen srazit.



Úhrn sražených záloh nebo úhrn částek, které měly být sraženy jako zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, odvede plátce daně nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, v němž mu povinnost srazit zálohy vznikla.



Doporučujeme věnovat pozornost možnosti elektronicky podávat daňová přiznání k vybraným daním, vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (i jeho přílohy), a nově od roku 2010 vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně včetně dalších elektronických podání. Odkaz na aplikaci elektronické podání včetně souvisejících informací je umístěn na stránkách České daňové správy (http://cds.mfcr.cz/ ) v sekci „Daně elektronicky“ a na stránkách Ministerstva financí (http://www.mfcr.cz/) v sekci „Daně a cla/EPO - el. podání“.





Daňový kalendář pro rok 2010

LEDEN



pondělí 11. – spotřební daň – splatnost daně za listopad 2009 (mimo spotřební daň z lihu)

středa 20. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

pondělí 25. – spotřební daň – splatnost daně za listopad 2009 (pouze spotřební daň z lihu)

– daňové přiznání za prosinec 2009

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za prosinec 2009 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za 4. čtvrtletí a za prosinec 2009

– souhrnné hlášení za 4. čtvrtletí 2009

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za prosinec 2009

ÚNOR



pondělí 1. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za prosinec 2009

– daň z nemovitostí – daňové přiznání (úplné) nebo dílčí daňové přiznání na rok 2010

– daň silniční – daňové přiznání a daň za rok 2009

– biopaliva – hlášení dle § 3a odst. 6 zákona č. 86/2002 Sb.

úterý 9. – spotřební daň – splatnost daně za prosinec 2009 (mimo spotřební daň z lihu)

pondělí 15. – daň z příjmů – podpis prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků na zdaňovací období 2010 a podpis k provedení ročního zúčtování záloh na daň a daňové zvýhodnění za zdaňovací období 2009

– podání žádosti o provedení ročního zúčtování správcem daně

pondělí 22. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

– podání vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období 2009

středa 24. – spotřební daň – splatnost daně za prosinec 2009 (pouze spotřební daň z lihu)

čtvrtek 25. – spotřební daň – daňové přiznání za leden 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za leden 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za leden 2010 – souhrnné hlášení za leden 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za leden 2010

BŘEZEN



pondělí 1. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za leden 2010

úterý 2. – daň z příjmů – podání vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období 2009

pátek 12. – spotřební daň – splatnost daně za leden 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

pondělí 15. – daň z příjmů – čtvrtletní záloha na daň

– podání hlášení platebního zprostředkovatele

pondělí 22. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

čtvrtek 25. – spotřební daň – daňové přiznání za únor 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, činnosti a z funkčních požitků zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za únor 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za únor 2010 – souhrnné hlášení za únor 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za únor 2010

pondělí 29. – spotřební daň – splatnost daně za leden 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

středa 31. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za únor 2010

– podání přiznání k dani a úhrada daně za rok 2009, nemá-li poplatník povinný audit a přiznání zpracovává a předkládá sám

DUBEN



pátek 9. – spotřební daň – splatnost daně za únor 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

čtvrtek 15. – daň silniční – záloha na daň za 1. čtvrtletí 2010

úterý 20. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

pondělí 26. – spotřební daň – splatnost daně za únor 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

– daňové přiznání za březen 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za březen 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za 1. čtvrtletí a za březen 2010

– souhrnné hlášení za březen 2010 a 1. čtvrtletí 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za březen 2010

pátek 30. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za březen 2010

KVĚTEN



pondělí 10. – spotřební daň – splatnost daně za březen 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

čtvrtek 20. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

úterý 25. – spotřební daň – splatnost daně za březen 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

– daňové přiznání za duben 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za duben 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za duben 2010 – souhrnné hlášení za duben 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za duben 2010

pondělí 31. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za duben 2010

– daň z nemovitostí – splatnost celé daně (poplatníci s daňovou povinností do 5 000 Kč včetně)

– splatnost 1. splátky daně (poplatníci s daňovou povinností vyšší než 5 000 Kč s výjimkou poplatníků samostatně provozujících zemědělskou výrobu a chov ryb – dále jen „samostatně hospodařící rolníci“)

ČERVEN



středa 9. – spotřební daň – splatnost daně za duben 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

úterý 15. – daň z příjmů – čtvrtletní nebo pololetní záloha na daň

pondělí 21. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

čtvrtek 24. – spotřební daň – splatnost daně za duben 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

pátek 25. – spotřební daň – daňové přiznání za květen 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za květen 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za květen 2010 – souhrnné hlášení za květen 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za květen 2010

středa 30. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za květen 2010

– podání přiznání k dani a úhrada daně za rok 2009, má-li poplatník povinný audit nebo mu přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce

ČERVENEC



pondělí 12. – spotřební daň – splatnost daně za květen 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

čtvrtek 15. – daň silniční – záloha na daň za 2. čtvrtletí 2010

úterý 20. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

pondělí 26. – spotřební daň – splatnost daně za květen 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

– daňové přiznání za červen 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za červen 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za 2. čtvrtletí a za červen 2010

– souhrnné hlášení za červen 2010 a 2. čtvrtletí 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za červen 2010

SRPEN



pondělí 2. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za červen 2010

pondělí 9. – spotřební daň – splatnost daně za červen 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

pátek 20. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

úterý 24. – spotřební daň – splatnost daně za červen 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

středa 25. – spotřební daň – daňové přiznání za červenec 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za červenec 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za červenec 2010 – souhrnné hlášení za červenec 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za červenec 2010

úterý 31. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za červenec 2010

– daň z nemovitostí – splatnost 1. splátky daně (samostatně hospodařící rolníci s daňovou povinností vyšší než 5 000 Kč)

ZÁŘÍ



čtvrtek 9. – spotřební daň – splatnost daně za červenec 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

středa 15. – daň z příjmů – čtvrtletní záloha na daň

pondělí 20. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

pátek 24. – spotřební daň – splatnost daně za červenec 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

pondělí 27. – spotřební daň – daňové přiznání za srpen 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za srpen 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za srpen 2010 – souhrnné hlášení za srpen 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za srpen 2010

čtvrtek 30. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za srpen 2010

ŘÍJEN



pondělí 11. – spotřební daň – splatnost daně za srpen 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

pátek 15. – daň silniční – záloha na daň za 3. čtvrtletí 2010

středa 20. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

pondělí 25. – spotřební daň – splatnost daně za srpen 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

– daňové přiznání za září 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za září 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za 3. čtvrtletí a za září 2010

– souhrnné hlášení za 3. čtvrtletí 2010 a za září 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za září 2010

LISTOPAD



pondělí 1. – daň z přidané hodnoty – poslední den lhůty pro podání přihlášky k registraci skupiny podle § 95a zákona o DPH, která chce být registrována od 1. 1. 2011, nebo žádosti o zrušení nebo změnu skupinové registrace podle § 106a zákona o DPH

– daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za září 2010

úterý 9. – spotřební daň – splatnost daně za září 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

pondělí 22. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

středa 24. – spotřební daň – splatnost daně za září 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

čtvrtek 25. – spotřební daň – daňové přiznání za říjen 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za říjen 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za říjen 2010 – souhrnné hlášení za říjen 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za říjen 2010

úterý 30. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za říjen 2010

– daň z nemovitostí – splatnost 2. splátky daně (všichni poplatníci s daňovou povinností vyšší než 5 000 Kč)

PROSINEC



pátek 10. – spotřební daň – splatnost daně za říjen 2010 (mimo spotřební daň z lihu)

středa 15. – daň z příjmů – čtvrtletní nebo pololetní záloha na daň

– daň silniční – záloha na daň za říjen a listopad 2010

pondělí 20. – daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

pondělí 27. – spotřební daň – splatnost daně za říjen 2010 (pouze spotřební daň z lihu)

– daňové přiznání za listopad 2010

– daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za listopad 2010 (pokud vznikl nárok)

– daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za listopad 2010 – souhrnné hlášení za listopad 2010

– energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za listopad 2010

pátek 31. – daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za listopad 2010

Labels: Daně

27.7.2009, Zdroj: Česká daňová správa

Na základě faktur na zboží, které nesouviselo s činností podnikatele, přišla daňová kontrola na daňový únik přesahující 3 miliony Kč. U daňového subjektu (fyzické osoby) byla zahájena daňová kontrola DPFO a DPH. Předmětem činnosti daňového subjektu byl prodej zboží - dámského spodního prádla. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno uplatňování daňových výdajů a odpočtu DPH na základě přijatých daňových dokladů od obchodní společnosti. S ohledem na to, že předmětem fakturace a zdanitelných plnění byl sortiment zcela odlišného zboží od zboží, se kterým daňový subjekt běžně obchodoval (jednalo se o řezné nástroje pro strojírenskou výrobu, které obratem kontrolovaný daňový subjekt s cenovým navýšením prodával dál) pojal správce daně podezření na fiktivní plnění. K ověření správnosti uplatněných výdajů a DPH na vstupu z daňových dokladů na řezné nástroje zaslal správce daně dožádání na příslušný FÚ s požadavkem na provedení svědecké výpovědi k ověření předmětných faktur. Z odpovědi na dožádání bylo zjištěno, že společnost, která na podezřelých daňových dokladech byla uvedena jako dodavatel řezných nástrojů s tímto zbožím nikdy neobchodovala, obchoduje pouze se zdravotnickým zařízením. A dále se zástupce společnosti v rámci svědecké výpovědi vyjádřil tak, že odběratele uvedeného na fakturách nezná a nikdy s ním neobchodoval. Kontrolovaný daňový subjekt se svědecké výpovědi nezúčastnil. Správce daně seznámil subjekt s výsledkem dožádání a umožnil mu prokázat výdaje a odpočty DPH zpochybněné správcem daně jinými relevantními důkazy. Daňový subjekt možnosti nevyužil a prohlásil, že jiné důkazy nemá. Správce daně na základě daňové kontroly daňovému subjektu dodatečně vyměřil DPFO v částce 1 969 000 Kč a DPH v částce 1 340 000 Kč. Daňový subjekt podal odvolání pouze proti dodatečným platebním výměrům na DPFO. Odvolací orgán odvolání zamítnul. Správce daně podal oznámení na podezření ze spáchání trestného činu krácení daně. Orgány činné v trestním řízení věc usnesením odložily, neboť se jim nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájit trestní stíhání dle § 160 trestního řádu.
Celkově bylo doměřeno 3,309 milionu Kč.

Labels: Daně

29.7.2009, Zdroj: Česká daňová správa Při daňové kontrole je důležité prokázat výši výdajů – jinak hrozí doměření daně v nemalých částkách!

Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2005, 2006 a 2007 u fyzické osoby, jejímž předmětem podnikání je klempířství a pokrývačství. Za zdaňovací období 2005 daňový subjekt nepodal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, přestože vykonával podnikatelskou činnost. Při zahájení daňové kontroly předložil daňový subjekt správci daně za rok 2005 účetní doklady a daňovou evidenci, kde vykázal příjmy ve výši 3 450 686,- Kč a výdaje ve výši 3 279 271,- Kč, základ daně 171 414,- Kč. V průběhu kontroly správce daně zjistil, že daňový subjekt si do daňových výdajů mimo jiné uplatnil nákup materiálu od obchodní společnosti v celkové výši 1 860 545,- Kč. Jako důkaz byly předloženy faktury a prodejky za hotové. Na fakturách byla uvedena forma úhrady převodním příkazem.
V předložené daňové evidenci poplatník deklaroval úhradu těchto faktur v hotovosti, tuto skutečnost však nedoložil. Na základě dožádání bylo u výše uvedeného dodavatele provedeno místní šetření a bylo zjištěno, že daňový subjekt odebral a uhradil materiál pouze v hodnotě 1 093 107,- Kč.
Daňový subjekt nevedl skladovou evidenci. Na výzvu správce daně uvedl, že ke každé zakázce vyhotovil cenovou nabídku materiálu a práce a po provedení zakázky vyúčtování. Toto vyúčtování však správci daně nepředložil. Přestože daňový subjekt v odpovědi na výzvu uvedl, že přiřadí jednotlivé nákupy materiálu k jednotlivým zakázkám a tím prokáže výši odebraného materiálu od společnosti, toto neprovedl a jiný důkazní prostředek v průběhu daňové kontroly nepředložil. Daňový subjekt neprokázal, že nákup materiálu ve výši 767 437,- Kč je dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Při kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2006 a 2007 předložil daňový subjekt pouze daňové doklady (faktury vydané a přijaté, bankovní výpisy a pokladní doklady). Poplatník nepředložil daňovou evidenci, skladovou evidenci, evidenci pohledávek a závazků, inventarizaci zásob k 31.12. V průběhu kontroly byla zjištěna rozdílná výše příjmů a výdajů uvedená v daňových přiznáních z předložených dokladů, ale i z dokladů o platbách dle bankovních výpisů a pokladních dokladů. Daňový subjekt byl vyzván podle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, aby prokázal skutečný stav zásob k 31.12.2006 a k 31.12.2007, aby předložil skladovou evidenci a prokázal tak pohyb materiálu a jeho spotřebu v návaznosti na provedené zakázky, aby předložil evidenci pohledávek a závazků a prokázal tak spolu s předloženými doklady výši příjmů a výdajů uvedenou v daňových přiznáních. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt nesplnil svoji zákonnou povinnost a neprokázal skutečnosti uváděné v daňovém přiznání za rok 2006 a 2007 (neprokázal výši příjmů a výši výdajů) a správce daně nemohl stanovit daňovou povinnost dokazováním, správce daně stanovil daňovou povinnost podle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Jako pomůcky byly využity údaje zjištěné z daňové kontroly; příjmy na základě úhrad vydaných faktur, přijatých záloh a uhrazených pohledávek v jednotlivých letech a výdaje výpočtem vlastní rentability příjmů poplatníka dosažené v roce 2005. Finanční úřad za zdaňovací období 2005 dodatečně vyměřil daň ve výši 235 692 Kč. Za zdaňovací období 2006 byla dodatečně vyměřena daň ve výši 162 212 Kč a za zdaňovací období 2007 daň ve výši 101 412 Kč.
Celkově bylo doměřeno: 499 316 Kč - bude podáno trestní oznámení!

Labels: Daně

Labels: Daně

Labels: Daně

Labels: Daně

Změny v dani z nemovitostí od 1. 1. 2009

Tímto letákem se zároveň doplňují Pokyny k vyplnění přiznání k dani z nemovitostí od zdaňovacího období roku 2009 (tiskopis MF č. 25 5450/1 vzor 13), které, vzhledem k datu vydání poslední novely zákona o dani z nemovitostí, některé z níže uvedených informací neobsahují.

1. Osvobození některých zemědělských pozemků od daně z pozemků
Novelou zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitostí“), účinnou od 1.1.2008, získaly obce možnost stanovit obecně závaznou vyhláškou osvobození některých zemědělských pozemků podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. v) zákona o dani z nemovitostí. Tento druh osvobození se uplatní poprvé pro zdaňovací období roku 2009.
Zákon o dani z nemovitostí ve znění platném od 1.1.2009:

§ 4
Osvobození od daně

(1) Od daně z pozemků jsou osvobozeny
v) pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou; pokud obec uvedené pozemky od daně z pozemků takto osvobodí, toto osvobození se nevztahuje na pozemky v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše obce, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou, ve které současně vymezí tyto pozemky jejich parcelním číslem a uvedením katastrálního území, ve kterém leží.
Čl. XI zákona č. 261/2007 Sb.:
Čl. XI

Přechodná ustanovení

1. Pokud obec obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 4 odst. 1 písm. v) zákona č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitostí, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, osvobodí pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů, postupuje se podle této obecně závazné vyhlášky poprvé ve zdaňovacím období roku 2009.

2. Pokud obec obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 4 odst. 1 písm. v) zákona č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitostí, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, některé z pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů v zastavěném území obce nebo v zastavitelné ploše obce neosvobodí, postupuje se podle této obecně závazné vyhlášky poprvé ve zdaňovacím období roku 2009.
Informaci o tom, zda je konkrétní pozemek zemědělské půdy (druhy pozemků „A“ a „B“) od daně podle § 4 odst. 1 písm. v) zákona o dani z nemovitostí osvobozen, lze získat na obecním úřadu obce, která obecně závaznou vyhlášku vydala. Toto osvobození se však nevztahuje na pozemky, evidované v katastru nemovitostí jako zahrady.
V případě, že se rozhodnete použít aplikaci pro elektronické podání daňového přiznání, umístěnou na internetových stránkách České daňové správy na adrese http://cds.mfcr.cz, případné osvobození pozemku podle § 4 odst. 1 písm. v) zákona o dani z nemovitostí se při vyplňování elektronického formuláře automaticky doplní, stejně jako hodnoty místního koeficientu a dalších koeficientů, ceny zemědělských pozemků apod. Takto vyplněné přiznání nemusí být podáno pouze elektronicky, ale lze jej také podle nápovědy programu vytisknout a podat běžným způsobem.

2. Místní koeficient
Novelou zákona o dani z nemovitostí, účinnou od 1.1.2008, získaly obce možnost stanovit podle ustanovení § 12 téhož zákona pro všechny nemovitosti na území obce místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Dnem 1.1.2009 nabyla účinnosti další novela zákona o dani z nemovitostí (zákon č. 1/2009 Sb.), kterou jsou z aplikace místního koeficientu vyloučeny některé druhy pozemků.

Zákon o dani z nemovitostí ve znění platném od 1.1.2009:
§ 12

Místní koeficient
Obec může obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Tímto koeficientem se vynásobí daňová povinnost poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, staveb, samostatných nebytových prostorů a za byty, popřípadě jejich soubory, s výjimkou pozemků uvedených v § 5 odst. 1.
Čl. XI zákona č. 261/2007 Sb.:
Čl. XI

Přechodná ustanovení
4. Pokud obec stanoví obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 12 zákona č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitostí, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, místní koeficient, použije se tento koeficient poprvé pro zdaňovací období roku 2009.
Pokud je příslušnou obcí stanoven místní koeficient podle § 12 zákona o dani z nemovitostí, vyplní se jeho hodnota u všech druhů pozemků a staveb na území obce, s výjimkou druhů pozemků „A“ – orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad, a „B“ – trvalý travní porost (dříve louka, pastvina).
Informaci o tom, zda byl pro konkrétní obec stanoven místní koeficient podle § 12 zákona o dani z nemovitostí, lze získat na místně příslušném finančním úřadu či na obecním úřadu obce, na jejímž území se nacházejí předmětné nemovitosti. V případě, že se rozhodnete použít aplikaci pro elektronické podání daňového přiznání, umístěnou na internetových stránkách České daňové správy na adrese http://cds.mfcr.cz, hodnota případného místního koeficientu se při vyplňování elektronického formuláře automaticky doplní. 3. Zrušení některých osvobození od daně ze staveb

Novelou zákona o dani z nemovitostí, účinnou od 1.1.2009, dochází ke zrušení některých druhů osvobození od daně ze staveb.

Zákon o dani z nemovitostí ve znění platném od 1.1.2009:

§ 9
Osvobození od daně

(1) Od daně ze staveb jsou osvobozeny
g) zrušeno
r) stavby na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy,
Čl. II zákona č. 1/2009 Sb.:
Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Pokud vznikl nárok na osvobození od daně ze staveb podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 338/1992 Sb., zákona o dani z nemovitostí, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, osvobození se poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2009.

2. Pokud vznikl nárok na osvobození od daně ze staveb podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona č. 338/1992 Sb., zákona o dani z nemovitostí, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, osvobození se poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2012.
Osvobození u nových staveb obytných domů nebo bytů v nových stavbách obytných domů podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o dani z nemovitostí, již přiznané v předchozích zdaňovacích obdobích, se poplatníkům poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2009 (např. stavba nebo byt byly dokončeny v průběhu roku 2007, nárok na osvobození vznikl dnem 1. ledna 2008 a byl uplatněn v daňovém přiznání na rok 2008). Ve zdaňovacím období roku 2010 již toto osvobození nelze poskytnout. Od 1.1.2009 přitom již nelze nově přiznat nárok na osvobození u stavby nebo bytu, které byly dokončeny v průběhu roku 2008 nebo později.
Osvobození staveb po zateplení na základě stavebního povolení podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona o dani z nemovitostí, již přiznané v předchozích zdaňovacích obdobích, se v případech, kdy dosud neuplynula zákonná lhůta pěti let počínaje rokem následujícím po provedení zateplení, poplatníkům poskytne naposledy ve zdaňovacím období roku 2012 (např. stavba byla zateplena v průběhu roku 2007, nárok na osvobození vznikl dnem 1. ledna 2008 a byl uplatněn v daňovém přiznání na rok 2008). Od 1.1.2009 přitom již nelze nově přiznat nárok na osvobození stavby, u níž bylo na základě stavebního povolení provedeno zateplení v průběhu roku 2008 nebo později.
Osvobození týkající se změny vytápění přechodem z pevných paliv na obnovitelnou energii solární, větrnou, geotermální a biomasy, zůstává i nadále zachováno v původním rozsahu. 4. Ukončení platnosti koeficientů 0,3 a 0,6
Čl. XI zákona č. 261/2007 Sb.:
Čl. XI

Přechodná ustanovení

3. Pokud obec přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stanovila koeficient 0,3 nebo 0,6 obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 6 nebo § 11 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se tyto koeficienty naposledy pro zdaňovací období roku 2008.
Počínaje zdaňovacím obdobím roku 2009 se hodnoty koeficientů 0,3 a 0,6 nepoužijí.
V případech, kdy byly pro zdaňovací období roku 2008 použity koeficienty v hodnotách 0,3 a 0,6, stanovené obecně závaznou vyhláškou, se použijí hodnoty koeficientů, stanovené zákonem podle počtu obyvatel obce na základě posledního sčítání lidu, nestanoví-li obec obecně závaznou vyhláškou jinak (viz níže).
Obec může podle § 6 odst. 4 zákona o dani z nemovitostí pro stavební pozemky a podle § 11 odst. 3 písm. a) téhož zákona pro obytné domy, ostatní stavby tvořící příslušenství k obytným domům, byty a ostatní samostatné nebytové prostory stanovit obecně závaznou vyhláškou pro jednotlivé části obce koeficient o jednu kategorii vyšší nebo o jednu až tři kategorie nižší než je hodnota stanovená zákonem, a to v rozmezí zákonných hodnot, tj. 1,0 až 5,0.

