Zdroj: Ministerstvo životního prostředí

Nejčastější otázky a odpovědi ke zpětnému odběru výrobků vztahující se k ustanovení § 38 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpadech“) a vyhlášky č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění pozdějších předpisů.
Co je zpětný odběr výrobků?
Zpětným odběrem se rozumí odebírání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů bez nároku na úplatu za účelem jejich využití nebo odstranění.
Kdo je povinnou osobou ke zpětnému odběru výrobků?
Povinnou osobou je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky podléhající zpětnému odběru vyrábí nebo uvádí na trh v České republice výrobky zahraničního výrobce.
Tato definice se vztahuje k výrobkům uvedeným v § 38 odst. 1 zákona o odpadech, dodávaným spotřebiteli k jejich užití. Osoby, které výrobky vyrábí nebo uvádí na trh v ČR výrobky zahraničního výrobce, které nejdou do oběhu spotřebiteli, nejsou povinnými osobami a nevztahuje se na ně povinnost zpětného odběru podle § 38 zákona o odpadech.
V případě, že je výrobek vyroben v ČR a je určen ke spotřebě v ČR, stává se tedy povinnou osobou pro zajištění zpětného odběru tuzemský výrobce.
V případě, že je výrobek vyroben v zahraničí a je určen ke spotřebě v ČR, stává se povinnou osobou ke zpětnému odběru osoba uvádějící tento výrobek na trh v ČR, tj. právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je prvním tuzemským držitelem výrobku v ČR.
Povinnou osobou ke zpětnému odběru je vždy pouze jeden subjekt!
Kdo je povinnou osobou ke zpětnému odběru výrobku, je-li součástí jiného celku?
Povinnou osobou pro zajištění zpětného odběru výrobků podléhajících této povinnosti v případě, že je výrobek součástí funkčního celku, se rozumí výrobce výrobku nebo dovozce funkčního celku.
Povinnost zpětného odběru se vztahuje na daný výrobek, nikoliv na celý funkční celek.
Kde naleznu formulář Roční zprávy a kam ho mám zaslat?
Požadavky na obsah Roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru jsou uvedeny v § 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb. Formulář roční zprávy naleznete v příloze č. 19 citované vyhlášky (ZMĚNA FORMULÁŘE od vykazovaného roku 2005).
Formulář Roční zprávy je dostupný na www.env.cz v přepisovatelném formátu (dokument WORD).
Roční zpráva za uplynulý kalendářní rok se zasílá každoročně do 31. března (i v případě „nulového odběru“) na adresu:
Ministerstvo životního prostředí Odbor odpaDOVÝCH TECHNOLOGIÍ A OBALŮVršovická 65100 10 Praha 10
Musí zajistit zpětný odběr také prodejce?
Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru je uložena povinné osobě, nikoli poslednímu prodejci. Z ustanovení § 38 zákona o odpadech vyplývá, že zpětný odběr zajišťuje, resp. organizuje povinná osoba a určuje rovněž, kde se nachází místa zpětného odběru. Prakticky jde o to, aby se povinná osoba dohodla s posledním prodejcem, zda bude provozovna prodejce místem zpětného odběru.
Technickou realizaci zpětného odběru může samozřejmě na základě smluvního vztahu pro povinnou osobu zajišťovat i jiný subjekt.
Pouze v případě, že poslední prodejce nesplní informační povinnost uvedenou v § 38 odst. 5 zákona o odpadech, je sám povinen použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží.