Labels: Daně

Praktické pomůcky poplatníkům k vyplnění daňového přiznání k dani silniční za rok 2008
(22. 12. 2008)

Vzhledem ke změnám zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, účinným od 4.7.2008 pro zdaňovací období roku 2008, připravila Daňová správa ČR poplatníkům daně silniční aktuálně několik praktických pomůcek vhodných ke zjednodušení vyplnění daňového přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2008. Zájemci v přiložených souborech naleznou tzv. daňovou kalkulačku (výpočet procentní sazby odpovídající nároku na snížení daně dle data první registrace silničních vozidel), dále vysvětlení k problematice uplatnění nároku na snížení daně silniční u návěsů /nebo tandemových přívěsů/) a praktické příklady k výpočtu daně silniční s řešením.

Daňová kalkulačka DSL
k ust. § 6 odst.6 a 7 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném k 4.7.2008 (dále jen "zákon o dani silniční")

Labels: Daně

Informace k novele zákona o dani z nemovitostí
23. prosince 2008 Novela zákona

zrušuje osvobození od daně ze staveb nových staveb a bytů v nových stavbách podle § 9 odst. 1 písmeno g) zákona o dani z nemovitostí, které je poskytováno na dobu 15 let,
zrušuje osvobození od daně ze staveb, u kterých byly provedeny změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení (dále jen „zateplení“) zákona o dani z nemovitostí, které je podle § 9 odst. 1 písmeno r) poskytováno na dobu 5 let.
vyjímá z místního koeficientu upraveného ustanovením § 12 zákona o dani z nemovitostí pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů tak, aby u nich nedošlo ke zvýšení daňové povinnosti.
Zrušení nároku na osvobození novostaveb a bytů

již přiznaný nárok na osvobození v předchozích zdaňovacích obdobích se poplatníkům poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2009 (např. stavba nebo byt byly dokončeny v průběhu roku 2007, do 31. ledna 2008 byl nárok uplatněn v daňovém přiznání a vznikl dnem 1. ledna 2008), ve zdaňovacím období 2010 nelze již osvobození poskytnout, od 1.1. 2009 již nelze nově přiznat nárok na osvobození u stavby nebo bytu, které byly dokončeny v průběhu roku 2008.
Zrušení nároku na osvobození při zateplení staveb již přiznaný nárok na osvobození v předchozích zdaňovacích obdobích se poplatníkům poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2012 (např. stavba byla zateplena v průběhu roku 2007, do 31. ledna 2008 byl nárok uplatněn v daňovém přiznání a vznikl dnem 1. ledna 2008), od 1.1.2013 nelze již osvobození poskytnout, od 1.1. 2009 již nelze nově přiznat nárok na osvobození u stavby nebo bytu, bylo-li jejich zateplení provedeno v průběhu roku 2008.
Osvobození týkající se změny vytápění přechodem z pevných paliv na obnovitelnou energii solární, větrnou, geotermální a biomasy, je zachováno, jde o ekologické vytápění šetrné k životnímu prostředí, jehož zavedení je finančně nákladné.

Vynětí pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů z použití místního koeficientu

již od zdaňovacího období 2009 se místní koeficient v zákoně o dani z nemovitostí nebude vztahovat na pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů. Vynětí těchto pozemků z místního koeficientu však neznamená, že u nich bude nulová daňová povinnost. Uvedené pozemky budou zdaňovány sazbou daně podle zákona o dani z nemovitostí, jako tomu bylo doposud.
pokud obec stanovila pro všechny nemovitosti na území celé obce místní koeficient podle ustanovení § 12 zákona o dani z nemovitostí obecně závaznou vyhláškou, není ji třeba v souvislosti s touto novelou měnit ani rušit.

Pro informaci přikládáme:
Příslušná ustanovení zákona č. 338/1992 Sb., se zapracovanými změnami.

Platné znění části zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, s vyznačením navrhovaných změn

§ 9
Osvobození od daně

(1) Od daně ze staveb jsou osvobozeny
g) zrušeno
r) stavby na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy,

§ 12
Místní koeficient

Obec může obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Tímto koeficientem se vynásobí daňová povinnost poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, staveb, samostatných nebytových prostorů a za byty, popřípadě jejich soubory, s výjimkou pozemků uvedených v § 5 odst. 1.

Labels: Daně

Recyklační poplatek se bude týkat i některých nově registrovaných ojetin
10.12.2008, Zdroj: Ministerstvo životního prostředí

Podle novely zákona o odpadech, která vstupuje v účinnost 1. lednem 2009, budou muset noví majitelé ojetých vozidel, která nesplňují ani emisní normu EURO 3, zaplatit poplatek [1].
Podle novely zákona o odpadech, která vstupuje v účinnost 1. lednem 2009, budou muset noví majitelé ojetých vozidel, která nesplňují ani emisní normu EURO 3, zaplatit poplatek [1]. Z něho bude Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP) přispívat na ekologickou likvidaci autovraků. Výši poplatku zákon stanovuje od tří do deseti tisíc korun podle plnění příslušné emisní normy. Vozů, které splňují alespoň normu EURO 3, se tento poplatek netýká.

Automobilová doprava je vedle vytápění domácností hnědým uhlím největším viníkem zhoršující se kvality českého ovzduší, především v emisích pevných částic (PM2,5 a PM10). V ČR pokračuje nárůst výkonů automobilové dopravy, zejména individuální. Výkony nákladní silniční dopravy sice meziročně stagnují, ale emise z nákladní dopravy stouply od roku 1990 na dvouapůlnásobek. Narůstá i počet registrovaných osobních (o 4,2 % v roce 2007 oproti roku 2006) i nákladních aut (o 14,2 % ve stejném období).

Doprava se podílí na emisích pevných částic společně s otěry pneumatik a sekundárním znečištěním (víření již emitovaného znečištění) 34 %, u emisí CO 46 %, NOx 34 % a skleníkových plynů 13 %. Doprava je zásadní příčinou nepříznivého vývoje celkových emisí skleníkových plynů a znečištění ovzduší přízemním ozonem.

Velmi vysoké je navíc průměrné stáří vozového parku osobní dopravy - v České republice okolo 14,5 roku, což je v Evropě významně nadprůměrné číslo. To s sebou nese, kromě zhoršené plynulosti silničního provozu, i velmi konkrétní negativní dopady na životní prostředí. Čím starší vůz, tím více znečištění vypouští z výfuku do ovzduší. A zároveň čím starší auto, tím náročnější, složitější a dražší je jeho rozebrání a ekologická likvidace.

Poplatek se za každý automobil platí pouze jednou. U dovezeného vozidla jej zaplatí jeho nový majitel při první registraci svého vozu do registru silničních vozidel ČR. Pokud již bylo vozidlo v ČR registrováno, zaplatí tento poplatek při první přeregistraci jeho nový majitel. Poplatek se týká pouze vozidel kategorie M1 nebo N1, tedy osobních a lehkých užitkových vozidel do 3,5 t. Poplatek se nevztahuje na motocykly, ale ani na veterány a sportovní speciály, které se nezapisují do registru silničních, ale historických a sportovních vozidel.

Výše poplatku se odvíjí od emisní normy EURO, kterou dané vozidlo splňuje. Nejvyšší částku (10 000 Kč) budou noví majitelé platit za vozidla, která znečišťují ovzduší nejvíce, protože nesplňují vůbec žádnou z emisních norem EURO. Za registraci vozidla, které plní normu EURO 1 je poplatek stanoven ve výši 5 000 Kč a v případě registrace vozidla, které plní limity normy EURO 2, poplatek činí 3000 Kč. Automobily splňující alespoň normu EURO 3 (platnou cca od roku 2000) nebudou zpoplatněny vůbec, stejně jako vozy plnící normu EURO 4 (od roku 2005) či dokonce EURO 5, která teprve vejde v platnost.

EURO normu, do které jejich vozidlo spadá, najdou majitelé v osvědčení o registraci vozidla (dříve tzv. velký technický průkaz). Zde může být buď přímo uvedena mezní hodnota emisí např. EURO 2 nebo je uveden konkrétní emisní předpis EHK/OSN (např. 83.01C) či emisní směrnice EHS/ES (např. 94/12). V tomto případě se nejdříve určí, které mezní hodnotě emisí (EURO) daný předpis či směrnice odpovídají a z tohoto se stanový vlastní výše poplatku. Tabulku převodu příslušných předpisů EHK/OSN a směrnic EHS/ES poskytne Ministerstvo dopravy, které je gestorem těchto nařízení [2].Původních majitelů vozů se novela nijak nedotkne. Opatření v novele zákona směřuje k tomu, aby potencionální kupci starších vozidel neplnících alespoň emisní normu EURO 3, svůj záměr přehodnotili a koupili si raději vozidlo novější, šetrnější k životnímu prostředí.
Novela zákona o odpadech byla předkládána rovněž z toho důvodu, že ve stávajícím znění byl poplatek vztažen pouze na dovážená vozidla, což není v souladu s platnou legislativou EU. Poplatek měl obdobný charakter jako clo, byl tedy v rozporu s přístupovou smlouvou ČR k Evropské unii. ČR proto bylo doporučeno vztáhnout poplatek na všechna vozidla, nikoli jen na dovážená.

Poznámky:
[1] Všechny nově prodané vozy v Evropské unii musí plnit emisní normy EURO, kterými se musí řídit výrobci vozidel. Normy EURO označují platné emisní limity výfukových zplodin silničních motorových vozidel. Cílem je postupné snižování obsahu oxidů dusíku, nespálených uhlovodíků, oxidu uhelnatého a pevných částic v emisích. Jako první byla v roce 1992 zavedena norma EURO 1. Od té doby vstoupily v platnost normy EURO 2 (1996), EURO 3 (2000), EURO 4 (2005) a od 1. září 2009 začne platit limit EURO 5. Orientačně tak může majiteli sloužit k přehledu plnění norem EURO jejich vozidel rok výroby vozu.
[2] Zákon stanovuje, že výše vybíraného poplatku je stanovena na základě mezních hodnot emisí (úrovně EURO), který je dokládán zápisem v osvědčení o registraci vozidla. Při jeho stanovování mohou v principu nastat tři situace, a to:
A) V osvědčení o registraci vozidla (resp. v technickém průkazu) je uvedena přímo mezní hodnota emisí např. EURO 2. V tomto případě výše poplatku přímo koresponduje s tímto údajem. B) V osvědčení o registraci vozidla (resp. v technickém průkazu) není uvedena přímo mezní hodnota emisí např. EURO 2, je však uveden konkrétní emisní předpis EHK/OSN (např. 83.01C) či emisní směrnice EHS/ES (např. 94/12). V tomto případě se nejdříve určí, které mezní hodnotě emisí (EURO) daný předpis či směrnice odpovídají a z tohoto se stanový vlastní výše poplatku. C) V osvědčení o registraci vozidla (resp. v technickém průkazu) není uvedena přímo mezní hodnota emisí např. EURO 2, ani konkrétní emisní předpis EHK/OSN (např. 83.01C) či emisní směrnice EHS/ES (např. 94/12). V tomto případě se vychází z předpokladu, že vozidlo neplní ani nejnižší mezní hodnotu emisí - EURO 1 - a tudíž tomu odpovídá výše poplatku 10 000 Kč. Tento předpoklad je dán tím, že při typovém schvalování vozidel v minulosti, která již plnila mezní hodnotu emisí EURO 1 byl emisní předpis v rámci schválení technické způsobilosti uváděn, potažmo zapisován do technického průkazu. V případě, že žadatel o první registraci či přeregistraci se domnívá, že vozidlo i přes absenci zápisu plní určitou mezní hodnotu emisí a může tuto skutečnost věrohodně prokázat, provede na základě tohoto prokázání úřad zápis plnění emisní normy do technického průkazu či osvědčení o registraci vozidla a dále se postupuje podle bodu B).

Labels: Daně

Informace k § 36 odst. 11
(09.12.2008)

2145913199000-->
S účinností od 1.1.2009 je zákonem č. 302/2008 Sb., kterým se mění ZDPH, doplněn do § 36 nový odstavec 11, který v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES stanovuje, jaká přijatá částka se nezahrnuje do základu daně.Současně dochází ke zrušení § 13 odst. 4 písm. h) a odst. 10 písm. d) a § 14 odst. 3 písm. g) a odst. 5 písm. e), týkajících se přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody a služeb. Také se zrušuje § 51 odst. 3, podle kterého bylo za stanovených podmínek osvobozeno od daně bez nároku na odpočet daně přeúčtování plnění uvedených v § 51.
Pokud plátce nakoupí vlastním jménem službu nebo výše uvedené zboží a prodává je následně jiné osobě, je tento „přeprodej“ nakoupeného plnění poskytnutím služby nebo dodáním zboží ve smyslu § 2 ZDPH.
V § 36 ZDPH je doplněn nový odstavec 11, kterým se stanoví postup pro případy, kdy plátce zaplatil částku za plnění pro jinou osobu jejím jménem a obdrží od ní úhradu.
„Podle § 36 odst. 11 ZDPH se do základu daně nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet daně.“
Podle tohoto ustanovení může plátce postupovat také v případě, že přijme částku od jiné osoby na úhradu částky, kterou vynaložil za plnění pro tuto jinou osobu, při splnění těchto podmínek
přijatá a uhrazená částka je pro plátce průběžnou položkou, protože přijatá částka není úplatou za jeho uskutečněné plnění, tj. tyto částky nejsou výnosem nebo příjmem ani nákladem nebo výdajem plátce za jeho uskutečněné plnění, a proto plátce oprávněně účtuje o těchto částkách na zúčtovacích vztazích nebo je oprávněně eviduje jako průběžné položky (jedná se o částky, které neovlivňují základ daně z příjmů),
přijatá částka nepřevýší uhrazenou částku za plnění pro jinou osobu,
plátce si u plnění pro jinou osobu neuplatnil nárok odpočet daně.
Přijaté částky, které se nezahrnují do základu daně podle § 36 odst. 11 ZDPH, nejsou úplatou za uskutečněné plnění osoby povinné k dani, a proto se nezahrnují do obratu podle § 6 odst. 2 ZDPH.
V případě zajištění služeb a zboží (teplo, chlad, plyn, elektřina a voda), jejichž poskytování je spojeno s užíváním bytu nebo nebytového prostoru (dále jen „plnění související s nájmem“), a které je pronajímatel povinen zajistit pro nájemce, může pronajímatel postupovat podle § 36 odst. 11 ZDPH, pokud se nejedná o jeho uskutečněná plnění, a jestliže z nájemní smlouvy uzavřené mezi pronajímatelem a nájemcem vyplývá, jaká částka je nájem, který je výnosem nebo příjmem pronajímatele, a jaké částky jsou úhrady za služby související s nájmem zajišťované pronajímatelem pro nájemce, při splnění dalších podmínek.
Jestliže pronajímatel o přijatých a uhrazených částkách za zajišťovaná plnění související s nájmem účtuje na zúčtovacích vztazích nebo je eviduje jako průběžné položky, protože tyto částky pro něho nejsou výnosem nebo příjmem ani nákladem nebo výdajem, za jeho uskutečněná plnění, částky přijaté od nájemce za zajišťovaná plnění související s nájmem nepřevýší částky uhrazené za zajišťovaná plnění související s nájmem a pronajímatel si neuplatní u těchto plnění pro jinou osobu nárok na odpočet daně, nezahrnuje tyto přijaté částky do základu daně podle § 36 odst. 11 ZDPH.
Pokud přijaté a uhrazené částky za plnění související s nájmem jsou pro pronajímatele výnosem nebo příjmem a nákladem nebo výdajem za jeho uskutečněná plnění, jedná se o „přeprodej“ nakoupené služby nebo zboží, u kterého pronajímatel uplatní daň na výstupu a zároveň při pořízení plnění může nárokovat odpočet daně za podmínek stanovených v § 72 a dalších ZDPH.
Podle § 36 odst. 11 ZDPH může plátce postupovat i v případě přijaté částky, která byla vynaložena plátcem jménem a na účet jiné osoby, za plnění osvobozené od daně nebo plnění, které není předmětem daně. Může se jednat např. o přijatou částku na úhradu pojišťovací služby nebo poštovní služby, nakoupené jménem jiné osoby, nebo o přijatou částku za nakoupené poštovní známky, kolky apod. pro jinou osobu, ale vždy se však musí jednat o částky, které nejsou výnosem nebo příjmem ani nákladem nebo výdajem plátce za jeho uskutečněné plnění, a tyto částky jsou pro plátce průběžnými položkami.
Pokud plátce uskutečňuje dodání zboží jehož součástí je i odeslání poštou, a nakoupená poštovní služba je nákladem nebo výdajem plátce, plátce uskutečňuje dodání zboží s odesláním, a proto podle § 36 odst. 3 písm.e) ZDPH zahrnuje nakoupenou poštovní službu do základu daně u dodání zboží jako vedlejší výdaj.
Jestliže plátce nakoupenou poštovní službu samostatně „přeprodává“, musí uplatnit daň na výstupu, protože poskytnutí poštovní služby je osvobozeno od daně podle § 52 ZDPH pouze při poskytnutí držitelem poštovní licence.Plátce, který není oprávněnou osobou ve smyslu § 58 ZDPH také musí uplatnit daň na výstupu u „přeprodeje“ nakoupené zdravotnické služby (např. lázeňské péče), protože ta je osvobozena od daně podle § 58 ZDPH pouze při poskytnutí oprávněným subjektem.

Labels: Daně

Jak správně zaplatit daň finančnímu a celnímu úřadu od 1. ledna 2009
8. prosince 2008

08.12.2008-->31.12.2009-->1262300340-->
Výběrem daní jsou v České republice pověřeny finanční úřady a výběrem některých druhů daní jsou pověřeny celní úřady. Území České republiky pokrývá 199 finančních úřadů (viz Příloha č. 1) a 54 celních úřadů (viz Příloha č. 2). Správou spotřebních daní je celkem pověřeno 72 celních úřadů, poboček a oddělení celních úřadů (viz Příloha č. 3).
Pro bezproblémové placení daní je nutné znát odpovídající číslo bankovního účtu finančního nebo celního úřadu a správný postup při poukazování finančních prostředků.
Daně se platí příslušnému úřadu v české měně. Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena (§ 59 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění). Správné určení platby a její správné nasměrování v tomto smyslu znamená zaplatit na správný bankovní účet správce daně (finančního nebo celního úřadu) místně příslušného pro danou daň a daného poplatníka nebo plátce daně.
Úplný tvar čísla bankovního účtu pro úhradu určité daně místně příslušnému finančnímu nebo celnímu úřadu se sestaví z předčíslí bankovního účtu, z matrikové části a z kódu banky. Předčíslí bankovního účtu a matriková část jsou od sebe odděleny pomlčkou, za matrikovou částí bez mezery následuje lomítko a směrový kód České národní banky (ČNB), u níž mají finanční úřady vedeny účty (kód 0710).
Základní části bankovního účtu jsou:
Předčíslí bankovního účtu (v rozsahu dvou až pěti číslic) jednoznačně určuje druh daně, k jejímuž vybírání je účet zřízen. Pro konkrétní druh daně je předčíslí vždy shodné pro všechny finanční nebo celní úřady. Seznam předčíslí pro jednotlivé druhy daní je uveden v Příloze č. 4 (pro finanční úřady) a v Příloze č. 5(pro celní úřady).
Matriková část určuje vlastní finanční nebo celní úřad. Všechny bankovní účty jednoho úřadu mají stejnou matrikovou část. Jejich seznam je uveden v Příloze č. 1 (pro finanční úřady) a v Přílohách č. 2 a 3(pro celní úřady).
Jako příklad uvádíme konstrukci celého čísla bankovního účtu pro úhradu daně z nemovitostí u Finančního úřadu pro Prahu 1, kdy správný úplný tvar bankovního účtu je 7755-7625011/0710.
Poplatníci (plátci) mohou daň (zálohy na daň, splátky daně) uhradit prostřednictvím daňové složenky, poštovní poukázky nebo bezhotovostně prostřednictvím bankovního příkazu z bankovního účtu případně formou internetového bankovnictví.