Je subjekt povinnou osobou pouze ke „svému výrobku“, tj. k tomu který uvedl na spotřebitelský trh?
Nikoliv. Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků má povinná osoba, a to bez ohledu na výrobní značku a do výše, kterou za vykazované období stanovené podle § 38 odst. 10 zákona o odpadech vyrobí nebo doveze. Jednoznačně nesmí být odebírání použitého výrobku od spotřebitele vázáno na výrobní značku.
Spotřebitel může odevzdat v místě zpětného odběru zřízeném výrobcem „A“ i použitý výrobek výrobce „B“ (tj. tentýž druh výrobku, např. pneumatika, ale jakékoliv výrobní značky). Povinná osoba „A“ musí zajistit zpětný odběr pneumatik v jí zřízených místech zpětného odběru i od jiných výrobců, ale pouze do zmiňovaného množství.
Jak si mám vysvětlit pojem „spotřebitel“?
Spotřebitelem se pro účely zpětného odběru rozumí dle § 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, každá fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami (tj. např. pro použití těchto výrobků pro potřeby svých členů, zaměstnanců apod.).
Spotřebiteli jsou ve smyslu citovaného zákona nejen fyzické osoby, ale i podnikatelské subjekty, které nakupují výrobky s nimiž dále nepodnikají.
Podléhá místo zpětného odběru souhlasu krajského úřadu k provozování zařízení?
Nepodléhá. Je-li např. provozovna prodejce místem zpětného odběru použitých výrobků (po dohodě s prodejcem stanovuje povinná osoba), není zařízením ke sběru odpadů dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech a není tudíž požadován souhlas příslušného krajského úřadu k jeho provozování.
V místě zpětného odběru se od spotřebitelů odebírají použité výrobky, které se stávají odpadem až ve chvíli jejich předání osobě oprávněné k jejich využití nebo odstranění.
Zaznamenávají se údaje o zpětném odběru (prodejce, firma realizující zpětný odběr pro povinou osobu) do průběžné evidence o odpadech a ročního hlášení?
V případě, že se jedná o zpětný odběr použitých výrobků je prodejce povinen vést průběžnou evidenci původce odpadů (§ 39 odst. 1 zákona o odpadech) pouze o odpadech, které jako původce odpadu sám vyprodukuje nebo s kterými dále nakládá, nikoli o zpětně odebraných použitých výrobcích. To platí i pro osoby oprávněné k nakládání s odpady, které zároveň zajišťují zpětný odběr výrobků dle § 38 zákona o odpadech na základě smluvního vztahu pro povinnou osobu, nejsou-li provozovateli zařízení k jejich využití nebo odstranění.
Odpadová evidence nezahrnuje „nakládání s použitými výrobky“. Vedení evidence o zpětně odebraných použitých výrobcích může být např. smluvně ošetřeno mezi prodejcem (v jehož provozovně je místo zpětného odběru nebo realizátorem zpětného odběru) a povinnou osobou, zejména pro potřebu povinné osoby splnit povinnost zpracování roční zprávy o plnění povinností zpětného odběru.
Použitý výrobek se poprvé jako odpad zaznamenává v průběžné evidenci o odpadech osoby oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Až tento subjekt, kterému je zpětně odebraný výrobek předán, s ním dále nakládá jako s odpadem. Uvedené subjekty by však měly mít evidenci výrobkovou – pro kontrolní orgány i pro povinné osoby, ale i pro svoji kontrolu.