I. Platby v hotovosti prostřednictvím České pošty
A. Placení formou daňové složenky (osvobozeno od poštovních poplatků)
Pro zasílání peněžních částek v hotovosti určených k připsání na účet finančního či celního úřadu lze prostřednictvím České pošty používat daňovou složenku pro zasílání peněžních částek v hotovosti určených k připsání na účet finančního či celního úřadu. Tato forma placení je osvobozena od poštovních poplatků. Bezhotovostní úhrada daňovou složenkou se však týká pouze vybrané skupiny daní, která je uvedena v Příloze č. 6 (pro finanční úřady) a v Příloze č. 7(pro celní úřady). Pro hotovostní úhradu jiných druhů daní je nutné použít běžnou poštovní poukázku (viz dále Placení formou poštovní poukázky).
Po vyplnění daňové složenky je při převzetí hotovosti na pobočce České pošty daňová složenka potvrzena, přičemž pravá část daňové složenky zůstává uložena u České pošty a levou část daňové složenky si ponechává odesílatel hotovosti jako doklad o poukázané platbě. Obsah údajů z převzaté daňové složenky Česká pošta automatizovaně pomocí výpočetní techniky přenáší do datového souboru, který je příjemci odesílán, a který je jedinou podkladovou informací pro příjemce hotovosti. Je tedy důležité dobře vyplnit údaje na daňové složence, aby platba byla příjemci doručena a byla bez problémů identifikována.
Poplatník (plátce) si může vyzvednout za účelem zaplacení daně daňovou složenku na každé pobočce České pošty, na finančních a celních úřadech, kde jsou taktéž vyvěšeny bližší informace k použití složenky a seznam druhů příjmů (předčíslí bankovních účtů), na které lze platit daňovou složenkou tzn. bez poštovních poplatků.
Od 1. 1. 2009 pobočky České pošty nepřijímají starší typ daňové složenky tzn. typ daňové složenky z minulých let, na které jsou uvedeny u příslušných daní kolonky pro označení křížkem (x).
Na daňové složence musí poplatník (plátce) do všech kolonek uvést správné a úplné údaje. Při ručním vyplňování údajů je žádoucí, aby jednotlivé číslice byly dobře identifikovatelné (jinak může dojít k mylné interpretaci čísla) a dále je vhodné, aby při vyplňování údajů byla používána černá barva písma (při použití jiné barvy dochází k většímu výskytu chybně nebo nečitelně sejmutých údajů).
Na daňové složence se vyplňují následující údaje:
Levá část daňové složenky:
Adresa odesílatele - uvádí se jméno a adresa bydliště (u fyzických osob) nebo název a adresa sídla (u právnických osob).
Pravá část daňové složenky:
Předčíslí účtů (PBÚ) vybraných druhů daní – na daňové složence je uvedeno osm druhů daní, pro jejichž úhradu poplatníci (plátci) nejvíce využívají bezhotovostní formu placení. U každého druhu daně je uvedeno předčíslí účtu (PBÚ), které přísluší danému druhu daně a slouží pro automatizované zpracování.
Částka Kč - uvádí se částka poukazované platby v hotovosti v Kč.
Tr. kód (Transakční kód) - je povinný třímístný numerický údaj 130 identifikující typ složenky a tento údaj je již na daňové složence předtištěn.
Předčíslí (PBÚ) – je předčíslí bankovního účtu. Toto číselné označení čísla účtu slouží pro automatizované zpracování. Je nezbytné vyplnit tuto položku správně, aby poukazovaná částka byla přijata na konkrétní účet finančního nebo celního úřadu. Seznam předčíslí pro vybrané druhy daní hrazené daňovou složenkou je uveden v Příloze č. 6 (pro finanční úřady) a v Příloze č. 7( pro celní úřady).
Číslo účtu FÚ/CÚ - určuje vlastní finanční nebo celní úřad. Všechny bankovní účty jednoho úřadu mají stejnou matrikovou část.
Kód banky – je povinný čtyřmístný numerický údaj 0710 identifikující Českou národní banku a tento údaj je již na daňové složence předtištěn.
Konst. symbol (Konstantní symbol) – je povinný čtyřmístný numerický údaj 1149, který je univerzální pro všechny typy plateb daní a tento údaj je již na daňové složence předtištěn.
Var. symbol (Variabilní symbol) - prostřednictvím variabilního symbolu daňový poplatník (plátce) sděluje finančnímu nebo celnímu úřadu svou totožnost. Má-li poplatník (plátce) přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ), vepíše do příslušné kolonky pro variabilní symbol kmenovou část DIČ, t.j. buď čísla za pomlčkou (pro původní variantu tvaru DIČ) nebo čísla za písmeny CZ (pro novou variantu tvaru DIČ). Není-li poplatník (plátce) registrován, to znamená, že nemá přiděleno DIČ, uvede v případě fyzické osoby do kolonky pro variabilní symbol své rodné číslo, a to bez jakýchkoliv mezer, pomlček nebo lomítek, tj. uvede 9 nebo 10 číslic v řadě za sebou, v případě právnické osoby uvede své IČO. Číslice se do kolonky Variabilní symbol vyplňují tak, aby poslední číslo bylo umístěné v poslední 10. pozici. Znamená to, že při vyplňování čísla kratšího než 10 číslic zůstávají přední pozice položky variabilního symbolu nevyplněny.
Spec. symbol (Specifický symbol) - tato položka je nepovinná.
Adresa odesílatele - v případě, že je odesílatelem fyzická osoba, vyplňuje kolonky nadepsané Jméno, Příjmení a adresa vč. PSČ požadovanými údaji. Pokud je odesílatelem právnická osoba, zapisuje se do kolonek Jméno a Příjmení název právnické osoby (ve zkráceném tvaru) a do třetí části se vyplní adresa sídla.

B. Placení formou poštovní poukázky (neosvobozeno od poštovních poplatků)
Česká pošta používá poštovní poukázky typu ”A” pro zasílání peněžních částek v hotovosti určených k připsání na účet příjemce. Tato forma placení není osvobozena od poštovních poplatků. Poštovní poukázku lze použít pro platby všech druhů daní, ale především se používá k placení druhů příjmů sankční povahy, které nelze uhradit prostřednictvím daňové složenky.
Po vyplnění poukázky je při převzetí hotovosti na pobočce České pošty poukázka potvrzena, přičemž pravá část poukázky zůstává uložena u České pošty a levou část poukázky si ponechává odesílatel hotovosti jako doklad o poukázané platbě. Obsah údajů z převzaté poukázky Česká pošta automatizovaně, pomocí výpočetní techniky, přenáší do datového souboru, který je příjemci odesílán a který je jedinou podkladovou informací pro příjemce hotovosti. Je tedy důležité dobře vyplnit údaje na poukázce, aby platba byla příjemci doručena a byla bez problémů identifikována.
Pokud si poplatník (plátce) vyzvedne za účelem zaplacení daně poštovní poukázku u svého správce daně na místně příslušném finančním nebo celním úřadě, jsou na poukázce předtištěny všechny potřebné údaje. Pokud poplatník (plátce) použije takto vyplněnou poukázku na složení částky daně v hotovosti na pobočce České pošty, doplňuje v tomto případě pouze údaj o výši částky v Kč a slovy vyjádřenou odesílanou částku v Kč. V případě, že si vyzvedne na místně příslušném finančním nebo celním úřadě předtištěnou poštovní poukázku určenou k úhradě jednotlivé daně, musí mimo údaje o výši odesílané částky uvést i své identifikační údaje - údaje o odesílateli a variabilní symbol.
Pokud je vyzvednutí předtištěné poštovní poukázky pro poplatníka (plátce) z různých důvodů obtížné, může k zaplacení použít poštovní poukázku typu ”A”, kterou obdrží na České poště. Na poštovní poukázce pak musí do všech kolonek uvést správné a úplné údaje. Při ručním vyplňování údajů je žádoucí, aby jednotlivé číslice byly dobře identifikovatelné (jinak může dojít k mylné interpretaci čísla) a dále je vhodné, aby při vyplňování údajů byla používána černá barva písma (při použití jiné barvy dochází k většímu výskytu chybně nebo nečitelně sejmutých údajů).
Na poštovní poukázce typu "A" se vyplňují následující údaje:
Levá část poštovní poukázky:
Kč - uvádí se částka poukazované platby v hotovosti v Kč.
Slovy - v této kolonce se uvádí slovy vyjádřená odesílaná částka v Kč.
Adresa majitele účtu - uvádí se název a adresa příslušného finančního nebo celního úřadu.
Č. účtu - Číslo účtu musí být uvedeno přesně ve tvaru odpovídajícím struktuře čísla bankovního účtu tj. ve tvaru předčíslí-matrika/kód banky. Musí být tedy uvedeno předčíslí účtu (odpovídající typu daně), pomlčka, číslo matriky příslušného FÚ nebo CÚ, lomítko a číslo 0710 (kód ČNB).
V. symbol (Variabilní symbol) - prostřednictvím variabilního symbolu daňový poplatník (plátce) sděluje finančnímu nebo celnímu úřadu svou totožnost. Má-li poplatník (plátce) přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ), vepíše do příslušné kolonky pro variabilní symbol kmenovou část DIČ, t.j. buď čísla za pomlčkou (pro původní variantu tvaru DIČ) nebo čísla za písmeny CZ (pro novou variantu tvaru DIČ). Není-li poplatník (plátce) registrován, to znamená, že nemá přiděleno DIČ, uvede v případě fyzické osoby do kolonky pro variabilní symbol své rodné číslo, a to bez jakýchkoliv mezer, pomlček nebo lomítek, tj. uvede 9 nebo 10 číslic v řadě za sebou, v případě právnické osoby uvede své IČO. Ve výše uvedeném tvaru se vyplňuje variabilní symbol při zasílání platby v rámci daňové exekuce na účet celního úřadu. Pro specifický případ plnění platební povinnosti vůči finančnímu úřadu v rámci daňové exekuce se oproti výše uvedeným pravidlům vyplňuje do kolonky pro variabilní symbol číslo exekučního příkazu.
S. symbol (Specifický symbol) - tato položka je nepovinná. Při plnění platební povinnosti vůči celnímu úřadu v rámci daňové exekuce, do specifického symbolu se uvede číslo exekučního příkazu.
Odesílatel - uvádí se jméno a adresa bydliště (u fyzických osob) nebo název a adresa sídla (u právnických osob).
Na spodním okraji poukázky může být uvedena položka Č. účtu. Tato položka se pro placení daní nevyplňuje.
Pravá část poštovní poukázky:
Adresa majitele účtu - uvádí se název a adresa příslušného finančního úřadu.
Zpráva pro příjemce - zde může odesílatel uvést hůlkovým písmem do předtištěných kolonek krátký text určený pro příjemce.
Částka Kč - uvádí se částka poukazované platby v hotovosti v Kč.
Tr. kód (Transakční kód) je povinný třímístný numerický údaj identifikující typ poukázky a tento údaj je již na formuláři předtištěn.
Ve prospěch účtu - tato položka obsahuje číselné označení předčíslí a matriky účtu finančního úřadu tzn., že pomlčka, lomítko a kód banky se zde neuvádějí. Předčíslí i vlastní číslo účtu (tzv. matrika) jsou doplněné o nuly. Předčíslí účtu doplněné o nuly se zapisuje do prvních 6 pozic zleva (maximální počet číslic pro předčíslí) a matrika do 10 pozic vpravo (maximální počet číslic pro číslo matriky finančního úřadu). Toto číselné označení čísla účtu slouží pro automatizované zpracování. Je nezbytné vyplnit tuto položku správně, aby poukazovaná částka byla přijata na účet finančního úřadu. Pokud bude chybně uvedeno buď číslo účtu (tedy označení daně) nebo číslo matriky finančního úřadu (tedy příjemce platby), platba nebude přijata na účet v ČNB a bude vrácena odesílateli. Například při odesílání platby silniční daně (předčíslí 748) na účet finančního úřadu s matrikou 37628651 musí být v kolonce "ve prospěch účtu" uvedeno číselné označení : 0007480037628651. (V levé části poukázky je přitom uvedeno to samé číslo účtu v úplném tvaru 748-37628651/0710).
Kód banky musí být vždy vyplněn kódem 0710 (kód ČNB).
V. symbol (Variabilní symbol) - pro vyplnění této položky platí stejná pravidla jako pro jeho vyplnění v levé části poukázky. Číslice se do kolonky vyplňují tak, aby poslední číslo bylo umístěné v poslední 10. pozici. Znamená to, že při vyplňování čísla kratšího než 10 číslic zůstávají přední pozice položky V.symbol nevyplněny. V tomto tvaru se vyplňuje variabilní symbol při zasílání platby v rámci daňové exekuce na účet celního úřadu. Pro specifický případ plnění platební povinnosti v rámci daňové exekuce se oproti výše uvedeným pravidlům při zasílání platby na finanční úřad vyplňuje do kolonky pro variabilní symbol číslo exekučního příkazu.
K. symbol (Konstantní symbol) - při platbách daní včetně příslušenství daně se při odesílání peněz v hotovosti uvádí univerzální konstantní symbol 1149.
S. symbol (Specifický symbol) - tato položka je nepovinná. Při plnění platební povinnosti vůči celnímu úřadu v rámci daňové exekuce, do specifického symbolu se uvede číslo exekučního příkazu.
Odesílatel - v případě, že je odesílatelem fyzická osoba vyplňuje kolonky nadepsané Jméno, Příjmení, Ulice (obec), č.domu, PSČ, dodávací pošta požadované údaje. Pokud je odesilatelem právnická osoba, zapisuje se do kolonek Jméno a Příjmení název právnické osoby (ve zkráceném tvaru) a do třetí části se vyplní adresa sídla.

II. Bezhotovostní placení
A. Formou bankovního příkazu
Poplatník (plátce) má také možnost odeslat platbu formou bankovního příkazu k úhradě ze svého účtu vedeného u některé banky. Řídí se přitom pokyny příslušné banky k vyplnění bankovního příkazu buď vyplněním položek do bankovního formuláře nebo k tomu použije poštovní poukázku typu "A" nebo daňovou složenku. V tomto případě musí vyplnit identifikační údaje na zadní straně poukázky (složenky).
Při vyplňování položky číslo účtu příjemce je naprosto nezbytné jeho správné vyplnění. Do řádku s označením číslo účtu plátce a kód banky uvede poplatník do první kolonky číslo svého účtu vedeného u některé komerční banky a do druhé kolonky kód této banky.
Do další řádky s označením číslo účtu příjemce, kód banky, částka Kč, symboly platby ( variabilní, konstantní, specifický) uvede poplatník do první kolonky číslo účtu finančního nebo celního úřadu (tj. příjemce platby), do druhé kolonky číslo 0710 (kód ČNB). Číslo účtu příjemce přitom musí zachovávat strukturu - předčíslí účtu, pomlčka, číslo matriky (příklad vyplnění kolonky Čísla účtu příjemce bez lomítka a označení kódu banky je tvar 748-37628651). Seznam předčíslí účtů (PBÚ) pro jednotlivé druhy daní je uveden v Příloze č. 4 (pro finanční úřady) a v Příloze č. 5 (pro celní úřady). Čísla matrik jsou uvedena v Příloze č. 1(pro finanční úřady) a v Přílohách č. 2 a 3(pro celní úřady).
Upozorňujeme na nezbytnost zadání předčíslí bankovního účtu. Zejména v případě bankovního příkazu prostřednictvím daňové složenky je nutné zadat předčíslí účtu jinak platba nebude doručena.
Pokud není na příkazu k úhradě v kolonce Číslo účtu příjemce uvedeno číslo účtu ve tvaru s pomlčkou a poplatník (plátce) použije tvar číselného označení čísla účtu bez pomlčky, banka spravující účty správce daně identifikuje tuto platbu jako platbu s chybně vyplněným číslem účtu příjemce. Platba není na účet správce daně připsána a je vrácena zpět na účet banky, která platbu odeslala. Tak vznikají poplatníkovi (plátci) nepříjemné komplikace, neboť může nastat situace, že daň nebude zaplacena v termínu. Žádáme všechny daňové poplatníky (plátce), aby při vyplňování údajů příkazu k úhradě věnovali zvýšenou pozornost vyplňování správného čísla účtu tak, aby se nevystavovali případným sankcím vyplývajících z pozdě zaplacené daně.
Kód banky příjemce se na příkazu k úhradě uvádí do samostatné kolonky. Kód banky musí být vždy vyplněn kódem 0710 (kód ČNB) a platí pro všechny typy plateb.
Pro vyplnění variabilního symbolu platí stejná pravidla jako pro jeho vyplnění na přední straně poukázky. Při plnění platební povinnosti vůči celnímu úřadu v rámci daňové exekuce, do specifického symbolu se uvede číslo exekučního příkazu.
Při bezhotovostním bankovním převodu se používá univerzální konstantní symbol 1148.

B. Formou internetového bankovnictví
Placení prostřednictvím internetového bankovnictví je pouze jedna z forem bezhotovostního platebního styku, a proto pro ni platí pravidla uvedená v předcházející části článku. Upozorňujeme, že je důležité, ověřit si u banky, jaká má pravidla při uvádění čísla bankovního účtu. Úplné číslo bankovního účtu pro úhradu určité daně místně příslušnému finančnímu nebo celnímu úřadu se skládá z předčíslí, pomlčky a číslo matriky (tj. ve tvaru „předčíslí-matrika“). V rámci internetového bankovnictví může být v některých případech vyžadováno vyplnění úplného čísla bankovního účtu, v jiných případech ale může být vyžadováno vyplnění jednotlivých položek.
Předčíslí bankovního účtu (PBÚ) je nezbytné vyplnit správně, aby zaslaná platba byla přijata na konkrétní účet finančního nebo celního úřadu. Seznam předčíslí pro jednotlivé druhy daní je uveden v Příloze č. 4 (pro finanční úřady) a v Příloze č. 5 (pro celní úřady).
Číslo účtu (matriková část) viz Příloha č. 1(pro finanční úřady) a Přílohy č. 2 a 3 (pro celní úřady).
Kód banky – musí být vždy vyplněn kódem 0710 (kód ČNB) a platí pro všechny typy plateb.
Variabilní symbol – prostřednictvím variabilního symbolu daňový poplatník (plátce) sděluje finančnímu nebo celnímu úřadu svou totožnost. Má-li poplatník (plátce) přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ), vepíše do příslušné kolonky pro variabilní symbol kmenovou část DIČ, t.j. buď čísla za pomlčkou (pro původní variantu tvaru DIČ) nebo čísla za písmeny CZ (pro novou variantu tvaru DIČ). Není-li poplatník (plátce) registrován, to znamená, že nemá přiděleno DIČ, uvede v případě fyzické osoby do kolonky pro variabilní symbol své rodné číslo, a to bez jakýchkoliv mezer, pomlček nebo lomítek, tj. uvede 9 nebo 10 číslic v řadě za sebou, v případě právnické osoby uvede své IČO. Ve výše uvedeném tvaru se vyplňuje variabilní symbol při zasílání platby v rámci daňové exekuce na účet celního úřadu. Pro specifický případ plnění platební povinnosti vůči finančnímu úřadu v rámci daňové exekuce se oproti výše uvedeným pravidlům vyplňuje do kolonky pro variabilní symbol číslo exekučního příkazu.
Specifický symbol - tato položka je nepovinná. Při plnění platební povinnosti vůči celnímu úřadu v rámci daňové exekuce, do specifického symbolu se uvede číslo exekučního příkazu.
Konstantní symbol – uvádí se pro všechny typy plateb univerzální konstantní symbol 1148.
Datum splatnosti - měl by to být maximálně poslední den splatnosti daňové povinnosti.
Ostatní položky uvedené v nabídce internetového bankovnictví jsou pouze pro potřebu klienta nebo banky klienta a nejsou pro finanční a celní úřady potřebné. Současně doporučujeme ověřit si, jaká má příslušná banka pravidla k tomu, aby platba skutečně byla odepsána z účtu dnem podle zadaného pokynu.

Na závěr upozorňujeme, že česká daňová správa zpřístupňuje na svých internetových stránkách „Daňový portál“, který mj. umožňuje přístup k osobnímu daňovému účtu, tedy k informacím o tom, zda finanční úřad eviduje k určitému dni na osobním daňovém účtu nedoplatek, přeplatek nebo zda je tento účet vyrovnán. Mít pod kontrolou platby vůči finančnímu úřadu, aniž by bylo nutné ho navštívit, patří mezi největší výhody poskytované služby. Bližší informace o „Daňovém portálu“ je možné získat na internetové adrese http://adis.mfcr.cz/ .


Ing. Blanka Hladkáředitelka odboru 47 - Rozvoj IS daňové správy
Zdroj: ČDS , 8. prosince 2008

Přílohy

Příloha č. 4
Předčíslí bankovních účtů finančních úřadů pro jednotlivé druhy daní
od 1. ledna 2009. DAŇOVÁ SPRÁVA - předčíslí bankovních účtů

Příloha č. 6
Předčíslí bankovních účtů finančních úřadů pro vybrané druhy daní hrazených daňovou složenkou
od 1. ledna 2009. DAŇOVÁ SPRÁVA - předčíslí bankovních účtů pro platby daňovou složenkou

Příloha č. 1
Čísla matrik bankovních účtů finančních úřadů
od 1. ledna 2009. DAŇOVÁ SPRÁVA - čísla bankovních účtů

Příloha č. 5
Předčíslí bankovních účtů celních úřadů pro jednotlivé druhy daní
od 1. ledna 2009. CELNÍ SPRÁVA - předčíslí bankovních účtů

Příloha č. 7
Předčíslí bankovních účtů celních úřadů pro vybrané druhy daní hrazených daňovou složenkou
od 1. ledna 2009. CELNÍ SPRÁVA - předčíslí bankovních účtů pro platby daňovou složenkou

Příloha č. 2
Čísla matrik bankovních účtů celních úřadů - CELNÍ ŘÍZENÍ a DĚLENÁ SPRÁVA
od 1. ledna 2009. CELNÍ SPRÁVA - čísla bankovních účtů

Příloha č. 3
Čísla matrik bankovních účtů celních úřadů a poboček CÚ - VNITROZEMSKÁ SPOTŘEBNÍ DAŇ
od 1. ledna 2009. CELNÍ SPRÁVA - čísla bankovních účtů

Labels: Daně

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob – daňový subjekt – obchodní společnost v likvidaci
Vytýkací řízení k dodatečnému přiznání na DPPO za zdaňovací období od 1.1. do 30.6.2006
DS porušil ust. § 23 odst. 3 písm c) zákona č. 586/1993 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen ZDP). Podle citovaného ustanovení výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle odstavce 2 lze snížit o dle bodu 3. částky související s rozpouštěním rezerv a opravných položek, jejichž tvorba nebyla pro daňové účely výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud jsou podle zvláštního předpisu zaúčtovány ve prospěch nákladů nebo výnosů.
Daňový subjekt skutečnost, že tvorba rozpouštěné opravné položky nebyla pro daňové účely nákladem na dosažení příjmů, prokazoval pouze předložením jednotlivých daňových přiznání a příloh k nim, což je nedostačující. K prokázání by bylo nutné předložit jednotlivé účetní doklady prokazující tvorbu opravné položky, včetně jejich zaúčtování v jednotlivých zdaňovacích obdobích, k čemuž byl daňový subjekt v průběhu vytýkacího řízení opakovaně vyzván.
Pracovnice správce daně dospěla k závěru, že daňový subjekt svá tvrzení neprokázal a řádek 111 citovaného dodatečného přiznání se na základě výsledku vytýkacího řízení snižuje o částku několika set miliónů korun.

Daňový subjekt – obchodní společnost v likvidaci
Vytýkací řízení DPPO za zdaňovací období r. 1.1.2005 - 1.12.2005
Zápis do OR 8.3.2000, vstup do likvidace 1.12.2005
Předmět podnikání: kovářství, zámečnictví, kovoobráběčství, opravy motorových vozidel, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, provádění jednoduchých a drobných staveb a jejich změn a odstraňování, zprostředkování činnosti v oblasti obchodu a služeb, provozování veřejných tělovýchovných škol, reklamní agentura
DS podal ke dni ukončení činnosti přiznání k DPPO s nulovým vyčíslením, přestože v průběhu roku běžně podával přiznání k DPH s vyčíslenými vstupy i výstupy. Správce daně k podanému daňovému přiznání zahájil výzvou vytýkací řízení. Vytýkací řízení provádělo kontrolní oddělení zároveň s daňovou kontrolou zdaňovacích období r. 2003 a r. 2004.
DS měl smluvního zástupce, který však se správcem daně ani s likvidátorem společnosti nespolupracoval. Likvidátor DS osobně převzal další výzvu, vydanou v souladu s ust. § 43 a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "zákon o správě daní"), kterou bylo DS uloženo předložit doklady, resp. evidenci prokazující správnost a úplnost všech skutečností uváděných v podaném přiznání, předložit úplné účetnictví za období, ke kterému se vztahuje podané přiznání, prokázat provedení inventarizací.
V rámci ústního jednání k plnění výzvy likvidátor DS do protokolu sdělil, že účetnictví bylo převezeno v prosinci 2005 na Moravu, uloženo ve sklepních prostorách, likvidátorovi nebylo předáno a při jarních povodních byly prostory zatopeny. Likvidátor zajistil převoz dokladů do Prahy do prostor, kde byly doklady uloženy na hliněné podlaze, přikryté plachtou. Šanony s doklady byly rozpadlé, doklady mokré, plesnivé a nečitelné, tj. ve stavu nepoužitelném pro kontrolu, nebylo možno ani identifikovat, zda se jedná o účetní doklady tohoto DS. Účetní závěrka ani jiné zpracování dokladů nebylo předloženo vůbec.
DS neodstranil pochybnosti o správnosti a úplnosti daňového přiznání, neprokázal skutečnosti uvedené v daňovém přiznání ani skutečnosti, ke kterým byl vyzván, nesplnil svou dokazovací povinnost dle ust. § 31 odst. 9 zákona o správě daní, daňovou povinnost nebylo možno stanovit dokazováním. Správce daně stanovil daňovou povinnost v souladu s ust. § 31 odst. 5 zákona o správě daní za použití pomůcek.
Dle daňových přiznání k DPH uskutečněná zdanitelná plnění byla za prověřované období několik set miliónů korun, přijatá zdanitelná plnění byla několik set miliónů korun. Správce daně zjistil, že v r. 2005, před vstupem do likvidace došlo k prodeji strojů a zařízení DS za celkovou částku desítek miliónu korun, dále došlo k prodeji skladových zásob za několik desítek miliónu korun, správce daně využil zjištění u DS místně příslušného našemu FÚ, který stroje, zařízení a zásoby nakoupil. Po těchto prodejích došlo ke vstupu do likvidace. V rámci daňového řízení dále využil správce daně institut dožádání (na 3 FÚ) a zaslal výzvy k součinnosti na dvě banky, spravující účty DS a využil informací ze spisového materiálu DS.
Na základě pomůcek stanovil správce daně daňovou povinnost za období od 1.1.2005 do 1.12.2005 ve výši více než deset miliónu korun.