Musí být použité výrobky odděleně shromažďovány od odpadu stejného materiálu v případě, že provozovatel zařízení k nakládání s odpady (sběrný dvůr, apod.) poskytne na smluvní bázi povinné osobě (kolektivnímu systému) prostor k jejich shromažďování v tomto zařízení?
Odpady v zařízení, provozovaném podle § 14 odst. 1, resp. 2 zákona o odpadech, mohou být soustřeďovány za podmínek stanovených v příslušném souhlasu k provozování zařízení a provozním řádu. Zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů musí splňovat kromě obecných požadavků na zařízení podle § 4 vyhlášky č. 383/2001 Sb., podmínky i stejné technické požadavky jako zařízení ke shromažďování nebo skladování odpadů uvedené v §§ 5 a 7 citované vyhlášky. Ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 383/2001 Sb. ukládá povinnost odlišit shromažďovací prostředky odpadů (tvarově, barevně nebo popisem) od prostředků nepoužívaných pro nakládání s odpady, nebo používaných pro jiné druhy odpadů. Je tedy zřejmé, že odpady musí být soustřeďovány v prostředcích odlišených od shromažďovacích prostředků určených pro shromažďování zpětně odebraných výrobků.
Má povinná osoba povinnost zajistit na své náklady odvoz zpětně odebraných výrobků z provozovny prodejce, které je zároveň místem zpětného odběru?
V případě, že např. prodejna ELEKTRO je místem zpětného odběru použitých baterií a akumulátorů, je zajištění zpětného odběru, i finanční (rovněž náklady na přepravu použitých výrobků), na povinné osobě, která zde místo zpětného odběru po dohodě s prodejcem vytvořila.
Jak to má obec udělat, aby mohla odpady, resp. výrobky podléhající zpětnému odběru sbírat jednoduše, prostřednictvím „odpadářské firmy“, a přitom zdarma?
Odpověď na tuto otázku zní: pokud bude v obci místo zpětného odběru dle zákona o odpadech.
A jak se tedy může např. sběrný dvůr obce stát místem zpětného odběru? Povinná osoba může určit místem zpětného odběru libovolné místo s ohledem na charakter výrobku, ale samozřejmě se souhlasem patřičného subjektu (školy, obchody, provozovna prodejce výrobku, atd.). Na základě písemné dohody s obcí může rovněž ke splnění povinností zpětného odběru využít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený obcí. Obec, resp. její sběrný dvůr, v takovém případě plní úlohu místa zpětného odběru pro ty výrobky (vyhrazené místo v SD), které jsou uvedeny ve smlouvě s povinnou osobou. Za následné nakládání s těmito výrobky by obec neplatila, neboť odpovědnost za zajištění zpětného odběru, tj. i za jejich využití nebo odstranění dle § 38 odst. 9 zákona o odpadech, leží na povinné osobě.
Pokud však smlouva mezi obcí a povinnou osobou neexistuje, pak jsou např. pneumatiky nebo minerální oleje přebírány od občanů jako „odpad“, resp. složka komunálního odpadu, nikoli však jako „použitý výrobek“ a následně s nimi jako s odpadem musí být nakládáno, tj. včetně platby „odpadářské firmě“ za jejich převzetí.
Povinná osoba může tedy za účelem splnění povinností využít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený obcí, ale pouze na základě písemné dohody s touto obcí. Zákon o odpadech hovoří o „možnosti“ nikoli o „povinnosti“, ať už pro povinnou osobu nebo pro obec, tzn. že sběrný dvůr provozovaný v rámci systému obce může, ale i nemusí být striktně místem zpětného odběru