Labels: Daně

Daň z přidané hodnoty – daňový subjekt - fyzická osoba
V průběhu kontroly DPH bylo zjištěno, že daňový subjekt – fyzická osoba - si uplatňuje odpočet daně z přijatých pokladních dokladů (paragonů) za pořízení náhradních dílů na nákladní automobil v celkové částce více než milión korun. Z účetnictví daňového subjektu vyplynulo, že daňový subjekt má v majetku evidován pouze jeden nákladní automobil,jehož zůstatková cena činí několik desítek tisíc korun. Z náhradních dílů pořízených v průběhu roku by bylo možno sestavit několik takovýchto automobilů. Správce daně prověřil uskutečnění přijatého zdanitelného plnění u dodavatele. Bylo zjištěno, že dodavatel neuskutečnil vůči kontrolovanému daňovému subjektu plnění, neboť vystavuje jiný typ zjednodušených daňových dokladů, používá jiné razítko a s některým zbožím ani neobchodoval. Daňový subjekt tvrdil, že zboží nakupoval od neznámé osoby, od které dostával zjednodušené daňové doklady a k předání zboží docházelo na parkovišti. Uskutečnění zdanitelného plnění daňový subjekt neprokázal.
Výsledkem kontroly je neuznání uplatněného nároku na odpočet z předmětných dokladů.

Daňový subjekt – právnická osoba podnikající ve stavebnictví
Kontrola DPH byla provedena za zdaňovací období roku 2006 na vstupu i na výstupu, doměřena byla daň na výstupu..
V průběhu kontroly DPH plátce předložil daňový doklad, který uvedl v evidenci pro daňové účely za září 2006 týkající se dodání vířivých van polskému odběrateli.
DS byl opakovaně vyzván výzvami dle § 31 odst 9 a § 16 odst. 2 písm. c) a e) ZSDP k prokázání konkrétními důkazními prostředky dodání zboží dle § 64 ZDPH polskému odběrateli dle vystavené faktury.
Při jednáních na FÚ byla předložena výše uvedená faktura vystavená, dodací list k této faktuře (bez data převzetí), výdejka ze skladu, stav skladu k 1.7.2006 a k 30.9.2006 a kopie souhrnného hlášení k DPH za 3. čtvrtletí 2006 bez razítka FÚ-9.
DS dále uvedl, že do dnešního dne nebyla faktura polským odběratelem uhrazena a dopravu si zajišťoval polský odběratel. DS uvedl, že žádné další důkazní prostředky týkající se prokázání dodání zboží nemá k dispozici. Protože DS neprokázal přepravu nebo odeslání zboží do jiného členského státu, neprokázal ani osvobození této dodávky ve smyslu uvedeného § 64 ZDPH.
Na základě prověřování údajů z VIESu byla poskytnuta informace, ve které je uvedeno, že DS vykázal intrakomunitární dodání polskému plátci a bylo zjištěno, že polský plátce pořízení zboží nepřiznal a toto pořízení popírá. Polský plátce se zabýval činností podporující silniční dopravu.
Doměřena daň na výstupu za červenec – září 2006 ve výši několika sta tisíc korun.

Daňový subjekt – právnická osoba
U plátce, právnické osoby, byla v červenci 2007 zahájena daňová kontrola DPH za jedno zdaňovací období roku 2005 a jedno zdaňovací období roku 2006. Předmětem činnosti plátce byly v kontrolovaných zdaňovacích obdobích opravy a rekonstrukce půdních nástaveb, malířské a výkopové práce.
V průběhu kontroly bylo zjištěno, že plátce uplatňoval nárok na odpočet daně na základě dokladů, které byly vystaveny jménem osoby, které byla zrušena registrace k dani z přidané hodnoty. Na základě dožádání bylo zjištěno, že osoba, která doklady měla vystavit je nevystavila. Dále bylo zjištěno, že doklady – paragony, na základě kterých uplatňoval plátce nárok na odpočet daně, byly dodatečně upravovány, a to zvýšením základu daně a daně. Tyto skutečnosti byly ověřeny dožádáními zaslanými místně příslušným správcům daně. Dále plátce uplatňoval nárok na odpočet daně na základě dokladů, u kterých neprokázal, že deklarovaná plnění použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Na základě výše uvedených skutečností plátce uplatnil v rozporu s ustanoveními §§ 72 a 73 ZDPH v každém z kontrolovaných zdaňovacích obdobích nárok na odpočet daně ve výši několika set tisíc korun.
V průběhu daňové kontroly byla v Obchodním rejstříku zapsána změna sídla plátce. Správce daně před změnou místní příslušnosti daňovou kontrolu dokončil a vydal dodatečné platební výměry. V souvislosti s uvedenými zjištěními bylo učiněno oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle ustanovení § 148 trestního zákona

Labels: Daně

Nedodržení podmínek čerpání dotace
Příjemce dotace obdržel Dohodou o vytvoření chráněného pracovního místa osobou se zdravotním postižením pro výkon samostatné výdělečné činnosti dotaci ve výši několika desítek tisíc korun na zařízení obchodu. Příjemce dotace byl povinen při čerpání dotace dodržet podmínky uvedené v článku II. Dohody.
Finanční úřad obdržel podnět z Úřadu práce a předvolal příjemce dotace k jednání na FÚ. Ten sice předvolání převzal, nicméně se několikrát omluvil a dohodl si náhradní termín, ale ani tehdy se nedostavil. Správce daně 2x požádal o jeho předvedení Policii ČR, ale bez úspěchu. Policisté ho nikdy nezastihli doma. Po třetím předvolání k jednání se příjemce dotace dostavil a byla zahájena kontrola.
Na základě předložených dokladů správce daně zjistil porušení podmínek čerpání dotace ze státního rozpočtu uvedených v článku II Dohody. Příjemce dotace neprovozoval samostatnou výdělečnou činnost na chráněném pracovním místě v souladu se zněním Dohody, tedy nejméně po dobu 2 let. Při kontrole vyšlo najevo, že příjemce dotace již po pár měsících podnikání prodal zařízení svého obchodu jiné osobě, a to za částku odpovídající obdržené dotace. O této skutečnosti informoval příjemce dotace Úřad práce s časovým odstupem, a navíc z toho důvodu, že u něho úřad práce ohlásil kontrolu. Ve svém oznámení navíc nepravdivě uvedl, že přerušil podnikání k datu, který je uveden v živnostenském rejstříku. Správce daně však zjistil, že příjemce dotace fakticky ukončil podnikání půl roku před nahlášeným datem, kdy ukončil provozování obchodu, na jehož vybavení mu byla poskytnuta dotace a toto vybavení navíc prodal jiné osobě. Dalším pochybením příjemce dotace bylo, že nezanesl jednu fakturu za nákup zařizovacích předmětů do účetnictví. Ze strany správce daně pak tato faktura nemohla být uznána, stejně jako peněžní výdaj z ní plynoucí. Vratka dotace vyplývající z porušení ustanovení Dohody nebyla úřadu práce vrácena. Tato skutečnost však nebyla přičtena k tíži příjemce dotace, a to z toho důvodu, že vratka po něm nebyla ze strany úřadu práce požadována a příjemci bylo oznámeno, že se z důvodu nedodržení podmínek uvedených v Dohodě stane předmětem kontroly ze strany finančního úřadu.
Na základě výše uvedených skutečností správce daně uložil daňovému subjektu odvést zpět do státního rozpočtu částku ve výši porušení rozpočtové kázně několik desítek tisíc korun a příslušné penále.
Daň z příjmů fyzických osob
Daňový subjekt – fyzická osoba podnikala na základě živnostenského listu a jeho podnikatelskou činností byla koupě a prodej zboží.
Při daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob bylo zjištěno, že daňový subjekt v peněžním deníku do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zahrnul výdaje na nákup zboží, a to v částce včetně daně z přidané hodnoty, přičemž tato DPH byla uplatněna zároveň jako odpočet daně dle § 19 odst.1 zákona č.588/1992Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě tohoto zjištění byl DS vyzván k prokázání oprávněnosti zahrnutí DPH do daňově uznatelných výdajů. Daňový subjekt na výzvu odpověděl, že si je vědom porušení ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů a že částka více než milión korun za první kontrolované zdaňovací období a částka ve výši několika miliónu korun za druhé kontrolované zdaňovací období, není výdajem souvisejícím s podnikatelskou činností.
Vykazovaná ztráta za první kontrolované zdaňovací období ve výši více než milión korun byla změněna na základ daně ve výši několika sta tisíc korun a dodatečně byla stanovena daň z příjmů fyzických osob ve výši více než sto tisíc korun.
Vykazovaná ztráta za druhé kontrolované zdaňovací období ve výši několika miliónů korun byla změněna na základ daně ve výši několika set tisíc korun a dodatečně byla stanovena daň z příjmů fyzických osob ve výši několika desítek tisíc korun.

Labels: Daně

Nabídky založení společnosti typu LLC – nezdaňování příjmů
Specializované společnosti, registrované na území ČR, nabízejí českým osobám, a to právnickým i fyzickým, založení společnosti typu LLC(Limited Liability Company)
nejčastěji v USA, prostřednictvím tzv. registračního agenta. K nejoblíbenějším destinacím patří zejména Nevada, Delaware, Florida a další. Základním motivem zakládání těchto společností, tzv. transparentních entit, je „mezinárodní daňové plánování“, neboli minimalizace daňového základu českých společností. Mezi „výhody“ založení takovýchto společností je v příslušných nabídkách uváděno, že pokud společnost typu LLC nepodniká ve Spojených státech, ani odtud nepochází žádný z jejích příjmů, nemá povinnost požádat v USA
o přidělení daňového identifikačního čísla, nemusí podávat daňová přiznání, neplatí v USA daň z příjmů. Není to z toho důvodu, že by takovéto společnosti byly osvobozeny od zdanění plně, ale proto, že tyto transparentní entity jsou zdaňovány na úrovni společníků v zemi své rezidence, kde jsou tyto osoby povinny příslušné příjmy z USA přiznat ke zdanění v rámci své celosvětové daňové povinnosti ve svém daňovém přiznání. Na tento daňový dopad však již nabídka založení společností typu LLC potencionální zájemce neupozorňuje a tito neúmyslně, ale i záměrně, příjmy nezdaňují.
Při daňové kontrole českých subjektů uskutečňujících obchodní případy s výše uvedenými zahraničními společnostmi, často založenými stejnými fyzickými osobami, správce daně požaduje prokázání skutečné realizace předmětu fakturace. Pokud kontrolovaný daňový subjekt není schopen prokázat, že práce a služby, fakturované zahraniční společností, byly provedeny dodavatelem, deklarovaným na příslušných fakturách, neunese důkazní břemeno ve smyslu ust. § 31 zákona o správě daní a poplatků a příslušné náklady jsou správcem daně na základě porušení ust. § 24, odst. 1/, zákona o dani z příjmů a § 11 zákona o účetnictví, vyloučeny z daňového základu poplatníka. .
Z důvodů neprokázání prací a služeb, fakturovaných společností typu LLC byla např. v poslední době správcem daně u poplatníka DPPO zrušena daňová ztráta ve výši několika miliónu korun a dodatečně vyměřena daňová povinnost za 3 zdaňovací období v celkové výši několika desítek miliónů korun. Z hlediska výše doměrku se jedná se o jedno z největších zjištění.
Rozšiřující se spolupráce ČR se zahraničními daňovými správami formou mezinárodní výměny informací umožňuje správcům daně zaměřit se i na daňové úniky tohoto typu.

Labels: Daně

Daň z příjmů ze závislé činnosti
Správce daně kontrolou účetní evidence za roky 2003 a 2004 zjistil, že slovenský občan podniká na území České republiky od roku 1995. Dle výpisu z obchodního rejstříku vlastní několik živnostenských listů, vydaných v České republice. V ČR si rovněž dle vlastního sdělení pronajal několik kanceláří. Podnikatelskou činnost, která spočívala v provádění stavebních prací, vykonával tento daňový subjekt prostřednictvím svých zaměstnanců. Se společnostmi a fyzickými osobami měl podnikatel sepsány smlouvy o dílo na jednotlivé stavební celky. Pracovalo se podle projektových dokumentací staveb a jednotlivé práce byly zapsány do stavebních deníků. Zaměstnanci podnikatele pracovali pod jeho přímým vedením. Po ukončení stavebního díla se uzavřel stavební deník, ve kterém bylo konstatováno, že stavba byla odevzdána v požadované kvalitě a termínu, a byla vystavena konečná faktura spolu s předávacím protokolem.
Mzdy zaměstnanců, kteří vykonávali stavební práce na území České republiky byly přefakturovány do nákladů stálé provozovny, která podnikateli vznikla na našem území již v roce 1995. Za příjmy ze zdrojů na území České republiky se dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/92 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů), považují příjmy ze závislé činnosti, která je vykonávána na území České republiky.
Dle vlastního sdělení podnikatele v průběhu daňového řízení, on sám svým zaměstnancům zadával práci, řídil je i kontroloval. Uvedení zaměstnanci používali nářadí, stroje, pracovní pomůcky i pracovní oděvy, které jim zabezpečoval zaměstnavatel. Z výše uvedeného lze dovodit, že se jednalo o příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů, jelikož zaměstnanci při výkonu práce byli povinni dbát příkazů plátce.
V návaznosti na ustanovení § 6 a 22 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů a čl. 15 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, měla být daň z příjmů ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky přiznána a odváděna v České republice, protože stavební práce byly vykonávány na území České republiky a mzdy byly účtovány k tíži stálé provozovny, která plátci vznikla v roce 1995.
Dle § 38k odst. 4 a 5 byl plátce daně povinen srazit zálohu na daň ze závislé činnosti a funkčních požitků dle ustanovení § 38h odst. 2 zákona o daních z příjmů. Vzhledem ke skutečnosti, že zaměstnanci plátce nepodepsali v České republice prohlášení, byla v rámci daňové kontroly doměřena záloha na daň ze závislé činnosti.
Plátce neodvedl zálohy na daň ze závislé činnosti za roky 2003 a 2004 v celkové výši přes jeden milión korun.

Případ č. 1 – daň z příjmů fyzických osob
Předmětem podnikání daňového subjektu byla stavební činnost – výroba a montáž lodžií. Daňový subjekt byl plátce daně z přidané hodnoty a vedl daňovou evidenci. Ke dni 29. prosince 2004 daňový subjekt ukončil podnikatelskou činnost a provedl úpravy základu daně podle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2004 (dále jen zákon o daních z příjmů). Za zdaňovací období roku 2004 poté podal daňový subjekt dodatečné daňové přiznání, ve kterém uplatnil jako položku snižující základ daně závazky v částce několika miliónu korun.
Daňová kontrola byla zaměřena na ověření správnosti vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 a úpravy základu daně v souvislosti s ukončením podnikatelské činnosti.
V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že částka několika miliónů korun byla uplatněna na základě tří faktur panamské společnosti. Předmětem faktur byly služby poskytnuté na území Polska v měsících květnu až červenci 2004 (jednalo se o reklamu – tisk letáků a jejich distribuci do poštovních schránek v Polsku, výroba internetových stránek v Polsku, CD prezentace, průzkum trhu v Polsku). Daňový subjekt byl správcem daně vyzván, aby vysvětlil, proč výše uvedené faktury neuplatnil již v řádném daňovém přiznání, ale teprve až v dodatečném daňovém přiznání. Dále byl daňový subjekt vyzván, aby vysvětlil, jak fakturované služby probíhaly, s kým bylo jednáno, jak probíhala distribuce, kdo dohlížel na uskutečnění zakázky a rovněž k prokázání, jak tyto závazky souvisely s dosažením vykazovaných příjmů v době ukončení podnikatelské činnosti. Daňový subjekt uvedl, že příjmy plynoucí z reklamy realizovala právnická osoba, kterou daňový subjekt založil v Polsku v roce 2004. Z důvodu, že v době sjednání a provádění služeb právnická osoba ještě neexistovala, byly faktury vystaveny na jméno fyzické osoby. Případný efekt z reklamy by měla polská právnická osoba. S ohledem na skutečnost, že bylo správcem daně zjištěno, že výdaje za reklamu nebyly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů daňového subjektu, nebylo možné podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, aby daňový subjekt dodatečně snížil základ daně o částku několika miliónu korun.
Kontrolou bylo dále zjištěno, že daňový subjekt rovněž nesprávně upravil podle ustanovení § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů ke dni ukončení podnikatelské činnosti rozdíl mezi příjmy a výdaji o výši pohledávek a závazků z titulu nárokované a odvedené DPH ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a o částku nadměrného odpočtu ve vazbě na skutečnost, že až do doby ukončení podnikatelské činnosti byl daňový subjekt plátcem DPH. Rovněž bylo zjištěno porušení § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů, kdy daňový subjekt uplatnil do daňových výdajů i výdaje za soukromé telefonní hovory, a porušení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, když daňový subjekt neprokázal oprávněnost zahrnutí zálohy na pořízení nábytku do daňových výdajů.
Je nezbytné uvést, že správce daně v souladu s ustanovení § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přihlédl při dodatečném stanovení daně ke skutečnosti, že daňový subjekt nesprávně zvýšil v souvislosti s ukončením podnikatelské činnosti základ daně o hodnotu peněžních prostředků v pokladně a na běžném účtu ke dni 31. prosince 2004 a o zůstatkovou cenu hmotného majetku ke dni 31. prosince 2004. Proto byl správcem daně základ daně snížen o částku několika set tisíc korun.
Na základě provedené daňové kontroly za zdaňovací období roku 2004 byl základ daně zvýšen o celkovou částku několika miliónu korun, snížena vykazovaná ztráta o částku několika set tisíc korun a byla doměřena daň řádově ve výši několika miliónu korun.
Současný stav případu: Platební výměry jsou pravomocné.

Případ č. 2 – daň z příjmů právnických osob
Daňová kontrola za zdaňovací období roku 2005 byla u daňového subjektu „Z“ zahájena na základě poznatků o velké výši uplatňování nadměrných odpočtů DPH za služby (stavební práce) a rovněž i velkém meziročním nárůstu čistého obratu.
V roce 2005 získal daňový subjekt „Z“ mimořádnou zakázku na odstranění škod ze živelné události, když objem zakázky představoval částku několik miliónů korun. Smlouva o dílo byla podepsána v měsíci srpnu 2005 s termínem dokončení v říjnu 2005.
Kontrolou účetních dokladů správce daně zjistil, že daňový subjekt „Z“ si na část prací k odstranění škod ze živelné události nasmlouval několik subdodavatelů. Ve dvou případech se jednalo o firmy, které založili cizí státní příslušníci. Obě firmy měly v obchodním rejstříku zapsáno sídlo v Praze a dle informací od dožádaného správce daně jsou nekontaktní, nepodávají daňová přiznání a ve svém sídle se nezdržují, veškeré písemnosti jim jsou doručovány veřejnou vyhláškou. Ostatní subdodavatelé byli správci daně známi a jednalo se o firmy se sídlem v územním obvodu správce daně.
Z výsledků kontroly vyplynulo, že daňový subjekt „Z“ neprokázal u výše uvedených zahraničních firem existenci konkrétního plnění, tj. neprokázal provedení pomocných stavebních prací deklarovaným smluvním dodavatelem, když smlouvy o dílo byly podepsány osobami, které neměly na území ČR v době, kdy byly smlouvy podepsány povolen pobyt, resp. (na základě sdělení cizinecké policie) byly z ČR vyhoštěny. Přitom za předmětné subdodavatelské firmy měly s daňovým subjektem „Z“ jednat osoby, kterým vyhoštěné osoby v době, kdy neměly povolen v ČR pobyt, udělovaly v ČR plné moci k jednání. Veškeré platby byly účtovány jako hotovostní, konkrétní vydání peněžních prostředků nebylo ze strany daňového subjektu „Z“ prokázáno, když jako příjemce finanční hotovosti byly na dokladech podepsány vyhoštěné osoby, za které ale se subjektem „Z“ dle jeho tvrzení jednaly osoby pověřené plnou mocí.
Ke kontrole předložené doklady o hotovostních výplatách za subdodavatelské faktury porovnal správce daně s položkovým rozpisem v účetnictví subjektu „Z“ (pokladnou) a zjistil, že ani v jednom případě nesouhlasí příjemce hotovosti ani titul úhrady. V účetnictví společnosti „Z“ jsou pod stejnými čísly dokladů zúčtovány výplaty nepoměrně nižších částek za jiná plnění (většinou v rozmezí desítek korun za nákup drobného materiálu).
Zahraniční firmy nebyly jako subdodavatelé ani vedeny ve stavebním deníku, který si správce daně v průběhu daňové kontroly vyžádal od zadavatele hlavní zakázky, když ostatní subdodavatelé v něm vedeni byli. Daňový subjekt „Z“ následně tuto skutečnost zdůvodňoval tvrzením, že se tak stalo pouhým opomenutím vedoucího pracovníka.
Na základě výše uvedeného byl učiněn závěr, že daňový subjekt „Z“ neprokázal, že tyto náklady jsou daňově účinné. Samotné provedení pomocných stavebních prací nebylo správcem daně v průběhu daňové kontroly zpochybněno, ale správcem daně nebyly náklady na tyto práce vyfakturované jménem zahraničních firem uznány jako daňově účinný náklad, neboť daňový subjekt „Z“ neprokázal provedení těchto prací deklarovanými smluvními dodavateli. Nestačí pouze doložení dokladu o zaplacení prací a smlouvy o dílo, ale je nezbytné prokázat skutečnou realizaci stavebních prací ze strany deklarovaných dodavatelů a v deklarované výši. Kromě toho správce daně má hodnověrným způsobem od státních orgánů (Cizinecké policie ČR) prokázáno, že osoby, které měly subdodavatelské firmy zastupovat, se v dané době nezdržovaly na území ČR.
Na základě výsledků daňové kontroly za předmětné zdaňovací období byl daňový základ správcem daně navýšen o částku několika miliónů korun a daň byla dodatečně vyměřena ve výši více než jednoho miliónu korun.
Současný stav případu: Rozhodnutí o dodatečném stanovení daně je v právní moci a daň byla uhrazena.