Labels: Vyhlášky a nařízení

2.1.2007, Zdroj: ČSSZS účinností od 1. ledna 2007 dochází ke zvýšení redukční hranice pro výpočet nemocenských dávek.

Od 1. ledna 2007 platí i nadále, že výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorsko právních vztahů nebo výkon činnosti vlastním jménem na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku lze považovat za samostatnou výdělečnou činnost jen v případě, že se dle prohlášení osoby jedná o soustavný výkon této činnosti. Dávky nemocenského pojištění, tedy nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, se od nového roku budou vyplácet podle pravidel platných v roce 2006. Rozhodla Poslanecká sněmovna, když v prosinci schválila odložení účinnosti zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, o jeden rok. V roce 2007 bude tedy nadále v nemocenském pojištění platit:
Organizace s více než 25 zaměstnanci budou dávky nemocenského pojištění poskytovat stejně jako dosud.
Malé organizace do 25 zaměstnanců budou rovněž postupovat stejně jako dosud, tzn. budou přijímat od zaměstnanců žádosti o dávky nemocenského pojištění a posílat je příslušné okresní správě sociálního zabezpečení.
Nemocenské budou práceneschopní pojištěnci dostávat od prvního dne uznání dočasné pracovní neschopnosti.
Zvyšuje se však redukční hranice pro výpočet nemocenských dávek. Částka 510 Kč se zvýší na 550 Kč, částka 730 Kč stoupne na 790 Kč. Denní vyměřovací základ do částky 550 Kč se započítá v plné výši, z částky nad 550 Kč do 790 Kč se počítá 60 % a k částce nad 790 Kč se nepřihlíží. Zvýšení redukčních hranic se bude týká i osob, které začnou pobírat dávky nemocenského pojištění před 1. lednem 2007 a jejichž nárok na tyto dávky bude trvat i po tomto datu. Denní vyměřovací základ do částky 550 Kč se bude započítávat v plné výši, z částky nad 550 Kč do 790 Kč se započítá 60 % a k částce nad 790 Kč se nebude přihlížet. Za prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti se denní vyměřovací základ do částky 550 Kč započte z 90 %, z částky nad 550 Kč do 790 Kč se započítá 60 %, k částce nad 790 Kč se nebude přihlížet. Maximální denní vyměřovací základ tak bude 639 Kč. Od 15. kalendářního dne pracovní neschopnosti se částka do 550 Kč započítá v plné výši a částka od 550 do 790 Kč pak ze 60 %. V praxi to znamená, že maximální denní vyměřovací základ od 15. dne pracovní neschopnosti bude 694 Kč.
Za první tři kalendářní dny se počítá jako 25 % denního vyměřovacího základu po redukci. Jeho maximální výše tak od 1. ledna 2007 činí 160 Kč za kalendářní den. Od 4. do 14. dne se nemocenské počítá jako 69 % redukovaného denního vyměřovacího základu a od 1. ledna 2007 se tedy jedná maximálně o 441 Kč za kalendářní den. Od 15. dne pracovní neschopnosti se nemocenské vypočítává jako 69 % redukovaného denního vyměřovacího základu. To znamená, že od 15. dne pracovní neschopnosti bude maximální nemocenské 479 Kč za kalendářní den.Maximální nemocenské, které bude možné dostat za prvních 30 kalendářních dnů nemoci, tedy od 1. ledna 2007 činí celkem 12 995 Kč. Dostane ho ta osoba, jejíž hrubé příjmy v posledních 12 kalendářních měsících činily nejméně 288 350 Kč, tedy alespoň cca 24 000 Kč měsíčně hrubého.
Příklad - Výše nemocenského při průměrné mzdě 19 968 Kč měsíčně Denní výše nemocenského za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti bude v tomto případě od 1. ledna 2007 celkem 140 Kč. Od čtvrtého do čtrnáctého dne se bude jednat o 386 Kč a od patnáctého dne pak o 424 Kč. To znamená, že při čtrnáctidenní pracovní neschopnosti bude nemocenské celkem 4 666 Kč. Pokud bude pracovní neschopnost trvat 30 kalendářních dní, pak nemocný dostane 11 450 Kč.S účinností od 1. ledna 2007 v návaznosti na změnu rodičovského příspěvku dochází rovněž ke zvýšení peněžité pomoci v mateřství u žáků, studentů a uchazečů o zaměstnání, a to na 253 Kč denně. Změna se provede také u osob, kterým vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství před tímto dnem a dosud neuplynula doba, po kterou se dávka poskytuje.

Labels: Vyhlášky a nařízení

Kdo je výrobcem elektrozařízení?

Z definice výrobce uvedené v § 37g písm. e) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) vyplývá, že vedle faktického producenta elektrozařízení a toho, kdo prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, jím je také ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky (dále jen „ČR“), nebo tato elektrozařízení uvádí v ČR na trh. Viz § 37g písm. e) zákona o odpadech
"výrobcem - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku 31n)

1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, nebo
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky, nebo tato elektrozařízení uvádí v České republice na trh,“

Ve vztahu k uvádění elektrozařízení v ČR na trh uvádíme, že je třeba jej ve smyslu směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízení (dále jen „směrnice“) definovat tak, že jde o první převod elektrozařízení na území ČR provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území ČR. V tomto případě se jedná o elektrozařízení, která pochází z členských zemí EU. Pokud jde o dovoz elektrozařízení do České republiky, jedná se o přepravu ze všech zemí, které nejsou členy EU. Vzhledem k tomu, co se rozumí uvedením výrobku do oběhu podle § 4 písm. s) zákona o odpadech, má dopravce elektrozařízení povinnosti výrobce.
„uvedením výrobku do oběhu - úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě za účelem distribuce nebo použití. Za uvedení do oběhu se považuje též dovoz výrobku.“
Výrobci ve smyslu § 37g písm. e) zákona o odpadech mají možnost volby jak zajistit plnění povinnosti stanovené pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu. Jsou uvedeny v § 37h odst. 1 zákona o odpadech a zjednodušeně jde o tyto způsoby:
1. samostatně
2. společně s jiným výrobcem nebo výrobci
3. přenesením uvedených povinností na jinou, právnickou osobu