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob – předčasně ukončený finanční leasing
Finanční úřad provedl za kalendářní roky 2003, 2004 a 2005 kontrolu daně z příjmů u právnické osoby, jejímž předmětem podnikání je provádění staveb včetně jejich změn, udržovacích prací na nich a jejich odstraňování.
Kontrolou bylo zjištěno, že společnost uzavřela dne 21. 1. 2003 s leasingovou společností smlouvu o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci. Předmětem leasingu byl osobní automobil v ceně pořízení několika set tisíc korun včetně DPH. V roce 2005 došlo dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem k předčasnému ukončení leasingové smlouvy a k odkoupení předmětu leasingu.
V účetnictví společnosti nebylo předčasné ukončení nájemního vztahu proúčtováno. Nebylo tak zřejmé k jakému datu byla leasingová smlouva skutečně ukončena, za jakou kupní cenu byl předmět pronájmu od leasingové společnosti odkoupen, kdy a v jaké výši byla kupní cena uhrazena. Z těchto důvodů byla daňovému subjektu doručena výzva k doložení výše kupní ceny, za kterou byl odkoupen předmět leasingu při předčasném ukončení leasingové smlouvy včetně daňového dokladu vystaveného leasingovou společností a včetně úhrady kupní ceny. Zároveň správce daně dožádal místně příslušný finanční úřad o provedení místního šetření u leasingové společnosti.
Daňový subjekt nedodržel zákonné podmínky týkající se doby nájmu a kupní ceny předmětu leasingu pro uznání nákladů z finančního leasingu dle § 24 odst. 4 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Při předčasném odkoupení předmětu leasingu měl postupovat podle speciálního ustanovení pro tento případ, tj. dle ustanovení § 24 odst. 5 ZDP.
Při výpočtu zůstatkové ceny správce daně vycházel ze vstupní ceny včetně DPH evidované u pronajímatele za dobu, po kterou mohl být tento majetek odpisován. Sjednaná cena za odkup předmětu leasingu při předčasném ukončení leasingové smlouvy byla nižší než vypočtená zůstatková cena. Tím, že společnost odkoupila předmět leasingu za cenu nižší než byla zůstatková cena, kterou měl majetek při rovnoměrném odpisování dle § 31 ZDP, porušila podmínky stanovené v § 24 odst. 5 ZDP a tím se veškeré nájemné od počátku běhu nájemního vztahu stává daňově neúčinným. Společnost měla povinnost podat za kalendářní roky 2003 a 2004 dodatečná daňová přiznání a zvýšit základ daně o částku daňově neúčinného nájemného, a to za rok 2003 v celkové výši několika set tisíc korun a za rok 2004 ve výši celkem několika set tisíc korun. V kalendářním roce 2005 měla společnost povinnost zvýšit základ daně o částku daňově neúčinného nájemného v celkové výši více než sto tisíc korun.

Labels: Daně

Daň z přidané hodnoty
Finanční úřad provedl daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty akciové společnosti se zahraniční účastí, zabývající se kovoobráběním, za zdaňovací období březen, duben a květen 2005.
Společnost vykazovala v přiznání k dani z přidané hodnoty uskutečněná zdanitelná plnění osvobozená od daně jako dodání zboží do jiného státu EU osobě registrované k dani ve Francii. V rámci zahájené daňové kontroly byly využity poznatky z předchozí kontroly dceřiné společnosti deklarovaného odběratele, při které bylo zjištěno, že předmětné zboží bylo ve skutečnosti dodáno této dceřiné společnosti, která má sídlo na území České republiky a zboží bylo dodáno do jejího sídla v tuzemsku. Na základě uvedených zjištění byla kontrola uzavřena se závěrem, že společnost uskutečnila zdanitelné plnění v tuzemsku a z tohoto plnění nepřiznala v rozporu se zákonem daň na výstupu.
Správce daně na základě uvedených zjištění společnosti dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty ve výši několika miliónů korun.
Daň z příjmů právnických osob- nepodání daňového přiznání
Finanční úřad v rámci daňové kontroly daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005 u obchodní společnosti zjistil, že ačkoliv společnost nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za uvedená zdaňovací období, vykonávala v obou letech podnikatelskou činnost. Při daňové kontrole správce daně zjistil, že společnost poskytovala reklamní služby a služby spojené s výrobou televizních spotů a videozáznamů. Ve zdaňovacím období roku 2004 činily nepřiznané výnosy ke zdanění částku více než milión korun a ve zdaňovacím období roku 2005 částku také více než milión korun.
Na základě těchto zjištění správce daně společnosti dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši několika set tisíc korun a za zdaňovací období roku 2005 ve výši také několika set tisíc korun.
Finanční úřad bude plnit oznamovací povinnost podle § 8 trestního řádu.

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002 u obecně prospěšné společnosti, poskytující sociální služby – komplexní péči o klienty, sociální a ošetřovatelské poradenství, půjčovnu rehabilitačních pomůcek, vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách.
V rámci součinnosti s třetími osobami správce daně při daňové kontrole zjistil, že společnost vystavovala zdravotním pojišťovnám, se kterými neměla uzavřenou smlouvu o poskytování zdravotní péče, faktury za provedenou neodkladnou zdravotní péči jejich pojištěncům. Tyto vystavené faktury přitom nezahrnula do svých výnosů a tím ani do základu daně, přestože jejich úhradu vymáhá na zdravotních pojišťovnách soudně. V úhrnu tímto způsobem zkrátila základ daně z příjmů právnických osob o několik miliónů korun.
Dále správce daně zjistil, že společnost účtovala do nákladů více než sto tisíc korun měsíčně za tzv. „přenechání a převedení smluvních vztahů“ fyzické osoby (ředitelky společnosti) včetně IČZ (identifikační číslo zdravotnického zařízení) na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickou osobou a společností a bez jakékoli účasti smluvních partnerů – zdravotních pojišťoven. Jako důvod uzavření smlouvy uvedla ředitelka společnosti to, že VZP se společností odmítla uzavřít smlouvu o poskytování zdravotní péče a nevydala jí tudíž ani IČZ. V rámci prověřování tohoto stavu bylo zjištěno, že společnost měla řádně uzavřeny smlouvy o poskytování zdravotní péče s dalšími pěti zdravotními pojišťovnami a to bez odkazu na přenos práv z jiného subjektu. Je pravdou, že při styku s pojišťovnami společnost neoprávněně používala IČZ jiného zdravotnického zařízení, což ale nemá vliv na celkové posouzení uvedených nákladů, neboť samotné IČZ je nepřenosné mezi dvěma zdravotnickými zařízeními a skutečnost, že jedna z pojišťoven odmítne uzavřít se zařízením smlouvu, neznamená překážku získání vlastního IČZ, např. na základě smlouvy uzavřené s jinou zdravotní pojišťovnou. Z uvedených důvodů nebyly správcem daně akceptovány jako daňově uznatelné náklady ve výši více než miliónu korun.
Při kontrole správce daně zároveň zjistil, že společnost nerozpustila do výnosů v rozporu se zákonem vytvořenou rezervu na opravu hmotného majetku ve výši několika miliónu korun, přestože opravu hmotného majetku neprovedla.
Na základě výše uvedených zjištění správce daně společnosti snížil ztrátu o několik set tisíc korun, zvýšil základ daně řádově o několik miliónů korun a dodatečně vyměřil vlastní daň z příjmů právnických osob za období roku 2002 ve výši několika miliónů korun.
Oznámení o podezření z trestného činu zkrácení daně správce daně orgánům činným v trestním řízení podá v měsíci únoru 2008.

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob


Případ č. 1
DS- obchodní společnost
Kontrola DPPO a DSL za zdaňovací období 2004 a 2005
Předmět činnosti - zemědělská činnost - zahradnictví a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej
Při kontrole bylo zjištěno, že společnost proúčtovala do daňových nákladů částky za reprezentaci, nesmluvní pokuty, nedodržela časovou a věcnou souvislost nákladů sloužících k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. K proúčtovaným částkám do daňových nákladů nepředložila při kontrole všechny prvotní doklady, na základě kterých bylo účtováno.
Z výše uvedeného vyplynulo porušení:

• § 25, odst. 1, písm. t) zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2004
  a 2005 - za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů
  pro daňové účely nelze uznat zejména výdaje na reprezentaci,
• § 25, odst. 1, písm. f) zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2004
  a 2005 - za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů
  pro daňové účely nelze uznat zejména penále a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2, písm. zi),
• § 23, odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2004
  a 2005 – základem daně je rozdíl, o který příjmy… převyšují výdaje (náklady), a to při
  respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období,
• § 24, odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2004
  a 2005 – výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů
  se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem

Správce daně s ohledem na porušení výše uvedených ustanovení zákona snížil kontrolovanému daňovému subjektu za rok 2004 daňovou ztrátu o několik desetitisíců korun Za rok 2005 pak doměřil daň ve výši statisíců korun.

Labels: Daně

K DPH
Správci daně nebyla v průběhu daňového řízení ani na základě výzvy předložena záznamní povinnost k DPH za jednotlivá zdaňovací období. Byly předloženy pouze prvotní doklady, které byly správcem daně prověřovány v návaznosti na předložená daňová přiznání k DPH za jednotlivá zdaňovací období. Daňový subjekt za 6 zdaňovacích období podal nulová daňová přiznání a za ostatní období vykázal nadměrné odpočty. Pouze v jednom zdaňovacím období vykázal kontrolovaný daňový subjekt daňovou povinnost. Při prověřování prvotních dokladů v návaznosti na předložená přiznání k dani z přidané hodnoty bylo zjištěno, že na výstupu nebyly do přiznání zahrnuty veškeré faktury vydané a do nároku na odpočet DPH byly zahrnuty doklady, které nebyly správci daně ke kontrole předloženy. Z prvotních dokladů předložených k daňové kontrole bylo zjištěno porušení ustanovení § 21 odst. 1, odst. 4 a odst. 6 a ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Daň z přidané hodnoty byla dodatečně stanovena ve výši několika statisíců korun.
Proti dodatečnému doměření se daňový subjekt neodvolal.
Uvedená zjištění měla vliv i na uložení pokuty podle zákona o účetnictví.

Daň z přidané hodnoty
Oba případy se týkají porušení § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozd. předpisů


Případ č. 1
DS - právnická osoba
kontrola DPH za zdaňovací období srpen, září a říjen 2007
Kontrola byla zahájena v souvislosti s prověřováním informace poskytnuté jiným správcem daně, dle které měl DS-plátce uplatnit odpočet daně na základě dokladů, které byly vystaveny osobou, která v době vystavení faktur nebyla registrována jako plátce daně z přidané hodnoty. Poskytnutá informace se v průběhu daňové kontroly potvrdila, plátce uplatnil odpočet daně v rozporu s ustanovením § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů. Plátci byla dodatečnými platebními výměry dodatečně stanovena daňová povinnost v celkové výši statisíců korun. Plátce se proti dodatečným platebním výměrům neodvolal.

Případ č. 2
DS – obchodní společnost
daňová kontrola DPH za zdaňovací období I.Q 2007
zápis do OR 8.8.2006
Předmět činnosti: Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s pronájmem
Dne 14. 8. 2007 byla zahájena kontrola na základě signální informace z FÚ, že jejich DS XY vystavil pro náš DS daňové doklady s datem uskutečnění zdanitelného plnění již v I. Q. 2007, ačkoliv se stal plátcem DPH od 24. 5. 2007.
Kontrolou bylo zjištěno, že DS uplatnil ve zdaňovacím období I. Q. 2007 nárok na odpočet DPH z přijatých 105 faktur od dodavatele XY, který nebyl plátcem DPH, v celkové částce DPH statisíců korun.
DS uplatněním nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z daňových dokladů přijatých od neplátce porušil podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně uvedené v § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb.,o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p.
Výsledek: dodatečné doměření daně za I.Q 2007 ve výši statisíců korun.
Pozn.V současné době probíhá u DS VŘ za II, III. a IV. Q.2007.

Labels: Daně

K dani z příjmů právnických osob
Správci daně nebyla předložena hlavní kniha, obratová předvaha, žádná salda, inventurní soupisy, knihy jízd, nebyly předloženy účetní výkazy (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, příloha). Byly předloženy pouze jednotlivé prvotní doklady, které byly předány bez jakéhokoliv členění jak z hlediska časového, tak i věcného, bez číselného označení. U předložených vydaných faktur bylo zjištěno, že jejich číselná řada není úplná. Správce daně prověřoval základ daně uvedený v daňových přiznáních na základě veškerých předložených prvotních dokladů. Do daňově uznatelných nákladů nebyly uznány doklady vystavené na jiného odběratele, doklady vztahující se k jinému zdaňovacímu období a nebo doklady nečitelné. Do výnosů byla mimo předložené vydané faktury zahrnuta i částka zjištěná z BÚ, když daňový subjekt předložil pod stejným číslem fakturu na částku o přibližně několik statisíců korun nižší. U některých dokladů, které byly daňovým subjektem předloženy ke kontrole, vznikly správci daně pochybnosti o jejich správnosti a jejich souvislosti s daňově účinnými náklady a výnosy. Daňový subjekt ani na výzvu správce daně pochybnosti neodstranil. Dodatečně stanovená daň z příjmů právnických osob za kontrolovaná období činí cca několik statisíců korun. Došlo k porušení ust. § 23 odst. 1 a § 24 zákona o daních z příjmů v platném znění.

Labels: Daně

Nepřiznání zdanitelného plnění
Správce daně zahájil vytýkací řízení z důvodu, že daňový subjekt předložil smlouvu o dílo, podle které mělo být dílo v hodnotě několika statisíců korun dokončeno v průběhu kontrolovaného zdaňovacího období, v podaném daňovém přiznání za toto období však z tohoto plnění nebyla přiznána daň (nebylo přiznáno žádné uskutečněné zdanitelné plnění).
Daňový subjekt nebyl schopen správci daně uspokojivě vysvětlit množství a cenu spotřebovaného materiálu ve vztahu k ceně fakturovaných prací. Rozdíl odůvodňoval daňový subjekt tím, že jako subdodavatel neprovedl objednané práce v požadované kvalitě, některé práce neprovedl vůbec. Odběratel byl proto nucen na vlastní náklady odstranit zjištěné nedostatky. Bylo proto s daňovým subjektem dohodnut, že zjistí doloží ve stanoveném termínu správci daně vyčíslení ceny prací, které byl nucen nechat provést odběratel k odstranění zjištěných vad.
Z dokladů dodatečně předložených daňovým subjektem správce daně zjistil, že se netýkají daňového subjektu. Osoba oprávněná jednat za daňový subjekt předložila správci daně vystavenou fakturu, na základě které vznikl daňovému subjektu nárok na odpočet nižší
o desítky tisíc korun (ze základu daně cca statisíců korun za uskutečněná zdanitelná plnění se sníženou sazbou daně) oproti původně uplatněnému nadměrnému odpočtu.
Podle výsledku vytýkacího řízení byl vydán platební výměr, ve kterém byl vyměřen nadměrný odpočet nižší o uvedenou částku, při vyměření vzal správce daně v úvahu i nutnost provedení oprav a dalších úprav na pracích provedených daňovým subjektem a uznal poskytnutí slevy z původně dohodnuté ceny za provedení prací.
Daň z příjmů právnických osob a DPH
Správce daně provedl daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za 2 zdaňovací období a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období vztahující se ke kontrolovaným zdaňovacím obdobím daně z příjmů u právnické osoby provádějící stavební a pomocné stavební práce. Část dokladů byla daňovým subjektem předložena při zahájení daňové kontroly. Další část byla předložena až na základě výzvy správce daně a po opakovaných urgencích. Při kontrole bylo zjištěno, že daňový subjekt nevedl za kontrolovaná zdaňovací období účetnictví.

Labels: Daně

Daňový subjekt – fyzická osoba (daň z příjmů fyzických osob)
Daňový subjekt se v kontrolovaném období roku 2006 zabýval provozováním hostinské činnosti, kterou vykonával ve vlastní nemovitosti. Tuto nemovitost pořídil v roce 2001 na základě kupní smlouvy, v tomto roce zařadil do obchodního majetku, evidoval na inventární kartě a odepisoval.
V roce 2006 uzavřel daňový subjekt kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti, na základě které tuto nemovitost prodal a vyřadil z obchodního majetku. Tržby ve výši několika miliónů korun, které daňový subjekt za nemovitost obdržel, zaevidoval ve své daňové evidenci do příjmů nezahrnovaných do základu daně. Dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), jsou od daně osvobozeny příjmy z prodeje nemovitostí, bytů nebo nebytových prostor, přesáhne-li doba mezi nabytím a prodejem dobu pěti let. Osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje nemovitostí, bytů nebo nebytových prostor, pokud jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku pro výkon podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, a to do pěti let od jejich vyřazení z obchodního majetku. Daňový subjekt tuto podmínku nesplnil.
Uvedeným postupem porušil daňový subjekt ustanovení § 3, § 5, § 7 a § 23 ZDP tím, že nezahrnul příjem dosažený z prodeje nemovitosti, zahrnuté v obchodním majetku, do zdanitelných příjmů, ačkoliv se jednalo o příjem, který byl předmětem daně podle ustanovení § 3 ZDP, nebyl osvobozen od daně podle ustanovení § 4 ZDP a nebyl zdaněn ani zvláštní sazbou daně podle ustanovení § 36 ZDP. Správce daně v souladu s ustanovením § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přihlédl při stanovení výše příjmů k zůstatkové ceně nemovitosti a zvýšil základ daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 o částku více než miliónu korun a dodatečně doměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši několika sta tisíců korun.

Labels: Daně

Případ č. 1 – daň z příjmů právnických osob
U velkého daňového subjektu se zahraniční majetkovou účastí bylo za zdaňovací období roku 2003 doměřeno snížení vykazované ztráty o více než milión korun a za další rok pak byla zvýšena daňová povinnost o částku přesahující několik sta tisíců korun (dodatečné platební výměry jsou v právní moci).
Změna daňové povinnosti byla provedena na základě výsledků provedené daňové kontroly, při níž bylo zjištěno více titulů porušení zákona při uplatňování nákladů do základu daně – například:
Daňový subjekt některé části pořizovací ceny pořizovaného majetku (celní poplatky, bourací práce při rekonstrukci haly) uplatnil neoprávněně jednorázově do základu daně kontrolovaného období na místo jejich postupného zahrnutí formou daňových odpisů.
Stejné chyby se daňový subjekt dopustil i u technického zhodnocení nehmotného majetku, kdy místo postupného odepisování jednorázově snížil základ daně o celou hodnotu hned v roce pořízení.
Dále se daňový subjekt dopustil pochybení v podobě zahrnutí do daňově účinných nákladů položek jako je: nákup alkoholických nápojů, náklady za pohoštění auditorů i zahraniční delegace a poplatky za startovné na sportovním turnaji, neboť tyto náklady na reprezentaci firmy jsou daňově neúčinné.
Daňový subjekt rovněž pochybil, když nesprávně snížil základ daně v souvislosti s nesprávným výpočtem kursových ztrát, neboť přepočetl k poslednímu dni zdaňovacího období závazky a pohledávky devizovým kursem centrální banky SRN, nikoliv devizovým kurzem České národní banky.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou v právní moci.


Případ č. 2 – daň z příjmů právnických osob
U dalšího velkého daňového subjektu – developerské společnosti s miliardovými obraty byla doměřena daňová povinnost za zdaňovací období r. 2005. Výsledkem daňové kontroly bylo zjištění krácení daňové povinnosti na dani z příjmů právnických osob ve výši několika sta tisíců korun a na dani z příjmů právnických osob vybírané srážkou ve výši sta tisíců korun.
Bylo zjištěno, že kontrolovaná společnost zahrnula do daňově uznatelných nákladů úhrady nájmu bytu, aniž by byla prokázána vazba na dosažení, zajištění a udržení příjmů společnosti (údajně určen k ubytování zahraničních osob). Dále byla porušena časová souvislost uplatňování daňově uznatelných nákladů kontrolovaného období, když do základu daně byly jednorázově zahrnuty výdaje na získání certifikátu ISO 9001, jehož platnost byla stanovena až pro 3 následující roční období.
Pokud jde o daň z příjmů právnických osob uplatňovanou srážkou, je opakovaně zjišťováno opomenutí subjektů spočívající v nesražení a neodvedení daně z příjmů z náhrad za užívání movité věci zapůjčené ze zahraničí a umístěné na území České republiky nebo náhrad za poskytnutí určitého práva na užití (např. autorské, prům. vlastnictví, software apod.) V uvedeném případě nesrazila a neodvedla společnost daň z licenčního poplatku za internetový prohlížeč hrazeného do Švýcarska.
Současný stav případu: Kontrolovaná společnost se zjištěními správce daně plně ztotožnila a částky krácené daně uhradila ještě před vydáním dodatečných platebních výměrů.


Případ č. 3 - Odvod za porušení rozpočtové kázně
Správce daně provedl na základě podnětu od České energetické agentury (dále jen „ČEA“) daňovou kontrolu skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), u subjektu - společenství vlastníků jednotek. Kontrola byla zaměřena na použití prostředků poskytnutých subjektu formou dotace ve výši několika sta tisíců korun ze státního rozpočtu Ministerstvem průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) v roce 2005 na regeneraci bytového domu ve smyslu Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2005 – část A (tento program vydalo MPO) – dále jen „program“ a ve výši několika miliónů korun Státním fondem rozvoje bydlení (dále jen „SFRB“) v roce 2006 na krytí části nákladů spojených s opravami panelového domu. V případě obou dotací se jednalo o tentýž bytový, resp. panelový dům, na jehož regeneraci/opravy byly výše uvedené dotace poskytnuty.
Správce daně na základě provedené daňové kontroly dospěl ke zjištění, že u dotace poskytnuté Ministerstvem průmyslu a obchodu se společenství vlastníků jednotek dopustilo neoprávněného použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu v částce celé poskytnuté dotace, tj. ve výši více než miliónu korun, která byla subjektu vyměřena platebním výměrem na odvod za porušení rozpočtové kázně, a zároveň byl subjektu sdělen předpis příslušného penále za porušení rozpočtové kázně. U dotace ze SFRB nebylo finančním úřadem zjištěno žádné porušení rozpočtové kázně.
Subjekt do vyúčtování akce regenerace bytového domu (dotované MPO) zařadil i náklady, které zároveň uplatnil ve vyúčtování druhé z uvedených akcí, tj. akce opravy panelového domu, na kterou byla subjektu poskytnuta od SFRB dotace ve výši několika miliónu korun. U akce dotované SFRB (oprava panelového domu) byly uvedené náklady subjektem uplatněny v souladu s účelem stanoveným pro použití příslušné dotace, tím pádem tytéž náklady tedy nebylo možno uplatnit u akce regenerace bytového domu. Uznatelné náklady, tj. náklady skutečně související s akcí podporovanou MPO, tak činily dle zjištění správce daně pouze několik miliónů korun. Nárok na dotaci přitom dle programu činil maximálně 15 %, tj. několik sta tisíců korun. Subjekt však vyčerpal celou dotaci ve výši více než miliónu korun, tj. neoprávněně čerpal několik sta tisíců korun.
Kromě výše uvedeného zjištění bylo správcem daně u dotace z MPO zjištěno ještě porušení dalších podmínek a závazných termínů stanovených rozhodnutím MPO (na jehož základě byla dotace poskytnuta), které vedlo k předepsání vrácení celé poskytnuté dotace více než miliónu korun:

• termín realizace akce stanovený rozhodnutím na „Max 7/2006“ nebyl dodržen (ve skutečnosti došlo k převzetí díla až dne 15.12.2006)
• operativní evidence o čerpání prostředků nebyla zaslána ve stanoveném termínu do 20.10.2006
• subjekt nesplnil povinnost podat ČEA žádost o změnu rozhodnutí v případě, že nebude možné dodržet údaje uvedené v rozhodnutí a podmínkách
• subjekt nepředložil závěrečnou technickou zprávu a další dokumenty uvedené v rozhodnutí v termínu do 30 dnů po dokončení realizace akce (tj. do 31.8.2006)
• subjekt porušil povinnost na výzvu ve stanovené lhůtě poskytovat ČEA požadované informace

Současný stav případu: Platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně i platební výměr na penále příslušející k tomuto odvodu jsou pravomocné.

Labels: Daně

Daň z přidané hodnoty
Finanční úřad v rámci daňové kontroly daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období od 1. 4. 2004 do 31. 12. 2005 u plátce - fyzické osoby s předmětem činnosti stavební výroba a provoz hotelu, zjistil, že si plátce uplatňoval odpočet daně na vstupu a přijaté zboží a služby použil pro výstavbu vlastního rodinného domu a daň na výstupu nepřiznal, dále v několika případech dokládal nárok na odpočet daně na vstupu doklady za zdanitelná plnění, na jejichž základě si již dříve uplatnil daň na vstupu. V jednom případě provedl rozsáhlé stavební úpravy na stavbě, která nebyla bytovou výstavbou ve smyslu ustanovení § 48 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a přesto u tohoto uskutečněného zdanitelného plnění uplatnil sníženou sazbu daně.
Na základě těchto zjištění správce daně plátci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty v částce několika statisíců korun.

Daň z přidané hodnoty – neoprávněné použití snížené sazby
Daňový subjekt podnikal jako fyzická osoba v oblasti cestovního ruchu (cestovní agentura). Vedl daňovou evidenci a byl plátcem DPH se čtvrtletním zdaňovacím obdobím. Daňová kontrola byla provedena u DPH za zdaňovací období roku 2005 a 2006.
Daňový subjekt se v kontrolovaných zdaňovacích obdobích zabýval prodejem rekreačních pobytů - ubytování v rekreačních chalupách a chatách v tuzemsku. Rekreační objekty nebyly ve vlastnictví daňového subjektu. Smluvní vztah se svými zákazníky uzavíral kontrolovaný plátce vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost. Úhradu od zákazníků za poskytnuté služby přijímal na vlastní účet. Po obdržení úplaty od klientů daňový subjekt provedl úhradu ceny majiteli objektu. Rozdíl mezi úhradou zákazníka (katalogovou cenou daňového subjektu) a cenou majitele objektu uplatňoval kontrolovaný plátce jako uskutečněné zdanitelné plnění, včetně DPH.
DPH vypočetl a odvedl s použitím snížené sazby daně. Uplatnění snížené sazby daně bylo nesprávné a daňový subjekt, jako poskytovatel cestovní služby, tím porušil ustanovení § 89 odst. 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDPH). Kontrolovaný plátce byl povinen použít zvláštní režim ve smyslu § 89 odst. 1 ZDPH, jako poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi s povinností přiznat daň dle § 89 odst. 5 a 6 ZDPH.
Použití snížené sazby daně daňový subjekt odůvodnil tím, že nebyl povinen použít zvláštní režim dle § 89 odst.1 ZDPH, protože poskytoval zajištění cestovní služby dle § 89 odst. 15 ZDPH, tj. jménem a na účet jiné osoby a s majiteli rekreačních objektů má uzavřeny mandátní smlouvy dle obchodního zákoníku.
Tato odůvodnění však nic nemohlo změnit na faktu, že kontrolovaný plátce měl uplatnit základní sazbu daně. Formálním uzavřením mandátních smluv s obchodními partnery – majiteli rekreačních objektů, daňový subjekt zastřel skutečný obsah právních úkonů, který je v daňovém řízení rozhodující.
Rozdíl v odvedené dani na výstupu za uskutečněná zdanitelná plnění v důsledku nesprávně uplatněné snížené sazby daně byl za kontrolovaná zdaňovací období doměřen.

Labels: Daně

Daň z příjmů právnických osob
Finanční úřad, oddělení specializovaných kontrol, provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005 u obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti je výroba kovových obalů a vík a obchodní činnost. V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že si daňový subjekt uplatnil do daňových nákladů na účet 518 342 částku několika sta tisíců korun na základě faktury přijaté od společnosti se sídlem v Londýně za vyúčtování provize za prodej víček ve Velké Británii a v USA. Správce daně při kontrole využil důkazní prostředky, které soustředil místně příslušný správce daně při kontrole DPH za zdaňovací období prosinec 2005 .
Místně příslušný Finanční úřad vyzval daňový subjekt výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, aby prokázal co bylo skutečným fakturovaným plněním a jak toto zdanitelné plnění bylo použito k účelům uvedeným v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V odpovědi na výzvu daňový subjekt uvedl, že mu společnost se sídlem v Londýně zajistila odběr jeho výrobků ve Velké Británii a USA a toto může doložit. Žádný důkazní prostředek ale nepředložil. Finanční úřad proto opětovně daňový subjekt vyzval výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, k prokázání jeho tvrzení. V příloze k odpovědi na tuto výzvu daňový subjekt doložil seznam dodávek do USA a Velké Británie, které mu měl zprostředkovatel zprostředkovat. K ověření přijetí zprostředkovatelských služeb bylo využito i mezinárodní výměny informací.
Soustředěné důkazní prostředky správce daně zhodnotil v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal přijetí jím uváděné zprostředkovatelské služby. Správce daně z účetnictví daňového subjektu ověřil, že na seznamu dodávek, které měly být zprostředkovány jsou uvedeni obchodní partneři, se kterými poplatník obchodoval již v předchozích letech. Bývalý ředitel obchodního oddělení, se kterým byla provedena svědecká výpověď, uvedl, že společnost, která měla dodávky zprostředkovat, nezná. Výše provize měla činit 5% z objemu dodávek. Vyfakturovaná částka však odpovídala celoročnímu objemu dodávek uvedených daňovým subjektem, ačkoliv byla provedena fakturace dne 3.10.2005, kdy objem celoročních dodávek ještě nemohl být přesně znám. Ani žádná ze získaných informací, na základě mezinárodní výměny informací, nepotvrdila poskytnutí této služby.
Vzhledem k předloženým důkazním prostředkům, správce daně do protokolu sepsaného s daňovým subjektem konstatoval, že uplatněné náklady – provize za prodej víček, nemohou být uznány jako náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů a byly tedy poplatníkem uplatněny v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
V průběhu daňové kontroly finanční úřad dále zjistil, že si daňový subjekt uplatnil do daňových nákladů na účet 518 343 částku několika sta tisíců korun za část nákladů za rok 2005 spojených s rekvalifikací ochranné známky vyúčtovaných mateřskou společností se sídlem v Itálii na základě dohody o sdílení nákladů.
I v tomto případě využil správce daně při kontrole daně z příjmů právnických osob důkazní prostředky, které soustředil místně příslušný finanční úřad při kontrole DPH za zdaňovací období prosinec 2005 a dále poznatky z vytýkacího řízení, vedeného k daňovému přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2006. Finanční úřad vyzval daňový subjekt v rámci vytýkacího řízení, vedeného k podanému daňovému přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2006, k prokázání předmětu fakturovaného plnění a jak toto plnění použil k účelům uvedeným v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V odpovědi na výzvu plátce uvedl, že ochrannou známku používá na obalových materiálech a je také umístněna na výrobní hale. Toto své tvrzení ničím neprokázal. Finanční úřad ho tedy vyzval výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, aby prokázal, co je předmětem ochranné známky a jak toto zdanitelné plnění použil pro účely uvedené v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Daňový subjekt v odpovědi na výzvu uvedl, že se jedná o úhradu ochranné známky používané v rámci Evropské unie a úhrada se vztahovala pouze k roku 2005. Daňový subjekt pak následně dokládal použití loga výkresovou dokumentací – projektem na karton a fotokopiemi dvou objednávek tisku loga (ochranné známky) na kartony ze dne 14. 6. 2005 a 4. 8. 2005 a fotokopiemi tří druhů katalogů výrobků.
Správce daně vyhodnotil předložené důkazní prostředky v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a dospěl k závěru, že daňový subjekt deklarované plnění nepřijal. Správce daně ověřil, že daňovým subjektem předložený projekt byl vyhotoven až 9. 2. 2006. Z předložených tří katalogů nebylo zřejmé, kdy byly vydány. Ve dvou katalozích nebyla nalezena žádná zmínka o daňovém subjektu. Třetí předložený katalog sice zmínku o daňovém subjektu obsahoval, ale z kontaktů tam uvedených (telefonních a faxových čísel) bylo zřejmé, že ve formátu tam uvedeném, byly používány do roku 2002. Správce daně rovněž ověřil u dodavatele kartonů tisk loga a na základě předložených objednávek zjistil, že daňový subjekt vystavil na dodavatele kartonů v roce 2005 celkem 13 objednávek (včetně oněch dvou, jež měly být důkazním prostředkem) a u všech bylo uvedeno „normální tisk znaků“, nikoliv „modrý tisk znaků ochranné známky“, jak zřejmě daňový subjekt účelově na dvou předložených objednávkách, uvedl. Důkazní prostředky popsal správce daně v protokolu o ústním jednání s daňovým subjektem, kde konstatoval, že vzhledem k provedenému dokazování, ze kterého vyplynulo, že daňový subjekt ochrannou známku v roce 2005 nevyužíval, nemohou být ani jím uplatněné náklady spojené s rekvalifikací ochranné známky, daňově účinné. Náklad ve výši sta tisíců korun byl daňovým subjektem uplatněn v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Základ daně z příjmů právnických osob u obchodní společnosti byl správcem daně z důvodu výše uvedených zjištění za zdaňovací období 2005 zvýšen o několik miliónů korun a poplatníkovi byla dodatečně vyměřena daň ve výši sta tisíců korun.

Labels: Daně

Daň z příjmů fyzických osob – neoprávněně uplatněné náklady
Finanční úřad provedl daňovou kontrolu u fyzické osoby podnikající v oblasti technické zkoušky a analýzy a poradenství v oblasti životního prostředí. Jednalo se o kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2001 až 2004. Daňový subjekt vykazoval obraty v rozmezí několika miliónů korun. Ve všech kontrolovaných zdaňovacích obdobích se zjištění správce daně týkala stejných okruhů problémů – neoprávněně uplatněných nákladů. V rámci kontroly bylo mimo jiné zjištěno, že daňový subjekt uplatňoval v rozporu s § 24 zákona č. 586/1992 sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, do daňových výdajů odpisy nemovitého majetku (provozní budovy) ze vstupní ceny o několik miliónů vyšší než byla skutečná vstupní cena budovy, dále uplatňoval do nákladů odpisy movitého majetku (měřící přístroje), u kterého neprokázal vlastnický vztah ani skutečnou vstupní cenu. V roce 2004 např. uplatnil do nákladů neoprávněně odpisy přístrojů v celkové výši několika sta tisíců korun. Poplatník dále uplatňoval do daňových výdajů opravy budovy (v roce 2001 se jednalo např. o částku několika set tisíc korun), kdy se v průběhu dokazování prokázalo, že se jedná o technické zhodnocení. Daňový subjekt dále optimalizoval základ daně vzájemnou fakturací s personálně spojenou osobou – obchodní společností, kde byl společníkem a jednatelem, za neexistující služby např. technická pomoc při měření, kdy záměrně využíval rozdílných účetních soustav obou stran. V roce 2003 takto např. uplatnil výdaje, které finanční úřad neuznal dle § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve výši několika miliónů korun. Správce daně dále zjistil, že daňový subjekt vytvářel rezervy na opravy hmotného majetku i na neexistující majetek (protiletadlový kryt), nebo na technické zhodnocení majetku. V roce 2001 např. neoprávněně uplatnil tvorbu rezerv v celkové výši sta tisíců korun. Na základě uvedených zjištění finanční úřad poplatníkovi dodatečně vyměřil daň za zdaňovací období 2001 ve výši několika sta tisíců korun, za zdaňovací období 2002 daň ve výši statisíců korun, za zdaňovací období 2003 daň ve výši sta tisíců korun a za zdaňovací období 2004 daň ve výši statisíců korun, tj. celkem několika miliónů korun.

Labels: Daně

Daň z přidané hodnoty
Finanční úřad provedl kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2003, červen 2003, srpen 2003, listopad 2003, prosinec 2003, březen a duben 2004 září až prosinec 2004. Předmětem podnikatelské činnosti daňového subjektu je činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, zprostředkovatelská činnost, koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, správa a údržba nemovitostí a služby v oblasti administrativy služby organizačně hospodářské povahy.
Kontrolou předložených dokladů bylo správcem daně zjištěno, že daňový subjekt pořídil v průběhu roku 2003 od společnosti „A“se sídlem v Praze 4 technologické výrobní zařízení pro malosériovou výrobu elektro-vakuové techniky, a to ve výši základ daně desítek miliónů korun, DPH ve výši několika miliónů korun. Daňový subjekt následně uskutečnil vývoz tohoto zboží do Jihoafrické republiky a tento vývoz osvobodil od daně v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 zákona č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Finančně byla tato obchodní transakce mezi daňovým subjektem a společností „ A“ ( sídlo Praha 4 ) vypořádána následovně. Daňový subjekt postoupil 11. 3. 2004 společnosti „ A“ pohledávku za společností z JAR ve výši stovek tisíc dolarů , tj. v přepočtu desítek miliónů korun za cenu v desítkách miliónů korun Dohodou o započtení pohledávek ze dne 8.3.2004 došlo k vzájemnému zápočtu pohledávek ve výši desítek miliónů korun na základě výše uvedené smlouvy datované dne 11.3.2004 oproti pohledávce společnosti „A“ na základě neuhrazené kupní ceny za technologické zařízení ve výši desítek miliónů korun. Vzniklý rozdíl ve výši několika miliónů korun byl plátcem zaplacen společnosti“ A „ – dodavateli zařízení, v hotovosti dne 12.3.2004
V rámci daňového řízení bylo správcem daně zjištěno, že kontejner se zbožím byl dopraven do přístavu v Cape Town, kde byl cca 5 měsíců umístěn v přístavu, protože si zboží nikdo nepřebíral, přičemž následně bylo zjištěno, že příjemce zboží neexistuje. V polovině června 2004 byl kontejner přepraven do přístavu Maputo v Mosambiku. Dále bylo zjištěno, že dodavatel zařízení, společnost „A“, pořizoval předmětné zboží od jediného dodavatele, stavební společnosti, která nevlastnila žádné technologické zařízení a pouze rozprodávala zásoby. Dále správce daně zjistil, že daňový subjekt měl technologické zařízení dle inventurního soupisu na skladě v době, kdy dle předávacího protokolu nebylo ještě zařízení společností „A“ daňovému subjektu předáno. Byly rovněž zjištěny duplicitní předávací protokoly s různými daty předání. V rámci daňového řízení byl vyslechnut jako svědek jednatel dodavatelské společnosti, který ve svém připraveném písemném podání přesně uvedl podrobnosti spočívající ve výčtu speciálních elektronických součástek, jež technologická linka vyrábí, ale na konkrétní průběh obchodu s ní, který přitom osobně zajišťoval, si již nevzpomínal. Správce daně na základě získaných důkazních prostředků dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal přijetí zdanitelného plnění, v tomto případě pořízení technologického výrobního zařízení pro malosériovou výrobu elektro-vakuové techniky, v souladu s § 19 odst. 1 a 2 zákona č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
V průběhu roku 2004 uplatnil daňový subjekt nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období srpen až prosinec 2004 za pořízení universálního laserového technologického zařízení celkem ve výši několika miliónů korun, a to na základě dokladů vystavených společností „C“ se sídlem v Praze 7. Následně pak uskutečnil vývoz tohoto zboží do místa určení ve třetí zemi. Osvobození od daně při vývozu zboží daňový subjekt vykázal ve zdaňovacím období listopad 2004. Dle předložených dokladů a písemností daňový subjekt nakoupil předmětné technologické zařízení na základě Smlouvy kupní na prodej technologického zařízení, uzavřené dne 27. 8. 2004 se společností „C“. Oběma stranami byla smluvně dohodnuta kupní cena ve výši několika desítek miliónů korun plus zákonná sazba DPH, představující částku několika miliónů korun.
Na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 2.11.2004 se společností se sídlem na Seychelských ostrovech, daňový subjekt vystavil fakturu na prodej předmětné technologie ve výši několika miliónů dolarů, tj. v přepočtu několika desítek korun. Vzniklá pohledávka byla poté daňovým subjektem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16.11.2004 na postupníka- společnost se sídlem v Londýně ( daňový subjekt měl v této společnosti 51% podíl ) za cenu několika miliónů korun. V rámci prováděného dokazování byli vyslechnuti svědci – předseda představenstva společnosti “C“- dodavatele zařízení daňovému subjektu a rovněž zástupce společnosti „Z“, která toto zařízení měla dodat společnosti „C“. Vyhodnocením svědeckých výpovědí dospěl správce daně k závěru, že nebyla prokázána věrohodným způsobem fyzická existence daňovými doklady deklarovaného předmětného zdanitelného plnění. Svědkové shodně potvrdili ve svých výpovědích, že při jeho nákupu a postupném předávání jednotlivým odběratelům bylo zařízení již na místě ve skladu a nebylo s ním dále manipulováno. Jednotlivé komponenty byly zabaleny a zavakuovány do folie a uloženy do beden. K rozbalení zboží při přebírání nedošlo, jeho faktická existence byla předávajícím a přebírajícím ověřována pouze formálně dle seznamu, uvedeného na bednách.
V průběhu kontroly správce daně rovněž zjistil, že cena obdobného zařízení se dle odborníka na laserovou technologii pohybuje v rozmezí 4-5 mil. Kč, a tedy cena 80 mil. Kč neodpovídá zařízení, jež je specifikované v kupní smlouvě. Ze šetření celních orgánů dále vyplynulo, že zboží bylo bez pojištění přepraveno na místo vykládky- přístav Maputo v Mosambiku, kde se dle informací z dubna 2006 nacházelo již čtvrtý měsíc, aniž by bylo příjemcem vyzvednuto. Celní odbavení v Maputu měla zajistit společnost, která dle dostupných zdrojů neexistuje. Dotazem do databáze Dun and Bradstreet Worldbase na prověření existence odběratele zařízení se sídlem na Seychelských ostrovech bylo zjištěno, že rovněž tato společnost neexistuje.
Správce daně posoudil všechny získané důkazní prostředky a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal dle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 sb. o dani z přidané hodnoty přijetí zdanitelného plnění od společnosti se sídlem v Praze 7 a neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně za zdaňovací období září až prosinec 2004 v částce několika miliónů korun.
Finanční úřad dodatečně vyměřil daň za kontrolovaná zdaňovací období ve výši několika desítek miliónů korun.

Labels: Daně

Daň z příjmů fyzických osob – chybné odpisy
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob za roky 2004 až 2006 u fyzické osoby s předmětem činnosti ubytovací služby. Daňový subjekt v roce 2004 pořídil nemovitost a provedl na ní rekonstrukci, pro odpisování však použil vstupní cenu podle znaleckého posudku ve výši několika miliónů korun, pořizovací cena byla však menší. Kromě toho nemovitost-penzion zařadil do chybné odpisové skupiny a uplatněné odpisy nekrátil, ačkoliv téměř polovina nemovitosti sloužila k soukromému bydlení. Jen na odpisech tak vznikl značný rozdíl v neoprávněně uplatněných daňových výdajích. V následujícím roce výdaje za provedenou rekonstrukci pak opět chybně uplatnil do daňových výdajů přímo. Správce daně dále zjistil, že poplatník do daňových výdajů zahrnoval soukromé nákupy např. televizory, lednici nebo saunu.
Na základě výše uvedených zjištění finanční úřad poplatníkovi za zdaňovací období 2004-2006 dodatečně zvýšil základ daně o více než milión korun, dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob v částce statisíců korun a zároveň snížil ztrátu o řádově též statisíců korun.