Uvedený výčet způsobů plnění povinností zcela vychází ze směrnice o OEEZ. Směrnice připouští vznik více kolektivních systémů, na jejichž provozovatele budou moci výrobci specifikované povinnosti přenést. Je tomu tak i z toho důvodu, že škála elektrozařízení, kterých se směrnice o OEEZ dotýká, je velice široká a zahrnuje 10 skupin.

Jaké jsou povinnosti výrobců elektrozařízení dle novely zákona o odpadech č. 7/2005 Sb.

Ustanovení § 37g písm. e) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) obsahuje definici výrobce. Pro účely tohoto zákona se tedy rozumí:
„výrobcem - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku 31n)
1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, nebo
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky, nebo tato elektrozařízení uvádí v České republice na trh,“

Pokud jde o třetí část definice výrobce. Ve vztahu k směrnici 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, která byla transponována novelou zákona o odpadech č. 7/2005 Sb., platí, že pojem „uvádění elektrozařízení v ČR na trh“, je třeba definovat tak, že jde o první převod elektrozařízení na území ČR provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území ČR. V tomto případě se jedná o elektrozařízení, která pochází z členských zemí EU. Pokud jde o dovoz elektrozařízení do České republiky, jedná se o přepravu ze všech zemí, které nejsou členy EU. Vzhledem k tomu, co se rozumí uvedením výrobku do oběhu podle § 4 písm. s) zákona o odpadech, má dopravce elektrozařízení povinnosti výrobce.
Tedy, ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti svým jednáním nenaplňuje znaky uvedené v § 37g písm. e) zákona o odpadech není výrobcem elektrozařízení a nenese povinnosti pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu včetně povinnosti tato elektrozařízení označovat dle zákona o odpadech.
Z výše uvedeného vyplývá, že právo uvádět náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení uvedených na trh do dne 13. srpna 2005 (tzv. historická elektrozařízení dle § 2 písm. a) vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) odděleně, náleží podle ustanovení § 37n odst. 3 zákona o odpadech výrobci. Uvádí-li výrobce náklady odděleně, za podmínek uvedených v § 37n odst. 3 zákona o odpadech, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Jedná se o příspěvek na historické elektrozařízení, jehož definice je uvedena v § 2 písm. k) vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Pro účely této vyhlášky se rozumí:
„příspěvkem na historické elektrozařízení – finanční částka, kterou výrobce přispívá do kolektivního systému na zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění kusu nebo kilogramu historického elektrozařízení.“
Předmětné ustanovení zákona o odpadech neřeší otázku formy a způsobu uvádění informace o příspěvku na historické elektrozařízení. K naplnění povinnosti postačí, když bude informace uvedena u výrobku nebo na samostatné vývěsce přístupné spotřebiteli. Na dokladu o zakoupení elektrozařízení má být uvedena jenom jedna cena, a to konečná cena výrobku, kterou se rozumí cena zahrnující příspěvek na historická elektrozařízení.

Co se rozumí pod slovy „místo prodeje nebo dodávky“ dle § 37k odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“)?

Ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech zní takto: „Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.“
Součástí systému zpětného odběru elektrozařízení musí být rovněž možnost při nákupu nového elektrozařízení odevzdat použité elektrozařízení přímo prodejci nového elektrozařízení, jestliže jde o podobný typ a použití, tj. „kus za kus“. Značka výrobce prodávaného nebo zpětně odebíraného elektrozařízení při tom není relevantní. Příslušná směrnice č. 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), která byla transponována zákonem č. 7/2005 Sb. (jedná se o novelu zákona o odpadech) klade důraz na to, aby vracení použitého elektrozařízení bylo pro konečného držitele co nejsnadnější. To úzce souvisí i s požadavkem, aby členské státy zajistily, že nejpozději do 31. prosince 2008 bude dosaženo míry sběru tříděných vyřazených elektrických a elektronických zařízení na 4 kg na osobu za rok z domácností.
Vzhledem k výše uvedenému je místem prodeje prodejna, kde koupíte zboží a místem dodávky např. Vaše bydliště, pokud jste si nové elektrozařízení objednal u posledního prodejce prostřednictvím internetu a zboží vám je dovezeno a současně máte doma staré elektrozařízení stejného počtu, podobného typu a použití, kterého se chcete zbavit.