Daň z příjmů právnických osob - zkrácení daně, poplatků a jiné povinné platby
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob u obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování ošetřovatelek a au-pair pro zahraniční rodiny převážně z Rakouska a Německa.
Se zahraničními zájemci byla uzavírána Smlouva o oboustranné dohodě, ve které byl sjednán poplatek ve výši stovek EUR za zprostředkování ošetřovatelek po dobu jednoho roku. V případě au-pair činil tento poplatek stovky EUR.
V průběhu daňové kontroly správce daně dále zjistil, že společnost se zájemci (ošetřovatelky a au-pair) převážně z České republiky a Slovenska uzavírala Smlouvu o obstarání pobytu, ve které byl sjednán poplatek v celkové výši cca desetitisíců korun za zprostředkování činnosti po dobu jednoho roku.
Z provedeného dokazování mimo jiné vyplynulo, že podmínkou pro uzavření Smlouvy o oboustranné dohodě mezi společností a zahraničním zájemcem bylo poskytnutí peněžního daru ve výši stovek EUR konkrétní nadaci. Obdobná podmínka platila i pro uzavření Smlouvy o obstarání pobytu mezi společností a ošetřovatelkami, které poskytly nadaci peněžní dar ve výši tisíců korun.
Z daňového řízení rovněž vyplynulo, že společnost a nadace jsou personálně propojené, sídlí na stejné adrese a zaměstnankyně společnosti pracují i pro nadaci.
Vyhledávací činností ( za spolupráce s Policií ČR ) správce daně zjistil, že společnost má otevřen bankovní účet v Rakouské republice, o kterém ve svém účetnictví neúčtovala. Na tento účet zasílali poplatky zahraniční klienti, kteří uzavřeli s kontrolovaným daňovým subjektem Smlouvy o oboustranné dohodě. Finanční úřad zjistil, že daňový subjekt nepřiznal v rozporu s § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ke zdanění po přepočtu na českou měnu příjmy v roce 2002-2004 ve výši desítek miliónů korun, V rámci vyhledávací činnosti správce daně dále zjistil, že daňový subjekt obdržel prostřednictvím poštovních, šekových a mezinárodních poukázek České pošty platby od osob z České a Slovenské republiky. Částky na těchto poukázkách odpovídaly výši poplatků za zprostředkování, které hradily daňovému subjektu na základě Smlouvy o obstarání pobytu ošetřovatelky. Správce daně zjistil, že daňový subjekt v rozporu s § 23 zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal v roce 2002 částku statisíců korun, v roce 2003 částku několika miliónů korun a v roce 2004 též částku několika miliónů korun.
Na základě dalších důkazních prostředků získaných v průběhu daňové kontroly (vlastní evidence kartotéka poplatníka) bylo dále zjištěno, že daňový subjekt v rozporu s § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal další příjmy ze zprostředkování, a to v roce 2002-2004 několika miliónů korun.
Na základě výše popsaných zjištění Finanční úřad společnosti za zdaňovací období 2002-2004 dodatečně vyměřil daně ve výši několika desítek miliónů korun.
Trestní oznámení nebude finančním úřadem podáno – Policie ČR, správa kraje zahájila v roce 2006 úkony v trestním řízení dle ustanovení § 158 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestního činu zkrácení daně, poplatků a jiné povinné platby dle ustanovení § 148 trestního zákona. V roce 2007 bylo zahájeno Policií ČR trestní stíhání jednatelky výše uvedené společnosti.

Daň z přidané hodnoty – nepřiznání daňové povinnosti
Finanční úřad při kontrole daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období od 9. 3. 2005 do 31. 12. 2006 u plátce - fyzické osoby s předmětem činnosti výroba a prodej LDPE folií a obchodní činnost, zjistil, že plátce v několika případech uskutečnil zdanitelná plnění v tuzemsku, nepřiznal daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, neuvedl ji v daňovém přiznání a ani nezaplatil.
Celkem plátce v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty snížil daňovou povinnost o několik miliónů korun.
Finanční úřad bude plnit oznamovací povinnost podle § 8 trestního řádu.

Daň z příjmů fyzických osob – neoprávněné snížení základu daně
Při daňové kontrole na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 bylo zjištěno, že podnikatel snížil základ daně o výdaj ve výši miliónů korun, uvedený v daňové evidenci v listopadu 2005 jako částečná úhrada přijaté faktury za zboží - stroj. Správce daně v rámci daňového řízení ověřoval formou dožádání přes místně příslušného správce daně u dodavatelské firmy datum úhrady předmětné faktury. V odpovědi dožádaný správce daně uvedl, že stroj byl kontrolovanému podnikateli předán dne 30.12.2005 dle předávacího protokolu a úhrada faktury ve výši několika miliónů korun byla provedena až 9.1.2006. Dalším šetřením bylo prokázáno, že v případě úhrady několika miliónů korun v listopadu 2005 se jednalo pouze o nákup valut, tedy průběžnou položku. Podnikatel neprokázal oprávněnost zahrnutí výdaje ve výši několika miliónů korun do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Dále bylo zjištěno, že v roce 2005 podnikatel uhradil postupně celkovou částku miliónů korun obchodní společnosti, a to na základě smlouvy o budoucí smlouvě o postoupení pohledávek - jako zálohu na cenu postoupených pohledávek. Tato částka byla evidována v daňové evidenci dle § 7b zákona o daních z příjmů jako výdaj ovlivňující základ daně dle § 24 odst. 1 ZDP. Při kontrole byla předložena daňová evidence, ve které byly jednotlivé platby označeny jako nákup pohledávek, a příjmové resp. výdajové pokladní doklady vystavené obchodní společností. V průběhu daňové kontroly předložil podnikatel dodatečně další smlouvy, podle kterých se původní smlouva o postoupení pohledávek změnila na smlouvu o dodání zboží a služeb, následně pak na smlouvu zajišťovací, s datem plnění v roce 2006.
Správce daně měl pochybnost o oprávněnosti uvedeného výdaje a provedl rozsáhlé důkazní řízení včetně svědeckých výpovědí a dožádání u místně příslušných správců daně. Z výsledku ověřování uvedené transakce vyplynulo, že pohledávky uvedené v původní smlouvě o postoupení pohledávek byly ke dni uzavření smlouvy již uhrazeny, zboží a služby deklarované v další smlouvě nemohly být předmětem dodání, neboť dodavatel v době uzavření smlouvy již delší dobu nepodnikal a byl na něj prohlášen konkurz. Správce daně neosvědčil předložené důkazní prostředky jako důkaz, že výdaj ve výši několika miliónů korun byl oprávněně zahrnut do výdajů ovlivňujících základ daně dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Výsledkem daňové kontroly za zdaňovací období roku 2005 bylo snížení daňových výdajů o částku miliónů korun a stanovení dodatečné daňové povinnosti ve výši statisíců korun.

DPFO – nesprávné účtování záloh a krácení výnosů
Daňový subjekt se v kontrolovaném období zabýval především výrobou kovového dílenského nábytku a montážemi eurohal. V roce 2005 se stal účetní jednotkou a vedl účetnictví dle zákona č. 563/1992 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Daňový subjekt v účetním deníku vedeném za rok 2005 účtoval výnosy dosažené v rámci své podnikatelské činnosti na účet 601-tržby za vlastní výkony a zboží. Kontrolou návaznosti výnosů zaúčtovaných v účetním deníku na výši evidovaných uskutečněných zdanitelných plnění dosažených za rok 2005 správce daně zjistil, že daňový subjekt nezaúčtoval do výnosů zahrnovaných do základu daně tržby dosažené z prodeje vlastních výrobků ve výši miliónů korun. V průběhu prováděné daňové kontroly správce daně dále zjistil, že tento rozdíl vznikl nesprávným účtováním záloh přijatých od odběratelů. Tyto zálohy byly účtovány na účet 324-přijaté zálohy. Při konečném vyúčtování zakázky daňový subjekt zaúčtoval do výnosů pouze rozdíl mezi celkovou hodnotou zakázky a přijatou zálohou uvedený na vystavené faktuře.
Tím, že daňový subjekt nezaúčtoval všechny tržby dosažené z prodeje vlastních výrobků do výnosů zahrnovaných do základu daně, došlo k neoprávněnému snížení základu daně v rozporu s právními předpisy o částku ve výši několika miliónů korun. V souladu s ustanovením § 23 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zvýšil správce daně o tuto částku základ daně daňového subjektu.

Zničené účetnictví
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob u daňového subjektu. Předmětem činnosti tohoto daňového subjektu byly opravy elektrických strojů a přístrojů, zprostředkovatelská činnost realitních agentur, ubytování a stravování, koupě zboží za účelem dalšího prodeje. Daňová kontrola byla provedena za zdaňovací období roku 2004. V průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil své povinnosti stanovené zákonem - nepředložil na výzvu správce daně účetní a jiné doklady a účetní písemnosti prokazující hospodářské a účetní operace. Daňový subjekt tvrdil, že účetnictví předložit nemůže, protože shořelo při požáru rodinného domu, přičemž toto své tvrzení doložil potvrzením příslušných orgánů. Po potvrzení výše uvedených skutečností správce daně vydal další výzvu, kterou daňový subjekt vyzval k opatření takových důkazních prostředků, které by zničené doklady mohly nahradit a kterými by údaje uvedené v daň. přiznání prokázal. Daňový subjekt nepředložil správci daně žádné důkazní materiály, kterými by prokázal údaje uvedené v daň. přiznání. Z výše uvedených důvodů provedl správce daně vlastní šetření ve věci zjištění skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti. Správce daně požádal v rámci součinnosti třetích osob dle § 34 odst. 11 zákona o správě daní a poplatků peněžní ústavy o podání informací ohledně vedení účtů daňového subjektu. Těmito výpisy se správce daně zabýval zejména z pohledu přijatých plateb na tyto účty a zároveň i údaji o jejich odesílatelích. Na základě takto získaných informací zahájil finanční úřad šetření v rámci součinnosti třetích osob – oslovil firmy a společnosti, které byly na výpisech uvedeny jako odesílatelé plateb, a dále provedl dožádání finančních úřadů místně příslušných těmto odesílatelům a provedl celou řadu svědeckých výpovědí. Zároveň zaslal požadavky na zaslání kopií faktur, na základě kterých byly platby uskutečněny, a veškerých dalších dokladů či záznamů. Tyto údaje se staly pro správce daně podkladem pro stanovení výše příjmů za rok 2004. Správce daně též zohlednil výdaje, které byly v rámci složitého důkazního řízení uznány jako daňově uznatelné ve prospěch daňového subjektu. Vzhledem k porušení ustanovení § 5 a § 23 zákona o daních z příjmů (daňový subjekt nezdanil všechny příjmy) finanční úřad dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši několika miliónů korun.

Motivační životní pojištění
Finanční úřad provedl u právnické osoby – obchodní společnosti za zdaňovací období 2003 a 2004 daňovou kontrolu, a to kontrolu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. V kontrolovaných obdobích měl plátce uzavřenou rámcovou smlouvu o motivačním životním pojištění. Pojistné bylo sjednáno mezi pojišťovnou a plátcem jako pojistníkem na dobu 60 měsíců, oprávněnou osobou pro případ dožití byl poplatník. Plátce nezahrnul do úhrnu příjmů poplatníků a nezdanil částky pojistného zaplacené na pojištění. Finanční úřad uvedený nepeněžitý příjem posoudil jako jinou formu plnění prováděnou zaměstnavatelem za zaměstnance dle ustanovení § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Na základě porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. d) a odst. 3, dále ustanovení § 6 odst. 13 v návaznosti na ustanovení § 38h odst. 1, 2 a 5 zákona o daních z příjmů byla plátci předepsána k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši statisíců korun.

Nedokončená výroba, rezerva na opravy hmotného majetku
Finanční úřad provedl daňovou kontrolu u obchodní společnosti, daňová kontrola byla provedena za zdaňovací období 2003 a 2004. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že daňový subjekt řádně neúčtoval o nedokončené výrobě, jednalo se o náklady týkající se zakázek, které nebyly k rozvažnému dni ukončeny a v kontrolovaném zdaňovacím období nebylo o těchto částkách účtováno ve prospěch výnosů. Dále v několika případech společnost zaúčtovala do výnosů částky snížené o zálohy, čímž neoprávněně snížila výnosy. Dále společnost účtovala o tvorbě rezerv na opravy hmotného majetku. Při tomto účtování společnost vycházela z karty rezerv, kde byla uvedena mnohem vyšší částka celkové rezervy, než vyplývalo z předloženého rozpočtu na opravy. Vzhledem k porušení zákona o daních s příjmů v návaznosti na zákon o účetnictví a vyhlášku č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž vzhledem k porušení zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách, ve znění pozdějších předpisů, byla správcem daně dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši statisíců korun.
Případ č. 1 – daň z příjmů fyzických osob
Předmětem podnikání daňového subjektu byl specializovaný maloobchod a maloobchod s tabákovými výrobky. Daňový subjekt vedl daňovou evidenci dle § 7b zákona o daních z příjmů.
V průběhu daňové kontroly zaměřené na ověření správnosti daňovým subjektem vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, 2005 a 2006 byl správcem daně zjištěn výrazný rozdíl mezi příjmy z podnikatelské činnosti a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení. Vklady peněžních prostředků v hotovosti v roce 2004 činily několik miliónů korun. Daňový subjekt byl proto vyzván, aby doložil důkazními prostředky, jak byly peněžní prostředky, které daňový subjekt vložil v roce 2004 do podnikání, ve výši miliónů korun zdaněny. Daňový subjekt na výzvu předložil potvrzení, dle kterého prodala matka daňového subjektu koncem roku 2003 dům v zahraničí v hodnotě kolem několika miliónů korun a tyto prostředky půjčila daňovému subjektu. Správce daně zhodnotil všechny důkazní prostředky shromážděné v průběhu daňové kontroly a předložené potvrzení a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal, že výše uvedené peněžní prostředky byly zdaněny nebo že se jednalo o příjmy osvobozené.
Při kontrole bylo dále zjištěno od třetích osob, že daňový subjekt nevykázal v daňové evidenci všechny doklady související s nákupem tabákových výrobků a nealkoholických nápojů. Správcem daně bylo zjištěno, že v účetní evidenci daňového subjektu nejsou evidovány doklady na nákup zboží v celkové výši statisíců korun vystavené na IČO daňového subjektu. S ohledem na předmět podnikání daňového subjektu, množství nakoupeného zboží a údajů uvedených na daňových dokladech vystavených na IČO daňového subjektu dospěl správce daně k závěru, že zboží bylo nakoupeno daňovým subjektem za účelem jeho dalšího prodeje a mělo být evidováno v daňové evidenci daňového subjektu. Daňový subjekt byl proto vyzván, aby doložil, jakým způsobem zdanil příjmy z prodeje nakoupeného zboží, popřípadě aby prokázal, že se jednalo o příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, které nebyly předmětem daně. Protože daňový subjekt nedoložil žádné věrohodné důkazní prostředky svědčící o tom, že zboží uvedené na dokladech nenakoupil, zvýšil správce daně výdaje roku 2004 o částku statisíců korun a příjmy roku 2004 též o částku řádově statisíců korun, přičemž příjmy byly správcem daně stanoveny dle obchodní přirážky, kterou uvedl daňový subjekt v průběhu daňové kontroly.
V průběhu daňové kontroly bylo dále zjištěno, že daňový subjekt zahrnul do daňových výdajů i výdaje na nákup zboží ve výši desítek miliónů korun, přestože daňové doklady na nákup zboží byly vystaveny na jiný daňový subjekt. Protože daňový subjekt ani na výzvu správce daně neprokázal, že se jedná o výdaje, které skutečně vynaložil na dosažení, zajištění a udržení svých zdanitelných příjmů, byl správcem daně zvýšen základ daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 o částku desítek miliónů korun.
Na základě výše uvedených zjištění byla daňovému subjektu za zdaňovací období roku 2004 snížena ztráta několika miliónů korun, zvýšen základ daně o statisíce korun a doměřena daň ve výši desetitisíců korun.
Obdobná pochybení byla u daňového subjektu zjištěna i ve zdaňovacích období roku 2005 a 2006. Daňovému subjektu tak byl v roce 2005 zvýšen základ daně o částku statisíců korun a doměřena daň ve výši též statisíců korun a v roce 2006 zvýšen základ daně o desetitisíce korun a doměřena daň ve výši tisíců korun.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou v právní moci. Odvolání proti nim byla zamítnuta.

Případ č. 2 – daň z příjmů fyzických osob a daň z přidané hodnoty
V průběhu daňové kontroly zaměřené na ověření správnosti daňovým subjektem vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, 2005 a 2006 bylo správcem daně zjištěno, že daňový subjekt, který vedl daňovou evidenci, uzavřel s právnickou osobou licenční smlouvy za poskytnutí know-how, které vytvořil při své podnikatelské činnosti. Smlouvy byly uzavřeny v letech 2005 a 2006. V roce 2005 přijal daňový subjekt od právnické osoby částku statisíců korun na základě výše uvedené licenční. Další peněžní prostředky již fyzické osobě nebyly vyplaceny, přestože v roce 2005 činila cena za poskytnutí know-how statisíců korun, v roce 2006 pak též statisíců korun.
Částku řádově statisíců korun daňový subjekt uvedl v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 jako příjem podle § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2005. K tomu příjmu uplatnil daňový subjekt paušální výdaje ve výši 40 % z příjmů, tj. desetitisíce korun.
S ohledem na skutečnost, že podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2005, jsou příjmy z poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví příjmy podle § 7 výše uvedeného zákona, nikoli příjmy podle § 10, byly příjmy z poskytnutí know-how správcem daně zahrnuty do příjmů podle § 7 .
Protože daňový subjekt v daňovém přiznání uvedl i další příjmy podle § 7 – příjmy z podnikání (z provozu zámečnictví), kde uplatnil výdaje v prokázané výši, a daňový subjekt prokazatelně nedoložil výši výdajů vynaložených na dosažení příjmů za poskytnutí know-how, nebyly daňovému subjektu uznány jako daňové výdaje ve výši desetitisíce korun.
Na základě výše uvedených skutečností tak byla daňovému subjektu dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši tisíců korun.
Kontrolou DPH správce daně zjistil, že daňový subjekt uskutečněná zdanitelná plnění spočívající v poskytnutí know-how na základě licenční smlouvy neuvedl ani do daňových přiznání k DPH za příslušná zdaňovací období. V roce 2005 činila cena za poskytnutí know-how statisíce korun, v roce 2006 pak též statisíce korun. Výše popsaným způsobem daňový subjekt snížil daň z přidané hodnoty o celkovou částku desítek tisíc korun.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou pravomocné.

Daň z přidané hodnoty
Kontrola byla provedena u právnické osoby na DPH za zdaňovací období roku 2005.
Činnost DS: maloobchod s motorovými vozidly a jejich příslušenstvím.
1/ Daň na vstupu
Daňový subjekt byl vyzván k prokázání přijetí zdanitelných plnění deklarovaného na vybraných fakturách od svých dodavatelů týkajících se dodávek automobilů .
Daňový subjekt navrhl výslechy svědků, kteří se na předvolání nedostavili a dále v průběhu kontroly nepředložil takové prostředky, které by mohly být osvědčeny jako důkazy prokazující přijetí předmětného zdanitelného plnění a ani vlastní šetření provedené správcem daně tuto skutečnost nepotvrdilo.
Daňový subjekt porušil s ustanovení § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 ZDPH
Celkem doměřená daň na vstupu za zdaňovací období leden až prosinec 2005 činí několik miliónů korun.
2/ Daň na výstupu
V průběhu kontroly u daně na výstupu správce daně zjistil, že daňovému subjektu byla vyměřena daň ve výši 0,- Kč. Plátce předložil při kontrole správci daně záznamní evidenci za předmětné zdaňovací období a současně zmocněný zástupce daňového subjektu ústně do protokolu sdělil, že u konkrétních faktur vydaných základ daně více než miliónu korun, daň 19 % statisíce korun a základ daně více než milión korun, daň 19 % statisíců korun s DUZP 30. 12. 2005 došlo omylem k neodvedení příslušné daně z přidané hodnoty. Daň na výstupu z předmětných faktur ve výši statisíců korun nebyla přiznána v daňovém přiznání za prosinec 2005 a nebyla uvedena v evidenci pro daňové účely.
Plátce porušil ustanovení § 21 odst. 1 ZDPH.
Dále správce daně vyzval daňový subjekt, aby u faktury vydané na částku miliónů korun a DPH ve výši statisíců korun prokázal nárok na osvobození od povinnosti uplatnit daň z přidané hodnoty na výstupu dle § 64 ZDPH. Daňový subjekt tuto skutečnost správci daně neprokázal.
Plátce porušil ustanovení § 64 ZDPH.
Celkem doměřená daň na výstupu za zdaňovací období leden až prosinec 2005 činí několik miliónů korun.

Daň z příjmů právnických osob
U daňového subjektu – občanské sdružení (dále jen DS) byla provedena kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004.
Při kontrole bylo zjištěno, že DS uplatňuje do daňových nákladů odpisy nemovitostí, které zapůjčil na základě smlouvy o bezplatné výpůjčce na 49 let. Tyto odpisy ve výši několika miliónů korun nelze dle ZDP zahrnout do základu daně roku 2004.
Dále DS nevyloučil ze základu daně náklady na reprezentaci ve výši desetitisíců korun. Další chyby v účetnictví DS byly nalezeny v nesprávném rozčlenění hlavní a vedlejší činnosti. DS zahrnul do daňových nákladů proti příjmům z vedlejší činnosti náklady v celkové výši miliónů korun z hlavní činnosti. Tyto náklady nelze, dle ZDP uznat jako náklady, vynaložené na zajištění, dosažení a udržení příjmů.
Dle výše uvedených skutečností v návaznosti na ustanovení § 23 odst. 3 ZDP zvýšil správce daně daňový základ DS o částku několika miliónů korun.
Daňovému subjektu byla snížena daňová ztráta o několik miliónů korun, základ daně se zvýšil o milióny korun a byla vyměřena daň za období roku 2004 ve výši statisíců korun.

Nemovitosti k pronájmu
Kontrolou obchodní společnosti se sídlem ve Středočeském kraji, která se zabývá pronájmy nemovitostí a dlouhodobě vykazuje ztrátu, byla zjištěna řada nedostatků. Kromě toho, že kontrolovaná společnost snížila v jednotlivých kontrolovaných letech vykázaný základ daně o náklady v řádu několika set tisíc korun, u kterých neprokázala jejich souvislost s dosaženými výnosy, také nesprávně zaúčtovala do daňových nákladů další statisíce korun za provedené práce, které měly charakter technického zhodnocení nemovitosti. V daňovém řízení bylo prokázáno, že společnost uvedenou částku vynaložila na rekonstrukci a modernizaci budovy a měla ji tudíž zúčtovat jako investiční výdaj, který zvyšuje vstupní cenu nemovitosti a do základu daně, tj. do daňových výdajů vstupuje až formou odpisů. Dalším zjištěním správce daně bylo, že v letech 2004 a 2005 byly pronajaty nemovitosti jinak spojené osobě (§ 23 odst. (7) písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů) za částku, která ani zdaleka neodpovídala cenám obvyklým v běžných obchodních vztazích. Protože ani na výzvu správce daně společnost neobjasnila ani nedoložila rozdíl mezi sjednaným a běžným nájemným, přistoupil správce daně ke zvýšení příjmů do výši obvyklé ceny nájmu. Výsledkem provedené kontroly bylo snížení vykázané ztráty v každém kontrolovaném roce o částku cca milion korun a v roce 2004 navíc dodatečné vyměření daně ve výši několika desítek tisíc korun.