Potřebuje poslední prodejce v případě zpětného odběru použitého elektrozařízení souhlas s provozováním zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech?

Pokud jde o zpětný odběr je třeba především vycházet z toho, že se jedná o zpětný odběr použitých výrobků nikoli o zpětný odběr odpadů. V části páté zákona o odpadech je upraven zpětný odběr některých výrobků. Mezi ně na základě ustanovení § 38 odst. 1 písm. f) patří elektrozařízení pocházející z domácností, která jsou v § 37g písm. f) definována takto:
„použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání,“
S realizací ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech nebudou s ohledem na ustanovení § 38 odst. 8 zákona o odpadech vznikat problémy na straně posledních prodejců. Podle § 38 odst. 8 se zpětně odebrané elektrozařízení pocházející z domácností stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Dokud se tak nestane, jedná se o nakládání s výrobkem nikoli s odpadem. Z toho důvodu nemusí mít poslední prodejci souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Je prodejce v případě internetového prodeje elektrozařízení s možností dodání zboží přímo spotřebiteli povinen staré elektrozařízení převzít při předání nového výrobku?

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“) upravuje rovněž povinnosti posledních prodejců v souvislosti se zpětným odběrem elektrozařízení. Ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech zní takto:
„Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.“
Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že použité elektrozařízení pocházející z domácností, na které se dle § 38 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech vztahuje povinnost zpětného odběru, je poslední prodejce povinen přijmout od spotřebitele v místě prodeje ve stejném počtu kusů, v jakém si spotřebitel u posledního prodejce nakupuje nové elektrozařízení. Zároveň se musí jednat o elektrozařízení podobného typu a použití. Spotřebitel při tomto typu zpětného odběru (princip kus za kus) není poslednímu prodejci povinen prokazovat, zda elektrozařízení, které chce při nákupu nového elektrozařízení odevzat do zpětného odběru, koupil u tohoto posledního prodejce. Poslední prodejce tedy není oprávněn vyžadovat po spotřebiteli předložení účetního dokladu. Spotřebitel má být o způsobu zajištění zpětného odběru informován prostřednictvím internetu již v rámci nabídky dle § 38 odst. 4 a 5 zákona o odpadech. Pokud není spotřebitel informován již při prodeji, pak veškeré náklady na zajištění zpětného odběru je povinen hradit prodejce. V případě, že zboží dodává prodejcem najatá služba nebo dopravce, pak může internetový obchod jako poslední prodejce tuto službu využít i ke zpětnému odběru. V případě dodání zboží prostřednictvím dopravce není dopravce oprávněn účtovat spotřebiteli náklady na zpětný odběr výrobku v místě dodávky.

Jak lze nahlédnout do seznamu firem zaregistrovaných v Seznamu výrobců elektrozařízení?

Seznam výrobců elektrozařízení je na internetových stránkách MŽP, v rubrice Doporučujeme na titulní straně www.env.cz. Systém umožňuje elektronické podání návrhu na zápis a podává informace nejen o již zapsaných výrobcích, ale i o těch, kteří podali návrh na zápis, ale nebylo ukončeno správní řízení s přidělením evidenčního čísla výrobce. Zároveň slouží systém jako zdroj informací o legislativě a metodice v oblasti elektroodpadu. Aplikace REgistrace Výrobců ElektroZAřízení (REVEZA) zajišťuje pro potřeby Ministerstva životního prostředí evidenci povinných osob a jejich plnění povinnosti v souvislosti s přijetím směrnic 2002/96/ES o odpadech z elektrických a elektronických zařízení (dále jen směrnice o OEEZ) a 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.
Požadavky pro práci s aplikací: internetový prohlížeč (doporučuje se Microsoft Internet Explorer verze 5.5 nebo vyšší ) a povolené spouštění Java Appletů

Jak vykládat pojem „uvedení elektrozařízení na trh v České republice“?