Není daň jako daň
Zákon o daních z příjmů mimo jiné také upravuje povinnosti zaměstnavatele, který vyplácí svým zaměstnancům za jejich práci mzdy a kterému v souvislosti s tím plyne jako plátci daně řada zákonných povinností. Kromě toho, že je povinen správně spočítat výši záloh na daň, je povinen tyto zálohu měsíčně z mezd jednotlivých zaměstnanců srážet a úhrn všech sražených záloh na daň ve stanovené lhůtě odvést příslušnému finančnímu úřadu. Středočeský finanční úřad zjistil, že obchodní společnost v jeho působnosti však nebrala všechny povinnosti plátce daně doslova. Bylo ověřeno, že zálohy na daň vypočítala, z mezd svých zaměstnanců srazila, ale částku převyšující desetitisíce korun opomněla odvést správci daně. Navíc u řady zaměstnanců nebyla daň vybrána ve správné výši, když např. společnost jako zaměstnavatel danila příjmy „zálohovou daní“, ačkoli podléhaly dani srážkové.

Dvojí tvář – dvojí účetnictví
V součinnosti s orgány činnými v oblasti trestního práva bylo zjištěno, že daňový subjekt ve Středočeském kraji část faktur za prodej zboží nezaúčtoval a platby od odběratelů si nechal posílat na svůj osobní bankovní účet, jehož číslo správci daně neoznámil. V průběhu daňového řízení pak byl nemile překvapen, když mu správce daně tyto příjmy za uskutečněná zdanitelná plnění, které byly předmětem daně z příjmů ani daně z přidané hodnoty, dodatečně vyměřil.
Obdobný nedostatek zjistil středočeský finanční úřad u jiného daňového subjektu, který nakupoval ojetá motorová vozidla za účelem jejich následného prodeje. Správce daně v působnosti Finančního ředitelství provedl rozsáhlé důkazní řízení, při kterém bylo zjištěno, že tento podnikatel vyhotovoval dvojí smlouvy (pro kupující a pro účely daňového řízení) a vykazoval příjmy z prodejů vozidel v podstatně nižších částkách, než kterých bylo při prodeji skutečně dosaženo. Vzhledem k tomu, že neodvedl daň ve správné výši, správce daně daň dodatečně vyměřil.

Správná sazba DPH, aneb neznalost zákona neomlouvá
Podnikatel ve Středočeském kraji vystavoval daňové doklady za organizování a zajištění publicity kulturních akcí. Přitom uplatňoval sníženou sazbu daně z přidané hodnoty s odůvodněním, že se jedná o služby zahrnuté v příloze č. 2 k zákonu o DPH pod kódem SKP 92.3 – Umělecké a ostatní zábavné služby, pod které patří i služby producentů. Kdyby si však zákon přečetl důkladně, zjistil by, že u těchto služeb lze sníženou sazbu daně uplatnit pouze ve vyjmenovaných případech (činnosti spisovatelů, skladatelů, herců, interpretů estrádních kabaretních, malířů, sochařů, řezbářů, cizelérů výtvarníků a podobných samostatných umělců). Správce daně proto dodatečně vyměřil daň ve výši rozdílu mezi nesprávně uplatněnou sníženou sazbou daně a sazbou základní.

Daň z příjmů fyzických osob
Daňový subjekt prováděl v kontrolovaném zdaňovacím období výkopové práce.
U daně z příjmů fyzických osob bylo v kontrolovaném zdaňovacím období správcem daně zjištěno, že daňový subjekt uplatnil ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů výdaje, na základě dokladů vystavených osobou, u které bylo na základě svědecké výpovědi zjištěno, že v tomto kontrolovaném období tato již nepodnikala.
V průběhu kontroly daňový subjekt neprokázal, že uvedené výdaje byly vynaloženy na dosažení zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů a neprokázal správnost vykazovaného základu daně podle § 23 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Dále daňový subjekt uplatnil výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů z dokladů od dodavatele, který do svědecké výpovědi uvedl, že tyto doklady nevystavil a zboží uvedené na daňových dokladech nikdy neměl a kontrolovaný daňový subjekt nezná.
Daňový subjekt v tomto případě opět neprokázal, že uplatněné výdaje byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o dani z příjmů.
Na základě těchto zjištění správce daně snížil uplatněné výdaje o několik miliónů korun, celkem byla doměřena daň ve výši statisíců korun.

Daň z přidané hodnoty – nadměrný odpočet
Plátce DPH, fyzická osoba podnikající v oblasti pronájmu nemovitostí, podal řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty s nadměrným odpočtem, jehož výše byla ve srovnání s předchozími obdobími neúměrně vysoká. Tato skutečnost byla důvodem k pochybnostem o oprávněnosti uplatněného odpočtu DPH, proto finanční úřad provedl nejprve místní šetření, jež potvrdilo oprávněnost těchto pochybností. Vydáním výzvy, v níž správce daně sdělil konkrétní pochybnosti, bylo zahájeno vytýkací řízení, daň nebyla vyměřena a současně byla přerušena lhůta pro rozhodnutí o vrácení nadměrného odpočtu ve výši téměř milión korun.
Plátce k prokázání uplatněného odpočtu DPH předložil finančnímu úřadu daňový doklad vystavený právnickou osobou, obchodní společností. Jako předmět zdanitelného plnění byl na daňovém dokladu uveden ušlý zisk, což vzbudilo u správce daně další pochybnosti, které vedly také ke zjištění, že fyzická osoba uplatňující odpočet DPH je současně společníkem a jednatelem obchodní společnosti, jež daňový doklad jako plátce uskutečňující zdanitelné plnění, vystavila.
Jelikož ušlý zisk není předmětem daně z přidané hodnoty, není také zdanitelným plněním a příjemci ušlého zisku nevzniká povinnost přiznat daň na výstupu. Pokud nevznikla povinnost přiznat daň na výstupu, pak poskytovateli ušlého zisku nevzniká nárok na uplatnění odpočtu DPH.
Účelovost jednání plátce DPH spočívající v získání nezákonné daňové výhody finanční úřad včas odhalil a výsledkem vytýkacího řízení bylo snížení přijatého zdanitelného plnění se základem několika miliónů korun a uplatněného odpočtu DPH v částce téměř statisíců korun.

Labels: Daně

Firmy musí doplatit na pojistném víc než sto milionů korun
5.5.2008 , Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení
V minulém roce zkontrolovala ČSSZ více než 63 % všech organizací. V čem nejčastěji chybovaly?

Česká správa sociálního zabezpečení provedla v loňském roce 167 229 kontrol plnění povinností organizací. To je o 3 374 kontrol víc než v roce 2006, tehdy uskutečnila 163 855 kontrol. Na jejich základě vystavila 5 702 platebních výměrů na celkem 108 milionů 236 tisíc korun. Tuto částku musí organizace s více než 25 zaměstnanci a malé organizace doplatit na pojistném a penále proto, že pochybily při plnění svých povinností v oblasti sociálního zabezpečení. Z víc než 108 milionů tvoří 85 milionů 240 tisíc korun dlužné pojistné, zbývajících 22 milionů 996 tisíc korun je vypočtené penále.

Kontroloři ČSSZ dále uložili 1 066 pokut v celkové výši 3 737 900 korun. Především je dali za nesoučinnost zaměstnavatelů při kontrole a za neplnění ohlašovacích povinností organizací a malých organizací. ČSSZ v roce 2007 zkontrolovala víc než 63 % všech organizací a malých organizací.

Všechny organizace a malé organizace kontroluje ČSSZ v pravidelných dvouletých cyklech. A to proto, aby případné problémy odhalila co nejdříve a zjednala nápravu v okamžiku, kdy je ještě možná. Pokud například dluh na pojistném vznikl kvůli špatnému stanovení výše pojistného, je organizace a malá organizace ještě schopná částku doplatit. Plánované kontroly se tak zaměřují především na správné stanovení vyměřovacího základu, výpočet pojistného a na plnění povinností v oblasti nemocenského a důchodového pojištění. Například sledují, zda organizace a malé organizace správně vypočítávají a vyplácejí dávky nemocenského pojištění svým zaměstnancům. Neplánované kontroly souvisejí se vznikem organizace či malé organizace. Jejich účelem je zjistit a zároveň odstranit chyby, které vznikají kvůli neznalosti právních předpisů. Při ukončení činnosti organizace a malé organizace naopak probíhá tzv. kontrola likvidační.

V roce 2007 organizace a malé organizace nejčastěji chybovaly zejména kvůli neznalosti platné právní úpravy či proto, že aktuální právní předpis špatně aplikovaly. Nejvíc porušení kontroloři zjistili:

• v nemocenském pojištění - kontrolované subjekty chybovaly při stanovení, výpočtu a výplatě dávek nemocenského pojištění zaměstnancům,

• při placení pojistného - organizace a malé organizace chybně stanovily vyměřovací základ pro odvod pojistného na sociální zabezpečení,

• v důchodovém pojištění - organizace chybovaly při vedení a vyplňování evidenčních listů důchodového pojištění (ELDP),

• při aplikaci práva EU - organizace chybovaly při vysílání pracovníků, kdy řešily určování příslušnosti k právním předpisům ČR či jiného členského státu, a při vystavování příslušných Eformulářů.

K 31. prosinci 2007 evidovala ČSSZ celkem 29 833 organizací s víc než 25 zaměstnanci, v nichž pracovalo celkem 3 173 503 pojištěnců a 234 443 malých organizací, které zaměstnávaly 988 148 lidí.

Labels: Daně

Chyby v uplatňování nákladů do základu daně
21.4.2008 , Zdroj: Česká daňová správa
Opět máte možnost se začíst do výsledků daňové kontroly, která zjistila hned několik chyb při uplatňování nákladů.

U daňového subjektu se zahraniční majetkovou účastí bylo za zdaňovací období roku 2003 doměřeno snížení vykazované ztráty o více než milión korun a za další rok pak byla zvýšena daňová povinnost o částku přesahující několik set tisíc korun (dodatečné platební výměry jsou v právní moci).

Změna daňové povinnosti byla provedena na základě výsledků provedené daňové kontroly, při níž bylo zjištěno více titulů porušení zákona při uplatňování nákladů do základu daně - například:

Daňový subjekt některé části pořizovací ceny pořizovaného majetku (celní poplatky, bourací práce při rekonstrukci haly) uplatnil neoprávněně jednorázově do základu daně kontrolovaného období namísto jejich postupného zahrnutí formou daňových odpisů.

Stejné chyby se daňový subjekt dopustil i u technického zhodnocení nehmotného majetku, kdy místo postupného odepisování jednorázově snížil základ daně o celou hodnotu hned v roce pořízení.

Dále se daňový subjekt dopustil pochybení v podobě zahrnutí do daňově účinných nákladů položky, jako je: nákup alkoholických nápojů, náklady za pohoštění auditorů i zahraniční delegace a poplatky za startovné na sportovním turnaji, neboť tyto náklady na reprezentaci firmy jsou daňově neúčinné.

Daňový subjekt rovněž pochybil, když nesprávně snížil základ daně v souvislosti s nesprávným výpočtem kurzových ztrát, neboť přepočetl k poslednímu dni zdaňovacího období závazky a pohledávky devizovým kurzem centrální banky SRN, nikoliv devizovým kurzem České národní banky.

Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou v právní moci.

Labels: Daně

Stanovení poměru podlahové plochy pro vymezení rodinného domu a bytového domu
28.4.2008 , Zdroj: Česká daňová správa
Jak se určí, zda se jedná o bytový dům nebo rodinný dům? Při vymezení rodinného domu a bytového domu lze postupovat metodou stanovení poměru podlahových ploch určených pro bydlení k celkové podlahové ploše.

Pokud nelze podle správního rozhodnutí, případně stanoviska stavebního úřadu, určit, zda se jedná o bytový dům nebo rodinný dům, nebo pokud se skutkový stav liší od stavu formálně právního, lze při vymezení rodinného domu a bytového domu postupovat metodou stanovení poměru podlahových ploch určených pro bydlení k celkové podlahové ploše. Poměr se stanoví v procentech.

Pro určení bytového nebo rodinného domu je podstatné vymezení podlahové plochy odpovídající požadavkům na trvalé bydlení.

Podlahovou plochou místností a prostorů se rozumí jejich vnitřní nášlapná plocha mezi lícními konstrukcemi stěn v půdorysném průmětu domu.

Do úhrnu podlahových ploch domu se započítává podlahová plocha všech místností a prostorů určených k bydlení, prostorů, které nejsou určeny k bydlení (například garáže, obchody, kanceláře), společných prostor (například plocha hal, chodeb, schodišť, sklepů, balkonů, teras, prádelen, sušáren, kočárkáren) a podloubí, průjezdů, pasáží apod.

Do úhrnu podlahových ploch domu se nezapočítává plocha těch místností či prostorů, které nejsou běžně přístupné uživatelům domu a obvykle slouží jako technologické zázemí (transformovny, kotelny, místnosti a prostory pro vzduchotechniku, dílny pro údržbu). Dále se do úhrnu podlahové plochy nezapočítávají šachty výtahů a podlahové plochy příslušenství domů.

Vzhledem k tomu, že se pro stanovení, zda se jedná o bytovou výstavbu, bere též v úvahu poměrná část podlahové plochy využívaná společně pro bytové a nebytové účely, doporučujeme pro výpočet následující postup.

U bytového domu se nejprve od úhrnu všech podlahových ploch odečtou podlahové plochy společných částí domu příslušné k části domu, která odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomu účelu určena a podlahové plochy společných částí domu příslušné k části domu, která neodpovídá požadavkům na trvalé bydlení a správný poměr se určí jako podíl podlahových ploch odpovídajících požadavkům na trvalé bydlení včetně podlahových ploch příslušenství bytů k součtu podlahových ploch bytů včetně podlahových ploch příslušenství bytů a podlahových ploch prostor, které neodpovídají požadavkům na trvalé bydlení (garáž, dílna, obchod, kancelář) včetně jejich příslušenství, stanovený v procentech.

Příklad:
Celková podlahová plocha domu je 1 530 m². Podlahová plocha bytů včetně příslušenství bytů je 800 m². Podlahová plocha prostor, které neodpovídají požadavkům na trvalé bydlení, je 600 m². Podlahová plocha společných prostor je 130 m².

Výpočet: 1530 - 130 = 1400 m²

800 / 1400 = 0,57 x 100 = 57 %

Jedná se o bytový dům.

Alternativně lze postupovat tak, že se společné části rozdělí poměrně mezi byty a prostory, které nejsou určeny pro bydlení a následně se stanoví podíl bytů (včetně příslušné části společných „bytových" prostor) k celkové podlahové ploše bytového domu.

U rodinného domu se správný poměr určí jako podíl plochy místností a prostorů určených pro bydlení k součtu ploch místností a prostorů určených pro bydlení a ploch a prostorů, které neodpovídají požadavkům na trvalé bydlení (garáž, dílna, kancelář), stanovený v procentech.

Labels: Daně

DPH u výstavby po 1. 1. 2008
28.4.2008 , Zdroj: Česká daňová správa
Co se rozumí stavbami pro rodinné bydlení?

Stavebními a montážními pracemi se pro účely této informace rozumí práce při výstavbě nových staveb, bytů a nebytových prostor a práce při jejich rekonstrukcích, modernizacích, rozšířeních, stavebních úpravách a opravách. Opravou se také rozumí stavební nebo montážní údržba. Součástí stavebních a montážních prací jsou konstrukce, materiály, stroje a zařízení, které se do stavby zabudují nebo zamontují.

Stavbou se rozumí i nedokončená stavba.

Při určení, zda se jedná o rodinný dům, bytový dům nebo byt, se obvykle vychází ze správního rozhodnutí, případně stanoviska místně příslušného stavebního úřadu.

Bytem se rozumí soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení [§ 4 odst. 1 písm. za) ZDPH].

Byt je vymezen stavebně technickým uspořádáním, nikoliv účelem užití.

Rodinným domem se rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomu účelu určena, a v níž jsou nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví [§ 4 odst. 1 písm. za) ZDPH].

Bytovým domem se rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena [§ 4 odst. 1 písm. za) ZDPH].

Plochami, které nejsou určeny pro trvalé bydlení, jsou například plochy určené pro podnikání, garáže, dílny, případně i speciálně vymezené plochy, například pro drobné zvířectvo.

Za rodinný dům, bytový dům a byt se nepovažují stavby pro rodinnou rekreaci a stavby ubytovacího zařízení.

Stavbou pro rodinnou rekreaci se rozumí stavba, jejíž objemové parametry a vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci a která je k tomu účelu určena; stavba pro rodinnou rekreaci může mít nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví [§ 2 písm. b) vyhl. č. 501/2006 Sb.].

Stavbou ubytovacího zařízení se rozumí stavba nebo její část, kde je poskytováno ubytování a služby s tím spojené; stavbou ubytovacího zařízení není bytový dům a rodinný dům a stavby pro rodinnou rekreaci; ubytovací zařízení se zařazují podle druhu do kategorií hotel, motel, penzion, ostatní ubytovací zařízení, kterými jsou zejména ubytovny, koleje, svobodárny, internáty, kempy a skupiny chat nebo bungalovů, vybavené pro přechodné ubytování [§ 2 písm. c) vyhl. č. 501/2006 Sb.].

Společnými částmi domu jsou části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, společné rozvody tepla, společné rozvody teplé a studené vody, kanalizace, plynu, elektřiny a vzduchotechniky, dále výtahy, hromosvody, společné antény, a to i když jsou umístěné mimo dům apod.

Spoluvlastnický podíl na společných částech domu sleduje právní režim bytu nebo prostoru, který není určen pro trvalé bydlení.

Místností je místně a prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahovou plochou, stropem a pevnými stěnami (§ 48a odst. 8 ZDPH).

Za místnost se nepovažují předsazené části stavby (balkón, terasa) a lodžie, a to ani zasklené. Za místnost se také nepovažuje sklepní kóje ohraničená pevnou stěnou nedosahující stropu nebo ohraničená jiným způsobem, například pletivem nebo laťkovou přepážkou. Pevnou stěnou se rozumí stěna, kterou nelze odstranit bez použití technických prostředků.

Stavbami pro sociální bydlení se rozumí:

Byt pro sociální bydlení, kterým je byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m². Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. Do celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podíl na společných částech domu (§ 48a odst. 5 ZDPH).

Rodinný dům pro sociální bydlení, kterým je rodinný dům (více jak polovina podlahové plochy pro rodinné bydlení), jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m². Celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností rodinného domu (§ 48a odst. 6 ZDPH).

Bytový dům pro sociální bydlení, kterým je bytový dům (více jak polovina podlahové plochy pro trvalé bydlení), v němž nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení (§ 48a odst. 7 ZDPH).

Ubytovací zařízení pro ubytování státních zaměstnanců nebo zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů, kterým je zařízení pro ubytování při výkonu služby v jiném místě, než je místo trvalého pobytu příslušníka bezpečnostních sborů (§ 77 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb.).

Zařízení sociálních služeb, kterým je zařízení, které poskytuje ubytování ze sociálních důvodů. Těmito zařízeními jsou zejména týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněná bydlení, azylové domy, domy na půl cesty, zařízení pro krizovou pomoc, noclehárny, terapeutické komunity, intervenční centra (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách).

Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, kterými jsou diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav (§ 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních ), jakož i střediska výchovné péče.

Internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením (vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních).

Zvláštní dětská zařízení, kterými jsou kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let věku (§ 38 zákona č.20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu).

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb včetně ubytování, v zajištění zdravotní péče zdravotnickým zařízením a v psychologické a jiné obdobné nutné péči (§ 42 zákona 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí).

Zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí (§ 44 zákona 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí).

Speciální lůžková zařízení hospicového typu, ve kterých je poskytována paliativní a symptomatická léčba osobám v terminálním stavu (§ 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění).

Domovy péče o válečné veterány (§ 4 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech).

Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány (§ 121 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).

Příslušenství věci má ve vztahu k věci hlavní povahu věci vedlejší.

Příslušenstvím rodinného domu a bytového domu mohou být například stavby plnící doplňkovou funkci ke stavbě hlavní a ostatní stavby, například:

• garáže, zahradní altány, kůlny, skladové prostory pro dům;

• podzemní stavby, například jímky, jámy pro měřící zařízení, čističky odpadních vod sloužící domu, vinné sklepy, stavby pro tepelná čerpadla;

• oplocení;

• přípojky na veřejné rozvodné sítě a kanalizace, které jsou ve vlastnictví majitele rodinného domu nebo bytového domu;

• připojení drobných staveb na rozvodné sítě a kanalizaci stavby hlavní (liniové stavby sloužící domu);

• studny;

• bazény.

Příslušenstvím rodinného domu a bytového domu nejsou plošné stavby.

Plošné stavby

Pokud nejsou plošné stavby nemovitostí podle § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (nejedná se o stavby spojené se zemí pevným základem), jedná se o zpevnění povrchu pozemku. Takové plošné stavby jsou součástí pozemku a tvoří s ním jednu věc a nelze je fakticky ani hospodářsky od pozemku oddělit. Jedná se například o zámkovou dlažbu, která je rozebíratelná, chodníky, odstavné plochy pro vozidla, dlažby a obruby, opěrné zdi a zahradní jezírka.

Pokud je plošná stavba stavbou nemovitou, tj. taková, která je spojena se zemí pevným základem, může být příslušenstvím bytového domu nebo rodinného domu. Jedná se například o plošnou stavbu, která splňuje všechny znaky nemovité stavby, je ve vlastnictví stejného vlastníka jako bytový dům nebo rodinný dům a tvoří s bytovým domem nebo rodinným domem jeden funkční celek. Například stavba, která slouží k parkování vozidel, přičemž nejde o veřejné parkoviště.

Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány (§ 121 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).

Příslušenství bytu není samostatným předmětem občanskoprávních vztahů. Příslušenstvím bytu jsou místnosti a prostory, které jsou určeny k tomu, aby byly užívány s bytem, například komora, sklep, dřevník, kolna.

Labels: Daně