V souladu se směrnicí 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních se jím rozumí:
„první převod elektrozařízení na území České republiky provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území České republiky.“
Ad 1) Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) není právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání (dále jen „osoba“), která nakoupí elektrozařízení v některém ze členských států EU, přeshraničně ho přepraví do České republiky a následně užívá výhradně pro svou vlastní potřebu, výrobcem ve smyslu ustanovení § 37g písm. e) zákona o odpadech.
Vzhledem k teritoriální působnosti zákona o odpadech nemá nikdo k takto přeshraničně přepraveným elektrozařízením povinnost výrobce. Držitel elektrozařízení, který se ho bude chtít v budoucnosti zbavit, je povinen postupovat dle ustanovení § 37k odst. 5 zákona o odpadech.
V případě dovozu elektrozařízení (tj. přepravy z nečlenských zemí EU do České republiky) je však podle výše uvedeného ustanovení zákona o odpadech výrobcem osoba přímo z toho titulu, že „v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky“ bez ohledu na to, jak s ním poté v České republice disponuje.
V níže uvedených případech (2, 3 a 4) dispozice s elektrozařízením vycházíme z toho, že osoba elektrozařízení přeshraničně přepravila do České republiky z některé z členských zemí EU.
Ad 2) Je-li předmětem podnikání osoby pronájem movité věci, pak pouhý pronájem elektrozařízení není činností výrobce podle § 37g písm. e) zákona o odpadech. Pokud je věc do České republiky dovezena, platí uvedené pod Ad 1).
Ad 3) Osoba, která v České republice elektrozařízení bezplatně zapůjčí jiné osobě není výrobcem podle § 37g písm. e) zákona o odpadech.
Ad 4) Osoba, která v České republice elektrozařízení daruje je výrobcem podle § 37g písm. e) zákona o odpadech. S ohledem na výklad pojmu „uvedení elektrozařízení na trh v České republice“ je třeba za první převod elektrozařízení považovat i darování, při kterém na základě darovací smlouvy rovněž dochází k přechodu vlastnického práva.

Za jakých okolností nese prodejce elektrozařízení povinnosti výrobce elektrozařízení?

Povinnost odvádět příspěvek na historické elektrozařízení pocházející z domácností (dále jen „PHE“) do kolektivních systémů mají výrobci elektrozařízení určených pro domácnosti v souladu s § 37n odst. 3 zákona zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) a v souladu s § 13 odst. 2 vyhlášky č. 352/2005 Sb. o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady (dále jen „vyhláška“). Výrobcem elektrozařízení podle § 37g písm. e) zákona o odpadech je zjednodušeně ten, který jako první uvedl elektrozařízení v České republice na trh. Distributor a poslední prodejce platí PHE jako součást ceny, za kterou elektrozařízení nakupuje, nezávisle na tom, zda je nebo není uváděn při prodeji viditelně (odděleně). Povinnost výrobců elektrozařízení odvádět PHE začala dne 13.8.2005 (podle § 89 zákona o odpadech).
Pokud prodejce prodává elektrozařízení pocházející od výrobců elektrozařízení, kteří splnili povinnost podat návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení podle § 37i zákona o odpadech (dále jen „Seznam“), ale správní řízení ve věci posouzení podaného návrhu na zápis stále probíhá, hledí se na tohoto prodejce jako na prodejce, který prodává elektrozařízení výrobců, kteří již zapsáni v Seznamu jsou.
V případě, že prodejce prodává elektrozařízení uvedené na trh v České republice výrobcem elektrozařízení, který ani nepodal návrh na zápis do Seznamu ani v Seznamu není zapsán, nese prodejce („ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti prodává“) elektrozařízení odpovědnost za plnění povinností výrobce elektrozařízení podle § 37j odst. 4 zákona o odpadech.

Labels: Vyhlášky a nařízení